Zombie, kam se podíváš
V posledním období přinesly některé ruské servery informaci, že ukrajinská armáda používá v boji lidská zombie, která i po vážném zranění pokračují v boji. Jeden takový článek vyprodukovaný serverem Sputnik mi přeposlal známý. Zároveň se řeší otázka alkoholického show našich vojáků, kteří mají ochránit Litvu před ruským útokem. Obě informace mají leccos společného.
Na rovinu řečeno, pokud články, jako je ten o ukrajinských zombie, mají být tou strašlivě nebezpečnou a destabilizující ruskou propagandou matoucí politiky EU, nezbývá než se zasmát a zmatené europolitiky a jejich voliče upřímně politovat. Taková propaganda je spíš směšná a nechápu, proč bychom se jí měli bát. Pohádky o dracích a čertech určené pro malé děti, komár nafouknutý do velikosti velblouda. Závody v propagandistické pitomosti. Jeden vytrubuje nesmysly a druhý z nich dělá nebezpečnou propagandu. Proti něčemu takovému by mohl úspěšně bojovat i takový Jakub Janda, samozřejmě bez jednostranné předpojatosti.
Předevčírem se na internetu (Novinky na Seznamu) objevil článek o řidiči autobusu, který sjel mimo komunikaci. Cestující si pak přestoupili. Řidič měl v sobě přes tři promile alkoholu. Hotové zombie našich cest. Já jsem takového řidiče zažil před několika lety i v pražské MHD. Nedokázal projet širokou křižovatkou a musel v ní couvat s kloubovým autobusem, samozřejmě v rozverné náladě, kterou určitě nezpůsobilo jedno pivo. Havárie opilců mohly možná ohrozit víc lidí než nějaký ukrajinský voják označený za zombie. A tím se dostáváme ke kořenu problému.
V článku o ukrajinských zombie se píše, že dokážou bojovat beze strachu, a dokonce i v případě, že utrpí střelné zranění. Zabít je lze pouze průstřelem hlavy, nebo srdce. Pokud se podíváme do historie válek, učebnic válečné chirurgie a informací z aktuálních bojišť, zjistíme, že to není nemožné. Za celou dobu historie válek prokazatelně bojovali mnozí vojáci i po několikanásobném zranění střelnou zbraní. Někteří to i přežili. A existují i doložené divočejší případy. Známý baltský pirát Klaus Störtebeker dokázal po setnutí hlavy roku 1401 jít kolem svých spolubojovníků čekajících na popravu. Ke kterému došel, byl osvobozen. Nelze vyloučit, že by osvobodil všechny. Problém vyřešil kat, který pochodující bezhlavé mrtvole podrazil nohy. Stětí hlavy s následným poklesem krevního tlaku a odpojení mozku od těla je určitě stejně smrtící jako průstřel hlavy nebo srdce, možná i víc, lze-li to takto říci. Informace lékařů z bojišť dokazují, že člověk může přežít v některých případech i průstřel hlavy bez následků. Dokazují to rovněž policejní statistiky neúspěšných sebevražd. Průstřel srdce je smrtelný. Jenže pravděpodobně nikdo neudělal pitvy takzvaných zombie, aby zjistil, zda bylo zasaženo srdce, nebo jen prostor, kde by se mělo nalézat. Jsou lidé, kteří mají srdce posunuté, někteří výjimeční jedinci i na pravé straně hrudního koše. Kromě toho každá rána není přesná. Separatisté si stěžují, že ukrajinská zombie nosí neprůstřelné vesty, takže je nelze zasáhnout do srdce a zabít. Přitom vesměs bojují automaty Kalašnikova AK-47, jejichž vojenská munice vz. 43 s jádrovou střelou má dostatečnou kinetickou energii k proražení některých neprůstřelných vest. I v případě, že vestu neprorazí, smete vojáka k zemi s vyraženým dechem, případně zlomenými žebry a takřka vždy v šoku. Ovšem někdo vydrží víc, někdo méně. Odstřelovačské pušky a kulomety na sovětský náboj Mosin s jádrovou střelou s velkou pravděpodobností prorazí většinu neprůstřelných vest, o přílbách ani nemluvě. Separatisté, a především propagandisté by si měli uvědomit, že každý jejich protivník nemusí být zbabělec, či že nemusí po zranění hned padnout. K tomu je řada důvodů. A jsme zpátky u řidiče českého autobusu.
