Přelom epoch. Vzestup Číny a dalších nezápadních aktérů

Klíčové trendy současného globálního vývoje a adaptabilitu Západu na ně rozebral na setkání Klubu 2019 bezpečnostní analytik Miloš Balabán.

„Nastává konec několikasetleté dominance Západu v globálních otázkách. Ten proces v poslední době nabral poměrně značnou dynamiku a naše děti a naši vnuci už určitě budou žít v úplně jiném světě, než je dnes,“ uvedl na úvod a hned vysvětloval:

„Nastává přesun globálního těžiště do prostoru Asie. 21. století bude stoletím asijským. Ovlivňuje to hlavně vzestup Číny, která za 45 let reforem zaznamenala nevídaný ekonomický růst. Když Henry Kissinger pomáhal před více než padesáti lety otevírat Číně cestu do světa v podmínkách studené války, tak si možná ani on sám nedovedl představit, kam se Čína posune. Tehdy měla zhruba 2 procenta podílu na globálním HDP. Dnes se blíží dvaceti procentům. Míru vzestupu dokládá i podávání patentů. V roce 1999 jich podala 300, dnes 58 tisíc. V globální technologické soutěži drží nejen krok s USA a Evropou, ale v řadě oblastí je i předhání. K rychlému ekonomickému vzestupu dochází i v Indii, která je od dubna nejlidnatější zemí světa. Dá se předpokládat, v horizontu jedné dekády, že bude mít třetí největší světovou ekonomiku,“ uvedl a připomněl například nedávné úspěšné přistání indické družice na Měsíci. „Indická vláda ohlašuje i záměr přejmenovat zemi na Bharat, neboť Indie je podle indické vlády starým koloniálním názvem. A v letošním roce se bude Asie podílet na růstu globálního HDP 67 procenty,“ upozornil.

Může střídání hegemona skončit vojenským konfliktem? Co říká historie?

„Nejdůležitějším bilaterálním vztahem současnosti je vztah mezi USA a Čínou. Co nás musí zajímat je, jestli růst nového globálního hegemona – Číny – by mohl skončit nějakým vojenským konfliktem se stávajícím hegemonem – USA. To by samozřejmě mělo velmi negativní globální dopady a v podstatě by to mohlo znamenat i třetí světovou válku,“ pokračoval dál Miloš Balabán. Upozornil na knihu oxfordského profesora Grahama Allisona Osudová past – Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin“, kde uvedl, že v posledních pěti stech letech došlo ve světě 16x ke změně hegemona. Z toho ve dvanácti případech se změna neobešla bez války. „Takže otázka zní, jestli nám hrozí něco takového i v současné době,“ zamýšlí se doktor Balabán a popisuje:

„Neuralgickým bodem mezi Čínou a USA je Tchaj-wan, vzrůstá vojenské napětí v celém asijsko-pacifickém regionu, vytváří se nové vojensko-politické bloky, vedou se obchodní války. Střet o Tchaj-wan by ale byl jak pro Čínu, tak pro USA vojensky devastující. Proti otevřenému střetu obou mocností hovoří jejich velká vzájemná ekonomická závislost,“ říká a vysvětluje: „Minulý rok dosáhl vzájemný obchodní obrat téměř 700 miliard dolarů, Například 80 procent chytrých telefonů Apple dováží Amerika z Číny, kde se vyrábí. Čína drží dolarové rezervy ve výši 6 bilionů dolarů. To znamená, že Čína ani USA nemohou mít zájem na tom, aby došlo k nějaké vojenské eskalaci. Ta by devastovala čínskou, americkou i globální ekonomiku. Na druhou stranu ovšem je pravda, že máme z historie určitá poučení, že ani vzájemná ekonomická závislost nemusí být nutně překážkou k nějakému střetu,“ varuje a opět dává příklad.

Fotogalerie: - Fidlerův symbol

„Vzpomeňme 1. světovou válku. Británie a Německo byly také vzájemně velmi provázané. Nakonec ale k válečnému střetu došlo. Možná trošku iracionálně. Ale spouštěče války mohou být různé. Stačí nějaký nechtěný incident, který může spustit eskalační domino. V podmínkách existujícího napětí se to prostě vyloučit nedá.“

Složitá proměna globálního řádu

Změna geopolitických reálií s sebou nese podle doktora Balabána i to, že globální řád vzniklý po II. světové válce už dnes přestává fungovat. „Profesor Georgetownské univerzity a poradce prezidentů Clintona a Obamy Charles Kupchan podstatu problému vystihl ve své přednášce v Henry Jackson Society v Londýně již v roce 2014: Blíží se konec Pax Americana. Do mezinárodní arény vstupují nové mocnosti v čele s Čínou, které mají vlastní představy o vládnutí a fungování multipolárního světa. Je třeba se s nimi dohodnout na nových pravidlech soužití na základě konsenzu a kompromisu. V opačném případě se Západ stane uzavřenou pevností, který bude existovat ve světě, kde dojde k rozpadu mezinárodního systému založeného na pravidlech,“ uvádí Miloš Balabán a pokračuje:

