Vím, že připravujete knihu o pravdě. Jak je to s tvrzením o tom, že pravda, která vítězí, a za kterou se bojuje, prý jako věc neexistuje?
Je to dobrý provokující nadpis, který má zvednout čtenáře se židle a přinutit ho k dalšímu čtení. Tato věta však vyžaduje další vysvětlení. Pravdu neodtrhneme ze stromu, nevypěstujeme na poli, nevykopeme z hlubin země a nenajdeme ji v knihovnách a archivech. (Možná na ministerstvu pravdy nebo v Evropské komisi, ale tam nemám přístup.) Přesto existuje slovo PRAVDA jako historicky vyvinutý kulturní abstrakt. Mám rád větu od mistra Jana Husa „Hledej pravdu, prav pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu.“ Ale jak říkám, nenajdeme pravdu ani v lese a ani na louce. Samotná definice pravdy zní – pravda je mírou shody tvrzení, názoru a teorie se skutečností.
Takže v knihovnách a v archivech nenajdeme pravdu, ale najdeme pojednání, teorie, názory, tvrzení. Tyto teorie mohou být více, nebo méně ve shodě se skutečností. Dále v knihovnách najdeme historická fakta. V zemi pak artefakty minulosti, které na světlo vynášejí archeologové. Každý nový fakt vyhrabaný ze země, nebo nalezený v archivu, nebo změřený v laboratoři pozměňuje tvrzení, názor, teorii. Abych to shrnul. Zatím mám pro knihu o pravdě připravených čtyřicet dva vlastností pravdy. Subjektivní, objektivní, abstraktní, konkrétní, absolutní, relativní, částečná, celková atd. Nejdůležitějším kritériem se mi jeví míra pravdivosti, míra shody názoru se skutečností. Pak mluvíme o vlastnosti názoru z pohledu jeho shody se skutečností – pravdivost, nepravdivost, omyl, lež. Dnešní módní slovo dezinformace je sémantický nesmysl. Má jediný význam, vyjadřuje opak informace, tzn. neinformace. Vědci pracují na pojmu informace, neinformací se nezabývají. Nechápu, proč se zavedl nesmyslný pojem dezinformace.
Proč je důležitá míra shody tvrzení se skutečností?
Než odpovím na otázku, musím čtenáře varovat a současně se omluvit. Pro jedny budu odpovídat příliš polopaticky a rozvláčně, jiným čtenářům se moje povídání bude zdát příliš teoretické, akademické, nutící přemýšlet, což se může zdát, že narušuje komfort a pohodu čtení. Uvedu citát George Bernarda Shawa „Ti, kdo nedokážou změnit svou mysl, nedokážou změnit nic.“ A ještě jeden: „Dvě procenta lidí přemýšlí, tři procenta si myslí, že přemýšlí, a 95 procent lidí raději zemře, než aby přemýšleli.“ Věřím, že tyto citáty neplatí pro čtenáře Parlamentních listů. Proto mějte prosím se mnou trpělivost. Dostanu se i k tomu, že ukážu, jak velký význam má pochopení míry pravdivosti pro praktický život a přetrvání civilizace.
Umíte si představit obchod, vědu, inženýrství bez míry, měření a měr. Jsou naší denní součástí. Neustále porovnáváme pomocí míry. V obchodě, na stavbě, v kovoobrábění … všude. Bez měr, měření by náš život nemohl existovat. Tak proč se nezabývat měřením toho, jak tvrzení odpovídá skutečnosti. Ano, můžeme zákonem nařídit a zakázat porovnávání míry pravdivosti. Co potom nastane? Konec civilizace, protože nebudeme znát skutečnost a bez poznání se nezorientujeme a nevykročíme tím správným směrem. Budeme bloudit, chodit v kruhu, a nakonec jako lidstvo zahyneme. Pravdivost poznání lidstva se zastaví.
Ukažme si nejdříve význam míry a měření hmotných věcí, pak se zastavme u něčeho abstraktnějšího, jakou je hodnota věcí, a nakonec se pokusme podívat na míru pravdivosti.
Fotogalerie: - Blažkovy chvilky
Kdy mluvíme o míře shody tvrzení se skutečností?
Než se dostaneme k míře shody tvrzení se skutečností, tj. k abstraktnímu pojmu pravda, připomeňme si pohádku o míře hmatatelné věci nazývané délka. Tato pohádka pěkně vysvětluje to, co je vnitřní a vnější míra v její rozvinutější podobě.
