Klaus v eseji pro MF DNES připoměl, že po roce 1989 u nás neproběhla pouhá „výměna vlády“, jak někteří tvrdí, ale hluboká systémová transformace. „Tato společenská změna, respektive její první `horká` fáze, jejích prvních tři až pět let, byla v naší zemi provedena s nesporným úspěchem,“ píše Klaus. Nerealizovaly se prý nejrůznější katastrofické scénáře, například oblíbený „milion nezaměstnaných“ Valtra Komárka.

Jiří Pehe, politolog, který v devadesátých letech působil na Pražském hradě pod Klausovým největším oponentem Václavem Havlem, se ale domnívá, že náklady naší transformace byly vysoké a projevily se více dlouhodobě. V Polsku nebo Maďarsku podle něj sice měli vysokou inflaci, ale u nás průběh transformace, zejména privatizace majetku, zase vedla k bujení korupce a vzniku specifické třídy vlastníků se zvláštními zvyky, s čímž se potýkáme dodnes, zatímco Polsko nebo Slovensko rostou způsobem, kterému se nemůžeme rovnat.

Klaus zdůrazňuje, že tato transformace proběhla rychle, klidně a lidsky únosně a nedošlo při ní k sebemenšímu náznaku násilí. „Šlo o evoluční, v mnoha ohledech spontánně vyvolaný a spontánně se utvářející proces, který nikým nemohl být plně organizován,“ připomíná Klaus. Nevyhnutelně omezená proto podle něj musela být role „mužů listopadu“, pro které to bylo do značné míry zklamání.