„V podmínkách obnoveného soupeření mocností je ale hledání dohod a kompromisů mimořádně složité. Přitom trendy jsou již zřejmé: Klesá význam G7 a roste význam uskupení BRICS, což se potvrdí jeho rozšířením příští rok. Objemem HDP už G7 předstihl – zhruba 32 procent k 31 procentům. A rozdíl se bude zvětšovat. Stačí uvést, že k BRICS se připojí třeba Saudská Arábie nebo Argentina. S novými reáliemi se Západ vyrovnává složitě. Někteří západní politici ale správně tuší, co je ve hře. Francouzský prezident Macron na letošní mnichovské konferenci prohlásil, že uznává, že je třeba měnit mezinárodní řád, protože není úplně spravedlivý. Znovu se o tom mluvilo na Summitu G20 v Dillí. USA sice tlačí na Evropu, aby osekávala vztahy s Čínou, ta musí ale být v tomto punktu opatrná,“ upozorňuje Miloš Balabán a opět přichází s jasným příkladem. „Vezměme si Německo. Z patnácti nejhodnotnějších německých firem má deset nejméně desetinu příjmů z Číny. Čtyři největší automobilky závisí na odbytu v Číně. Největší chemický koncern BASF jednoznačně preferuje čínský trh jako klíčový pro své zisky. Bývalý předseda mnichovské bezpečnostní konference a velký zastánce spolupráce s USA Wolfgang Ischinger řekl k úvahám o odvrácení se od Číny, že jestli chceme masovou nezaměstnanost, tak prosím, udělejme to. I proto se v německé bezpečnostní strategii ‚pragmaticky‘ uvádí, že Čína je pro Německo partnerem, konkurentem i systémovým rivalem.“

Korejský scénář pro Ukrajinu?

Dostal se i k válce na Ukrajině. „Rusko se rozhodlo vyřešit svoje bezpečnostní dilema, které spočívalo v tom, že nechtělo připustit, aby mělo ve svém předpolí Ukrajinu jako člena NATO, vojenskou silou. Je to jednoznačně porušení mezinárodního práva a teď už je zcela irelevantní otázka, jestli se tomu dalo zabránit diplomacií. Cena za ruskou agresi, kterou platí Ukrajina je nesmírná. Jak válka skončí, nikdo dnes netuší, ale je jasné, že poválečná obnova Ukrajiny bude velmi komplikovaná. Stačí jen uvést, že bylo zničeno 55 procent energetické infrastruktury. Vývoj nyní spíš směřuje k dlouhé opotřebovací válce, zamrzlému konfliktu, což ale Ukrajině znemožní její přiblížení k NATO a EU s perspektivou možného členství. Diskutuje se o ‚korejském scénáři‘ pro Ukrajinu,“ zmínil doktor Balabán. V této souvislosti upozornil na obsáhlý článek předsedy Americké rady pro zahraniční vztahy Richarda Haasse spolu s již připomenutým profesorem Kupchanem v dubnovém Foreign Affairs s příznačným názvem – Západ potřebuje novou strategii na Ukrajině. „Navrhli zvolit pro Ukrajinu ‚korejský scénář‘, tj. rozdělení země. Jinak Ukrajina riskuje svoji další devastaci, což ničemu neprospěje. Nakolik může být takový scénář reálný, a hlavně přijatelný pro Ukrajince, je velkou otázkou,“ zamýšlí se Miloš Balabán.

Překvapivé dopady ruské války proti Ukrajině

„Co ale ta válka překvapivě Západu ukázala?“ ptá se dál a hned také odpovídá: „Za prvé došlo k posílení spojenectví mezi Čínou a Ruskem. Čína samozřejmě oficiálně zaujímá jakousi neutrální pozici, ale je to taková, řekl bych, pozitivní neutralita. Obě mocnosti spojuje společný zájem: Být vyzyvatelem Západu s cílem měnit současný globální řád. Tady je třeba připomenout slova Zbygniewa Brzezinského, že USA by neměly nikdy dopustit ve svém strategickém zájmu spojenectví Ruska, Číny a také Íránu. K tomu ale teď došlo,“ upozorňuje a dodává:

„K ruské válce na Ukrajině se ale staví ‚pozitivně neutrálně‘ i Indie a další země globálního jihu. Neuplatňují sankce, nedrží Rusko v izolaci. A bohužel pokusy Západu získat ‚srdce a mysl‘ globálního jihu proti Rusku se nedaří. Walter Russel Mead ve Wall Street Journal proto současnou situaci zajímavě okomentoval slovy, „že Západ je vůči Rusku jednotný jako nikdy předtím, zároveň je ale jako nikdy předtím ve světě osamocen“.

Fotogalerie: - U hrobu Havla

Největším nepřítelem pro USA je ochromení jejich vnitřní politiky?

