Známý analytik Robejšek: Lidé se mohou začít bouřit. Je tu poslední zvonění, takto to už dál nejde

29.05.2014 7:54

„Je to poslední zvonění pro etablované strany, které si myslely, že budou takto za zády voličů vládnout a nedívat se na to, co se opravdu děje v jejich společnosti," říká k výsledku voleb do Evropského parlamentu pro ParlamentníListy.cz renomovaný analytik Petr Robejšek.

Známý analytik Robejšek: Lidé se mohou začít bouřit. Je tu poslední zvonění, takto to už dál nejde
Foto: Archiv PR
Popisek: Petr Robejšek
reklama

Anketa

Měla by Evropská unie vrátit některé pravomoci národním státům?

hlasovalo: 8215 lidí

Pane docente, začněme nízkou volební účastí. Čím to bylo? Politici přitom často zdůrazňovali důležitost Evropského parlamentu… Je to lidem jedno, nebo to mohli i záměrně ignorovat?

Jako vždycky to má více příčin, přičemž nezájem hraje bezesporu svoji roli. Za druhé, když politici apelují a nemá to skutečnou věrohodnost, moc to nepomůže. A určitou roli hraje i skutečnost, že v České republice na rozdíl od většiny ostatních států neexistuje žádná opravdu vyprofilovaná eurokritická strana. ODS by tu roli mohla hrát, ale protože je zdiskreditovaná z minulosti, je tím pádem paušálně odmítaná i pokud jde o evropské volby. Taková je alespoň moje interpretace.

Ve skutečnosti tu neexistuje žádná legitimovaná či pro část voličů přijatelná strana, která vidí Evropu trošku věcně. To podle mě také hrálo svoji roli. Když lidé nenašli nikoho, koho by mohli volit a nenašli pro svůj postoj nějakou reprezentaci, tak prostě nešli k volbám vůbec. Řekl bych ale, že nezájem byl asi tím hlavním. Je to docela paradox, když si vzpomeneme na euforii v roce 2004. Jde o zajímavý posun.

Probíhá debata nad tím, kdo se stane novým šéfem Evropské komise. Z úst Petra Macha jsem zaznamenal výrok, že je vlastně jedno, kdo bude řídit komisi, protože budou všichni jednat podobně. Nakolik na tom skutečně záleží? Může výběr předsedy Evropské komise výrazným způsobem změnit směr v EU?

Záleží na tom do určité symbolické míry, zejména ve smyslu, zda se prosadí David Cameron s tím, že odmítá Junckera, protože je příliš proevropský. Druhá symbolika může být v tom, kdyby se prosadil parlament s tím, že to musí být buď Martin Schulz nebo Juncker, či zda se prosadí Rada ministrů, tedy premiéři, kteří řeknou, že mají někoho třetího. V tomto ohledu tam určitá symbolika bude.

Anketa

Kterého z těchto zvolených europoslanců byste nejraději vyloučili z EP?

hlasovalo: 15010 lidí

Ale fakticky to jsou národní státy, které dříve a v budoucnosti ještě podstatně více se budou vměšovat do rozhodování na špičkové úrovni v Bruselu a prezident Komise tím pádem nebude mít dominantní roli, kterou ve skutečnosti nikdy doopravdy neměl, ale podsouvá se mu to. Ve skutečnosti to podle mě příliš důležité není.

Andrej Babiš v anketě pro ParlamentníListy.cz vyjádřil souhlas s názorem francouzského exprezidenta Sarkozyho, že by EU měla národním státům vrátit půlku pravomocí. Přitom hnutí ANO bylo vnímáno spíše proevropsky. Lze podle vás takový výrok brát vážně? Nebudou se nyní evropští lídři snažit jen více akcentovat tato témata, aby vzali euroskeptikům vítr z plachet?

Počkal bych ještě, zda budou následovat další podobné výroky, ať už od něho nebo od někoho z hnutí ANO, ale tendenčně bych řekl, že je to tak, jak jste to interpretoval. Lidé, kteří jsou ve špičkových úřadech, mají samozřejmě nastavené antény a snaží se rozeznat to, co by případně mohlo přinést nějaký profit, pokud jde o pozice, voliče a nálady.

V tomto ohledu je směr úvah, které jste zmiňoval, jistě naprosto správný a bude to i směr snažení států v budoucí volební periodě v Evropě tak, jak jsem to naznačil v odpovědi na předchozí otázku. Státy se budou více vměšovat a také právě pod tlakem toho, že v těch důležitých a ještě bohatých zemích se prosadily ty národně orientované politické síly. To samozřejmě nemůže nikdo přehlédnout.

Dá se to, o čem jsme mluvili ve vztahu k ministru Babišovi, očekávat ještě výraznějším způsobem zvláště ve Velké Británii či Francii, kde volby eurokritické strany přímo vyhrály?

Jsem si jistý, že to tak je. Tam se politici přizpůsobovali té změněné konstelaci už před volbami a teď to samozřejmě budou dělat ještě více. Ale kdyby chtěli, viděli by už před mnoha měsíci a roky, že posun směrem k národním zájmům, směrem pryč od Evropy a požadování větší suverenity a návratu suverenity pro jednotlivé státy se v Evropě koná. O tom píšu už roky, což sice ještě neznamená, že to tak musí být, ale nejsem jediný, kdo na to upozorňuje a chování voličů je naprosto zřejmé.

