„Protože se podobné ‚skoro patové‘ volební výsledky neustále opakují, ať již jde o volby do Poslanecké sněmovny nebo volby prezidenta republiky (Parlamentem ČR nebo v přímé volbě), začínám věřit těm, kdo si myslí, že se o jejich výsledcích rozhoduje v politickém zákulisí,“ komentuje výsledek prvního kola prezidentské volby doktor Zdeněk Zbořil. „Nemusím si myslet, jako pan Jiří Drahoš, že v tom mají prsty Putinovi agenti, nebo jako pan Miroslav Topolánek, že je připravují na americkém velvyslanectví v Praze-Bubenči, ale jistě je pro některé zájmové politicko-ekonomické skupiny tato situace výhodná. Několikrát jsme viděli, jak je možné způsobit pád vlády ‚přeběhnutím‘ několika poslanců z vládního do opozičního tábora. A když tomu zabránila pověstná Smlouva o stabilním politickém prostředí (hanlivě nazvaná ‚opo-smlouva‘), vyvolalo to hněv Zdeňkem Svěrákem ‚probuzených občanů‘, kterému s vypětím všech sil Václav Klaus a Miloš Zeman odolali,“ dodal. Zbořil ještě doplňuje: „Když se zdálo, že si prezident republiky dovoluje být ve svých rozhodnutích až příliš nezávislý, dostalo se mu poučení, jaké jsou jeho meze. Lhostejno, zda se jednalo o Václava Havla, Václava Klause a nyní Miloše Zemana. A pokud si někdo myslí, že moc prezidenta republiky jako hlavy státu je jen ornamentální, ať si vzpomene na všechna rozhodnutí cit. prezidentů při sestavování minulých vlád, prezidentských amnestií a ovlivňování zahraniční politiky. Vždy jde o objem moci, o kterém lze rozhodovat i v politickém přítmí.“ Zopakovat můžeme, že Miloš Zeman zvítězil z 38,56 %, Jiří Drahoš získal 26,60 procenta hlasů, Pavel Fischer překonal desetiprocentní hranici, pod deset procent dostal Michal Horáček. Marek Hilšer přes osm procent hlasů, Mirek Topolánek asi polovinu. 1,23 % hlasů získal Jiří Hynek, kolem půl procenta pak Petr Hannig a Vratislav Kulhánek.

Postavení obou kandidátů, kteří se dostali do druhého kola, je podle Zbořila mimořádně rozdílné. S ohledem na věk, vzdělání, životní zkušenosti, osobní zájmy a další viditelné znaky obou těchto osobností. „Kdo se mezi politology zajímá o rétorické nebo eristické schopnosti obou pánů, má se na co těšit. Myslím si, že oba kandidáti mohou překonat jeden druhého vedením politického diskurzu, který mohou obohatit, nebo dokonce ovládnout svou charakteristickou argumentací,“ upozorňuje Zbořil. „I v politické diskusi se snadno pozná, jaký je rozdíl mezi ekonomem či prognostikem a absolventem oboru, který má blíže k exaktní argumentaci. Samozřejmě mluvím o ideálním stavu politické soutěže a samozřejmě vím, že ‚u nás doma‘ existuje také machiavelisticko-realistický názor na politiku, který někdy připomíná zápas ve volném stylu,“ dodává s tím, že zajímavý bude také spor občanů tzv. venkova a velkých měst a jejich schopnost spojit své motivace s mobilizací.

„O ‚změně‘, snad s velkým ‚Z‘, se nedávno mluvilo na sjezdu KS Číny…“

I když jistě nelze odhadovat výsledek prostým součtem procent, které dostali vyzyvatelé Miloše Zemana, podporu už Jiřímu Drahošovi do druhého kola vyjádřili Michal Horáček, Marek Hilšer, Pavel Fischer, Mirek Topolánek i Vratislav Kulhánek. Pavel Fischer se vyjádřil k prezidentovi i takto: „On je vlastně toxický pro společnost. Nejenže nerespektuje zákony, že někoho urazí a pak se neomluví, přestože mu to soud nařídí, ale používá u některých výroků taková slova, že by člověk skoro měl vypínat televizi, aby se děti nenaučily něco, co by vlastně od veřejného činitele vůbec slyšet neměly.“ Nabízí se otázka, zda se skutečně dal tento postup očekávat a do jaké míry je pravděpodobné, že se jejich voliči podle doporučení zachovají. „Očekával jsem to, protože téměř všichni se ucházeli o kandidaturu s antizemanovským programem. O všem ostatním jsme se navíc dozvěděli jen to, že chceme do Evropy a nikoliv na Východ, což jistě ty statisíce občanů ČR, kteří na Západě pracují a budou pracovat nebo se tam nějak pohybují, potěší. Ale tito všichni vědí, že to tak bude za jakéhokoli prezidenta,“ uvedl Zbořil a připomenul: „Pan Drahoš okamžitě po oznámení výsledků prvního kola sdělil, že ‚... kdo si přeje změnu, ten mne svým hlasem podpoří‘, což je jedno z nejbanálnějších doporučení, které se opakuje snad ještě častěji než ‚tažení na Západ‘. O ‚změně‘, snad s velkým ‚Z‘, se nedávno mluvilo na sjezdu KS Číny, mluví o ní v předvolebních projevech V. V. Putin, v EU se slovo změna opakuje na všech úrovních rozkvetlé byrokracie.“ Politolog také doplňuje: „Ke ‚změnám‘ se s železnou pravidelností hlásí američtí prezidenti. O obsahu této Změny se už příliš nemluví a zdá se, že i tentokrát to nebude jiné. Na druhé straně musíme ale uznat, že jako mobilizační výzva odvolávání se na ‚cestu změny‘ dokáže často přivést občany a obyvatele (jak píše Saša Mitrofanov) na náměstí a pokoušet se o revoluce.“

Sázkové kanceláře předpokládají, že se voliči proti Zemanovi spojí a zvolí na Hrad Jiřího Drahoše. „Já bych na data sázkových kanceláří nespoléhal. V ČR už od prvních privatizačních a restitučních zákonů existuje něco, co jsme kdysi pojmenovali ‚loterijní morálkou‘, které podléhá určitá skupina lidí, která ‚zůstala pod čarou‘. Ty prosázené miliardy ročně nám jen říkají, že jde spíše o zábavu než o voličský průzkum. Museli bychom své interpretace tohoto sázkařského fenoménu doložit nějakými sociologickými daty, abychom jim mohli přikládat nějakou důležitost,“ uvedl politolog. „To, že o těch, kteří podporují kandidáta Zemana, není slyšet, je podle mého názoru způsobeno tím, že v dnešní prezidentské volbě nesoutěží mezi sebou ani tak různí kandidáti, podporovaní, nebo dokonce nominovaní politickými stranami, ale dosavadní prezident a média. Ta jsou přímo posedlá objevit v každém slově a v každém gestu Miloše Zemana cokoli dehonestujícího, a pokud to není k dispozici, alespoň si to vymyslet,“ dodal. Konkrétně Zdeněk Zbořil doplňuje: „Jako příklad nechť nám poslouží první zpráva o volebních výsledcích na iDNES.cz, ze které jsme se dověděli, že ‚Zemana volily jen dvě pětiny voličů, Drahoše jedna čtvrtina‘. To je sice pravda pravdoucí, ale podaná tak, jako když kdysi Rádio Jerevan oznámilo, že v závodě dvou maratonců ten první byl předposlední a ten poslední doběhl druhý. Někdo by řekl, že to všichni dobře známe, ale přesto si stále někdo myslí, že tím lze něčeho dosáhnout.“