Už jsme skoro nemohli vydržet bez tématu Skripal. Nyní ho aktualizovaly britské orgány s tím, že vydaly zatykače na dva Rusy. Vědí prý, jak se jmenují a vypadají a zveřejnili kamerové záběry, jak někde chodí. Jak jste z celé věci moudrá? Přiznává Rusko vinu, když domnělé viníky nechce vydat? Jak se celá kauza dle vás vyvíjí?
Připadá mi to všechno dost bizarní. Britové zveřejnili dvě fotky doplněné o ruská jména, která jsou i podle nich ale nejspíš falešná. Rusko si stěžuje, že jim Londýn odmítá předat otisky prstů, čísla pasů nebo letenek a další údaje, které Británie musí mít, neb se vyplňují při žádosti o vízum. Čili z Londýna sice ukazují na Rusko a tvrdí, že oba jsou to Rusové, ale nijak se nenamáhají doložit alespoň tohle tvrzení. Navíc, na britském Twitteru se živě diskutuje, proč ty fotky neodpovídají kvalitou snímkům, které si britské úřady při vyplňování žádosti o vízum samy pořizují. Čili odkud Britové vzali méně kvalitní „pasové“ či snad rovnou policejní snímky obou? Bez zajímavosti nejsou ani fotky z kamer, na nichž se oba – i když samostatně – objevují na stejné úzké letištní chodbě, v na vteřinu stejný čas…
Fotogalerie: - S Angelou v Berlíně
A k tomu ten příběh s hotelem, ve kterém se podle všeho půl roku neuklízí, aby se tam zachovaly stopy Novičoku, ale současně se tam na Novičok ani neumírá, ani nechuraví, a to ani poté, co byli personál a hosté půl ruku vystaveni této smrtící látce. Která samozřejmě musela už dávno vyprchat, pokud to byl fakt Novičok. A ti „dva kluci z plakátu“, co prý pracují pro ruskou vojenskou rozvědku GRU, která především útočí na provařené agenty a bezdomovce, museli Novičok asi po hotelu bryndat, aby zanechali jeho stopy, ale sami odjeli v poho zase domů…
Zkrátka, už se ani nenamáhají vytvářet příběhy, které by dávaly aspoň trochu smysl a byly udržitelné aspoň týden. Podle všeho se jen paní Mayová snaží odvrátit pozornost od neúspěšného jednání o brexitu, od skutečnosti, že skoro 60 procent Britů by nyní hlasovalo pro setrvání v EU, ale může to souviset i s blížící se ofenzivou proti Idlíbu, poslední velké baště džihádu v Sýrii…
Chemický útok v Idlíbu zatím není, ale Západ začíná mít strach, že až Asad na provincii udeří, může nastat masakr. Prý největší humanitární krize všech dob, skoro. Podlehne Asad touze vymlátit poslední fázi války krutým způsobem? Co turecké oddíly v oblasti? Není ono to předčasné mluvit o konci války, když se ještě mohou západní státy výrazně zapojit?
Nejsem si tak úplně jistá tím, že by Západu osud Idlíbu ležel na srdci zrovna z humanitárních důvodů. Je tam spousta „našich“ džihádistů, spousta Bílých přileb, spousta dokumentů a vybavení… Kdyby se někdo nebo něco z toho dostalo do rukou Damašku, mohl by zveřejněním dokumentů nebo výpovědí zajatých bojovníků nastat pěkný „trapas“, neboť by se doložily vazby Západu na džihád.
