Když prezident Miloš Zeman při návštěvě Pardubického kraje odpověděl na otázku, co si myslí o inkluzívním vzdělání, mimo jiné i tím, že zdravé i handicapované děti jsou šťastnější v rovnocenných skupinách, nemohl tušit, jaký poprask právě tato slova způsobí. Předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Klára Laurenčíková je označila za skandální a podivila se nad tím, že v současné době může někdo vyjadřovat tak zastaralý a naprosto protichůdný názor tomu, co ukazují moderní vzdělávací systémy. Prezident prý tímto výrokem opět rozděluje společnost místo toho, aby ji stmeloval a přispíval k soudržnosti a sociální citlivosti.

S kritikou přispěchali i zatvrzelí odpůrci Miloše Zemana. Rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, jenž před posledními parlamentními volbami zakázal prezidentovu přednášku na své škole kvůli obavě z předvolební agitace, za což později nebyl zván na Hrad, napsal na Twitter: „Asi bych váhal, zda jsem Charlie. Ale handicapovaný – bez váhání. Doufám, že na muni_cz jsou studenti s handicapem i bez společně spokojeni.“ A textař, básník a producent Michal Horáček si na Facebooku k přání, že v dalším volebním období se „tenhle člověk“ už prezidentem stát nesmí, připojil slova „Je suis handicapé“.

Kontext prezidentových vystoupení se obvykle do zpráv nedostane

Když emoce opadly, ukazuje se z reakcí učitelů, že prezident otevřel téma, kterým nyní základní školy žijí, neboť mají obavy z chystané novely školského zákona. Nemají strach z nemocných žáků či vozíčkářů, ale z příchodu zanedbaných dětí, které mohou být mentálně hendikepované. Jedna z navržených úprav zákona by měla vést k tomu, že část žáků, kteří končí ve speciálních školách, budou chodit do běžných tříd základních škol. Návrh kritizuje právě Pardubický kraj a hejtman Martin Netolický varuje, že na změny nejsou školy připravené a že mohou narušit celý vzdělávací systém až po střední školy.