„Informace jsou velmi podivné a bojující strany se snaží přesvědčit své obdivovatele o tom, že jejich věc, podle jejich popisu a výkladu, je ta správná. Pozoruhodnou roli sehrávají světová média,“ předesílá politolog Zdeněk Zbořil ve svém pravidelném pondělním Rozjezdu.
Pocítili jste již výrazné zvýšení cen pohonných hmot?Anketa
Připomíná, že už několikrát jsme v PL vzpomínali na knížete Clemense Metternicha, který se obával, že musí Evropu zachránit před ideály Velké francouzské revoluce. „Vzpomeňme co nejstručněji: Volnost, Rovnost, Bratrství. Mělo se ale také zapomenout na napoleonskými válkami a reformami rozvrácenou Evropu. Jeho plán, jak toho dosáhnout, byl velmi jednoduchý. Měla tomu pomáhat armáda, policie a cenzura,“ říká politolog. „Nebyl sice prvním Evropanem, kdo si to myslel, ale nebyl také ani posledním. K jeho podivnému testamentu se snažili přihlásit dědici všech možných věr, vyznání, politických idejí a ideologií. Skoro by se dalo říct, že se tyto tři axiomy staly součástí ‚evropských hodnot‘. Jen čas od času si někdo vzpomene, že může existovat také totalita hodnot,“ dodává.
Jak říká politolog, aniž by chtěl někoho strašit, stojíme na prahu velkých evropských změn. „Nejen politických, ekonomických, ale zejména kulturních, a že si to jen bojíme přiznat. Vzhledem ke svým životním zkušenostem si mohu dovolit být nezaujatý, ale také od těchto změn nic dobrého neočekávám. A zejména dvěma nejmladším generacím tyto očekávané změny nepřeji,“ uvedl Zbořil.
Každé ráno se objevují v médiích další a další strašné zprávy o tom, co se děje na Ukrajině. Mrtví, zranění lidé, zničené budovy, koncem týdne útočili Rusové na jadernou elektrárnu. „Současně také slyšíme z mnoha stran, že mnoho těchto zpráv neodpovídá realitě. Málokdo však dokáže říct a doložit, že skutečnost je lepší nebo horší. Téma útoků a jaderné elektrárny bylo překřičeno informacemi o útocích na 19 stanovišť a míst, kde se mělo experimentovat, nebo se měly vyrábět zakázané biologické nebo bakteriologické zbraně. Společnost, která je dva roky pod mediálními kobercovými nálety covidem všech možných ‚mediálních struktur‘, to musí dostávat do hysterických stavů, na které se nedá reagovat bez defektů uvažování,“ komentuje politolog.
Fotogalerie: - Uzavřete vzdušný prostor
„V souvislosti se zavražděním jednoho z členů vyjednávacího týmu se dokonce objevilo slovní spojení, že jej ‚zavraždily ukrajinské struktury‘. Tyto ‚struktury‘ jsou typický příklad útoku na rozum. Anonymní struktury mohou být čečenské, wagnerovské, azovské, afghánské, islámské a nikdo nemůže dokázat, a ani se o to nikdo nesnaží, kdo tyto informace vyrobil, zda jsou pravdivé nebo zda dokonce vůbec existují či nikoliv. Jak se o tom učí, doufejme, studenti žurnalistiky už v prvním prosemináři, je to typická starořecká ‚fama‘, použitelná kýmkoliv a kdekoliv. Víme to, ale používáme ji, a jak dokonce prohlásil jeden z nejmenovaných politických komentátorů: ‚Proti lži (nebo zlu) se nedá bojovat pravdou‘,“ dodává.
Přidává i tato slova: „Doufejme, že politici, kteří reprezentují různé strany konfliktu, si z této myšlenky českého komentátora nebudou brát příklad. Válka nemusí být ani jaderná, ani třetí světová, ale může trvat dlouho, tak, jak si ji v posledních letech užili na Balkánu, v Sýrii, Iráku i Íránu, a na různých místech ve světě, která páchnou ropou, plynem nebo jsou bohaté na jiné suroviny potřebné hladovým ekonomikám v různých koutech dnešního světa.“
Hotely, dopravci, všichni podají pomocnou ruku
V úterý i ve středu se budou europoslanci zabývat válkou na Ukrajině a jejími důsledky. Za poslední týden Ukrajinu opustilo více než milion lidí prchajících před válkou. Evropská komise navrhla aktivovat směrnici o dočasné ochraně, která se týká například práva na dočasný pobyt Ukrajinců v Evropské unii. Hovoří se až o osmi milionech lidí, které do EU přijdou.