Mladý had věděl, že je dlouhý, ale neznal, jak je dlouhý, a byl z toho nešťastný. Požádal přítele papouška o pomoc. Papoušek mu řekl, ať se natáhne do přímky. Požádal slůně, ať vedle něho udělá kroky od hlavy po ocas. Slůně si stouplo předníma nohama k hlavě a udělalo dva kroky. Kus hada ještě zbylo. Další krok však byl delší než zbytek ocasu hada. Papoušek řekl: odhadem měříš dva a půl kroku slůněte. „To není přesné,“ řekl had. Papoušek zavolal na lišku. Taky si stoupla k hlavě předníma nohama a udělala 8 kroků. Kousek ocasu ještě zbyl. „Měříš 8 a kousek liščích kroků, řekl papoušek.“ „To není přesné,“ opět si stěžoval had. Pak papoušek osobně odkrokoval hada od hlavy k ocasu. Když došel ke chvostu zahlásil: „Šedesát tři papouščích kroků“. „Takže měříš dva a půl slůněte, 8 a kousek lišek a 63 papoušků“, řekl papoušek.
Co z pohádky vyplývá? Délka hada je jeho vnitřní, neoddělitelná vlastnost (imanentní), do které had dorostl. Délka kroku slůněte, lišky a papouška vyplývá z jejich osobité velikosti. Pro nás je to ekvivalent, pomocí kterého porovnáváme délku hada. Papoušek zorganizoval porovnání imanentní míry délky hada se třemi ekvivalenty. Mohl pokračovat v porovnávání hada s dalšími zvířaty. Vzniklo by tak nespočetné množství konkrétních měr jako sjednocení imanentní délky hada s počtem kroků každého jiného zvířete. Nastoluje se otázka, je možné mnoho ekvivalentů zobecnit v jednu konkrétní míru? Lze místo vyjádření 60 papoušků, nebo osm lišek, nebo dva a pul slůněte, sedm zajíců a 52 ježků určit něco jiného, nějakou jinou obecnější míru, která bude pro všechny zvířátka společná? Ano. Lidstvo se postupně propracovalo od palců, loktů, sáhů k mezinárodnímu systému jednotek a pro délku byl stanoven metr s jeho násobky.
Dobře, matematicky… A co další úhel pohledu? Víme, že u délky, váhy, objemu porovnáváme věci mezi sebou a každá konkrétní míra je jednotou vnitřní i vnější. Lidstvo, aby mohlo měřit věci, vytvořilo soustavu jednotek. Např. sekunda, metr, kilogram, litr, pascal, ohm, lux a stovky dalších. Jsou způsobilé měřit materiální věci, ale názor je věc nehmotná, duchovní. Jak chcete stanovit míru shody názoru se skutečností?
Najít míru shody názoru se skutečností je těžká věc. Pro upřesnění, u jednoduchých výroků to těžké není. Například výrok: „V lednici se chladí 7 plechovek piva“. Zjistit míru shody je velice jednoduché. Otevřeme lednici a spočítáme počet plechovek piva. Počet plechovek je rovný sedm je jeden stav pravdivosti výroku, počet plechovek nerovná se číslu sedm je druhý stav. Pak je výrok pravdivý, nebo nepravdivý.
Psali jsme:
Může se však stát, že nechtěně plechovku piva zaměníme s plechovkou radleru. Pak je výrok částečně pravdivý. Pro toho, kdo pije radler, bude výrok pravdivý. Ten, kdo se radleru vyhýbá, bude považovat výrok za nepravdivý. Umíte si představit manželskou hádku kvůli této nepřesnosti?
Děkuji, raději ne…
K hledání míry u nehmotných věcí, u vlastností věcí, si můžeme uvést měření hodnoty. Každá věc má svoji užitnou hodnotu a výměnnou hodnotu. Hodnota homole cukru nachází svůj ekvivalent v hodnotě dvou kusů železa, nebo v hodnotě dvaceti loktů plátna. Imanentní užitná hodnota je určena zevnitř vlastnostmi věci, její funkčnosti a využitím ve spotřebě, a hlavně dobou nutnou na její vytvoření, která souvisí s reprodukcí samotného tvůrce výrobku. Tato vnitřní hodnota je porovnávána hodnotou jiného výrobku. Hodnota jiného výrobku vystupuje k hodnotě každého jiného výrobku jako ekvivalent jeho hodnoty. Každá konkrétní hodnota věci i služby je jednotou její imanentní hodnoty a hodnoty jejího ekvivalentu, s kterým je srovnávána. S rozvojem výměnného obchodu bylo potřebné najít specifický ekvivalent hodnoty. Lidstvo ho našlo ve stříbře a ve zlatě, které postupem času nahradily papírové peníze kryté zlatem. Drahé kovy a peníze vydávané státem se staly všeobecnou mírou hodnocení služeb a věcí.
