Připomeňme, že Semelová v tomto diskuzním pořadu například pochybovala, že přiznání Milady Horákové před soudem byla vynucená. K srpnovým událostem uvedla, že by je rozhodně nenazvala okupací. „Já bych to nazvala internacionální pomocí, která ale nám, jako komunistické straně, přinesla do budoucna mnohé problémy s tím, jak se lidé dívali na komunistické hnutí," řekla Semelová.
Jenže krátce poté se ukázalo, že Semelová není mezi komunisty rozhodně sama, kdo takto smýšlí. Třeba exposlanec a také bývalý místopředseda KSČM Václav Exner jí dal v zásadě za pravdu.
Fotogalerie: - KSČM uctívá vrahy
„Horáková nejen při tom samotném procesu, ale i předtím se zcela jasně vyjadřovala v tom směru, že spolupracuje na tom, aby vláda, která byla v té době, byla svržena," tvrdil Exner v pořadu České televize 168 hodin.
Dolejš: Je to v rozporu s přijatými závěry KSČM
Naopak místopředseda Jiří Dolejš na svém facebookovém profilu výroky Semelové odsoudil. „Jsou to názory jasně v rozporu s přijatými závěry KSČM, vycházející už od mimořádného sjezdu v roce 1989. Ale distancovat se od nich neznamená nerespektovat právo na názor,“ napsal Dolejš. Podle něj má Semelová na svůj subjektivní pohled na historii samozřejmě právo, ale prý straně jako takové její řeči rozhodně moc nepomohou.
Jak ale tyto výroky Semelové a dalších „kovaných" soudruhů hodnotí politologové? Nemohou podobná slova vztahující se k české historii být třeba znamením toho, že se komunisté stávají více radikálními, což může českou společnost ohrozit? Nezůstává tak místopředseda strany Jiří Dolejš se svým umírněným slovníkem ve straně sám?
Sledovali jsme sešlost KSČM u Gottwaldova hrobu
„Nedokážu říci, jestli v jejich řadách převažuje více stalinistů. Spíš bych si troufl tvrdit, že se postupně komunistická strana nařeďuje mladými lidmi, kteří mají trochu jinou představu o radikálně levicové politice, než je pokračování ve Stalinových šlépějích. Protože ale členská základna komunistů je velmi stará a podstatnou část z nich tvoří zřejmě stále ještě lidé, kteří měli někdejší legitimaci předlistopadové komunistické strany, tak si myslím, že Semelová má tendenci oslovovat především - z hlediska elektorátu - vlivné komunistické jádro,“ zmínil k otázkám pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie.
Možná jde o marketingový tah...
„Já ani nevím, jestli je to upřímný názor paní Semelové, nebo jestli tady spíše nejde o marketingový tah. Uměl bych si totiž představit, že část komunistických politiků chce být schválně takto radikální a tím atraktivní pro tu nejradikálnější část členské základny nebo voličů. Co se týká ale vrcholné stranické reprezentace komunistické strany, tak ta uvažuje mnohem racionálněji a pragmatičtěji. Jim je podle mne jasné, že slavit minulost, oslavovat masové vrahy, nebo hájit některé kroky z minulosti, které jsou neobhajitelné, že to prostě dnes nejde,“ zmínil dále Jelínek.
Podle něj je ovšem tady vysvětlení toho, proč se tak někteří představitelé strany vyjadřují.
„Dnes je nikdo do vlády nezve a ani krajské volby se neblíží... A nakonec, o blížící se eurovolby komunistický elektorát velký zájem ani nemá. Takže v takové situaci si mohou komunisté dovolit ukázat radikální tvář nejenom paní Semelové k Miladě Horákové nebo kondolenci Vojtěcha Filipa rodině Vasila Biľaka. Je to do značné míry taktika, nebo účelové chování tak, aby si komunisté udrželi co nejradikálnější část svých příznivců, kteří jsou ochotni chodit k volbám, než aby to dosvědčovalo, že bychom tady měli absolutně nereformovatelnou komunistickou stranu, co se nepoučila,“ vysvětlil.
_profil_top.jpg)
Podle jeho mínění ale nelze tuto věc chápat tak, že by ve straně třešniček byl umírněný Jiří Dolejš zcela sám.
Toto účelové chování je odporné
„Kdybyste vyzpovídali komunistické poslance, jejich krajské politiky, ty, kteří už mají nějaké postavení na hejtmanstvích, tak tam najdete lidi, kteří ne že nebudou takto radikální, ale pro ně je to prostě jiné téma. Oni nemají potřebu žít minulostí a nosit nějaké staré, vybledlé, stalinistické prapory. Také proč to dělat? Takže já si myslím, že oni z tohoto hlediska uvažují mnohem pragmatičtěji. Takže buďto tady existuje upřímná sázka části komunistických špiček, nebo to může být uměle přihnojované. Proto část komunistů – buďto Semelová, nebo Filip - občas řeknou něco kontroverzního, protože se to od nich očekává. A ti dědulové, nebo babičky, co mají dodneška v úctě všechny komunistické prezidenty, tak jim zatleskají a řeknou, že pořád má smysl, abychom tuto stranu volili nebo podporovali. I když na druhou stranu toto možné účelové chování je také odporné a taktickým manévrem se nedá obhájit ani to, když se někdo zastává masových vrahů a vlastizrádců a podobně,“ zamyslel se dále Jelínek.
O hrozbě, skutečné hrozbě vůči společnosti přes tento radikalismus ale tady prý mluvit také nelze.
