Po necelých třech týdnech od zahájení vojensko-leteckých operací v Sýrii prohlásil prezident Ruské federace Vladimir Putin, že mají časový rámec – na dobu útočných akcí syrské armády proti teroristům. Poznamenal také, že plně odpovídají mezinárodnímu právu a jsou naprosto legitimní, protože se uskutečňují na základě oficiální žádosti syrského prezidenta Bašára Asada. Mají také přísně stanovený rámec, letectvo a jiné prostředky se nasazují výhradně proti teroristickým uskupením. Nově se objevily informace, že syrská armáda připravuje rozsáhlou ofenzívu a v nejbližší době zaútočí na povstalce v Aleppu. Do pozemní operace se zapojí také tisíce Íránců, kteří už dorazili do Sýrie, a bojovníci Hizballáhu. Rusové pak útok podpoří ze vzduchu.
Akce ruského letectva a zvyšující se možnost, že by se u moci udržel prezident Bašár Asad, vyvolávají velkou nevoli na straně Západu, a to nejen Spojených států. „Je zřejmé, že obě velmoci hájí v Sýrii své zájmy, možná i na úkor někoho třetího. Ruská federace tak činí na základě souhlasu syrského řádně zvoleného prezidenta, který začal být nepřijatelný teprve až se zpožděním. Když francouzský prezident řekne brutálně, že ‚Asad musí odejít‘, neměl by zapomenout, že na jiném konci světa si někdo může myslet, že také ‚Hollande musí jít‘. A ti, kteří si to budou chtít vynutit, budou k tomu používat zbraně, které jsou jim dostupné. Ty, které někdo považuje za teroristy, jiní považují bojovníky za svobodu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil.
Spojení „umírněná opozice“ je nesmysl z terminologie propagandistů války
Podle jeho názoru to vypadá, že nejen Spojené státy, ale i naši spojenci a vlastně již i my jsme se dostali do pasti s výkladem slova terorismus. „To bylo původně používané k legitimizaci koloniálních ‚politických akcí‘, při nichž se nemusí dodržovat možná archaické, ale stále platné dohody o způsobech vedení válek, nakládání s válečnými zajatci a ochraně civilního obyvatelstva. Proto ten současný spor o tom, kdo je a kdo není ‚terorista‘, o kterém se tak neúspěšně, bez konsensu, diskutuje mezi zaujatými aktéry mezinárodních sporů,“ vysvětluje politický analytik. Západ rovněž Rusko pranýřuje za to, že jeho letectvo bombarduje tzv. umírněnou opozici. Pod toto označení bývají zahrnuti i ti, co se přidávají k Islámskému státu, nebo dokonce i Fronta al-Nusrá, kterou v minulosti Spojené státy zařadily na seznam teroristických organizací.
Psali jsme:
Ale letos ji už zbraněmi a penězi podporovaly Saúdská Arábie, Turecko i Katar a těžko předpokládat, že by to bylo bez souhlasu USA. „Spojení ‚umírněná opozice‘ je jeden z dalších nesmyslů, který si našel místo v terminologii propagandistů války, válek nebo ‚třídních bojů‘. V Sýrii jeho používání slouží jen k ospravedlnění dodávek zbraní komukoli a kdykoli. Je to stejně anonymní, bezobsažné pojmenování, jako ‚mezinárodní společenství‘, které je někdy šestičlenné, jindy šedesátičlenné. A hlavně je to vždy jen ten přítel, nebo nepřítel, které jsme sami označili a tuto definici, respektive metaforu, vnucujeme ostatním. A hlavně má to tu výhodu, že jeden den může být někdo teroristou a druhý den bojovníkem za svobodu, spravedlnost a demokracii v Kosovu, v Čečensku a tak dále. A nezapomínejme na ‚darebácké státy‘ a jistě dojde i na ‚darebáky‘, nepochybuje Zdeněk Zbořil.
Běženci při průzkumu řeknou to, co od nich hostitelé očekávají
V souvislosti se situací v Sýrii se objevila zpráva, že pracovníci Berlin Social Science Center uskutečnili v Německu na bezmála tisícovce syrských uprchlíků na registračních místech v Berlíně, Hannoveru, Brémách a jinde unikátní a zatím jediný průzkum tohoto druhu, v němž mimo jiné zjišťovali, kvůli čemu Syřané ze své země prchají. Tak trochu v rozporu s tím, co by člověk očekával podle zpráv ve sdělovacích prostředcích, tak to není tak hojně medializovaná brutalita Islámského státu před čím Syřané prchají, ale sedmdesát procent těch, co se zúčastnili zmíněného průzkumu, prý prchá před zákeřnější a mnohem rozmáchlejší brutalitou režimu prezidenta Asada.
