V Institutu H21 se věnujete výzkumu voleb a fungování svobodných společností. Co dnes považujete za největší ohrožení svobodné společnosti?

Cítit se tak trochu v ohrožení je pro svobodnou společnost přirozené a snad i žádoucí. Zbystříme, když někdo chce odebrat tu či onu pojistku proti hromadění moci, protože automaticky očekáváme, že někde nablízku je vždy aspirující autoritář, který toho rád využije. Tam, kde tahle lehká paranoia funguje, se ohrožení bojím méně. Největší ohrožení vidím v našich slepých místech, tedy tam, kde nemáme ve zvyku zbystřit. V poslední době mám zneklidňující dojem, že máme velké slepé místo, když jsme ochotni vyměnit svobodu za nějaký nabízený rádoby užitek, a to zvláště pokud jde o bezpečí. Hodně mne překvapila loňská diskuze o dezinformacích a omezování svobody projevu. Tam jsem čekal, že se bude bouřit o dost více lidí, než tomu ve výsledku bylo. 

Klíčovým pojmem pro svobodnou společnost je tradičně „demokracie“. Dnes si jej ale přivlastňuje určitá část politického spektra. Nejen v USA, kde jej má v názvu jedna strana, ale i u nás, kde někteří politici v čele s ministerským předsedou zavádějí dělení na strany „demokratické“ a strany „populistické a extremistické“, kam řadí mimo jiné celou sněmovní opozici. Nestává se demokracie z neutrálního pojmenování společenského systému spíše termínem z říše politické ideologie?

Určitě byste našel někoho, kdo by vám vysvětlil, proč tu či onu stranu brát jako “nedemokratickou”. Mně takové dělení většinou přijde nešťastné. Nějaká strana mi může být nesympatická, nebo rovnou odporná, ale pokud ji nemá důvod rozpustit soud, tak ani já nemám důvod dávat ji mimo rámec demokracie. Tohle nemusí být jen hloupé, ale i nebezpečné. Různé “nedemokratické” strany dnes mají mnohdy podporu nezanedbatelné části veřejnosti, a když je odsuzujeme do sféry nedemokracie, tlačíme i jejich příznivce symbolicky mimo demokratické hřiště do anti-systému. Pak se leckdo diví, že nám anti-systém posiluje. Je to na hlavu postavené. Mám za to, že je lepší věci řešit skrze mechanismy demokracie a nikoho jen tak nevylučovat, a to ideálně ani rétoricky. 

Teď se vás zeptám jako výzkumníka: Dá se vůbec ten pojem „populismus“ nějak definovat nebo vědecky uchopit?