„Když máte parlamentní stranu, co má demokratický program, tak je celkem logické, že má i právo říkat radikální názory, s nimiž ale mohou mnozí vášnivě nesouhlasit. Já bych se spíše nežli tomu, kdo je Marta Semelová, věnoval samotným událostem. Aby lidé věděli, jak skutečně probíhal proces s Miladou Horákovou, nebo jaká byla role Vasila Biľaka při pozvání spojeneckých vojsk do Československa v roce 1968. Zkrátka nevést mediální debatu v nějakých nálepkách nebo sloganech, ale věcně vyvracet všechny ty bludy, které se nám někteří radikální komunisté snaží vtloukat do hlavy. Proto by se média měla víc nežli skandálnostem výroků těchto komunistických představitelů věnovat konkrétním událostem a historickým souvislostem, které jsou v naší minulosti bolestné nebo významné,“ dodal Jelínek.
I politolog Petr Sokol si myslí, že v KSČM je „Semelových“ povícero.
Sokol: Považují předcházející režim za pozitivní
„Určitě ve členské základně KSČM je takových lidí spousta. Dokonce tam podle mne převažují lidé, kteří považují ten předcházející režim za pozitivní, ale neřekl bych zároveň, že tam je nadpoloviční počet čistých stalinistů jako je třeba ona paní Semelová,“ zmínil Sokol pro ParlamentníListy.cz.
Kalkul to ale podle něj není. „Já si nemyslím, že radikální chování je od nich nějaký kalkul. Prostě jen ve straně zaktivizovali radikální křídlo, protože to umírněné křídlo v očích radikálů příliš neuspělo."
Pro společnost jsou pak sporné a radikální výroky hrozbou jen v tom případě, když se relativizují základní demokratické hodnoty.
Kdyby někdo řekl, že to za Hitlera bylo dobré, byl by to skandál
„Když si však na druhou stranu představíte, že by se něco podobného dělalo v roce 1965 v Německu, že by někdo říkal, že za toho Hitlera to zase nebylo tak špatné a že se dělaly dobré věci, tak to si představit neumím. Byl by to skandál. Jenže tady to tolerujeme a ti lidé ani za to nejsou například ze strany úřadů vyšetřováni nebo trestáni. Takže když se toto nějakým způsobem nepotírá, tak se zároveň otevírá cesta k tomu, aby radikálové a nepřátelé demokracie to měli jednodušší. V tuto chvíli ale není u KSČM situace taková, že by se měli ujmout moci a pokusit se něco podobného nastolit, jako bylo v minulosti. Spíše pokrývají cestu někomu dalšímu,“ poznamenal Sokol s tím, že je tady ale i morální rozměr toho, jak se na vše dívají lidé, co byli minulým režimem poškozeni.
Politolog a profesor Oskar Krejčí ale nad výroky komunistů s nadsázkou přivírá oči.
„Mají takový názor. No a co?“ řekl trochu nevážně ParlamentnímListům.cz Krejčí. Připomněl, že situace v ekonomicko-sociální oblasti je pro mnoho lidí dnes velmi složitá, takže výhru v kapse má ten, kdo na to poukazuje, podobně jako KSČM, přičemž se ani na vládě dlouho nepodílel - stejně jako tato partaj.
Krejčí: Oni jim paradoxně pomáhají pravdoláskaři
„Moc jim pomáhá to, že se nepodílejí na vedení státu. Tato věc je již odzkoušená z Itálie, či z Francie... Jakmile se radikálnější strany dostanou do vlády, tak nejsou schopny naplnit očekávání a jejich elektorát se rozpadá. To, co předvádějí pravdoláskaři, tedy že o komunistických výrocích hovoří, tak to je na druhou stranu obrovská pomoc pro komunisty,“ zmínil Krejčí k síle voličské základny KSČM.
Podle jeho soudu ale ve straně třešní rozhodně není v této době víc stalinistů, než tomu bylo dříve. Je to prý spíše o tom, že v této partaji převládají nostalgici nežli stalinisté. „Jsou to dnes všechno klišé, co moc neznamenají. Kdo je to stalinista? Média tím chtějí ale naznačit, že to je někdo, kdo posvěcuje procesy,“ uvedl dále Krejčí pro ParlamentníListy.cz.
„Třeba ten pocit, že se jim vedlo kdysi líp než dnes, je v zásadě u komunistů oprávněný, neboť jim se třeba vedlo líp, každému se nevedlo hůř! Jsou totiž lidi, co mají třeba asketické sklony. Když se podíváte na to, čemu jsme říkali socialismus, tak ono to mělo blíž ke kultuře Sparty nežli k Marxovým ideálům... Jsou prostě lidé, co jsou asketičtí a nechtějí se obohacovat na úkor jiných a žijí skromně. U řady lidí tento přístup života byl zakódovaný biopsychicky. Že si to spojili s tím režimem, to je už jiná věc. Nebyl to ale Marxův ideál,“ pronesl dále uznávaný profesor.
Chybí jim empatie
Na dotaz, zda pravicově smýšlející lidé, jako jsou„chartisté“ a takzvaní pravdoláskaři, mají pravdu, když poukazují na to, že od „soudruhů“ stále číhá jakási hrozba, nakonec Krejčí odvětil:
„Většině pravdoláskařům chybí jakákoliv empatie. Říká se tomu v politické psychologii autoritářská osobnost. Oni jsou hluboce přesvědčeni o tom, že jen oni vědí, co je to demokracie. A Česká televize z jejich profilu pak velmi čerpá, a to ve jménu svého obrazu demokracie.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