Ing. Miloš Zeman
„Nevím, kým byl tento výzkum sponzorován, ale podle anglického názvu usuzuji, že jeho rozpočet je financován v dolarech. Ale i kdyby šlo o eura, dá se přesto pochybovat, vzhledem k vyjadřování se evropských unijních politiků o syrském prezidentovi, se kterým kdysi udržovali diplomatické styky, o jeho nestrannosti. Ale hlavně, představme si běžence v Brémách, Hannoveru a Berlíně, který je informován o tom, komu Evropská unie fandí, že by mluvil o někom jiném než o Bašáru Asadovi jako původci svého utrpení. A zejména když se v Německu dozvídá, že také Spojené státy zásobují Islámský stát zbraněmi. Kritizovat Asada je bez rizika a teprve za čas uvidíme, zda tito prozkoumaní lidé na útěku jsou ‚umírnění‘ nebo ‚terorističtí‘ emigranti,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
Turecko bylo odmítáno kvůli nedodržování lidských práv, teď se však hodí
Americký list The Intercept v souvislosti s operacemi USA proti radikálům citoval z tajných materiálů, podle nichž americké drony minou svůj cíl až v 90 procentech případů a mají na svědomí velké množství civilních obětí. Dosavadní informace o útocích, k nimž konečné stanovisko dává prezident, přitom spíše nasvědčovaly tomu, že jsou zásahy dronů účinné a přesné. „Problémem bude asi to, že zpravodajské informace, které jsou k navádění dronů na cíl nutné, nejsou přesné, a mění-li se každý den oznámení o tom, kdo je nebo není ‚terorista‘, a dostává-li se to na stůl pana prezidenta zřejmě stejně chaoticky, nebo záměrně chaoticky, mohou se také měnit cíle útoků. A představme si, alespoň na chvíli, že útok na nemocnici v Kundúzu byla provokace, která se netýká ani Afghánistánu, ale spíše sporu o vedení války na tomto sporném ‚antiteroristickém‘ válčišti,“ doporučuje politický analytik.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
V Evropě se posunula diskuse o řešení migrační krize, když summit Evropské unie uvítal společný akční plán mezi EU a Tureckem, který v minulých dnech s Ankarou vyjednala Evropská komise. Jeho součástí je finanční pomoc ve výši tří miliard eur Turecku, snadnější přístup Turků k schengenským vízům a obnovení a urychlení rozhovorů o přístupu Turecka k Evropské unii. „K tomu se dá připojit snad jen poznámka o tom, kdo na tom všem vydělá nebo chce vydělat, a kdo se z toho snaží získat výhody i na mezinárodně politické úrovni. Turecko se snažilo být čtyřicet let plnoprávným členem EHS, ES, EU a většinou bylo odmítáno kvůli nedodržování nebo pochybnostem o dodržování lidských práv v této zemi. Tak teď bude honorováno za to, že bude jejich ochráncem pro největší počet osob, které jich někde byly zbaveny. Takových událostí, kdy nepůjde o rozum, ale o okamžitý prospěch, ještě v nejbližší době zažijeme více,“ myslí si politolog.
V uprchlických zařízeních by prospěla polovojenská disciplína
Ze sousedního Německa přicházejí čím dál častěji zprávy o násilnostech, potyčkách a nepokojích v uprchlických táborech. Začínají se bouřit ti, co jsou ubytováni ve stanech, a i když německé ministerstvo vnitra slíbilo, že do všech stanů před blížící se zimou dodá horkovzdušné generátory, vyhrožují zapalováním stanů. „Nevím, zda to bude záviset na počasí, ale i naši čeští bezdomovci vědí, že to v evropské zimě není žádná legrace. Předpokládám, že problémy v těch zařízeních nesouvisejí s náboženstvím nebo zemí původu, ale prostě jen s tím, že se v krátké době objevilo v omezených prostorech příliš mnoho lidí různého sociálního postavení,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Ing. František Laudát
A pro srovnání sahá do minulosti, kdy bylo pro mladé muže povinné absolvovat základní vojenskou službu. „Kdo byl na vojně, tak ví, že problémů nejrůznějšího druhu, včetně drobné kriminality, přibývalo s množstvím osob přinucených žít v uzavřeném prostoru. Možná, že polovojenská disciplína v takových zařízeních – tedy opouštění prostoru, budíček, večerka a tak podobně – je lepším řešením než pseudohumanistická výchova. Konec konců je to také první seznamování se imigrantů se zákony a způsoby chování v zemích, do kterých přicházejí, což vědí velmi dobře všichni, kdo se do takových adaptačních a výchovných zařízení dostali na jedné nebo druhé straně,“ upozorňuje politický analytik.
