Tichá voda břehy mele, a může prý semlít i Babiše. Politolog Jelínek, znalec útrob Lidového domu, promlouvá před sjezdem o Sobotkovi a jeho ČSSD

13. 3. 2015 4:40

POLITOLOGOVÉ 38. SJEZD ČSSD Z chování velké části sociálních demokratů je prý patrné, jak jsou těžkopádní při komunikaci se svými voliči. „Pořád je vidět, že mnoho sociálních demokratů přistupuje ke svým voličům dost partajnicky, jako by na ně shlíželi spatra,“ poznamenal v rozhovoru ParlamentníchListů.cz politolog Lukáš Jelínek. A to krátce před začátkem 38. sjezdu ČSSD, na němž si delegáti zvolí nové stranické vedení. K Bohuslavu Sobotkovi, který bude předsednický post obhajovat, pak politolog zmínil, že od začátku, co v politice funguje, tak prosazuje naprosto stejný styl v přístupu k práci - to znamená, že se chová nekonfliktně, konsensuálně, vyhýbá se ostrým slovům a pokouší se v mezích možností odvádět dobrou práci. Stačí to ale Sobotkovi? I to Jelínek rozebral. Slovo ztratil také nad jinými nominanty...

Tichá voda břehy mele, a může prý semlít i Babiše. Politolog Jelínek, znalec útrob Lidového domu, promlouvá před sjezdem o Sobotkovi a jeho ČSSD
Foto: Hans Štembera
Popisek: Představitelé ČSSD přicházejí na tiskovou konferenci

Jak lze hodnotit předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku od doby, kdy zastával ve straně post místopředsedy, což je již deset let? Zaznamenala jeho osoba za tu dobu nějakých výrazných změn?

Na to je celkem jednoduchá odpověď a to pořekadlem: tichá voda břehy mele. Bohuslav Sobotka vlastně od začátku, co v politice funguje, tak prosazuje naprosto stejný styl v přístupu k práci. To znamená, že se chová nekonfliktně, konsensuálně, vyhýbá se ostrým slovům a pokouší se v mezích možností odvádět dobrou práci. Ať již byl ministrem, nebo poslancem a teď premiérem, tak byl vždy stejný. Je ale zajímavé, že Sobotka býval v minulosti líčený jako suchar nebo studený čumák, ale podle mne se to ukazuje spíše jako plus. Tento jeho styl totiž zajišťuje současné vládě - a i jemu samotnému - docela solidní podporu. Možná ale, že už lidé mají dost politiků, kteří sehrávají nějaké osobní konflikty, žabomyší půtky a spíše stojí o politiky, kteří budou ve svých pozicích pracovat tak, aniž by to občany obtěžovalo. Myslím si, že tímto stylem Bohuslav Sobotka veřejnost vlastně uspokojuje. Takže v krátkodobém horizontu si nemyslím, že by měl mít potřebu něco ve svém takto nastaveném stylu měnit.

Jiná věc ale je, jestli toto bude stačit v příštím předvolebním souboji s hnutím ANO. Zda tento Sobotkův věcný styl nebude nutné doplnit nějakým zatraktivněním sociální demokracie a jeho programu a jeho osobností. To bude asi úvahou volebních stratégů v nadcházejících měsících a letech. Skoro bych ale nesázel na to, že by Sobotka někdy měnil styl osobně, protože se mu jeho chování vyplácí. Ostatně on sám není z těch, kteří by rádi svůj kabát za pochodu převlékali.

Někdejší předseda ČSSD Jiří Paroubek prezentoval v komentáři na serveru Vaše věc výčet skutečností, kvůli nimž prý ČSSD klesají volební zisky. O Bohuslavu Sobotkovi pak prohlásil, že „plačtivě kuňká“ a je „ustrašený“. „Babiš jede do Vrbětic, na místě uznává, že rozpočtový požadavek ministra vnitra na navýšení výdajů státního rozpočtu je opodstatněný a akceptuje jej. Je velmi akční a hladce se přenese přes to, že to dosud odmítal. Bohuslav Sobotka správně jede několik dní po tragédii do Uherského Brodu, ovšem na místě plačtivě kuňká, proč nemohl ukončit státní návštěvu v Jižní Koreji dříve,“ uvedl při tom Paroubek. Má podle vás pravdu?

