Polsko vážně zvažuje, že bude vydávat Ukrajině „její“ brance, kteří se nacházejí na polském území. Vy sám jste nedávno psal, že máte příbuzné po celém bývalém SSSR. Jak se staví ke svým spoluobčanům, kteří raději odjeli, než aby válčili?

No, moji příbuzní vytáhli z Ukrajiny všechny svoje jinochy, kteří nesměli odjet s rodinami, vynaložili na to spoustu peněz a museli pro to udělat věci, o kterých neradi mluví. Ale nakonec na Ukrajině nezůstal ani jediný můj synovec přes koleno v jatečném věku. Stejně tak nikdo z mé rodiny nezůstal v Polsku, ani v naší republice, ale všichni se pohnuli dál na západ a leckdo se už dostal i přes velkou louži. Hnal je strach z toho, co se teď v Polsku začíná reálně dít – že by je mohli vrátit do chřtánu války. 

Polákům se nedivím, oni mají radost, když s jejich tradičním a odvěkým nepřítelem válčí někdo jiný a když teď mohou takto snadno řešit i otázku uprchlíků a problémů s tím spojených, co by nevydávali. Už dávno píšu, že tato válka se povede do posledního Ukrajince a je stále jasnější, že Ukrajinci Zelenskému dojdou o dost dřív než Rusové Putinovi. 

Jsem ale zvědavý, co s ukrajinskou žádostí o zásilku čerstvých vojclů udělá naše vláda. Jakmile se toto bohulibé vydávání branců na Ukrajinu rozšíří, pochybuju, že ukrajinští mladí mužové budou čekat, až na ně dojde řada a přesunou se ve značné míře k nám. Budeme je také vydávat? Postaví se Fiala před tento národ a zahřímá, že evropské hodnoty si žádají (ukrajinské) oběti?  A co udělají naši spoluobčané? Budou Ukrajince udávat na gestap... totiž na BIS? Nebo je budou schovávat a pomáhat jim k útěku? 

Všimněte si prosím, že se dostáváme do situace, kdy nejenže neexistuje žádné dobré řešení, ale přestává být rozpoznatelné i menší zlo. Jsem rád, že jsem mohl svému ukrajinskému příbuzenstvu včas pomoci k útěku a toto budoucí národní dilema se mé rodiny nedotkne, ať už se stane cokoliv. 

Vláda investovala mnoho politického kapitálu do toho, aby občany přivedla k soucitu s ukrajinskými uprchlíky. Jenže dle průzkumů se to daří čím dál méně. Kde udělali vládní politici a marketéři chybu?

Kde udělali chybu? Úplně všude. Nejprve problém bagatelizovali. Pak ho připisovali ruské hybridní propagandě. A když se pak začalo bodat noži a znásilňovat, dojemně se starali, aby Češi neuplatňovali kolektivní vinu. Jaký jiný výsledek z toho může být? Mě na celé věci fascinuje, jak jednoduché bylo řešení. Kdyby Vítek Rakušan, místo svých tweetů o kolektivní vině, raději organizoval nějakou sbírku pro znásilněnou dívčinu, kdyby se do toho zapojila velká média a kdyby veřejný prostor přetékal dojemnými rozhovory s Ukrajinci, kteří by sami odsoudili čin svého krajana a přispěli na pomoc té holce, tak jsme tu teď mohli všichni prožívat hluboký lidský příběh o porozumění mezi národy.  

Fotogalerie: - Štrůdl pro Zemana

Mohl to udělat kdokoliv, ale nikdo to neudělal. Tedy kromě Jindry Rajchla a Petry Rédové, kteří se toho chopili, zorganizovali to, udělali blbce ze všech liberálních demokratů a výsledkem je milion korun, které té dívčině sice nevyléčí všechny šrámy, ale její rodina jí bude moci zaplatit tu nejlepší terapii, která je k mání. Navíc ta dívčina zjistila, že násilník byl jenom jeden a těch, kteří ji mají rádi, jsou tisíce. To je samo o sobě hodně terapeutické zjištění. Jednou budeme počátek pádu liberální demokracie datovat právě od vyhlášení této sbírky. 