Migranti si najdou práci za málo peněz, kterou našinci dělat nechtějí
O migrantech se také často diskutuje v souvislosti s jejich možným pracovním uplatněním a přibývají odhady, že vysoké procento z nich je nezaměstnatelné, což vyvolává obavy z budoucnosti. „Asi mnohé vaše čtenáře zklamu, ale nemyslím si, že imigranti zůstanou bez práce a bez výdělku. Usuzuji tak ze zkušenosti s vietnamskými obchodníky a ukrajinskými dělníky, kteří si našli práci sice neodpovídající jejich vzdělání, ale takovou, kterou zde déle usedlí nechtějí dělat nebo ji dělají špatně a za moc peněz. Jiná otázka je, jak se to projeví na trhu práce, ale když mohou obsluhovat italské, turecké, indické a jiné restaurace Albánci z Kosova a velké Albánie, Moldavané, příchozí z Bangladéše, středoasijských zemí, a to mluvím jen o lidech, které znám ze svého nejbližšího okolí, proč by se neuplatnili i ‚Syřané‘. Doufejme, že se nedají na podobnou kariéru jako naši hejtmani, policisté a podnikatelé,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
O obavách z migrantů z islámských zemí často hovoří prezident Miloš Zeman a za to si vysloužil v poslední zprávě Evropské komise proti rasismu a netoleranci při Radě Evropy označení za otevřeného nositele protiislámských názorů. Zpráva zmiňuje prezidentovy výroky, že umírněný muslim je protimluv, stejně jako je protimluv spojení umírněný nacista. Připomenut je i Zemanův výrok, že islám není náboženstvím míru a už vůbec ne tolerance, nýbrž náboženstvím nenávisti. Komise při Radě Evropy navíc podle webu Česká-justice.cz navrhuje, aby politici byli u nás za podobné projevy trestáni. Ministerstvo spravedlnosti k tomu ale uvedlo, že žádná novela trestního zákoníku, která by souvisela přímo s těmito požadavky, v plánu legislativních prací v tuto chvíli není.
Pro stíhání za hanobení nějaké skupiny osob není třeba novely trestního zákoníku
Trestní zákoník České republiky v paragrafu 355 hovoří o hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, v paragrafu 356 o podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. „Z toho, co se tam píše, je zřejmé, že ani není třeba nic novelizovat. Pokud konkrétní skutek, kterým může být i výzva k trestné činnosti, bude žalovatelný a odsouzeníhodný, je možné postupovat v souladu s výzvou této zprávy komise při Radě Evropy. Problémem samozřejmě je šíře imunity prezidenta republiky, ale v mnoha dalších podobných případech je to možné a už k tomu docházelo, viz rozsudky nad jednotlivci i skupinami takzvaných pravicových nebo levicových extremistů,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
Prezident Miloš Zeman na své předchozí výroky navázal během návštěvy Zlínského kraje, když při debatě se zaměstnanci Řeznictví a uzenářství Matula v Lechoticích na Kroměřížsku prohlásil, že islámští utečenci nebudou dodržovat a respektovat naše zákony a zvyklosti. Podle něj se budou řídit právem šaría, takže nevěrné ženy budou kamenovány a zlodějům se budou utínat ruce. Jeho slova odmítli předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek i místopředseda poslaneckého klubu TOP 09 František Laudát, nejdále ale zašel Zemanův rival z prezidentské volby. „Jde o odporné a nezodpovědné strašení od někoho, kdo sám nemá žádné zábrany porušovat základní morální zásady a někdy ani právní pravidla,“ zareagoval Jiří Dienstbier, ministr pro lidská práva a rovné příležitosti.
Prezident by se měl porozhlédnout v zemích, kde koexistuje islámské právo
Podle Zdeňka Zbořila šlo od Miloše Zemana o vyjádření hodné místa, kde bylo předneseno. „Obdivuji pana prezidenta, že je tak odvážný v analýzách naší možné budoucnosti a že s takovou lehkostí přehlíží realitu. Měl by se trochu porozhlédnout, jak to vypadá v zemích, kde koexistuje islámské právo, jako právo náboženské, zvykové právo adat a občanské nebo trestní právo definované někdy lépe než v zemi, jejímž je prezidentem. A také, zda by Česká republika neměla buď opustit OSN, nebo vyloučit členy této organizace, jejímiž občany jsou muslimové, a přesto uznávají nejen Chartu OSN, ale řídí se i jejími dalšími ideovými dokumenty často více než my, nositelé jakési zřejmě vyšší kultury, či civilizace. Mockrát jsem kritizoval výroky nebo postoje pana Dienstbiera, ale při vší neúctě si dovoluji konstatovat, že s ním tentokrát souhlasím,“ přiznává politolog.
