O svém pohledu na výsledky prezidentských voleb se rozepsal na Facebooku neúspěšný prezidentský kandidát Michal Horáček. Tentokrát měl vzkaz k voličům Miloše Zemana i Jiřího Drahoše, jejich rozhodování přirovnal k nákupu v obchodě, kde jsou k mání dva nápoje: krabicové víno a destilovaná voda. „Máte tři možnosti: vybrat si ten alkoholický sajrajt, nebo destilku, anebo si nekoupit ani jedno. A přesně to se ve volbách stalo: třetina lidí si ‚koupila‘ MZ, třetina JD, třetina nic,“ poznamenal. Zeman tak vyhrál podle něj proto, že ve víně, i když je mizerné, je nějaká opojnost a příběh, ale argumentace, že konzumace destilované vody je zdravější, prý moc nefunguje. Na tomto příměru staví i apel: „Už žádnou destilovanou vodu, jinak prohrajeme zas.“ Popsal Horáček dobře situaci a jak se vám tyto příměry poslouchají?
Podle mě Michal Horáček popsal svůj názor výstižně, s grácií básníka i textaře jemu vlastní. Já osobně si nemyslím, že by to víno bylo tak mizerné. Je vyzrálé, nezkyslo a vykazuje už mnoho let stejné a přímé chuťové vlastnosti. A hlavně je české, moravské a slezské. A myslím, že už když si Michal vařil kafe z destilované vody, věděl, že to nebude ono. Ale co vám zbývá, když jiná voda není? Mimochodem, pili jste už někdy kávu z destilované vody? Fakt není dobrá!
Hovoří o tom analýzy a komentátoři přidávají své názory na to, proč volili prezidenta Zemana spíš lidé starší nebo z chudších regionů. Drahoše prý naopak lidé vzdělanější a mladší. Svůj náhled přidal i komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk, který se nedomnívá, že v sociodemografii je skutečné vysvětlení: „Možná je tak pravdě nejblíž publicistka Alexandra Alvarová, která napsala, že nejhlubší dělicí linie vede mezi strachem z budoucnosti a nadějí. Zdroje strachu: stáří, nemoci, dluhy, technologie, propaganda, změny ve světě, nedůvěra v lidi. Zdroje naděje: víra, děti, vzdělání, zdraví, důvěra ve vlastní síly, v technologie, schopnost domluvit se cizím jazykem, ekonomická jistota, důvěra v lidi.“ Je to podle vás tak, že lidé, kteří volili Zemana, mají strach z budoucnosti a chybí jim naděje?
Myslím si, že právě lidé, kteří mají naději v budoucnost naší země jako svébytného státního útvaru, volili prezidenta Zemana – zejména jako jednu ze dvou možných variant ve druhém kole. A když se podívám na mapy obou kol prezidentských voleb, tak to na mě nepůsobí dojmem, že by tak velká část republiky patřila mezi chudé regiony s větším počtem seniorů.
Server Echo24 přinesl komentář šéfredaktora slovenského týdeníku Týždeň Štefana Hríba s pohledem na české prezidentské volby. „Rozhodla též plebejskost mimopražského Česka. Mýtus o prozápadním a reformním Česku, který v prospěch rozdělení Československa živil Václav Klaus, je v troskách. Česko je – a to dlouhodobě – spíš ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe. A je i překvapivě primitivní,“ píše Hríb. Jsme skutečně sobečtí, ustrašení a překvapivě primitivní?
To si rozhodně nemyslím!
Průzkum Lidových novin od agentury Median ukazuje, že část voličů Jiřího Drahoše a nevoličů přijala vítězství Miloše Zemana. Podle průzkumu totiž 54 procent lidí je s tím, že Zeman vyhrál, spokojeno a pouze 37 procent spokojeno není. Ve světle těchto čísel, jak vážné je to se slovy, že je národ rozdělený, půl pro Zemana a půl pro Drahoše? Jak výsledek číst, jaká atmosféra vlastně panuje?