Co bránilo Petru Pavlovi, aby vyhlásil, že ze svého platu dá patřičný obnos právě na toto? Co bránilo ukrajinské ambasádě, aby se přidala s příspěvkem? Co bránilo Janu Cemperovi, aby držel hubu a nesabotoval to? Inu... po ovoci poznáte je. Stačilo jen na Doniu založit sbírku a jak se u nás pěkně všichni odkopali a ukázali, jak jsou na tom s ideály humanity.  

Náš společný známý, bloger Ladislav Větvička, byl odsunut z blogu Idnes.cz. 9x získal cenu bloger roku. Co dle vás psal tak strašného, že byl „valorizován“?

Co psal tak strašného? Pravdu psal. Pravdu plnou nadhledu, pravdu, ve které nikomu nenadržoval. Psal o tom, co viděly jeho oči a vnímaly jeho smysly. Psal o tom, co mu říkali lidé, u nichž byl na návštěvě. Psal o pohledu obyčejných lidí na všech stranách fronty, barikád i demarkačních linií. Ládik Větvička je náš český John Steinbeck.  Bohužel pravda porušovala kodex blogera i zásady komunity. Pravda se nehodila záměrům mocných a už vůbec se nehodilo, že tento rázovitý bloger mluvil laskavě o Rusku a Rusech. Nehodilo se, že tento bloger naprosto jasně viděl i naše vlastní chyby a vlastní přešlapy. Nic mu nebylo platné, že nikam nekandidoval, nevystupoval na demonstracích a angažoval se jen humanitárně. Nejspíš mu to bude ještě přičteno ke zlému. 

Je symbolické, že se to stalo právě ve chvíli, kdy Andrej Babiš ohlásil, že Mafru prodává. Kocour už není doma, krysy mají pré. Ale samozřejmě tu není žádná cenzura a svoboda projevu je zaručena. Ovšem svoboda po projevu, to je už úplně něco jiného... 

Obchodníci mají na potravinách marži 3–4 %, tvrdí Tomáš Prouza. A už i ministr Výborný tvrdí, že je to výrazně více a že zemědělci dodávají za výrazně nižší ceny. No, jak to rozsoudit?

Hm, že pan Prouza kope za nadnárodní korporace, to jsem věděl, ale nechápu, proč to dělá takhle blbým způsobem? Marže obchodních řetězců jsou čtyři procenta? Je to minimálně desetkrát tolik a Prouzu jsem si právě zařadil do správné škatulky a podle toho s ním budu zacházet. 

Nemyslel jsem si, že budu někdy souhlasit s panem Výborným, ale v tomto ohledu má pravdu. Bohužel si myslím, že Prouza je na delší straně páky než ministr zemědělství a když dokázal odstřelit Nekulu, poradí si i s Výborným, pokud tedy pan ministr nepochopí pravidla hry... Jak znám Marka Výborného, řekl bych, že jeho výroky budou postupně měkčí a měkčí, až bude mluvit stejně jako Prouza. 

Ministr Výborný, jako správný křesťan chce ceny potravin snižovat dialogem s výrobci a obchodníky. Nějaké tipy pro tento „dialog“?

Já bych s obchodníky vedl úplně jednoduchý dialog: „Pánové, tady v lejstrech mám návrh zákona, který navrhuje, aby na každé cenovce v obchodě byla nejen prodejní cena, ale i cena za kterou byl výrobek koupen. Nesnížíte-li ceny sami, předhodím vás stále rozzuřenější veřejnosti. Nedivil bych se, až lidi uvidí vaši lichvu, že dojde ke spontánním výbuchům násilí. V tom případě mě kolega Rakušan ujistil, že policie bude velice benevolentní.“ 

Myslím, že druhý den by ve všech hytlermarketech začaly letákové akce, které tato republika ještě neviděla a když by tato opulentní slevová akce skončila, zjistilo by se, že ceny jsou jaksi... nižší. 