Opilí obránci vlasti
Důvodů hrdinství či neprůstřelnosti ukrajinských vojáků může být řada. Především to může být pouhá naštvanost, nebo přesvědčení o správnosti boje za ukrajinskou vlast. K tomu stačí kombinace vlastenectví a správné politické přípravy. V celé historii válek, počínaje starověkými civilizacemi, se jako osvědčený lék proti strachu a stresu používal alkohol. Ve starších dobách sloužil alkohol jako desinfekce i anestetikum při operacích a častých amputacích končetin. Nic jiného nebylo. Víno bylo na pití bezpečnější než voda z mnohých vesnických studní, které byly nedaleko chlévů a hnojišť. V osmnáctém i devatenáctém století alkohol nárokově dostávali vojáci většiny armád, nebo si ho za žold kupovali od markytánů či markytánek. Ještě ve druhé světové válce byl nejdůležitější součástí výstroje francouzského vojáka bidon, tedy velká polní láhev na víno. Podle pamětníků pili v podstatě vojáci všech armád, přestože alkoholismus byl většinou zakázaný, především pro odborné specialisty. Nicméně jsou známé bouřlivé večerní pitky u příslušníků těžce stresovaných leteckých jednotek. Urputné boje často probíhaly kolem lihovarů a skladů alkoholu. Jak sovětští, tak němečtí pamětníci vzpomínají na situace, kdy jejich vojáci utrpěli porážku poté, co se jednotky, nebo útvary zmocnily skladů alkoholu. Nicméně nelze přehlédnout vojensky pozitivní fakt, že alkohol odbourává řadu přirozených reflexů včetně strachu. Začalo se také rozlišovat, zda voják pije alkohol ve službě, nebo na vycházce či dovolené. O problémech s alkoholem se opakovaně psalo i v posledním období v souvislostech s naší, slovenskou a německou armádou. Všechny mají v misích absolutní zákaz alkoholu, přesto se místy porušoval. V naší misi v Iráku na základně v Basře minimálně, aspoň podle mých zkušeností. Nicméně nelze přehlédnout titulky upozorňující na alkoholické výstřelky našich vojáků na různých serverech. Vzhledem k svojí poměrně dlouhé službě v československé armádě mohu konstatovat, že i zde se pilo a pije. V současnosti spíš méně než dříve, vojáků je podstatně méně a jsou u armády dobrovolně. Důvodem je také fakt, že většina vojáků bydlí mimo kasárna, odkud po službě odchází a mohou si v podstatě dělat, co chtějí. Nicméně můžeme připomenout dávnější alkoholovou rvačku v Kosovu, kde se střetli naši vojáci s Finy, a nedávnou opileckou výtržnost našich vojáků při obraně Litvy, pravděpodobně před zničující ruskou internetovou propagandou.
V době služby u pluku v předlistopadovém období jsem zažil různé případy. Například jeden major, jinak z odborného hlediska výborný důstojník, propil celý svůj majetek a nakonec dezertoval. Místy se pilo v i v pracovní době. Řada vojáků základní služby se po večerech opila po hospodách v okolí, rušila noční klid a opilství vedlo i k šikanování. Na mnoha útvarech se alkohol vyráběl kvašením kompotů nebo džusů na takzvané čučo, ale vyráběl se i z jiných materiálů. Dva roky v nepříliš radostných životních podmínkách vedly ke snaze odbourávat psychické tlaky a stres i v případě jinak bezproblémových vojáků. Bohužel ve válkách vede konzumace alkoholu a rozpad morálky díky neschopným velitelům také k útokům na civilní obyvatelstvo, především v nepřátelské zemi pak k znásilňování. Ale to je námět na jiný článek. Disciplína ukrajinské armády, natož některých dobrovolnických praporů, je podle dosažitelných informací všelijaká. Zato pálení samohonu je národní tradicí. Opilí vojáci v útoku, postrádající pod vlivem alkoholu strach, by nebyli nic zvláštního a nemusí to být žádná zombie. Taková zombie se najdou v každé armádě i v současnosti.
Narkomani jako váleční internacionalisté
Další z osvědčených cest k odbourávání strachu a stresu jsou drogy. Už staří Vikingové požívali muchomůrky. První velký vůdce islámského šíitského terorismu šejk Hasan ibn Sabbah dopoval koncem jedenáctého století svoje sebevražedné bojovníky hašišem. Od toho je odvozeno slovo asasin či assasin, což znamená v některých jazycích vrah. Někteří afričtí kouzelníci dokázali pomocí rostlinných drog zpracovat některé lidi až k slepé poslušnosti. Tyto znalosti si přivezli do Karibiku, kde bokoři (šamani voodoo) údajně dodnes umí udělat z člověka drogového otroka označovaného jako zombie. Experti CIA ze základny Fort Detrick proto konali řadu výprav do Amazonie, kde sbírali různé rostliny a houby s halucinogenními účinky. Američtí vojáci si za občanské války (jihu proti severu) v šedesátých letech devatenáctého století oblíbili morfium a výsledkem bylo 400 000 závislých. Za druhé světové války používali v německých ozbrojených složkách pervitin, který snižoval únavu i strach. Americká armáda ve Vietnamu se vrhla nejdříve na marihuanu a později na heroin. Bralo je kolem 40 % vojáků a 20 % se stalo závislými. Film Air America o pašování drog z oblasti zlatého trojúhelníku ve prospěch CIA není žádnou fikcí. Vojáci sovětské armády konzumovali v Afghánistánu takové množství drog, především opia a heroinu, že je vyměňovali s nepřátelskými islámskými bojovníky za zbraně a munici.