Z Jiřího Paroubka podle mne mluví fakt, že on sám nedokázal po volbách v roce 2010 sestavit vládu. Asi bych se od jeho názoru oprostil. Politice ale sluší, když i různé voličské skupiny jsou oslovovány různými stranickými programy, ale i různými osobnostmi a rozdílnými typy politiků. Pokud pohled voličů zjednodušíme, tak sympatie pro hnutí ANO vyjadřují ti lidé, co se jim zamlouvá politika Andreje Babiše na efekt a jeho ostré výroky se jim líbí, byť je pak často bere zpátky, naproti tomu voličům sociální demokracie se osobnost Bohuslava Sobotky, který dvakrát měří, než jednou řízne, a který slovy neplýtvá, asi líbí. Tak to prostě v politice chodí a politolog jen k tomu dodává, že tato pestrost je správná. Zda to bude sociální demokracii stačit i v příštích letech, tak to je potom dotaz směřovaný na čas těsně před volbami do Sněmovny. Ovšem představme si situaci, kdyby se dnes Sobotka choval stejně jako Andrej Babiš. Pak by to byla nejlepší cesta k tomu, aby jeho vláda skončila předčasně a aby na to doplatila jak sociální demokracie, tak i hnutí ANO.

Sněmovní volby v roce 2013 nedopadly pro ČSSD zrovna oslnivě. Výsledek 20,45 procenta hlasů v porovnání s výsledkem hnutí ANO, které získalo 18,65 procenta, neznamenalo pro socialisty nijak velké vítězství. Nemohla v tomto kontextu být „lánská schůzka“ přece jen vysvětlením k tomu, proč „pučisté“ zamířili na Hrad za prezidentem Milošem Zemanem? Vždyť si vzpomeňme na průzkumy dnešních agentur, kdy ANO nad ČSSD v preferencích mnohdy i vítězí.

Je pravdou, že Andrej Babiš Sobotku ve volbách převálcovat může. Ale víc, než hlasitost politiků, budou u voličů vždy rozhodovat výsledky politické práce. Musíme mít na paměti, že hnutí ANO vlastně svá procenta v roce 2013 získalo tak trochu na dluh, jelikož v lidech vzbudilo "očekávání" a bylo pro voliče i jakýmsi zajícem v pytli. Zatímco ti, kteří volili sociální demokracii, už věděli, koho volí a jaké přednosti má. Takže byly výsledky vcelku pochopitelné a předpokládám, že v těch budoucích volbách nebudou lidé volit už jen podle svého očekávání a podle slibů, ale podle výsledků jednotlivých koaličních stran. Musíme si ale také nalít čistého vína: Zatímco totiž preference ANO nyní stagnují, tak u ČSSD se kondice mírně zlepšuje. Nemyslím si ovšem, že by jiné vedení sociální demokracie mohlo zajistit jiné výchozí podmínky pro ČSSD.

V té druhé podotázce je pak zmiňovaná i možná výměna předsedů... Když se ale podíváte na Michala Haška, který byl na minulém sjezdu Sobotkovým vyzyvatelem, tak v těch programových proklamacích a i v tom vnějším projevu se Sobotkovi dost podobal. Takže by ta záměna na postech ani neměla nějaký valný smysl, protože z tohoto hlediska jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Jenom s tím rozdílem, že Bohuslav Sobotka se ukázal jako morálně integrovanější politik.

Ale neměla lánská schůzka přece jen své opodstatnění?

