Ze Sýrie přicházejí závažné informace – Američané už prý nemíní podporovat „své“ rebely a řekli jim, že v boji s Asadem jsou teď už sami. Šlo skutečně o tak zásadní sdělení? Jinak, New York Times tvrdí, že jejich vyšetřování potvrdilo, že chemické útoky páchal Asad. A k akci se chystá i Organizace pro kontrolu chemických zbraní. Jak tyto faktory ovlivní situaci?
Je to opravdu zásadní vývoj, přinejmenším ze dvou důvodů. Tím prvním je skutečnost, že Spojené státy po sedm let války v Sýrii dodávaly peníze a zbraně džihádu, a to s plným vědomím, že skončí také u Al-Kajdy nebo i Daeše. Ostatně, v uplynulých dnech tuto skutečnost, kterou snad nikdo soudný ani nijak seriózně nemohl popírat, potvrdil i někdejší Obamův poradce pro otázky národní bezpečnosti Ben Rhodes. A nyní, když USA oznámily konec této „pomoci“, nechaly na holičkách celkem 54 skupin, které po boku Al-Kajdy bojovaly na jihu Sýrie a ovládaly tuto oblast, přičemž podléhaly velení amerického štábu sídlícího hned přes hranice, v jordánském Ammánu. Je až pozoruhodné, s jakou lehkostí nyní syrská vládní armáda prochází regionem a obsazuje jednu vesnici a město za druhým, prakticky bez boje, protože Amerikou opuštění džihádisté se buď stahují k jordánským hranicím a nechávají za sebou své arzenály včetně tanků, nebo se rovnou vzdávají. Jen za poslední dva dny složilo zbraně přinejmenším 1500 džihádistů a v oblasti už byly vytvořeny hned tři koridory pro evakuaci civilistů… Opakuje se model Východní Ghúty z letošního jara, ale v mnohem rychlejším a hladším tempu. I když, s tím, jak se fronta bude blížit k Izraelem anektovaným Golanským výšinám se vše nejspíš zbrzdí a každý vojenský krok bude výsledkem složitých zákulisních jednání…
Fotogalerie: - Jmenování Babišovy druhé vlády
Druhý úhel pohledu je ryze americký. Donald Trump dal už několikrát najevo, že by se rád ze Sýrie stáhl a věnoval se své „Americe především“. Proti němu vždy stál Pentagon, jehož šéf Jim Mattis někdy před měsícem ještě tvrdil, že „odejít ze Sýrie by byla blamáž“. Nyní to ale vypadá, že převládl Trump, nejspíš i díky tomu, že se Izrael očividně dohodl s Ruskem, které se pro změnu dohodlo s Íránem a Hizballáhem, o jakési podobě budoucí situace na jihu Sýrie, tedy i v oblasti Golanských výšin. A přání Izraele bývá pro USA (a nejen pro ně, samozřejmě) rozkazem, který současně ale Trumpovi přichází velmi vhod, protože mu opravdu uvolňuje ruce… V posledních dnech se také množí informace o tom, že Trump Mattise už vůbec neposlouchá, ti dva nejsou ani v pravidelném kontaktu a šéf Pentagonu byl prý odstaven na vedlejší kolej. A mezitím včera Trumpův poradce pro národní bezpečnost, superjestřáb John Bolton, v Kremlu zasedl s Vladimírem Putinem, aby probrali „aktuální problémy“ a přípravu summitu. Datum a místo mají oznámit dnes, ale hodně se skloňují Helsinky, po summitu NATO, na kterém Trump – po G7 – jistě znovu vysvětlí svým „spojencům“, co si o nich myslí…
Fotogalerie: - Proti bombardování Sýrie
Čili, Washington aktuálně hodil – po Kurdech – přes palubu i své džihádisty a pro Damašek je svým způsobem výhodné, že i když by si to v Bílém domě – třebas pod tlakem vojenskoprůmyslového komplexu – zase za čas rozmysleli, bude džihád v oblasti jižně od Damašku už zlikvidován. Rychlost, s jakým se tamní situace vyvíjí ve prospěch syrské armády, je opravdu neuvěřitelná. A pokud Washington zase udělá veletoč, tak shánět nové džihádisty a rozjíždět s nimi zase novou „demokratickou revoluci“, by bylo nyní už mnohem těžší než před sedmi lety. Skoro až nesmyslné.
