Které náboženství je vám nejbližší?Anketa
Když prezident Miloš Zeman při návštěvě Pardubického kraje odpověděl na otázku, co si myslí o inkluzívním vzdělání, mimo jiné i tím, že zdravé i handicapované děti jsou šťastnější v rovnocenných skupinách, nemohl tušit, jaký poprask právě tato slova způsobí. Předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Klára Laurenčíková je označila za skandální a podivila se nad tím, že v současné době může někdo vyjadřovat tak zastaralý a naprosto protichůdný názor tomu, co ukazují moderní vzdělávací systémy. Prezident prý tímto výrokem opět rozděluje společnost místo toho, aby ji stmeloval a přispíval k soudržnosti a sociální citlivosti.
S kritikou přispěchali i zatvrzelí odpůrci Miloše Zemana. Rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, jenž před posledními parlamentními volbami zakázal prezidentovu přednášku na své škole kvůli obavě z předvolební agitace, za což později nebyl zván na Hrad, napsal na Twitter: „Asi bych váhal, zda jsem Charlie. Ale handicapovaný – bez váhání. Doufám, že na muni_cz jsou studenti s handicapem i bez společně spokojeni.“ A textař, básník a producent Michal Horáček si na Facebooku k přání, že v dalším volebním období se „tenhle člověk“ už prezidentem stát nesmí, připojil slova „Je suis handicapé“.
Kontext prezidentových vystoupení se obvykle do zpráv nedostane
Když emoce opadly, ukazuje se z reakcí učitelů, že prezident otevřel téma, kterým nyní základní školy žijí, neboť mají obavy z chystané novely školského zákona. Nemají strach z nemocných žáků či vozíčkářů, ale z příchodu zanedbaných dětí, které mohou být mentálně hendikepované. Jedna z navržených úprav zákona by měla vést k tomu, že část žáků, kteří končí ve speciálních školách, budou chodit do běžných tříd základních škol. Návrh kritizuje právě Pardubický kraj a hejtman Martin Netolický varuje, že na změny nejsou školy připravené a že mohou narušit celý vzdělávací systém až po střední školy.
Psali jsme:
Politolog Zdeněk Zbořil k bouři, kterou Zemanův výrok vyvolal, podotýká, že prezident se při svých cestách po krajích vyjadřuje skoro ke všemu, ale vždy to říká v nějakém kontextu. „Ale ten kontext jeho vystoupení se obvykle nepodaří dostat do zpráv, s čímž by však měl samozřejmě počítat. Pan prezident trpí takovou prostořekostí, ale měl by některé věci, zvláště takhle specializované, o kterých se konec konců mluví celá léta, přenechat odborníkům. Ti sice mají kontroverzní názory, opakovaně se v názorech liší, ale přesto bych jim nechal tu výsadu, aby o tom mluvili především oni, a ne političtí činitelé, kteří si jakékoli téma vždy upravují podle svých potřeb,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Spolupracovníci na Hradě neumějí kriticky studovat informační pramen
V souvislosti s tímto výrokem Miloše Zemana poukázal mediální analytik Milan Šmíd na opakované nepřesnosti prezidentových vyjádření, ať už se týkaly hesel z novoročního pochodu v Kyjevě nebo údajných slov Stepana Bandery. „Zdá se mi, že ty jeho informace jsou někdy spíš z médií než z řádně kriticky prostudovaných pramenů nebo odborné literatury. Zřejmě ti, kteří jeho denní agendu pomáhají nastolovat, neumějí kriticky studovat pramen, ze kterého ty svoje informace čerpají. Ale Miloš Zeman si vybírá lidi dlouhodobě sám, je tomu svému výběru oddán a nechce od něj ustupovat. Přesvědčovat ho o tom, že si vybral špatně, je téměř vždy odsouzeno k nezdaru,“ myslí si politický analytik.