„Takové informace nemám, ale mohu předpokládat, že kdo je šíří, snaží se nelhat. Může se mýlit, ale není to vědomá nepravda. Za současného stavu mediálního pokrytí, respektive jeho deficitu, může leckdo tvrdit, že těch milionů může být méně, stejně jako více. To hlavní ale je, že Slovensko, ČR a hlavně Polsko se už snaží emigrantům pomáhat, i když to nejsou země tak bohaté, jako byly ty, které ‚zvaly‘ do některých zemí EU migranty z Afriky a Blízkého a Předního východu,“ popisuje Zbořil. „Kdybych si mohl dovolit spekulovat, myslím si, že už nebudou stačit hesla a mávání modrožlutými vlaječkami, ale že ti, kteří uvažovali o možnostech ubytování v dnes díky covidové krizi poloprázdných hotelech a ubytovnách, nabídnou pomocnou ruku. Stejně jako soukromí dopravci, kteří i přes rostoucí ceny benzínu a nafty, se nebudou ostýchat poskytovat své služby potřebným rodinám s dětmi,“ dodává.
Zbořil také doufá, že se naši poslanci nebudou věnovat svým obvyklým dohadováním a i oni se budou snažit na něčem rozumném dohodnout.
Češi nečekají s pomocí uprchlíkům, všude sledujeme obrovskou vlnu solidarity. „Nechci používat velká slova, ale snad bychom mohli připomenout některým veřejně činným osobám v České republice a jejich mentorům v EU, zejména Evropském parlamentu, že v České republice není tolik xenofobů a rasistů, jak o nich dlouhá léta mluvili, a že by si při pohledu do ČR mohli také někdy zamést před vlastním prahem,“ komentuje politolog.
Fotogalerie: - Rusové za Ukrajinu
Zákazy a povolení zajímají pokryteckou část
Češi, kteří chtějí bojovat za Ukrajinu, mohou počítat s beztrestností, vzkázali uplynulý týden premiér Fiala a prezident Zeman. Reagovali na to, že někteří Češi by rádi pomohli Ukrajině v obraně před ruskými vojsky, Češi ale mají podle trestního zákoníku službu v cizích státních ozbrojených silách zakázanou.
„Zákazy a povolení zajímají pokryteckou část české politické elity, která miluje velká i malá gesta. Zejména, když se blíží nějaké volby. Jiná, a mnohem závažnější je otázka praktická, tedy komu cestu do míst bojů doporučit, nebo nedoporučit, jak upozornil exministr obrany Metnar. Pokud jde o vojenské veterány, těm asi není třeba nic vysvětlovat. Ale co říct těm, kteří mají jen planoucí srdce a netuší, že současné války nejen na Ukrajině, nebo kdekoliv jinde nejsou počítačové hry, že se nekliká entrem, ale že se při nich doopravdy umírá,“ říká politolog. „Někdy dokonce, jak známe z amerických filmů o veteránech, a to je ještě horší, války mají své doživotně fyzicky i duševně raněné, ke kterým se společnost nechová vždy ohleduplně. A pokud si ještě někdo vzpomene na životní osudy československých interbrigadistů ve španělské občanské válce, bude našim slovům lépe rozumět,“ dodává.
Psali jsme:
Zda je, nebo není Vladimir Putin šílený, není podle politologa „nejpodstatnější“. „Stejně jako obavy našich lidí, kteří neviděli Rusko zničené válkou a revolucemi od Baltu do Dálněvýchodních moří. Nejde jen o obnovu SSSR, jak to je někdy spíše slyšet od zapomínaných sovětských komunistů. Dnešním snem mnohých Rusů a jejich neruských spoluobčanů, je ruské Samoděržaví, ruský absolutistický stát, který se po pádu Konstantinopole 1453 považoval za Třetí Řím – „…a čtvrtého Říma již nebude!“. Carská orlice ještě nedávno byla na dresech hokejových reprezentantů Ruské federace dvouhlavá. Hleděla na Západ i na Východ,“ popisuje Zbořil. „V posledních dvaceti pěti letech byly opraveny a restaurovány válkou i revolucí zničené pravoslavné ‚sobory‘ na území od evropských moří, Solovětských ostrovů až daleko za Ural, po Vladivostok. Ti, kteří dnes zesměšňují Rusko, které znali jako Sovětský svaz v době, kdy tam jezdili koncertovat a vystupovat za zvýhodněné tuzexové poukázky, by dnes v Moskvě neuměli ani přejít přes ulici. A o Moscow City na břehu řeky Moskvy si myslí, že je to Potěmkinova vesnice. Nejen Vladimir Putin, ale i mnozí jeho spoluobčané nejsou opilci, ale plutokrati, pro které je sice vyhrožování válkou zděděnou historickou zkušeností, ale více se dnes bojí ztráty svých majetků a zbohatlického způsobu života na francouzské Riviéře. A navíc, snad bychom si mohli vyložit někdy trochu rozumněji tu Havlovu větu o ‚Rusku, které nemá hranice‘, abychom jednou zase nebyli překvapeni, kde ty jeho hranice jsou a kdo jsou jeho přátelé,“ dodává.