Zahraniční politikou – a to i v podání prezidenta Miloše Zemana – se v Otázkách Václava Moravce zabývali šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek a předseda sněmovního zahraničního výboru Karel Schwarzenberg. Žádný ostrý střet se nekonal a poklidnou debatu zčeřil jen okamžik, po němž musel moderátor umravňovat předsedu TOP 09. Ten zapomněl na svou noblesu, když se rozhořčoval nad tím, že se velvyslanci neúčastní zahraničních schůzek české hlavy státu s vrcholnými představiteli jiných zemí, a Václav Moravec mu namítl, že to není nikde pevně zakotveno, jen to vyplývá z dlouholetých zvyklostí. „Také není nikde napsáno, že na jednání mám chodit s kalhotami, a ne s holou prdelí,“ zlobil se Karel Schwarzenberg.
Ministr zahraničí i jeho předchůdce předvedli v OVM mlácení prázdné slámy
Zklamán z obou politiků byl i Zdeněk Zbořil. „Zaujala mne jen nadbytečná povídavost pana Zaorálka a prostořekost pana Schwarzenberga. Obsah prezentace jejich názorů – nešlo vlastně ani o diskusi – byl vzhledem k tomu, že jsou to pánové, kteří slouží na dvou místech, kde se formulují zásady české zahraniční politiky, opět nedůstojný. Předpokládám, že i čtenáři Parlamentních listů to označí za ‚mlácení prázdné slámy‘, což bude odpovídající obsahu tohoto povídání, které nebylo ani – řekněme – na společenské úrovni. A s ohledem na to, co se v mezinárodně-politickém prostředí děje a dotýká se už každého z nás, neodpovídající vážnosti úřadů, které oba pánové zastávají. Snad nejvíce mne zaujalo to, co pan ministr považuje za tajné nebo nám prostým sprostým za nesdělitelné,“ konstatuje politolog.
Při ohlédnutí za událostmi uplynulého týdne nemůže nechat bez povšimnutí ani čerstvou olomouckou kauzu, která byla pro média zpočátku nejpřitažlivější zadržením Ivana Langera. Exministru vnitra k takovému zájmu policistů, jak se zdá, pomohlo jen to, že si o něm ostatní zadržení povídali po telefonu a že měl blízké vazby na jednoho z obviněných, jímž je podnikatel Ivan Kyselý. Spolu s ním si vyslechli obvinění náměstek krajského policejního ředitele v Olomouckém kraji Karel Kadlec, šéf hospodářské kriminálky Radek Petrůj a olomoucký hejtman Jiří Rozbořil. Dva jsou stíháni pro zneužití pravomoci úřední osoby, jeden pro účastenství na zneužití pravomoci úřední osoby a čtvrtý z obviněných je stíhán pro podplácení.
Olomoucká kauza je modelovou situací Kmentova Kmotra M.
„Informace o celém případu se sice mění každým dnem, ale už teď je zřejmé, že jde o modelovou situaci, která je popsána na prvních třiceti stranách Kmentova Kmotra M. Podobný vzorec jednání: šejdíř/podnikatel – politická instituce – příslušníci Policie ČR. Je to stejné, ale doufejme, že to jinak dopadne. Z jiných případů víme, že také moc soudní se neprojevuje v podobných záležitostech srozumitelně, a když vezmeme v úvahu, že v ‚olomouckém Palermu‘, jak o něm píše většina zpravodajů a komentátorů, se nesmí na plakáty kreslit ani tykadla na hlavu pana doktora Langera, aby to příkře neodsoudila paní soudkyně Langerová, tak si dovolím zažertovat s panem Babišem, že je to skoro na svolání Bezpečnostní rady státu,“ poznamenává Zdeněk Zbořil.