Ing. Miloš Zeman
Kromě výběru spolupracovníků může hrát roli při častých kontroverzích i to, že Miloš Zeman na rozdíl od svých předchůdců chodí mezi občany se svou kůží na trh. „Je to jiná taktika a může být úspěšná. Ale nese to s sebou nebezpečí, že v reakci na položené otázky a na větší počet přítomných se může dopustit chyby, jeho odpověď může být dezinterpretována a i zkušení novináři chybují tím, že jeho odpovědi předávají v jiném kontextu, než byly vyřčeny. Pro některé politiky, kteří rádi diskutují z očí do očí, a ne prostřednictvím tištěných médií, je to dobrá taktika, ale má zase jiná rizika než druh komunikace, který pěstoval Václav Klaus. A vzpomeňme si na Václava Havla, jak od momentu, kdy napsal ´Prosím stručně´, velice vážil slova a jak se snažil spíš nemluvit než bohatě něco komentovat, i když byl tázán,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Politici měli demonstrantům vysvětlit, že míchají jablka s hruškami
V závěru týdne se pozornost přesunula k demonstraci, kterou na páteční podvečer svolala na Hradčanské náměstí iniciativa „Islám v České republice nechceme“. Mezi účastníky, jejichž počty se podle odhadů lišily od tří stovek až po dva tisíce, nechyběli ani politici. Mezi řečníky se objevil místopředseda hnutí Úsvit Marek Černoch, senátor za hnutí Severočeši.cz Jaroslav Doubrava, poslankyně ODS a starostka Prahy 2 Jana Černochová, jen s účastí v davu se spokojil předseda hnutí Úsvit Tomio Okamura. Podle redaktora serveru a2larm se tam nesešli frustrovaní lidé, jak tomu bývá u tzv. protiromských demonstrací, ale když si „odmyslíme pár nácků a viditelně zchudlých důchodců, jednalo se převážně o dobře živené Čechy z Prahy“.
Podle Zdeňka Zbořila by k charakteristice účastníků demonstrace byl třeba řádnější průzkum. „Určitě však šlo o lidi, kteří jsou znepokojeni nejen tím, že dva tajemní a rychle zlikvidovaní teroristé zničili jednu redakci francouzského satirického časopisu, ale byli tam i lidé, kteří využívají příležitosti protestovat proti prostředí, ve kterém žijí. Vlastně si ani neuvědomují, a to jim přítomní politici mohli vysvětlit, jaký je rozdíl mezi islámem a demokracií, že vlastně srovnávají jablka s hruškami, nebo jakou inspirací je křesťanství protestantské nebo katolické pro aktuální politiku nebo vklad demokracie,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Heslo „Jsme tady doma“ je skoro na úrovni primitivnějšího „Čechy Čechům“
Politici lidem nedokáží předložit jinou variantu uvažování o současné situaci než nějakou vzrušující, která je odvádí od racionálního hodnocení k emotivním reakcím. „To, že tam lidé říkají ´Jsme tady doma´, může být z hlediska práva posuzováno téměř stejně jako to primitivnější heslo ´Čechy Čechům´. Lidé podléhají davové psychóze, která je vyvolaná těmi tragickými událostmi ve Francii, ale zapomínají na to, že některá hesla jsou v přímém rozporu s Listinou základních práv a svobod, a tím pádem s Ústavou České republiky, takže jsou také neústavní. Vždyť přece máme paragraf Trestního zákona, který přímo trestně postihuje šíření zášti a nenávisti z náboženských, národnostních a rasových důvodů,“ upozorňuje politolog.
Pro shromáždění na Hradčanském náměstí mohlo být inspirací hnutí Pegida, které organizuje už několik týdnů protestní demonstrace v Německu. Tu, která se měla konat dnes v Německu, ale muselo zrušit z obav před teroristickým útokem. „V Německu se orgány státní moci všemi sofistikovanými způsoby, které mají k dispozici, pokusily aktivity Pegidy omezit, protože zakázat je není možné. Možná i prostřednictvím státní mocí kontrolovaných agentů rozšířili strach před možnými teroristickými útoky, a tím se vlk nažral a koza zůstala celá. Ta obava mohla být, ať už médii, nebo nějakými politickými institucemi, lidem podsunuta, aby se báli shromažďovat na veřejných prostranstvích a protestovat,“ zamýšlí se Zdeněk Zbořil.