Říkáte, že New York Times něco sám „vyšetřil“? No, nevím, nečetla jsem to, ale dneska je všechno možné, i když NYT nemá v Sýrii jediného svého zpravodaje a spoléhá se vesměs na zdroje džihádu, sorry „umírněných rebelů“ a „demokratických revolucionářů“… Ne, vážně. NYT „jede“ ostře proti Trumpovi i Asadovi, takže mě nepřekvapuje, když očerní Asada a přes něj vlastně i Trumpa, který „nechává být“ toho „zločince“, aby mu „všechno prošlo“. A Asad je zločinec protože to přece už osmým rokem omíláme, ne? Přiznám se, že jsou mi taková „šetření“ fakt dost ukradená, člověk z nich zjistí snad jen to, že NYT dál jedou ve vyšlapaných a hlavně vylhaných kolejích…
Fotogalerie: - Před Klinikou na ulici
Mimochodem, s tím souvisí vlastně i vámi zmíněné haagské jednání Organizace pro kontrolu chemických zbraní (OPCW). Západ na něm úspěšně prosadil změnu statutu organizace, aby kromě konstatování o použití či nepoužití chemických zbraní nově získala i pravomoc ukazovat na pachatele, což doteď nemohla. Západ v čele s Británií si od toho vcelku nepokrytě slibuje, že tím získá argumenty. Mimo jiné i pro své útoky proti Sýrii, jako kdyby k dosavadním útokům potřeboval nějaké „důkazy“ nebo „papíry“. Vždy zatím stačila podpora „demokratických Daešů“ nebo jen „highly likely podezření“ založené na nějakém filmíku z YouTube, který tam vyvěsily Západem placené „nezávislé“ Bílé přilby. Ale nově díky svému vlivu v OPCW bude Západ moci ukázat na předem určeného viníka a pro své útoky tím pádem získá i „glejt“. A to přece vypadá hnedka mnohem líp, ne? Jupí!
Zkrátka, USA sice možná přestávají podporovat džihád v Sýrii, ale tamní válka pro Západ ještě ani zdaleka nekončí. Rusko v posledních týdnech upozorňuje, že Bílé přilby chystají „chemický útok“ v Idlíbu na severu Sýrie, tož uvidíme…
Mistrovství světa ve fotbale v Rusku je už i v našem tisku provázeno udivenými a spokojenými články, které informují o tom, že v místě konání vše funguje, Rusové vůbec nejsou zlí a protivní a dokonce tam nejsou žádní chuligáni. Angličtí novináři tvrdí, že je tam bezpečněji než v Londýně. Co to? Že by je zlý Putin přinutil vykládat takové věci?
Připomíná mi to klasické úsloví: „Když se něčeho bojíš, tak běž a sáhni si na to.“ Západní mainstreamová média v posledních letech proměnila Rusko v synonymum zla a spousta novinářů dokonce i uvěřila tomu, co sama píše. Teď jich ale hodně dostalo příležitost poznat realitu na vlastní oči, a tak se obraz mění. Vsadím se, že kdyby se odhodlali také k výletu třebas do té Sýrie, také si uvědomí, jak moc mimo byli a jsou. Stačí si vzpomenout na jarní reportáže Roberta Fiska nebo americké CBS z Damašku po posledním raketovém útoku USA, Francie a Británie, který měl ztrestat Sýrii za chemické zbraně…
Fotogalerie: - Malíř Faltýnek
Země Evropské unie začaly dávat dohromady své ozbrojené sbory, nezávislé na NATO. Jde víceméně o iniciativu Francie, do které se zapojilo mj. i Estonsko. Měli bychom se zapojit i my? Znamená to oslabení NATO? A co říci na výhrady některých „protizápadních“ elementů v Česku, které tvrdí, že podobné sbory budou sloužit spíše k umravňování nespokojeného obyvatelstva v Evropě? To jistě bude nějaká ta ruská propaganda.
Celý ten nápad mi připadá hodně divný: Jak může v rámci NATO existovat nějaká pidiarmáda nezávislá na NATO? Není to náhodou na hlavu? Možná je to ale jen příprava na rozpad NATO, nevím. Šéf Aliance Stoltenberg v týdnu prohlásil něco v tom smyslu, že tu NATO nemusí být na věky, což lze vnímat jako zásadní varování před koncem před blížícím se summitem. Prý se udrží, jen pokud členské státy přitlačí v nákupu amerických zbraní, jak si přeje Trump. Když se ale zhoršují vztahy mezi EU a USA, bylo by opravdu bláhové domnívat se, že to nijak neovlivní vztahy uvnitř Aliance, která je z hlediska členů takřka totožná. Dneska se nám realita bortí obecně, a s ní padají i axiomy, takže… Uvidíme.
