Zombie, kam se podíváš 

V posledním období přinesly některé ruské servery informaci, že ukrajinská armáda používá v boji lidská zombie, která i po vážném zranění pokračují v boji. Jeden takový článek vyprodukovaný serverem Sputnik mi přeposlal známý. Zároveň se řeší otázka alkoholického show našich vojáků, kteří mají ochránit Litvu před ruským útokem. Obě informace mají leccos společného. 

Na rovinu řečeno, pokud články, jako je ten o ukrajinských zombie, mají být tou strašlivě nebezpečnou a destabilizující ruskou propagandou matoucí politiky EU, nezbývá než se zasmát a zmatené europolitiky a jejich voliče upřímně politovat. Taková propaganda je spíš směšná a nechápu, proč bychom se jí měli bát. Pohádky o dracích a čertech určené pro malé děti, komár nafouknutý do velikosti velblouda. Závody v propagandistické pitomosti. Jeden vytrubuje nesmysly a druhý z nich dělá nebezpečnou propagandu. Proti něčemu takovému by mohl úspěšně bojovat i takový Jakub Janda, samozřejmě bez jednostranné předpojatosti. 

Předevčírem se na internetu (Novinky na Seznamu) objevil článek o řidiči autobusu, který sjel mimo komunikaci. Cestující si pak přestoupili. Řidič měl v sobě přes tři promile alkoholu. Hotové zombie našich cest. Já jsem takového řidiče zažil před několika lety i v pražské MHD. Nedokázal projet širokou křižovatkou a musel v ní couvat s kloubovým autobusem, samozřejmě v rozverné náladě, kterou určitě nezpůsobilo jedno pivo. Havárie opilců mohly možná ohrozit víc lidí než nějaký ukrajinský voják označený za zombie. A tím se dostáváme ke kořenu problému. 

V článku o ukrajinských zombie se píše, že dokážou bojovat beze strachu, a dokonce i v případě, že utrpí střelné zranění. Zabít je lze pouze průstřelem hlavy, nebo srdce. Pokud se podíváme do historie válek, učebnic válečné chirurgie a informací z aktuálních bojišť, zjistíme, že to není nemožné. Za celou dobu historie válek prokazatelně bojovali mnozí vojáci i po několikanásobném zranění střelnou zbraní. Někteří to i přežili. A existují i doložené divočejší případy. Známý baltský pirát Klaus Störtebeker dokázal po setnutí hlavy roku 1401 jít kolem svých spolubojovníků čekajících na popravu. Ke kterému došel, byl osvobozen. Nelze vyloučit, že by osvobodil všechny. Problém vyřešil kat, který pochodující bezhlavé mrtvole podrazil nohy. Stětí hlavy s následným poklesem krevního tlaku a odpojení mozku od těla je určitě stejně smrtící jako průstřel hlavy nebo srdce, možná i víc, lze-li to takto říci. Informace lékařů z bojišť dokazují, že člověk může přežít v některých případech i průstřel hlavy bez následků. Dokazují to rovněž policejní statistiky neúspěšných sebevražd. Průstřel srdce je smrtelný. Jenže pravděpodobně nikdo neudělal pitvy takzvaných zombie, aby zjistil, zda bylo zasaženo srdce, nebo jen prostor, kde by se mělo nalézat. Jsou lidé, kteří mají srdce posunuté, někteří výjimeční jedinci i na pravé straně hrudního koše. Kromě toho každá rána není přesná. Separatisté si stěžují, že ukrajinská zombie nosí neprůstřelné vesty, takže je nelze zasáhnout do srdce a zabít. Přitom vesměs bojují automaty Kalašnikova AK-47, jejichž vojenská munice vz. 43 s jádrovou střelou má dostatečnou kinetickou energii k proražení některých neprůstřelných vest. I v případě, že vestu neprorazí, smete vojáka k zemi s vyraženým dechem, případně zlomenými žebry a takřka vždy v šoku. Ovšem někdo vydrží víc, někdo méně. Odstřelovačské pušky a kulomety na sovětský náboj Mosin s jádrovou střelou s velkou pravděpodobností prorazí většinu neprůstřelných vest, o přílbách ani nemluvě. Separatisté, a především propagandisté by si měli uvědomit, že každý jejich protivník nemusí být zbabělec, či že nemusí po zranění hned padnout. K tomu je řada důvodů. A jsme zpátky u řidiče českého autobusu.