Téma přijetí syrských uprchlíků rozděluje českou společnost
Rozhodnutí české vlády přijmout patnáct syrských uprchlických rodin kritizovala TOP 09, podle níž je v možnostech České republiky přijmout stovky uprchlíků. Její předseda Karel Schwarzenberg vyzval, abychom byli vůči utečencům více otevření a méně sobečtí. ODS naopak doporučuje, aby se u nás přijatí uprchlíci vraceli do svých domovů, až v nich pomine nebezpečí. Hodně vstřícným postojem nepřekvapuje ministr za ČSSD Jiří Dienstbier, jemuž se za vyjádření na Facebooku o pár pomatených šiřitelích strachu na Hradčanském náměstí dostalo reakce, že strach má jedině on. Pro kandidáta z přímé prezidentské volby jde opravdu o alfu a omegu jeho politického uvažování, které má ve společnosti menšinovou podporu.
„Pana Dienstbiera bych si dovolil zcela chápat, protože má ve vládě na starosti agendu lidských práv a přestože tato agenda je teď zatlačována do pozadí, tak vlastně ani jinak jednat nemůže. Vždyť jsme také součástí Evropské unie, která má s agendou lidských práv spoustu problémů, ale to ještě neznamená, že by měl rezignovat na to hledat nějaký optimální vztah,“ domnívá se politický analytik, podle něhož však toto téma zásadně rozděluje společnost. „Ty útoky, které byly vedeny proti Tomáši Halíkovi, když řekl, že nechce být Charliem, byly tak brutální, že mě to překvapilo. O to víc, že se k tomu připojují i profesoři Univerzity Karlovy,“ konstatuje Zdeněk Zbořil.
Zastánci rozumnějších stanovisek na tom do budoucna nemohou prodělat
Neměli bychom však přeceňovat bezprostřední emocionální reakci lidí a politiků na poslední události. „Nemáme zatím k dispozici všechna důvěryhodná data, jenom nějakou informaci o vrazích a pak o těch, o nichž někdo prohlašuje, že jim pomáhali. A to se v mnoha případech ukázalo nepravdivé. Jak bude přibývat informací, tak pokud by to alespoň vyvolalo nějaký větší zájem o to, čemu Tomáš Halík říká prolínání kultur, než o tu válku kultur, tak na tom sice ne okamžitě, ale v budoucnosti ti, kteří zastávají ta rozumnější stanoviska, nemohou prodělat. Na rozdíl od těch radikálnějších, pokud se jim přímo nepodaří vyvolat nějaké náboženské války,“ domnívá se politolog.
Mgr. Jiří Dienstbier, ml.
Na Ukrajině už příměří dávno vzalo za své a hlavním ohniskem bojů se stalo doněcké letiště a i život ve městě se v neděli prakticky zastavil. Pokračující válka a ruská podpora separatistům dávají tušit, že se sankcemi proti Ruské federaci Západ zřejmě hned tak neskončí. A to navzdory informacím ruské tiskové agentury TASS, která s odvoláním na své diplomatické zdroje v Bruselu uvedla, že sedm z 28 členských států Evropské unie podporuje zrušení protiruských sankcí. Rozhodnutí by mělo padnout v březnu, ale nynější obnovení bojů vyvolává spekulace, zda nemá jít o způsob nátlaku na možné odpůrce sankcí.