Války ve Vietnamu a Afghánistánu znamenaly velký krok k zamoření USA a SSSR/Ruska drogami. Zároveň jak americká, tak sovětská vláda konaly rozsáhlé pokusy zaměřené na ovládání myšlení lidí pomocí drog, a to jak z hlediska nepřátel, tak domácího obyvatelstva. Drogové operace KGB údajně zasahovaly až do Latinské Ameriky a Afriky. Ruské programy byly počátkem devadesátých let omezeny, či zastaveny, takže někteří špičkoví vědci odešli do zahraničí, dokonce do severní Koreje.
Pravděpodobně s jejich pomocí se tamní doktor Ri Čche vystudovaný v Německu pokusil vytvořit kombinací genetických mutací a drog revoluční etnobombu, která by měla zlikvidovat veškeré bělošské obyvatelstvo zeměkoule. Americké programy jsou známější díky knihám Neuropolitika od drogového experta CIA Timothy Learyho a Tajnosti a lži od Gordona Thomase, který popisuje programy MK-ULTRA, MK-SEARCH, MK-DELTA, BLUEBIRD, ARTICHOKE, MIDNIGHT a CLIMAX. CIA se údajně podařilo již v sedmdesátých letech vyvinout drogu BZ, s jejíž pomocí lze ovlivňovat chování davu, například při potlačován demonstrací. Programy vedli psychologové a psychiatři, kteří zároveň zkoumali další možnosti ovlivňování lidského myšlení, počínaje hypnózou. V širším měřítku se drogovou problematikou zabývá publikace Drogy, peníze a zbraně od Alaina Labrousse.
Drogy se objevovaly i v naší předlistopadové armádě. Generál Šejna po svém útěku na západ tvrdil před americkým kongresem, že v ČSLA se prováděly testy drog na vojácích a rovněž na amerických zajatcích z Koreje. U útvarů se tehdy rovněž objevovaly drogy, i když v menším množství než v současné společnosti. Relativně běžní byli čichači čistidel typu Čikuli, nebo dokonce pasty na podlahu, kteří následně usínali v rauši na WC. Inteligentnější vojáci, především zdravotníci a chemici již pracovali s opravdovými drogami. Zažil jsem příklad zdravotníka, který se zhroutil na cvičení s abstinenčními příznaky. Jeden důstojník chemik fetoval prakticky denně a v tomto stavu i řídil auto. Některé jeho výkony byly opravdu zajímavé. Všechny tyto problémy musela řešit vojenská kontrarozvědka, protože chyběla vojenská policie. Místy byl problém zachránit narkomany před prokurátorem a vězením. Explozivní nárůst konzumace drog v naší společnosti od počátku devadesátých let se samozřejmě přenesl i do armády. V roce 2005 přinesl časopis Týden informaci o tom, že armáda propustila 20 vojáků kvůli drogám. V roce 2000 se řešilo v rámci AČR 242 případů výroby a držení drog. Tento trend se údajně podařilo výrazně snížit, nebo potlačit. Nicméně stejný časopis a server informoval roku 2013, že vojáci bundeswehru na misi Afghánistánu se opíjejí, přestože mají povoleny dvě plechovky piva nebo dvě sklenice vína na den. O něčem takovém se našim vojákům v Basře ani nesnilo. O drogách se mlčelo. Ty jsou podle agenta CIA Roberta Baera, autora několika zajímavých knih, a nejen podle něj požívány v širokém měřítku islámskými teroristy, především sebevražednými útočníky v Iráku, Afghánistánu, Sýrii a Izraeli. V současnosti se objevují v Turecku a můžeme je čekat v Evropě. Navíc se nelze zbavit dojmu, že masové agresivní výtržnosti, jaké můžeme vídat například v Paříži, ale rovněž v některých amerických městech, nemusí být jen masovým kmenovým a davovým šílenstvím vyvolaným salafisty. Naopak mohou mít profesionálnější původ právě v masivním užívání drog přistěhovalci především afrického a arabského původu, nebo jejich aplikací do potravin či pitné vody s cílem vyvolat davovou agresi. Drogy jsou rovněž používány k ovládání dětských bojovníků v Africe, což je oblast, kam se mohou přesunout vůdcové Islámského státu po vyhnání z Iráku a Sýrie. Ve světle uvedených informací se nelze divit ani sdělení ukrajinského rozvědčíka Něčajeva, které jako první zveřejnily Haló noviny, že tamní vojáci a především příslušníci dobrovolnických praporů užívají ve velkém rozsahu drogy. Pro jejich získání páchají všemožnou trestnou činnost. Neprůstřelná zombie proto jsou nejspíše výsledkem kombinací drog a psychologické přípravy, ale to není méně nebezpečné. Takoví bojovníci si ponesou po celý život závažné psychické deformace a poruchy, jaké vidíme u bojovníků Islámského státu. Nevíme, nakolik jsou ovladatelní a zneužitelní. Jsou nebezpeční i bez potroublé propagandy.
Proto je třeba zásadním způsobem omezovat migraci z problémových regionů, protože hrozí příchod osob s extrémními poruchami myšlení a jednání a schopností provádět bezohledné zločiny a teroristické útoky. A stále bychom si měli připomínat, že drogy dopravované především z islámských zemí zničí v Evropě tolik lidských životů a zdraví, že o něčem takovém se teroristům nezdá ani v nejdivočejších snech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: .