No jistě. Jenže ještě pořád jsme se nedostali k míře pravdivosti tvrzení, názoru, teorie. Takže do třetice, jak měřit pravdu? Co je mírou pravdivosti tvrzení?
Plně jsme nerozebrali složitost měření hodnoty. Vnitřní míru a jejího ekvivalentu, tj vnější míry, sjednocení této vnitřní a vnější míry v konkrétní míru, vývoj všeobecné formy míry a vzniku specifické míry hodnoty a to peněz. Naznačili jsme si však, jak je složité stanovit míru hodnoty. To jsme se nedotkli hledání podstaty hodnoty.
Opravdu máte v plánu jít „až na dřeň“?
Míra pravdivosti, tj. míra shody výroku se skutečností má svoji vnitřní stránku. Tato vnitřní míra shody je porovnávána s ekvivalentem, tj. s mírou shody jiného výroku se skutečností. Pak konkrétní míra pravdivosti výroku je jednotou jeho vnitřní a vnější stránky. Uvedli jsme si příklad počtu plechovek piva v lednici.
Znásobme si počet plechovek piva ve skladu velkoobchodu s pivem. Jedna inventurní komise napočítá 788 634 plechovek. Dle účetní evidence má však být 790 000 plechovek. Imanentní stránka výroku komise se rozchází s vnějším ekvivalentem, tj sdělením evidence. Rozdíl je 1366 plechovek. Konkrétní míra pravdivosti výroku je shodou jeho vnitřní a vnější míry.
Při porovnávání řekněme kontinuity formy a obsahu jsme zapomněli na vedoucího skladu. Jak se bude rozhodovat?
Vedoucí skladu se může smířit s mírou pravdivostí výroku a nechat to být. Nebo může říct, že s mírou shody výroku se skutečností není spokojen a ustanovit druhou inventurní komisi, která spočítá plechovky ještě jednou. Komise přinese výsledek, že ve skladu se nachází 789 672 plechovek. Tentokrát bude rozdíl proti účetnictví 328 kusů. Rozdíl mezi výsledky první a druhé inventurní komise bude 1038 plechovek. Každé číslo ke své imanentní míře může přidat dva ekvivalenty. Vedoucí si vyhodnotí, že rozdíl mezi imanentními mírami shody a jejich ekvivalenty má hodnotu 0,17 %, 0,04 % a 0,13 %. Dalšího hledání pravdy se vzdá.
Další inventura by stála další vynaložené úsilí, přesčasy a dodatečné náklady. Jiný vedoucí se s tím neuspokojí a bude opakovaně provádět inventury, až najde třikrát shodný počet plechovek. Konečně dosáhl absolutní míru shody výroku se skutečností.
Můžete prosím pro naše čtenáře uvést nějaký složitější příklad?
Vnímáte Alexandra Dubčeka jako kladnou postavu našich dějin?Anketa
Obecně platí názor jedné strany. Názor druhé strany je považovaný za konspiraci. Přitom různé strany hledání pravdy uvedených témat disponují argumenty. Subjektivní výklad složitých událostí tvoří kvalitu, která má určitou míru pravdivosti. Kvalita názoru je určována zvenku samotnou událostí, která se sama projevuje ve faktech. A pak je určována zevnitř interpretací faktů a logické návaznosti jednotlivých soudů vyvozených z faktů. Při hledání toho, který názor pravdivěji odráží skutečnost, dochází právě k porovnáním kvalit názorů mezi sebou, kdy kvalita každého názoru má ekvivalent v jiném názoru týkajícím se dané skutečnosti. Odpůrci i zastánci přistání na Měsíci předkládají řadu faktů. Přesto je dnes těžké rozhodnout, zdali je pravdivé tvrzení, že člověk na Měsíci přistál, nebo to byla nejlepší inscenace režiséra Stanleyho Kubricka.
Popírání přistání člověka na Měsíci neohrožuje svobodu zastánce tohoto názoru. Ale u hledání ekvivalentů jiných názorů a jejich sdělování může být pro jejich autory nebezpečné.
Ukázal jste význam míry pravdivosti. Jak je to v praxi? Co se stane, když názorová strana, která disponuje státní mocí a mocí médií, bude potlačovat vyjadřování jiných názorů a tím potírat ekvivalent shody?