Pokud se ptáte na můj osobní názor, tak mně osobně lánská schůzka nijak zvlášť nevadila. Já souhlasím s názorem jejich účastníků, že přední politici se mohou scházet s prezidentem kdykoliv a kdekoliv, zvlášť pokud je Zeman pozve. Ovšem je samozřejmě zvláštní, že se ona schůzka odehrála v den voleb bez vědomí Sobotky. To o něčem vypovídalo. Ale fakticky ona samotná schůzka žádný zvláštní dopad mít nemusela. Z mého hlediska mnohem důležitější bylo zasedání předsednictva den po volbách. Mám na mysli to zasedání předsednictva, kde většina jeho členů hlasovala pro odchod Bohuslava Sobotky z funkce předsedy, aniž by mu dala šanci zahájit koaliční jednání, přestože se již několik hodin po volbách rýsovalo, že je velmi pravděpodobná koalice mezi ČSSD, hnutím ANO a KDU-ČSL. Tam si myslím, že ti, co hlasovali proti Sobotkovi, se zachovali vůči němu nejen nečestně, ale navíc i hloupě. Když už chtěli být "politickými stratégy", tak měli jednat jinak. Proto toto zasedání předsednictva bylo v ohledu na fungování strany mnohem fatálnější, nežli lánská schůzka. Bylo by zajímavé v tomto kontextu vědět, jaký má k těmto "politickým stratégům" Bohuslav Sobotka vztah dnes a podle jakých kritérií tyto lidi oddělil od politiků, kteří se účastnili samotné lánské schůzky. Je tady také zajímavý fakt, že Sobotka vlastně nechce pustit do vedení strany ty lidi, kteří pak stáli vehementně za ním a dávali to najevo i na různých demonstracích podobně jako Jiří Dienstbier. Ale taková je už politika a z toho je vidět, jaký je Sobotka pragmatik, neboť zřejmě hledá nejsnazší cestu pro přežití jak v rámci sociální demokracie, tak i pro sebe samotného.

Ti, co museli vedení strany po lánské schůzce opustit, nebylo jich škoda? Vždyť to byla jména jako Michal Hašek, či Jeroným Tejc.

Těch postav, co musely odejít, ale byla menšina. Většinu z těch, co se v předsednictvu postavili proti Sobotkovi, vzal postupem času Sobotka na milost a v současnosti se vymezuje hlavně vůči trojici Hašek - Škromach - Tejc. Z této trojice podle mne má politickou budoucnost jenom Jeroným Tejc nezávisle na tom, jestli nyní na sjezdu získá hlasy, když bude kandidovat do vedení, nebo nezíská. Podle mne Tejc patří k politikům odborně zdatným, k politikům obratným a k politikům, kteří umí držet linii sociálně demokratického programu. Mne před dvěma roky docela překvapilo, že se přidal do prozemanovské skupiny. Myslím si, že on sám si uvědomuje, že to byla chyba. Ostatně sám dnes říká, že historii píší vítězové a připouští, že je právem Bohuslava Sobotky, aby se jako vítěz tohoto souboje choval. Sociální demokracii by v příštích měsících prospělo, kdyby se vztahy mezi Sobotkou a Tejcem narovnaly, protože zatímco Škromach s Haškem jsou za zenitem, tak o Tejcovi to tak úplně neplatí. Domnívám se, že ještě může něco sociální demokracii přinést.

V uplynulých dnech jsem se všech předsedů okresních organizací ČSSD tázala, co podle nich straně chybí a v čem by se měla případně zlepšit. Předsedové OVV ČSSD často odpovídali ve smyslu, že se strana málo brání vůči Babišovi, že se musí naučit lepší sebeprezentaci, více se musí zvidelnit a měla by umět nastolovat i nová témata. Myslíte si, že v těchto oblastech sociální demokracie vskutku škobrtá?

V čem sociální demokracie škobrtá, tak to je určitě nastolování nových témat, protože v současnosti je hodně vnímaná jako strana defenzivní, která hájí jen to, co si v minulosti historicky vybojovala. Ale jinak je stranou ze své stočtyřicetileté minulosti pokrokovou a reformistickou, která vždycky přicházela s něčím novým a díky tomu získávala podporu pestrých voličských skupin - jak těch sociálně nejslabších, tak i těch skupin, které se pohybovaly v městském nebo liberálnějším prostředí. Co je ale pro sociální demokracii klíčové a s čím osobně souhlasím, tak to je hledání nových témat a mapování zájmů voličských skupin, které by stranu mohly podpořit, aby pak její výsledek předčil výsledek hnutí ANO. S tím oponováním směrem k hnutí ANO je to ale trochu složitější, přesto přese všechno by mohla být sociální demokracie na politické scéně důraznějším uskupením. To ovšem naráží na problém, že nesmí být lidmi vnímaná podobně jako ODS nebo TOP 09. Nesmí být prostě stranou, která se pouští do nesmyslných debat se svými koaličními partnery, to může vést k rozchodu. Takže z tohoto hlediska musí sociální demokracie vážit na miskách vah oboje: musí si před ANO umět zachovat „tvář“  a umět si obhájit svůj názor a také musí zároveň správně držet otěže ve vládní koalici.