V souvislosti s touto kauzou se spekuluje o tom, jaké dopady bude mít pro sociální demokracii v krajských volbách, a to možná nejen v Olomouckém kraji; a o kolik si na její úkor pomůže hnutí ANO, které v loňských komunálních volbách v Olomouci vyhrálo. Navíc za situace, kdy obviněný hejtman ani přes naléhání premiéra a šéfa ČSSD Bohuslava Sobotky nechce z funkce v čele kraje odstoupit. Objevily se i konspirační teorie k případu s politickým pozadím. „Chování pana Rozbořila nerozumím, asi se opravdu cítí nevinný, nebo se domnívá, že má nějaké silné krytí. Ale ani jedna z těchto dvou možností ho nemusí zachránit. Rozhodně to však ČSSD v Olomouckém kraji uškodí. Ty úvahy o spiknutí jsou sice vzrušující, ale já bych si počkal spíše než na konspirační teorii na ‚konspirační praxi‘, jak o ní mluví Jan Schneider,“ doporučuje politický analytik.
To, že Zemanovy názory chválí JXD, ještě neznamená, že jsou správné
Na závěr si nechal dvě kuriozity. O tu první se komentářem v Reflexu pod titulkem „Proboha, Zeman má pravdu“ postaral J. X. Doležal. Přiznává v něm, že byl od samého počátku kandidatury Miloše Zemana zásadně pro to, aby člověk tak konfliktní nebyl prezidentem republiky. Pak ale trhl čas oponou a najednou se ukazuje, že Zemanova neomalenost může být – v situaci totálního selhání většiny intelektuálních elit, která nastala – komparativní výhodou. „Zeman se totiž nebojí říkat pravdu o uprchlické vlně,“ oceňuje J. X. Doležal hlavu státu. Přitom týž JXD se v červnu 2013 procházel historickým centrem Prahy s transparentem „Všichni čůráci podporují prezidenta“, se kterým v začátku Zemanovy prezidentské éry pochodoval po Hradčanech a nazval ho, s odpuštěním, „králem čůráků“.
Tehdy tvrdil, že se setkal u lidí jen s pozitivními reakcemi na svůj transparent, a tak prohlásil, že národ vidí prezidentovy kroky stejně jako on a Zemanovi prý zbyli pouze č***ci, kteří ho uznávají jako všemocného monarchu. Nyní to vypadá, že postoj k tématu migrace získává Miloši Zemanovi příznivce i mezi těmi, kde by to nikdo nečekal. „JXD je sice extravagantní psavec i občanský aktivista, ale jako se mýlil už mnohokrát v minulosti, domnívám se, že se mýlí i dnes. Prezident Zeman má tedy, zdá se, dnes velmi podobné názory jako JXD, ale to ještě neznamená, že jsou správné. Jsou dočasně populární, ale vzhledem k mnoha okolnostem – aktivní a mocní nepřátelé, důvody sociální i biologické – by mohl být v příštích prezidentských volbách až příliš snadným terčem svých konkurentů a jistě by mu nepomohl ani dočasný obdiv pana JXD,“ míní Zdeněk Zbořil.
Protest proti Alexandrovcům byl malým napodobováním Pussy Riot
Tou druhou je pozdvižení, které mezi umělci, ale především politiky vyvolalo vystoupení armádního souboru Alexandrovci. Zpěvačka Lucie Bílá, která na turné účinkovala jako host, to schytala od poslankyně ODS Jany Černochové. Také podle europoslance Jaromíra Štětiny jsou Alexandrovci „zpívající okupanti“. A předsedovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi je solí v očích prezidentova záštita. „Podle mého skromného názoru by prezident měl zaštítit jenom špičkové věci. Když ruské, tak třeba moskevský balet nebo nějaký orchestr, které tam jsou některé báječné. Ale ne armádní sbor Alexandrovci, který je sice populární, ale podle mě z uměleckého hlediska to není špičkové hudební těleso,“ překvapil názorem někdejší prezidentský kandidát.
Mgr. Jana Černochová
Naopak Zlaté slavice se zastali umělci a Karel Gott prohlásil, že už ho zase někdo poučuje, koho má, nebo nemá mít rád. Nesouhlas s vystoupením Alexandrovců vyvrcholil v sobotu, kdy skupina aktivistů uspořádala protest přímo během koncertu v pražské Tipsport areně, kde jako host vystupovala i Helena Vondráčková. Aktivisté se při něm svlékli do půli těla, která měli popsaná nápisy a mávali vlajkami Ukrajiny, NATO a EU. „Neviděl jsem to, a tak neumím posoudit vážnost a důležitost tohoto projevu nespokojenosti. Jen podle těch vlajek usuzují, že šlo o protestující, kteří věří na ‚přátelství a spolupráci‘ s někým jiným než mnoho jiných občanů České republiky. Spíše bych řekl, že to bylo takové malé, hezké a české napodobování Pussy Riot, ale tak trochu ‚při zdi‘,“ uzavírá Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