A jestli se má Česká republika zapojit? Nevím. Nevím, jestli tu za rok za dva za tři bude NATO, ani jestli tu ještě bude nějaká Evropská unie, přinejmenším v podobě, v jaké Unii známe dnes. Tak jak tu může být nějaké unijní pidiNATO? Nebo už plány na jeho vytvoření rovnou avizují, že EU přestala existovat a tu „novou“ budou tvořit jen státy, které se spojí vojensky? A že velet budou Německo s Francií a Británií a že si přitom nevjedou do vlasů? Mnoho otázek, spousta nejistot a žádná racionální odpověď.
Angele Merkelové teče do bot čím dál více. V Bruselu se sejdou premiéři zemí EU, kteří budou koumat, co s těmi „plaváčky“ z Afriky. K čemu to vše dle vás směřuje?
Už cvičný nedělní minisummit jasně ukázal, že se migrační krize proměnila v tuhou krizi politickou. A co víc, v krizi neřešitelnou. Namátkou: Německá CDU kancléřky Merkelové by krizi řešila konsensem v rámci stávajících pravidel EU, německá CSU ministra vnitra Seehofera by migranty vracela od hranic. Itálie odmítá „Dublin“, podle něhož musejí migranti žádat o azyl v první zemi, kam dorazí, což je zhusta právě Itálie, a žádá „redistribuci“ migrantů po Evropě. Visegrád migranty rovnou odmítá a je ochotný místo toho platit. Rakousko, které bude od 1. července předsedat Unii, je pro kvóty, „bezpečné zóny“ v zemích původu a klidně i pro vojenský zásah tamtéž. K tomu je tu Orbán, podle kterého migranti likvidují „křesťanskou Evropu“…
Takový chaos se už v rámci „pravidel EU“ vyřešit ani nedá.
Erdogan jasně vyhrál prezidentské i parlamentní volby. Bylo to férové? Objevují se hlasy, že bychom se ho měli bát. Jednak se bude snažit vlivově infiltrovat Balkán a někteří se bojí i turecké vojenské síly. Turecká armáda je druhá nejpočetnější v NATO. Zatím se řinčí zbraněmi směrem k Řecku, ale mohli bychom se od „sultána“ dočkat i něčeho horšího?
Upřímně, nevím, jestli byly volby v Turecku férové. Nebyla jsem tam. A nejspíš nebyly, ale na druhou stranu, nikdo z obvyklých kritiků, ať už je řeč třebas o mezinárodních organizacích nebo o západních zemích, nijak hlasitě neprotestuje, takže se během hlasování asi nedělo nic, co by mělo jejich výsledek nějak zásadně změnit.
S tím strachem je to také asi přehnané, nebo lépe, pokud jsme se Recepa Erdogana nebáli doteď, tak není důvod se ho bát po volbách. Jistě, získal coby prezident nové pravomoci, ale ty mají vliv na vnitropolitickou situaci, a nikoli na Evropu. Pokud – kromě velkých slov – neudělal doposud nic, čím by Evropě zásadně přitížil, nemyslím si, že by s tím začínal teď. O turecké infiltraci na Balkán se mluví už delší dobu, takže to také žádná „hrozivá novinka“ není, a představa, že by druhá nejpočetnější armáda NATO snad vyrazila znovu někam k Vídni, je sice hollywoodsky zábavná, ale tím to taky končí.
Nevím, co kdo od posíleného prezidenta Erdogana očekává, ale podle mého je to – bez ohledu na všechno, co se o něm napsalo – v zásadě až velecynický pragmatik. Opírá se sice o islám a mísí ho s vypjatým nacionalismem, ale jsou to podle mého jen nástroje, s nimiž se snaží dosáhnout svých vnitropolitických cílů. A teď jich dosáhl – zůstává u moci, bude s to jmenovat vládu bez souhlasu parlamentu, otevírá se mu „celý netušený svět“, ale když jde do tuhého – například při jednání s Evropou nebo s USA – jedná vcelku pragmaticky. Sice tvrdě, ale v rámci prostoru, který mu ostatní ponechávají. A v něm ale dokáže rozehrát ve svůj prospěch spoustu „her“. Jak praví klasický bonmot, Turecko je příliš slabé na to, aby hrálo vlastní hry, ale dostatečně silné, aby kazilo hru ostatním. A kdo se nechá, toho Turecko „zatlačí“.
Bráno z jiného úhlu, dokázal dostat svou zemi do pozice, kdy s ní i velmoci musejí zacházet s „citem“, protože geografickou (a tím pádem veledůležitou) polohu změnit nelze a každý ho potřebuje. A z toho pramení Erdoganova síla – dovedl svou zemi do stavu, kdy si s ní už nikdo nebude nic vytírat. Právě naopak. A díky tomu mu prochází třebas i politika vůči Kurdům. Co víc by si mohl přát? Prostě z hlediska Turecka dobrý politik. (Už slyším ten nesouhlasný řev!)