A co víc, minulý týden byla v Damašku delegace amerických tajných služeb a podle dostupných informací vyjednávali okolnosti, za nichž jsou USA prý ochotné ze Sýrie stáhnout své vojáky. Idlíb mezi projednávanými tématy vůbec nebyl. Nejspíš i proto, že i Trumpův vyslanec pro Sýrii McGurk Idlíb popisuje jako „největší útočiště Al-Káidy od 11. září“. Pro Západ je Idlíb důležitý také proto, že dokud tento problém existuje, tak se ještě nikdo nezaměřuje na americké, britské, francouzské a jiné jednotky ilegálně působící v Sýrii. Jakmile bude Idlíb „vyřešen“, tak přijde řada i na ně. Takže čím déle „vyřešen“ nebude, tím více času „máme“. Proto tolik povyku, proto živelné navyšování počtu obyvatel provincie – z týdne na týden najednou američtí politici už namísto dvou mluví o třech milionech lidí – a s tím související nafukování nadcházejících ztrát, proto na sociálních sítích už zase maličké dívenky plynulou angličtinou vyzývají svět, aby zachránil Idlíb…
Na druhou stranu je jasné, že ztráty budou, a to zcela jistě nezanedbatelné. Ale na třetí stranu mi připadá vcelku bizarní, že Západ vlastně po Sýrii, která je stále svrchovaným státem, chce, aby na svém území tolerovala baštu Al-Káidy. Samy USA by u sebe doma něco takového zcela jistě nedovolily. A na civilní ztráty by při „řešení“ nehleděly. Koneckonců, když útočí americké letectvo, za civilní ztráty vesměs mohou síly, které „drží civilisty jako lidské štíty“. To jen ve východním Aleppu a nyní v Idlíbu vidíme opačný přístup…
Co turecké oddíly v oblasti? Opevňují se a hlásí Rusům svou přesnou polohu, aby se nestaly terčem náletů. Uvidíme, jak to nakonec dopadne, protože se Turecku zatím nedaří přesvědčit Al-Káidu, aby složila zbraně a „rozpustila se“. I když, podle některých zpráv z okolí lídra syrské frančízy Al-Káidy Džuláního už uprchlo na 300 nejbližších spolupracovníků. Jsou to vesměs cizinci a míří domů. Na sociálních sítích se objevují první fotky, na nichž džihádisté přelézají zeď do Turecka. Pro nás je klíčová otázka, kam zamíří dál. Nebo jinak, jestli má Turecko kapacitu je zastavit, aby nepokračovali do Evropy. Nebo lépe, za co nebo za kolik takové kapacity najde. Nyní zřejmě právě o tom jedná v Istanbulu německý ministr zahraničí, tak uvidíme…
Donald J. Trump čelí vydání další knihy, která ho na základě indiskrétnosti lidí v Bílém domě vykresluje jako naprostého pitomce. Dokonce prý chief of staff, generál Kelly, o Trumpovi mluví jako o malém dítěti. Jde o vážný materiál z pera respektovaného novináře, nebo o snahu umenšit roli Trumpa a nechat vládnout tzv. „instituce“, tedy politický establishment a to, čemu se říká „deep state“?
Při vší úctě k Bobu Woodwardovi, proslavil se „odhalením“ aféry Watergate, i když ve skutečnosti ji s kolegou „odhalil“ především díky whistleblowerovi zvanému Deep Throat, který se rozhodl mu o ní vyprávět. A jeho nejnovější kniha – nečetla jsem ji, vycházím jen z toho, co o ní píší americká média – je zase vlastně jen sbírka cizích názorů a cizích citací. Zkrátka, já fakt nevím, do jaké míry je všechno, co se v knize tvrdí, pravda, a do jaké míry je to jen pokračující „válka proti Trumpovi“, v níž se Woodward stal jen jedním z nástrojů. Nebo jednou ze zbraní. A fakt nevím, jak může Trumpovi u amerických voličů ublížit třeba to hodně medializované tvrzení, že chtěl nechat zabít Asada… Trump to sice popírá, ale, probůh, při tolika převratech a zabitých hlavách států se od „správného“ amerického prezidenta přece nic jiného už skoro ani neočekává, ne?
Zásadní je, že mnozí očekávali s Trumpovým příchodem větší mír ve světě, méně válčení. Povedlo se? A za předpokladu, že z Trumpa udělá vyšetřování ruské stopy či „knižní útoky“ jen prázdnou skořápku, je možné, že se americká „establishmentová“ snaha kontrolovat celý svět vrátí? Či už na to USA prostě nemají?
To by bylo na samostatnou tlustou knihu, ale obecně platí, že Trump zatím žádnou „svou“ vlastní – tedy novou – válku nerozpoutal, ale udržuje v chodu vše, co zdědil po Obamovi (a ten začasté po svých předchůdcích), přičemž za Trumpa ale současně vzrostl počet náletů bezpilotníků ve světě a s tím i počty obětí dronů. Takže se Trump sice nemůže ohánět takovým tím misskovským „A hlavně světový mír!“, ale současně nic v zásadě ani nezhoršil. Vsadím se, že pokud by se k moci vrátili „clintonovci“ se svými jestřáby a všemi ostatními, kdo do té party patří, asi by se opravdu pokusili znovu se vrátit k velmocenské politice, ale svět se přece jen mění a je otázkou, kolik států – a tím myslím důležitých mocností nebo i „jen“ regionálních mocností typu Turecka, Íránu nebo Pákistánu – je ještě na amerického „světového četníka“ vůbec zvědavých. Chci říci, že jedna věc je chtít, druhá věc je, jestli své chtíče ještě dokážete prosadit v míře, která by vás uspokojovala.