Může jít o přenesení odpovědnosti za válku na Ukrajině z USA na EU
„Dokonce myslím, zda to také nemá souvislost s tím útokem v Paříži a zda jedna nebo druhá strana sporu, za které považuji Spojené státy a Ruskou federaci, neusilují o využití toho nového napětí a vyvolání téměř válečného stavu mezi Evropou a Ruskem nebo o přenesení té odpovědnosti za válku na Ukrajině ze Spojených států na Evropskou unii. Ta radikalizace Evropské unie je pozoruhodná. V každém případě jsou v Evropské unii i ve Spojených státech skupiny osob, které si tu válku přejí,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
Karel Schwarzenberg
Zájem na eskalaci konfliktu mají podle něj i skupiny politiků a vojenských činitelů na Ukrajině, jak je patrné z válečnické rétoriky premiéra Arsenije Jaceňuka, jehož rétoriku v poslední době částečně přebírá i prezident Petro Porošenko. „Bude samozřejmě záležet na tom, kdy přijde odpověď z Ruska a jakou bude mít podobu. Ta válka stále běží a jenom se odehrává s větší, nebo menší intenzitou. A pokud si to nechceme přiznat, tak jako jsme kdysi protestovali vůbec proti označení, že jde o občanskou válku, tak se možná shledáme s nejrůznějšími konsekvencemi toho konfliktu, protože alespoň podle posledních zpráv se tam střílí z těžkých zbraní,“ upozorňuje politolog.
Nepřekvapilo by, kdyby se kancléřka vzdala dalšího působení v politice
Velice tvrdý postoj zaujímá nyní vůči Rusku německá kancléřka Angela Merkelová. „Proměnu jejího postoje – a jistě to není její osobní rozhodnutí – lze pozorovat od okamžiku, kdy velmi rozhodně vykázala rezidenta CIA z Berlína. Vzápětí na to zřejmě byl vyvinut nějaký tlak na její funkci a ona potom obrátila o sto osmdesát stupňů své aktivity na Ukrajině a zejména tu argumentaci, kterými je zdůvodnila. Ta její argumentace se setkala s tvrdou kritikou v Německu nejenom ze strany podnikatelů, ale i v Bundestagu, kde ji ostře interpelovala Sahra Wagenknechtová. Bylo to tak ohromující prohlášení, až se mi zdálo, že v tom okamžiku byla Angela Merkelová psychicky úplně na dně,“ říká Zdeněk Zbořil.
Tomio Okamura
Nepochybuje o tom, že kancléřka je pod tlakem formálních i neformálních skupin těch, kteří válku chtějí, nebo nechtějí. „Její odmítnutí reagovat na Lavrovovu výzvu, aby zhodnotila slova pana Jaceňuka o invazi Rudé armády na Ukrajinu a později do Berlína, může být dokonce vykládáno jako zásadní obrat Spolkové republiky Německo nebo alespoň její kancléřky k výsledkům druhé světové války. Je pod tlakem, který nedokážeme vysledovat, odkud přichází, ale nedivil bych se, kdyby v ne příliš dlouhé době buďto zase své stanovisko zásadně změnila, nebo se vzdala dalšího působení v politice. Je pod tak velkou kritikou z různých stran, že bych se nedivil, kdyby to neunesla psychicky ani fyzicky,“ poznamenává politolog.
Hollande byl moc nezávislý a bylo třeba ho postrašit
Na rozdíl od německé kancléřky si vůči Rusku počínal vstřícně francouzský prezident François Hollande, ale je otázka, jak ho ovlivní nedávné tragické události v Paříži. „První reakce na ně byly od mnoha politických pozorovatelů velmi razantní, ale zazněl mezi nimi i názor, že prezident Hollande se mohl některým lidem v NATO nebo Spojených státech zdát nezávislý a že bylo třeba ho nějakým způsobem postrašit. Ať už je to pravda, nebo ne, tak je skutečností, že ty události začaly žít svým vlastním životem. A málokdo asi předpokládal, že tomu nevýraznému Françoisi Hollandovi vzroste tak rychlým tempem popularita,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.
Rozhodně se situace kolem Francie může vyvíjet jinak, než řada lidí původně předpokládala. „Francouzi jsou sice v politice temperamentní a hodně spontánní, ale to ještě neznamená, že jsou blbí a že mají malé politické zkušenosti. A těch šest a půl milionu muslimů a dalších lidí, kteří se pohybují na hranici sociálně vyloučených nebo dokonce chudoby, je potenciál, se kterým francouzský prezident a francouzští politici musí počítat. Doporučoval bych sledovat vývoj ve Francii nikoli jen tím drobnohledem přes islámský terorismus, ale i jako možnou proměnu francouzské zahraniční politiky. A to, jak se bude vyvíjet směrem k Velké Británii a Německu, protože když jde do tuhého, tak zbývající státy Evropské unie nemají mnoho možností do toho mluvit,“ míní politický analytik.