Jde o jasný fenomén a politici právě tak zkušení, jako ti, co jsou u vesla ve Spojeném království a ve Francii, se podle toho budou chovat. Přičemž bude docela zajímavé, jak tuto zatáčku zvládne francouzský prezident, pro něho to bude docela těžké.

A budou jim to voliči věřit? Nemůže se naopak stát, že by v budoucnu třeba zrovna v případě Spojeného království a Francie mohly strany zvítězivší v eurovolbách (UKIP v Británii, Národní fronta ve Francii) nahradit ty zavedené, etablované subjekty na domácí politické scéně?

Myslím si, že to bezprostředně nehrozí. Fakt ale je, že tento přesun v preferencích, který se projevil v evropských volbách, se nějakým způsobem nutně musí odrazit ve vnitřní politice. Nemyslím si ale, že by se UKIP mohl v dohledné době prosadit vnitropoliticky jako strana ve Velké Británii, ale bezesporu voliči UKIP jsou ti, na které se zaostří etablované britské politické strany. Ty o tom budou přemýšlet, aby vůbec měly nějakou budoucnost, protože je úplně jasné, že voliči nevolili nic, co momentálně existuje jako nabídka ve Velké Británii, ani ve Francii, tedy nabídka ve vnitropolitickém slova smyslu.

Lidé volili jednoznačně strany, které se tím urážlivým slovem nazývají populistické. Pro mě jsou to protestní strany a ten protestní potenciál je něco, co bude staré harcovníky v politice zajímat buď kvůli potenciálním voličům, nebo proto, že protestní hnutí mohou ohrozit jejich vlastní etablované strany.

A co Strana svobodných občanů u nás, která získala jeden mandát europoslance? Oni sami mluví o tom, že tento úspěch je pro ně jakýmsi startovním krokem a teď se chystají do českého Parlamentu s tím, že do budoucna na pravici nahradí ODS.

Strašně záleží na tom, jak se bude vyvíjet vnitropolitická scenérie v České republice v budoucnosti. V každém případě bych ale ten úspěch nepřeceňoval, i když ho Svobodným přeji ani ne tak proto, že bych se vším souhlasil, ale spíše proto, že je jistě dobré, když do Evropského parlamentu přijde také trošku kontrastu a barvy, která neodpovídá na každý problém slovy „více Evropy“, nýbrž která vidí Evropu kriticky. Byť v případě Svobodných je to pouze jeden hlas, ale doufám, že bude patřičně hlasitý.

V tomto ohledu je jistě správně, že byli zvoleni a přeji jim to, ale nemyslím si, že to znamená automaticky i úspěch na domácí scéně. I když na jejich místě bych pravděpodobně argumentoval úplně stejně, to je politická rétorika.

Nedošlo při vítězství UKIPu v Británii a Národní fronty ve Francii k překonání určité psychologické bariéry ve smyslu, že „to jsou ti extremisté, populisté a xenofobové“?

Zřetelně rostoucí počet voličů si toto nemyslí, nebo si to myslí a říká si „ano, přesně to chceme“. Ať se nám to líbí či nelíbí, je to výzva pro etablované strany a odpověď na to, že se léta letoucí nestaraly o skutečné problémy části národů. Argumentovaly statisticky a shora podle vzoru „jsou tady hodnoty, kterým musíme sloužit, jsme tolerantní, velkorysí a solidární“ a nehleděly na to, že to velká část lidí, kteří mají potíže vyjít s výplatou do prvního, vidí úplně jinak. Teď se to těm politikům vrátilo. Na to budou muset nějak reagovat, nebo bude klientela těch protestních stran posilovat.

Je to poslední zvonění pro etablované strany, které si myslely, že budou takto za zády voličů vládnout a nedívat se na to, co se opravdu děje v jejich společnosti. Aspoň část jejich společnosti to tak nevidí a má možnost se vzbouřit. A pokud politici nezareagují, budou se lidé bouřit i na vnitropolitické scéně, o tom nepochybuji.

V poslední otázce se podívejme ještě dál. Může nový Evropský parlament či spíše nová Evropská komise znamenat změnu postupu EU vůči Ukrajině? Nebo bude spíše pokračovat dosavadní směr, kdy Unie do jisté míry hraje druhé housle Spojeným státům?

EU má svůj notorický problém, který platí i v této otázce, a to je, že ji nikdo nebere jako celek vážně, protože jako celek není skutečně akceschopná. Téma Ukrajina sice ne na první pohled viditelně, ale naprosto jednoznačně rozděluje různé členy EU podle jejich zájmové konstelace. Ať už to je blízkost k epicentru konfliktu nebo specifické zájmy, nebo naopak absolutní nezájem o to, co se na Ukrajině děje. Z tohoto důvodu nemůžeme očekávat, že by se Evropa chovala nějak jinak, protože tato data a faktická zájmová struktura se nezmění tím, že v Bruselu budou sedět za stolem jiní komisaři.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Radim Panenka
reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Za chvíli se děti ve školách budou učit, že Osvětim osvobodili vojáci NATO. Oskar Krejčí nevěřícně sleduje, co předvedli „tři naši velikáni z EU“

16:40 Za chvíli se děti ve školách budou učit, že Osvětim osvobodili vojáci NATO. Oskar Krejčí nevěřícně sleduje, co předvedli „tři naši velikáni z EU“

POLITOLOGOVÉ Zamést cestičku pro miliardáře Michaela Bloomberga? „Nejen že demokraté Trumpa neuvařil…