Kdybych se náhodou stal někdy ministrem zemědělství, tak mi připomeňte, abych to prosadil. Kapitalismus a volný trh je třeba dělat pro malé podniky a drobné živnostníky. Ti musejí mít možnost se živit takřka bez podmínek. Ale na velké korporace je třeba státní jho. Ujařmit, držet pod krkem a postarat se, aby dojili do domácího džberu a ne do ciziny. 

Fotogalerie: - Srpnová výzva

Děti jdou do školy. Vy máte dětí víc, než je v Česku obvyklé, řekněme. Co znamená pro dnešního rodiče vypravovat do školy víc dětí najednou?

Ani mi nemluvte... Pětkrát přezůvky, pětkrát sešity, pětkrát cvičební úbory, pětkrát hudební nástroj na ZUŠce... Nemít já svoji skvělou, trpělivou ženu, asi bych z toho dostal psotník. Rodinné výdaje mi doma dávkují salámovou metodou... podobně jako vláda. Kdyby to na mě vybalili naráz, asi bych začal demonstrovat proti povinné školní docházce. Možná proto je u nás všechno tak v klidu. Sice nás berou u huby, ale utahují smyčku postupně. 

Ale rozhodně se nedivím, že máme demografický propad, že mladí lidé raději chodí udávat na twitter, místo aby zakládali rodiny. V dnešní době si děcka pořídí jen řádně cáklý jedinec. Ale zase na druhou stranu ti, co si děti pořídí, ti zpravidla jsou na naší straně, protože si henty vládní konsolidační balíčky umějí přepočítat na nové boty či zájmové kroužky. 

Na Slovensku budou volby a média, včetně českých, z očekávaných výsledků nemají radost. Má vlastně moravský zemědělec a bloger důvod sledovat slovenské volby?

Nevím, jestli slovenské reálie sledují i ostatní moravští zemědělci a blogeři, ale já se přes hranice dívám velmi bedlivě a nechávám si od kamarádů Slováků vyprávět o všem, co se tam šustne. 

Ať totiž chceme, či nechceme, Slovensko je nám velice podobné. Sedmdesát let společné historie se nedá vymazat. Pravděpodobně si projdeme podobným politickým scénářem jako oni. Také si tam navolili liberálně demokratickou vládu, také si tam navolili liberálně demokratickou prezidentku a také to bylo ztělesněním neschopnosti. Nakonec vláda padla, prezidentka jmenovala vládu úřednickou a předčasné volby odsunula na co nejvzdálenější termín. To se tak dělá, když se zdiskreditujete. Postavíte úřednického premiéra, který na sebe vezme všechny vaše hříchy a budete doufat, že lidé mezitím zapomenou. Na Slovensku to teď ale moc nezafungovalo. Robert Fico je dneska na koni a všechny útoky liberálů ho spíš posilují, než oslabují. Teď už mu pomáhají i zděšené hlasy ze zahraničí. Je dost možné, že strany stávající vládní koalice se vůbec nedostanou do parlamentu. 

Zajímavé je, že Fico se v podstatě zcela přihlásil k orbánovské politice a vůči Ukrajině přitvrdil ještě víc než maďarský premiér. Vsadil na zcela opačnou taktiku než u nás Andrej Babiš. 

Bude tedy velice zajímavé sledovat, jak to celé dopadne, protože my si tady nejspíš projdeme něčím podobným. 

Psali jsme:

„Prachy došly, na dávky není. Ale…“ Co Fiala neřekne. Stíhačky, ceny, Václavák, budoucnost

Až vedle penicilinu nebudou ani potraviny... Lidé si poradí, věří Vidlák

„30 let vykládali Čechům… A teď?“ Pavel, Rakušan. Co všechno zbořili

„I Židy soudili podle práva, pane Fremre.“ Vidlák i o tom, jak ho vyhnali z kostela. Podrobně

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.