Hospodářské noviny ve čtvrtek prozradily, že Bohuslav Sobotka chce na sjezdu přijmout ostrou rezoluci, v níž by strana omezila Andreje Babiše. Prostě na sjezdu prý nechá předseda přijmout závazek, že se pokusí prosadit ty zákony, kterými ministrovi financí sváže ruce a omezí jeho vliv. „Náš demokratický systém se nesmí stát předmětem manipulace ze strany bohatých oligarchů, vlastnících a kontrolujících současné firmy, média i politická uskupení,“ stojí prý v textu. Je to rozumný počin ze strany Sobotky?

Co vím, tak v onom textu nepadá jméno Babiše a ani názor na hnutí ANO. Já to beru tak, že se chce ČSSD jako politická strana vymezit vůči hnutím, která se tváří jako nepolitická uskupení a která mají kořeny v podnikatelské sféře. Z tohoto hlediska je důležité, aby sociální demokracie voličům řekla, že ona není spojená se žádnými podnikatelskými byznysovými aktivitami, že u ní nehrozí jiné hájení zájmů než zájmů, které se odráží ve volebním programu. To odlišení sociální demokracie jako klasické politické strany od různých hnutí, které v současnosti vyrůstají na byznysových základech, je důležité. S tím totiž souvisí i takové věci, jako je vnitřní chování takových uskupení. Viděli jsme třeba, jaká byla nulová debata o vnitřních stanovách hnutí ANO na jejich nedávném sněmu a jak jsou jejich stanovy centralistické. Sociální demokraté mají naopak ve zvyku se o stanovách hádat a v současnosti se dokonce pracuje na decentralizaci sociální demokracie. Stejně tak se dá srovnání stáhnout i na programy politických stran. V programové linii má hnutí ANO jiné programové cíle, nežli ČSSD. Z tohoto hlediska mně přijde docela vyvážené, že nějaká podobná rezoluce vůbec vzniká, i když v ní hnutí ANO a Andrej Babiš nejsou jmenováni.

A co ujednání o vymezení se vůči Miloši Zemanovi, který má prý ČSSD dlouhodobě škodit? I takovou zprávu údajně sociálně demokratický předseda pro sjezd chystá...

Asi máte na mysli to, co Sobotka napsal v písemné zprávě delegátům. Tady bude zajímavé sledovat, zda obsah této zprávy předseda zopakuje i ve svém projevu. Já se domnívám, že to v nějaké šíři Sobotka na sjezdu ani nezopakuje, protože se bude chtít soustředit spíše na otázky vládnutí nebo na hnutí ANO. Ostatně interpretace minulosti a vztahu Miloše Zemana k ČSSD je v onom písemném projevu celkem dostatečně vysvětlena. Sobotka jenom podle mne využil možnosti, aby delegáti zvážili, zda v tomto ohledu může být historie ještě jiná. Nesmíme zapomenout, že stopy k Miloši Zemanovi vedou jak od poslanců Melčáka a Pohanky, kteří v roce 2007 nechali vzniknout Topolánkově vládě, ale Zeman byl také ten, kdo založil Stranu práv občanů, jež dodneška uzobává cenná procenta sociálním demokratům. Zeman byl nadto i ten, kdo pozval ve volební sobotu k sobě na Lánský zámek Sobotkovy oponenty, čímž vlastně rozkymácel poměry v sociální demokracii v okamžiku, když se měla soustředit na sestavování vlády. Dá se ale samozřejmě hovořit i o tom, zda někdy náhodou sociální demokracie neublížila Miloši Zemanovi. Shrnutí Zemanových kroků ale podle mne udělal Sobotka proto, aby se do budoucna debaty o vztahu Miloše Zemana k ČSSD již uzavřely. Přesto sociální demokracie pod Sobotkovým vedením bude mít v určitých okamžicích tendenci hledat spojence i na Hradě, protože Zeman je přece jenom prezident, který se hlásí k celé řadě levicových hodnot a idejí. ČSSD ale v tomto ohledu určitě bude opatrná. Miloš Zeman je totiž už něco jiného, nežli spojenec sociální demokracie, neboť sociálním demokratem už dávno ze své vůle není.

