Jak vnímáte hnutí žlutých vest, které hlavně o sobotách demonstruje ve Francii proti vládě Emmanuela Macrona?
Určitá část Francouzů na tom po stránce ekonomické skutečně není moc dobře. Trvá to už desítky let a nic se nezlepšilo. Stát bere pořád více peněz a občas je utrácí velmi nelogicky. Nová generace mladých politiků v čele s Macronem a jeho stranou En Marche! ví, že se to musí změnit. Bohužel, ve Francii něco změnit je velice těžké. Slovo reforma je tady skoro zakázané. Proto je třeba vše zpropagovat nejen ekonomicky, ale i politicky. Oni totiž dobře vědí, co je třeba udělat, ale neumí to prodebatovat po politické linii. Nikdy nebyli v politice. Nebyli poslanci, senátoři, ani starostové.
Jdou na to ostře a s nikým se neradí. Nicméně zapomínají na to, že Francouzi mají horkou krev a hned organizují stávky či demonstrace. A po léta se to ve Francii řešilo tak, že lidé u moci něco navrhli, ale pak se zalekli nepokojů, takže ustoupili a naopak přidali výhody. A lidi si na to zyvkli.
Takže lze očekávat ještě ostřejší protesty?
Macron ostatně nedávno také ve snaze vrátit do ulic klid ustoupil. Nedivím se mu, když viděl tu hysterickou a totální anarchii. Na druhou stranu žluté vesty několikrát přidaly na svých požadavcích a přiznejme si, že politická a ekonomická vzdělanost některých lidí se téměř rovná nule. Když slyším, že chtějí přímou demokracii a ke všemu referendum, tak se toho děsím. Chtějí kontrolovat Národní shromáždění, Senát a tak dále. K čemu pak ale budou poslanci, k čemu budou volby?
Fotogalerie: - Stopy pařížských bouří
Fotogalerie: - Francie povstala
Fotogalerie: - Pouliční boje v Paříži
Nicméně některé prvky přímé demokracie začínají být populární po celé Evropě...
Určité prvky přímé demokracie fungují ve Švýcarsku, ale to je konfederace. Každý kanton představuje určitou jednotku, často dosti malou. A v ní se někdy lidé rozhodují pomocí referenda. Nicméně Francie má přes pětašedesát milionů obyvatel. Tady je to neproveditelné. Republika není konfederace. Občas žasnu, co se ti lidé učili, vždyť tady na školách máme také předměty podobné občanské výchově. Musí se jít prostě dál a reformy je třeba prosadit.
Jak to ale udělat, aby reformy Francouzi přijali jako nutné zlo?
Samozřejmě o nich musí proběhnout všenárodní diskuse. Macronovi lidé začali jako technokraté, přestali diskutovat s odbory i s jinými politickými stranami a naštvali spoustu lidí. Rozhodli „o nás bez nás“, a to se jim nevyplatilo.
Psali jsme:
Ostatně dílčí reformy čekají celou Evropskou unii...
Populismus je ale na vzestupu po celém světě. Čím to je?
Podle mě to má všude trochu jiné důvody. Těžko říci, že je populismus v Česku dán podobnou ekonomickou situací jako ve Francii. To asi ne. Všude je to dost specifické. V Česku dost rezonuje problém migrace a nátlak Evropské unie na zemi, aby se také zapojila a přijala uprchlíky. Takové to „helejďte se, vy nic neděláte, jen pobíráte unijní subvence, ale když k vám chceme umístit pět tisíc uprchlíků, cukáte se/.
Osobně se v tomto ohledu politice Česka, Maďarska a Polska až tak nedivím. Jde totiž o země, které na rozdíl od Francie, Británie či Holandska neměly žádné kolonie. Koloniální velmoci léta letoucí využívaly populace vzdálených zemí, jejichž potomci jsou dnes třeba už naturalizovaní Francouzi, Britové či Holanďané. Tyto země jsou se svými bývalými koloniemi často dodnes velmi silně propojeny. Opozice čtyř zemí Visegrádské čtyřky je pro mě z tohoto důvodu pochopitelná.
Někteří politici také argumentují, že země Visegrádské čtyřky mají na svém území desetitisíce migrantů z východu, tedy ze zemí bývalého Sovětského svazu...
Tak to je. Navíc tito lidé nikomu nevadí, protože mají podobné tradice, pracují a pomáhají tím průmyslu. Na druhou stranu islám je dost rozlišný. Přestože francouzský populismus byl zpočátku Marine Le Penovou a jejím otcem na antiarabismu a antiislamismu postaven, teď už se to skoro neřeší. U nás se hlavně řeší problémy s chudobou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