Zabili lídra doněckých separatistů Zacharčenka. Rusko ukazuje na Ukrajinu, Kyjev tvrdí, že si ho Moskva oddělala sama. Co je pravděpodobnější? Jak moc se přiblížilo vyhrocení ukrajinského konfliktu? Kdo bude pod tlakem, aby věc vyhrotil? Na Ukrajině budou volby, Putinovi klesá popularita...
Nevyznám se v politické a mocenské situaci na Donbasu, a tak netuším, komu Zacharčenkova smrt opravdu přijde „k duhu“. Nicméně, rychlost, s jakou byl jmenován jeho nástupce, a vlažnost, s níž na atentát reagovala Moskva, mi připadá hodně „podezřele“. Jako by první byli připraveni a druhým to „taky nevadilo“.
Z toho ale vyplývá, že přinejmenším Rusko celou věc „nehrotí“, a Kyjev se taky tváří lehce nejistě, nejspíš v obavách, aby nepřešlápl nějakou „červenou čáru“. Takže zatím to vypadá, že se žádné „hrocení“ konat nebude. Tím spíš „hrocení“, které by vedlo ke skutečné válce v době, kdy OBSE připomíná, že letošní léto je konflikt nejmírnější od svého propuknutí. Máte pravdu, že Porošenko už rozjel prezidentskou kampaň, ale jeho preference jsou v rámci statistické chyby a pochybuju, že by něco získal rozpoutáním války, z níž je většina Ukrajinců už unavená a která je vlastně za drtivou většinou současných problémů země. A ty „pády“ Putinovy popularity bych taky nepřeceňovala. Ale… vždycky, když vidím nějaké hlubokomyslné mudrování nad tím, že mu „fandí“ už „jen“ něco přes 60 procent, říkám si, jestli není něco chorého na tom, že u nás ti „správní lidé“ a „správná média“ vesměs ctí politiky, kteří jsou skoro v záporných číslech… Z této logiky bychom měli mít Putina tím radši, čím méně Rusů ho bude podporovat. Bude se tak totiž stávat čím dál víc „západnějším“ politikem…
Babiš zopakoval Merkelové, že nechceme ani jednoho migranta. Německá kancléřka nás v jeho přítomnosti ani moc nehubovala s tím, že od dob povinných kvót se „mnohé změnilo“. Jak jednání hodnotit? Mimochodem, někdejší eurotajemník Prouza sdělil, že díky Babišově neústupnosti jsme v Evropě pro smích a hrozí nám, že se dostaneme do izolace. Cítíte se vy osobně v Evropě odstrčená a v izolaci?
Angela Merkelová už není v pozici, aby někoho „hubovala“, protože situace je nepřehledná, promigrační a protimigrační síly se v zásadě – přinejmenším vlivově – vyrovnávají, a ona ví, že pokud bude razit politiku z před dvou tří let, skončí. Migrace prostě problém je a problémy se prostě musejí řešit. Řešit konsensuálně, pokud to jde, a nikoli silou nebo pohrůžkami. Zavírání očí vede do pekel, protože se vše jen zhorší.
Zatímco Evropa se ale stále není s to na ničem domluvit a pořád „zvažuje“ nápady s investicemi v Africe, které by mohly – fakt jen mohly – zamezit migraci do Evropy, Čína oznámila dalších 60 miliard dolarů africkým zemím, přičemž těm chudším současně odepsala dluhy. Cynika napadá, že než se „bruselští“ rozhoupou, může mít případnou migraci z Afriky do Evropy pod palcem Peking. A z Blízkého východu Erdogan. Se vším, co z toho může vyplývat. Popusťte svou fantazii. Fakt už dávno nejsme v situaci, aby záleželo na tom, jestli Česko vezme jedno migranta nebo ne.
A pan Prouza? No tak něco říká. Co s tím? Má na to právo. Ale to neznamená, že je potřeba reagovat na všechno, co někdo někde z titulu bývalé funkce plácne…
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
O víkendu budou volby ve Švédsku, kde podle všeho výrazně posílí „protibruselští“, a v pátek předtím se sejdou lídři Ruska, Turecka a Íránu, aby se nejspíš dohodli na podobě ofenzívy proti Idlíbu. Obojí může mít – a nejspíš i bude mít – vliv na celou Evropu.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