Kdo z těch lidí, co kandidují do vedení ČSSD, je podle vás výraznou postavou a kdo se tak může stát do budoucna tahounem strany? Pro čtenáře připomínám, že nominováni na 1. místopředsedu jsou Milan Chovanec a Jeroným Tejc, nominace na řadové místopředsedy přijali Jiří Dienstbier, Lubomír Zaorálek, Michaela Marksová Tominová, Martin Starec, Jan Hamáček, Lenka Teska Arnoštová a Jaroslav Foldyna.

Tady je zajímavé především to, že se Sobotka na rozdíl od Babiše ve výběru místopředsedů soustřeďuje především na vládní politiky nebo politiky, kteří jsou výrazní ve svých ústavních pozicích. To znamená, že se obklopuje politicky výraznými figurami, zatímco Babiš se obklopil lidmi spíše neznámými, kteří o to víc zřejmě odvádí práci někde v zákulisí, v kuloárech. Vyváženost sestavy, se kterou Sobotka přichází, tam ale nějaká je. Třeba Milan Chovanec je vnímaný jako praktik, který sice není žádný tvůrce sociálně demokratických myšlenek, ale je to člověk, který zvládá manažerské řízení jak Ministerstva vnitra, tak by nejspíše i dobře zvládal manažerské řízení celé sociální demokracie. Naopak Lubomír Zaorálek je více než praktik vnímaný jako člověk, který má vžité sociálně demokratické myšlenky a dokáže o nich přemýšlet a dokáže s nimi dál pracovat. Důležité pro sociální demokracii také je, aby tam byl někdo, kdo zná do detailu chod politické strany a její financování, což je zase Martin Starec. Důležitým rysem typickým pro stranu je i to, že sociální demokraté mají nyní více výrazných členek, které by se mohly stát místopředsedkyněmi. Mně vlastně vůbec nepřijde, že by byl výběr místopředsedů nějak nelogický, tam je vlastně zajímavá jen jedna věc. Totiž to, v jak krátké době nabral Sobotka opětovnou důvěru vůči Milanu Chovancovi. A pak jde i o tah s Lenkou Teskou Arnoštovou, která je sice neznámá širší veřejnosti, ba dokonce i některým sociálním demokratům, ale právě proto bude zajímavé sledovat, jaký kandidátský projev si speciálně ona připraví. Samozřejmě bude zajímavé sledovat i projevy ostatních kandidátů. Z nich se dá totiž vyčíst, zda jsou to jenom byrokraté živící se papírem a soustřeďující se na fráze, anebo zda to jsou rétoři, co dokáží v něčem magnetizovat i veřejnost.

Směřuje podle vás zahraniční politika ČSSD správným směrem? Třeba bývalý předseda ČSSD Jiří Paroubek v jednom ze svých článků zmínil, že většina voličů levice je pro férový přístup k Rusku v konfliktu na východě Ukrajiny, ale česká zahraniční politika je prý v těchto otázkách v totálním vleku politiky Spojených států a vojenských struktur NATO. Zejména ministr zahraničí Zaorálek prý zcela nekriticky přebírá „propagandistické protiruské bláboly“. K jeho názorům se navíc podle Paroubka v posledních dnech připojil i premiér Sobotka, který prý bude ustupovat USA tak dlouho, až nakonec Američané obnoví své plány na zřízení vojenské základny v Česku. Co tomu říkáte?