Zbořil: Snad mé poznámky nejsou příliš odtažité
Na závěr přidejme i tato slova doktora Zbořila: „Když tolik lidí, mezi nimi moudřejších a vzdělanějších než já, cítí potřebu vyjadřovat se ke každé dílčí informaci o situaci na Ukrajině, obávám se, aby moje poznámky na okraj těchto událostí nebyly až příliš odtažité. Moje generace, jak zpíval Vladimír Vysockij, se narodila příliš brzo. Pamatuji si řecké a korejské děti, které přicházely z míst zasažených válečnými událostmi ve svých zemích po druhé světové válce. Až na fakultě jsem potkával své řecké vrstevníky, kteří do Československa přicházeli také v době občanské, nezapomínejme, že mimořádně kruté, občanské války. Jeden z nich, dnes už dlouholetý americký profesor na penzi hledal z Ostravska své rodiče po celém světě, až je našel, na sklonku života, někde v Kanadě.“
Politolog vzpomíná, že teprve po čtyřiceti letech viděl v obrovském Muzeu Korejské války lidská neštěstí ve filmech a fotografiích těchto bojů, které nerozlišovaly mezi vítězi, poraženými, vojáky, civilisty, dětmi a dospělými.
„Patřím ke generaci, která nejen sledovala maďarské události v roce 1956 a Československo 1968, ale také vzdálenou americkou válku ve Vietnamu a viděl jsem v devadesátých letech 20. století touto válkou postižený jih i sever země. Byl jsem v okresu Son-my, ve vesnici My-lai, kde mi ženy, které přežily pověstný masakr svých dětí a rodičů, popisovaly tuto událost, která otřásla vírou v lidskost, a chceme-li, v humánní vedení jakékoliv války. Byla a jak na ni zapomenout…“
Byl jsem u Indiry Ghándí…
A Zbořil vypočítává dál: „Viděl jsem v Jakartě, v Indonésii, pověstnou studnu na letišti, Lubang Buaya, kde mladí maoisté zavraždili a umučili šest významných mužů indonéské armády, po kterém vojáci pod vedením pozdějšího prezidenta Suharta rozpoutali pomstychtivé běsnění, během kterého se oběti nepočítaly. Chodil jsem po ulicích Teheránu, kde o několik týdnů později jedna skupina Íránců inspirována důstojníky CIA a náboženským fanatismem povraždila druhou. Byl jsem na návštěvě u Indiry Ghándí, na zahrádce jejího domku, kde byla o rok později zavražděna. Držel jsem se za ruku v pověstném lidském řetězci s panem učitelem Lansbergisem, který se zakrátko stal prezidentem svobodné Litvy a nakonec byl svými přáteli opuštěn. Přijel jsem do Moskvy několik měsíců po bojích o Bílý dům, které uvedly do funkce Borise Jelcina a moji ruští přátelé, kteří si mysleli, že přichází nová doba, si tím už tehdy nebyli příliš jistí.“
Připomíná i toto: „Ani jedno z těchto zmíněných míst a setkání, a mohl bych jmenovat další v Berlíně a Spojených státech, jsem nevyhledával. Byl jsem k nim připojen jakýmsi divným omylem. Dodnes si myslím, že se to stalo nejenom mně, ale že každý z nás by o něčem podobném mohl vyprávět. Po určité době se pak z paměti ztrácejí jména, mizí tváře a vzpomínky si chodíme půjčovat do knihoven a dnes do ještě nespolehlivějších sítí nepaměti. Dostávají ale nový tvar, který se proměňuje v čase i prostoru, a jak by řekl ruský klasik, hlásící se ke svému legendárnímu ukrajinskému rodu, Nikolaj V. Gogol – a nikdo neví proč.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