U posuzování složitých věcí je k dispozici více faktů, důkazů. Ty jsou sbírány na místě činu. Mezi ně se obvykle připletou důkazy, které se zkoumanou věcí nesouvisí. K faktům, získaným na místě činu, se vážou důkazy místně i časově vzdálené od místa činu. A to platí i pro fakta, která se zkoumanou věcí nesouvisí. Z uvedených faktů je možné sestavit sled událostí, zúčastněných osob, příčin i důsledků. Zkrátka celý příběh. Fakta a jejich vzájemné propojení interpretují lidé, a to z hlediska svých znalostí, svého postavení, z hlediska svých osobních zájmů, z hlediska vlastních postojů, přesvědčení a víry.
Někdy musí říkat to, co se od nich očekává, i když s takovýmto názorem nesouhlasí. Jde o jejich existenci, kariéru a způsob, jak vydržet ve skupině lidí, mezi kterými musí existovat, a to jak na pracovišti, tak v kruhu přátel i v rodině. Z důvodu, že lidé straní jednomu pohledu, jedné verzi, vzniká tvrzení, názor, který má vlastní vnitřní (imanentní) míru pravdivosti. Některá tvrzení jsou opřena o fakta a některá jsou s nimi v rozporu. Některá fakta, která podporují tvrzení, jsou zdůrazňována a některá jsou opomíjena, nebo dokonce zamlčena. Také mohou být některá fakta uměla vytvořena a podsunuta, aby potvrdila tvrzení, které je z ekonomického, politického i mravního pohledu žádoucí. Vedle této první interpretace vznikají další interpretace, vznikají alternativní pohledy, jiné názory, které se rovněž opírají o fakta.
Do jaké míry hraje roli v otázce hledání míry pravdivosti názoru rodinné zázemí, absolvování různých stupňů vzdělávacího systému nebo víra nebo „...mravní zákon ve mně“?
I tyto názory jsou ovlivněny vzděláním, světovým názorem, sociálním postavením, zájmy a postoji. Alternativní pohledy na věc, alternativní tvrzení jsou ekvivalentem prvního názoru. Všichni interpreti by měli dodržovat pravidlo potvrzení, nebo vyvrácení (verifikaci, falzifikaci) jak dílčího soudu názoru, tak i platnosti a spolehlivosti faktu (reliabilita a validita). Spojením vnitřní míry pravdivosti s vnější mírou pravdivosti vzniká konkrétní míra pravdivosti pro čtenáře. Ekvivalent, tj. vnější míra pravdivosti jejich názorů nutí autory prvotního názoru korigovat svůj vlastní názor. Vypustit z názoru fakta zpochybněná druhou stranou a korigovat celkovou interpretaci. Pravda bude někde uprostřed, říká lidové rčení.
Dokážete si na závěr představit, jak by mohla reagovat vědecká komunita?
A tak se dostáváme ke konci. Pokud např. ke Katyni vyšla na povrch nová fakta, historická věda by na to měla reagovat. Zastánci panujícího názoru by měli vyvrátit věrohodnost nových faktů. Měli by zpochybnit jejich souvislost s jinými fakty stávajícího názoru. Zastánci alternativního názoru by měli obhájit to, jak moc nová zjištění souvisí s událostmi a jak jsou tato nová zjištění důvěryhodná. Také by zastánci alternativního názoru měli zpochybnit fakta dosavadně platného názoru, zpochybnit logické souvislosti stávající teorie se starými i novými fakty.
A nabízí se otázka. Má tohle dělat soud? Je to jeho práce? Odpověď zní ne. Parlament může vydat zákon zakazující historické zkoumání, soud může trestat za porušení tohoto zákazu. Zatím takovýto zákon nebyl parlamentem přijat. Když soud ztrestá někoho za jiný názor, tím vyšle signál (oblíbené to slovo premiéra) a nastolí strach. Rozsudek de jure zplodí autocenzuru de facto. Jiný názor nebude existovat. Autocenzura nedovolí vzniknout ekvivalentům míry pravdivosti. Pak jediný povolený názor nebude mít důvod obhajovat fakta a hledat doplňující fakta, protože nebude existovat konkurenční názor. Tento stav už nebude pluralita názorů, hledající pravdu a blížící se k pravdě. Už to bude pouze diktát myšlení. Nastane myšlenková stagnace, setrvání v omylu nebo v polopravdě, po které bude následovat stagnace samotného bytí, nevyjímaje stagnace ekonomiky.
I naši tři mušketýři, nad kterými visí Damoklův meč, musí velmi vážit a mírnit slova. K určitým problémům, na kterých výklad má vrchnost monopol, se radši nevyjadřují. Hledání pravdy bylo některými rozsudky zpomaleno, doufám, že ne zastaveno. Pokud ano, pak na standartě České republiky viditelně škrtněme nápis „PRAVDA VÍTĚZÍ“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