Připomíná mi to otázku moderátora ve veřejnoprávní televizi, kterou položil jednomu z mnoha politologů a komentátorů, kterými se to tam teď jen hemží. Zněla: „Jak si máme vyložit výsledek prezidentských voleb?“ Na to je přece jediná odpověď – Zeman vyhrál. Teorii o rozdělení společnosti považuji za podsouvání toho, co si o tom lidé mají myslet. Já bych to nechal na nich. Vím, o čem mluvím. I když to není plošný výzkum, pohybuji se mezi normálními lidmi všech sociodemografických cílových skupin po celé republice. V každém spolku dobrovolných hasičů, v každé knihovně ve vesničce, která má 148 obyvatel, v každé hospodě, v každém pneuservisu – tam všude jsem potkal velmi rozdílné názory na všechny prezidentské kandidáty. Ale žádná z těchto komunit nebyla kvůli tomu rozdělená ani před volbami, ani po nich. Ani v Praze mi nepřipadá, že by lidé byli rozděleni. Ovšem v Poslanecké sněmovně a hlavně v jejích vyjádřeních pro média je to pochopitelně jiné.
Psali jsme:
Do jaké míry rozhodlo volby téma migrace? Zařadili jsme se skutečně mezi národy, které nechtějí multikulturní vstřícnou politiku? Je to definitivní? Nebo se v republice, jak tvrdí například Jiří Pehe, za několik let změní atmosféra, protože je spojená s demografickým vývojem? Tedy, že starší, tvrdě levicová generace už později nebude tolik ovlivňovat volby?
Jde o to, jak si vykládáte pojem „multikulturní vstřícná politika“? Určitě to není bezhlavé přijímání tisíců neznámých lidí, u kterých nejsme schopni kvalifikovaně zjistit totožnost, původ a aktuální zdravotní stav i jejich historii. Myslím, že naše nedávná historie je důkazem toho, že opravdu nejsme národ s xenofobní nenávistí. (Dovolím si citovat z Wikipedie: Xenofobie je projev chování, který spočívá v nedůvěře, odporu a nepřátelství ke všemu cizímu.) Jsou statisíce lidí, o které jsme se postarali v době naprosto nesmyslné a účelové jugoslávské války, i tisíce studentů z celého světa – absolventů našich vysokých i středních škol – kteří by o tom mohli říci své. Mnozí z nich tu žijí, poctivě pracují a podnikají, a nikomu to nevadí. (Všimněte si, prosím, zejména dvou slov v předchozí větě – pracují a podnikají.)
Jaká byla role médií v předvolební kampani? Co byl opravdu klíčový moment? A jakou váhu přisoudit vystupování obou kandidátů v televizních debatách na Primě a v České televizi?
Poldy Sulovského, bezvadného ostravského borce a prvního horolezce, který vystoupil v barvách ČR na Everest, se jednou ptali: „Jak jste trénoval v posledních dvou měsících?“ Odpověděl: „Everest se neptá, cos dělal poslední dva měsíce. Everest se ptá, cos dělal celý život!“
Skládání nové vlády bude jistě ovlivněno sjezdem ČSSD a volbou jejího předsedy. Andrej Babiš má dle veřejných vyjádření i zdrojů PL jako favorita Jana Hamáčka, který již připustil, že by s ním klidně do vlády šel. Jak v této souvislosti hodnotíte účast Milana Chovance ve vítězném štábu Miloše Zemana? Bývalý ministr vnitra také ohlásil předsednickou kandidaturu na sjezdu ČSSD. Má šanci uspět, když Andrej Babiš prohlásil, že s ním v jedné vládě sedět nebude, a také když hodně hlasů z regionů volá po zcela novém vedení sociální demokracie?
Myslím, že všichni kandidáti mají šanci uspět a záleží to jen a jen na sjezdu a členstvu ČSSD.
Rýsuje se podle vás spíše menšinová vláda hnutí ANO s podporou komunistů a SPD, anebo koalice ANO s ČSSD za podpory komunistů? Nebo zcela jiná varianta vládního kabinetu? Dokáže se například Andrej Babiš nakonec domluvit s ODS za cenu mnoha ústupků ze svého programu?
Věštění z křišťálové koule považuji za mnohem přesnější a vědečtější odhad této situace. Tu kouli taky neumím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