Prezident Miloš Zeman se nechal slyšet, že na Ukrajinu je zbytečné posílat peníze, protože se tam všechno rozkrade. Souhlasíte s touto tezí? Co se vlastně poslední dobou na Ukrajině děje?
V zásadě lze samozřejmě s Milošem Zemanem souhlasit, protože ukrajinské, aktuálně „prozápadní demokratické elity“ nic jiného, než krást, neumějí. Vlastně se chovají úplně stejně, jako po celou dobu od roku 1991, kdy Ukrajina vyhlásila nezávislost na SSSR. A to, že si na Západě někdo myslel, že – po oranžové revoluci z roku 2004 – musíme vyrvat Ukrajinu znovu, už podruhé, ze „spárů Ruska“ a že to dopadne tentokrát jinak, tak to samozřejmě vypovídá hlavně o našich západních politicích. Konkrétně o jejich ideologické zaslepenosti.
Na druhou stranu ale platí, že Západ dnes do Kyjeva peníze posílat prostě musí, protože jinak by celý tamní cirkus rovnou padl. Je to další past, do níž se Západ sám navezl, a dnes z ní neumí najít cestu ven. K těm předchozím patří samozřejmě zničení Iráku a Libye, z nichž začaly do Evropy proudit masy uprchlíků, které dnes neumíme zvládnout, pokus o zničení Sýrie a nadšené přijímání lidí, kteří prchají před „zlosynem Asadem“, což se nám taky z jakýchsi zaslepených politických důvodů hodilo, ale teď nevíme, co s tím. Co s nimi. Bizarní je, že Západ dnes hrozí novými sankcemi Sýrii kvůli připravovanému „dekretu číslo 10“ o vlastnictví půdy a nemovitostí. V Sýrii jsou miliony lidí, kteří v důsledku války přišli o střechu nad hlavou, a stát se snaží nějak „vymyslet“, co s nimi. A tudíž vymyslel i pravidlo, že kdo se – nově do roka – nepřihlásí o svůj dům či pozemek, přijde o něj ve prospěch někoho, kdo je na místě. Evropa, která s takovou chutí vítala „uprchlíky před brutálním Asadem“, je dneska celá vzteklá, že jí tady zůstanou všichni na krku. A přitom není bez zajímavosti, že evropské země zbavují svého občanství Syřany nebo i lidi původem z jiných arabských zemí, kteří v Sýrii až dosud bojovali v řadách Al-Kajdy, Daeše a dalších džihádistů. Británie dokonce zakázala návrat i občanům, kteří slouží v Bílých přilbách, protože jsou „napojení na teroristy“. Takových „nově bývalých Evropanů“ je jen v Sýrii prý nejméně 40 tisíc. Mužů, žen i dětí. Měli občanství některé z evropských zemí, čili byli Evropané, a kdybychom v Sýrii „vyhráli“, stejně jako v Libyi, budou z nich hrdinové a páteř nového „státu“. My ale prohráli a ty zradikalizované islamisty už doma nechceme…
Zkrátka, otázka je naprosto jasná: Fakt se máme bát víc migrantů, nebo vlastních politiků, kteří nadělali hned několik existenciálních problémů, a dneska si s nimi nevědí rady?
A totéž v bleděmodrém platí i pro tu Ukrajinu. V posledním týdnu tamní náckové zaútočili na dva romské tábory. V prvním případě, u Lvova, dokonce jednoho člověka zabili, a Kyjev odpovědnost hodil – podle očekávání -- na Rusko. V druhém případě se útočilo přímo v Kyjevě a náckové celou akci zveřejnili na facebooku, prý že jednali na žádost místních obyvatel. Chtějí prostě ukázat, že současná moc nedokáže „zavést pořádek“, zatímco oni s granáty a slzným plynem ano. To je ta „demokratická“ Ukrajina…
Ale co si s takovou Ukrajinou počít? Samozřejmě, že největší sukces by nastal, kdyby se Západu nějak podařilo ten horký brambor přehodit zpátky Rusku, ale to bychom museli přiznat další porážku. Po Iráku, Libyi, Sýrii a tak dále a tak podobně. Ale my žádné porážky nepřiznáváme, protože to už by všechno začalo „skřípat“ až moc. A proto se budeme dál tvářit, že na Ukrajině budujeme demokracii, posílat tam miliardy k rozkradení, než přijde „po nás potopa“.
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
Nejzajímavější, a nejdůležitější, budou okolnosti summitu Trump–Putin. Z prvních reakcí se zdá, že mnozí západní politici z této události už dopředu mají staženou…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