Nechoďte za mnou opět s Paroubkem! Protože on dnes není ani politik a ani politický komentátor. Jiří Paroubek je dnes jenom občan, který se nějak vyjadřuje a pochopitelně není v tomto nezaujatý. Já si myslím, že sociálně demokratická politika se od Paroubkových časů vůbec nezměnila, aniž bych hodnotil, zda je to dobře, nebo špatně. A jestli tam existuje nějaká silná inklinace sociálně demokratické politiky vůči jiným státům, pak bych řekl, že ani tak nejde o vztah ke Spojeným státům - ostatně vzpomeňte na to, jak byl právě Zaorálek vymezený proti americkému radaru v Brdech - jako spíše o vztah k Evropě a Evropské unii. To je ale věc, kterou Česká republika po období let 2006 až 2013 potřebovala, protože jako země, která není příliš silná a která není příliš rozlehlá, jsme samozřejmě závislí na našich nejbližších spojencích. Tady je podstatný fakt, že se vztahy se zeměmi, které nás obklopují a které jsou našimi partnery v EU, výrazně normalizovaly od doby, kdy do těchto vztahů házel vidle Václav Klaus a nebyla se na nich schopná shodnout ani ODS s TOP 09. To, co sociální demokraté budou vždy ve svých řadách diskutovat, je to, jakým směrem hledět na východ, jestli vstřícně nebo podezřívavě. Tuto rozpolcenost mají sociální demokraté ve svých genech stále, a to ať už jde o vztah k Rusku, či k Číně. To je ale věc poměrně druhořadá, vždy bude důležitý vztah k partnerům v EU; i za časů Paroubka byly poměrně dobré vztahy s německou SPD, s britskými labouristy a dalšími sociálně demokratickými stranami a socialistickými stranami na Západě. Musí se uznat, že se o tyto vztahy zasloužil právě Jiří Paroubek osobně. Špičky ČSSD v tomto trendu jen pokračují.

Myslíte si, že může být ČSSD někdy „moderní levicovou stranou“? Na tuto mluvu třeba rád naskakuje místopředseda Senátu Zdeněk Škromach, který nedávno pro média zmínil, že pokud chce Sobotka v dalších volbách předstihnout Babiše, měl by být vůči svým koaličním partnerům daleko tvrdší. A měl by se prý také umět zaměřovat se na přirozenou voličskou základnu. „Homosexuálové a ani orientace na další menšinové skupiny sociální demokracii volby nevyhrají,“ uvedl Škromach na konto Sobotky. Jak to vidíte vy?

Kdo by nechtěl být moderní? O modernosti sociální demokracie se mluví dávno. Ovšem podle mne jde u velké části sociálních demokratů spíše o záměr, o ideu, nežli o skutečnost, protože stále zůstávají těžkopádní při komunikaci se svými voliči. Pořád je vidět, že mnoho sociálních demokratů přistupuje ke svým voličům dost partajnicky, jako by na ně shlíželi spatra. Také je z mnohých cítit, že se vlastně nejedná o klasické občanské aktivisty, kteří ale naopak nechybí mnohým sociálním demokratům na západ nebo na jih od našich hranic. Ovšem Zdeněk Škromach je v jedné věci nepřesný. Pro jakoukoliv stranu totiž nemůže být zárukou orientovat se na menší témata, stejně tak není pro žádnou stranu zárukou orientovat se pouze na dosavadní voliče, kteří jsou v pevném voličském jádru. Protože ani jedna z těchto skupin by straně nepomohla k jasnému volebnímu vítězství. Sociální demokracie prostě musí namixovat své voliče. Musí umět být tou všelidovou stranou, která má sice pevné jádro, ale také má schopnost oslovit celou řadu jiných sympatizantů i mimo klasické skupiny. To samé platí i na možnost najít osoby, které s těmito skupinami dokáží hovořit. O tom sociální demokraté sice polemizují už dost dlouho, ale stále v tomto mají velký dluh.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Olga Böhmová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Může někdo z prezidentských kandidátů porazit Zemana ve druhém kole? Expert odkrývá, kdo má jaké zbraně

19:17 Může někdo z prezidentských kandidátů porazit Zemana ve druhém kole? Expert odkrývá, kdo má jaké zbraně

POLITOLOGOVÉ Prezidentskou kampaň přeruší vánoční svátky, o to víc naplno proběhne souboj o Hrad na …