Měsíce se mu nedostává odpovídající pozornosti, má abstinenční příznaky a jeho přítel Miloš svůj prezidentský triumf vytěžil, až zastiňuje. Široko daleko je najmě po rozpuštění sněmovny nejpádnějším aktérem.
Jejich poslední společný podnik, akce „Kulový blesk“ čili výměna bytu na Pražském hradě, vyšel optimálně. Pokračování příště... Kapkou v Bratislavě na Dunaji, kde se tyčí pevně opřený Zemanův žák Fico, a oněmi slévajícími se „pramínky“ v Čechách a v Moravě. Klaus má zase našlápnuto.
Po konci jeho stranické autokracie již ódéeska nikdy neměla šťávu, a když se zaměřila na emancipaci od „Otce zakladatele“, zle dopadla. „Taťku Šmoulu“ neudobřilo ani dvojí prezidentství a její předáci měli prudce sestupnou úroveň. „Vrtošivému staříkovi“, tak zhrzeného Klause přezval David Rath, vychází, co vlastně zamýšlel Miloš Zeman, když za sebe v ČSSD nechal předsedat Vladimíra Špidlu… ODS byla vypiplána na neochvějném vůdcovském principu a bez něj se nikdy věci nehýbaly.
„Dědičně zatížená“ občanská demokracie to má ve změněných poměrech nahnuté na zledovatělém srázu. „Významní zbytkoví“ si veřejně trhají vlasový porost, jakže to s Klausem „prokaučovali“.
Moc bych za to nedal, že také prezident Zeman po svém triumfu na ostravském sjezdu vskrytu sní, kterak spolek svých uctívačů, SPOZ, povznese právě tak, jak kdysi povznesl sociální demokracii. „Trháním masa“ z okolních kusů ve stádu partají. Leč na její vlastní úkor.
V tom mu zjevně, ačkoliv opatrně, fandí jisté mediální kruhy, když neustále zdůrazňují štěpení v Lidovém domě, aby poškozovaly volební perspektivy levice. Nemohou postupovat úplně zjevně, vždyť jeho stěžejní zdroj běžně dehonestují coby „reinkarnaci“ Gottwalda, nicméně sentiment za rokem 2010 vycítit lze. Tehdy jej úplně poprvé v kariéře poctili neoficiálním titulem „moudrý státník“, neboť jasně podvracel Paroubkovu partaj. Po špatně vyhraných volbách do sněmovny zůstaly jeho „následovníku v samoděržaví“ oči pro pláč a zoufalá snaha odvést maximum přátel mezi „Lvy“.
Ani tentokrát by nemusela být hra „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ bez výsledku. Rozdrobená levice by jistě poskytla lepší manévrovací prostor „rozenému demokratu“ Zemanovi, ale též vůči němu se vymezující TOPce, jež to měla v českých sdělovacích prostředcích vždycky navýsost dobré. Žijeme v éře recyklací: odpadu, kádrů i krátkozrakých myšlenek.
Psali jsme:
(Autor je politolog)
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Pavel Kopecký