Pokud v Řecku vyhraje SYRIZA, doznají předvolební sliby závažných změn
Příští týden se v Řecku uskuteční volby a v posledních průzkumech preferencí zvyšuje svůj náskok levicová opoziční formace SYRIZA před vládními konzervativci premiéra Antonise Samarase. Tamní vývoj s napětím sledují finanční trhy, protože koalice radikální levice se staví proti úsporným opatřením a požaduje odpis velké části řeckého dluhu. „Zdá se mi, že už se necháváme unášet vlastní fantazií, co by se stalo, kdyby SYRIZA vyhrála, že se rozpadne Evropská unie. Ale co je ten její nejatraktivnější požadavek? Neplatit dluhy. Na to mohou nalákat spousty voličů, ale odepsat dluhy je dlouhodobý proces. A existuje tolik mechanismů uvnitř finančního systému v Evropě a Mezinárodního měnového fondu, že si vůbec neumím představit ten horizont,“ přiznává Zdeněk Zbořil.
To je to samé, jako když SYRIZA požaduje, aby Německo zaplatilo válečné škody ze druhé světové války. „O tom je také možné se pustit do nějakého vyjednávání, ale horizont je tak rozostřený, že si málokdo troufne odhadovat, kdy by k takové dohodě mohlo dojít. Takže já myslím, že když SYRIZA vyhraje, tak se samozřejmě bude spousta lidí obávat, že vystoupí z eurozóny. Ale i kdyby ta nová vláda, a to není jasné ani v případě vítězství, by mohla být kontrolována tím takzvaným levicovým proudem v řecké politice, tak by předvolební sliby a naděje doznaly dost závažných změn. A to dokonce ať už vyhrají, nebo budou alespoň tak úspěšní, jak ukazují ty současné prognózy,“ myslí si politolog.
Zvýšení daní pro firmy je jen chtěné nastolování agendy
Na závěr si nechal domácí přestřelku dvou vládních stran. Odstartoval ji ministr vnitra Milan Chovanec prohlášením, že ČSSD navrhne zvýšení daní pro firmy a banky, pokud se nepodaří ministru financí Andreji Babišovi ušetřit v rozpočtu na rok 2016 desítky miliard korun. Předseda hnutí ANO vzápětí vzkázal, že v takovém případě by si ČSSD musela najít nového koaličního partnera. „Tuto informaci přinesla Babišova Mladá fronta dokonce jako otvírák na první stránce. Vypadá to, že jde o jakési chtěné nastolování agendy, která víceméně nikoho v tomto okamžiku nezajímá. A odpověď pana Babiše je asi tak na úrovni, kterou si celý ten humbuk kolem této záležitosti zasluhuje,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Nevylučuje však, že vytažení tohoto tématu může souviset se sjezdem ČSSD, který se uskuteční v polovině března a na němž by se mohlo přetřásat, co levicového vůbec strana za více než půlrok koaličního spoluvládnutí prosadila. „Ale sociální demokracie má s tou takzvanou levicovostí velké problémy, dokonce vypouští ze svého slovníku pojmy, které vždy sociální demokracii zdobily. Socialismus je pro ně hanlivé slovo, nahrazují je slovem solidarita. Připadá mi, že ti bývalí komunisté, kteří jsou v sociální demokracii, chtějí, aby se zapomnělo na historii toho, čemu se říkalo v devatenáctém století levice a pravice. Spousta lidí chce slyšet, že politika je rozdělena na dobré a špatné, na černé a bílé, na rudé a třeba modré, ale to je zastírací manévr, aby se nemluvilo o skutečných tématech,“ dodává politolog.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