Doktor Balabán také promluvil o celkové kondici USA a Evropy. „USA bezesporu dosud zůstávají nejsilnější globální mocností – vojensky, ekonomicky i technologicky, i když v řadě ohledů jsou v pozici prvního mezi rovnými. Na obzoru jsou ale pro ně i mraky,“ uvedl a vysvětlil.

„Největším problémem je polarizace a ochromení americké vnitřní politiky, což ohrožuje i politiku zahraniční. Mluví o tom řada amerických expertů, naposledy ve Foreign Affairs bývalý dlouholetý ministr obrany a šéf CIA Robert Gates, který se nerozpakoval označit USA za dysfunkční supervelmoc, zrovna v okamžiku, kdy musí čelit antagonistickým mocnostem – Číně a Rusku, spolu s Íránem a Severní Koreou,“ uvedl doktor Balabán. „O stavu americké politiky bohužel vypovídá i fakt, že v prezidentské kampani před volbami příští rok budou spolu s největší pravděpodobností soupeřit 80letý Joe Biden a 76letý Donald Trump. Ani v demokratické ani v republikánské straně se prostě nenašel nikdo mladší. Pro řízení politiky ve velmi složité globální situaci se to dá vnímat jako rizikový faktor. Americká politika se přitom v mnoha ohledech stává nepředvídatelnou. Pokud Trump znovu vyhraje, uvidíme, co všechno se může naplnit realizací jeho hesla Udělám Ameriku znovu velikou. Evropa vůbec není na případnou změnu v Bílém domě připravena“. Doktor Balabán ale připomenul, že i Biden v mnohém navázal na Trumpovu politiku preferující hlavně americké zájmy. Příkladem je zákon o snižování inflace, prostřednictvím kterého se lákají firmy z celé Evropy na výhodnější podmínky pro podnikání do USA. Nelíbilo se to i německému ministrovi hospodářství Habeckovi, který řekl, že je to nástroj k deindustrializaci Evropy.

Evropa by neměla žít v iluzích

Na závěr se dostal i k Evropské unii a zmínil nedávné vystoupení o stavu unie předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové v Evropském parlamentu.

„Musím říct, že jsem byl poněkud překvapen, v jakých iluzích evropská politická reprezentace žije. Leyenová tvrdí, že Evropa se stala více geopolitická. Bere ji ale okolní svět skutečně dostatečně vážně? Neztrácí svoje pozice, jak ukazuje vývoj v Africe nebo na Blízkém východě? Nepodkopává ji ekonomicky ne úplně promyšlený Zelený úděl? Ten je ukázkou chybné strategie: Nejprve se vyhlásí ambiciózní cíl bez toho, aby se komplexně přemýšlelo o zdrojích k jeho naplnění. Výsledek vidíme: Prohlubuje se mj. závislost na dodávkách komponentů pro obnovitelné zdroje z Číny. Teď Leyenová oznámila, že pověřila bývalého prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho, aby vypracoval zprávu o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti v kontextu zeleného přechodu. Tato zpráva měla ale být na stole před deseti lety, teď už je to s křížkem po funuse,“ nebere si servítky doktor Balabán a jde na další problém, který musí Evropa řešit.

„Evropa nezvládá ani migrační politiku. Ve chvíli, kdy Leyenová mluvila ve Štrasburku o tom, že se podařilo domluvit, že Tunisko bude bránit přílivu uprchlíků, tak zrovna v té chvíli tisíce lidí ze západní Afriky na chatrných bárkách vyslaných převaděčskou mafií vyrážely na italský ostrov Lampedusa, kde došlo k humanitární krizi. A v Itálii je dvojnásobný počet uprchlíků proti minulému roku. Německo migraci nezvládá, a proto roste podpora krajně pravicové Alternativy pro Německo. Další migrační nápor míří do Evropy přes děravý Balkán. Místo fungující ochrany vnějších hranic unie musíme zavádět hraniční kontroly mezi státy Schengenu. Jestliže bude NATO schopné rozmístit 300 tisíc vojáků na východní hranici EU proti Rusku, tak by měla mít Evropa kapacity k tomu, aby zajistila i vnější unijní hranici. Lídři EU si musejí uvědomit, že nezvládané vlny nelegální migrace zvenčí spolu s nezvládnutou migrací uvnitř unie, což potvrdily i červnové násilnosti ve Francii, jsou vážnou bezpečnostní hrozbou“, uzavřel doktor Balabán.

Psali jsme:

„Doplnil jsem kanystry.“ Ropa a plyn: ČR po Izraeli v pasti. Vážné

Vylilo se to nejhorší. Po útoku v Izraeli téma Rusko a Ukrajina

20 hodin „smrděl“ Hamás u ní doma. Zabavila je a přežila

Co ČT z návštěvy první dámy v Kyjevě neukázala. Deficit v oblasti myšlenek, poznamenala Bobošíková

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.