Kultura je jednou z oblastí, kterou protiepidemická opatření zasáhla nejvíc. Jak vy jste tu „dobu koronavirovou“ prožil?

Přes 40 let žiji muzikou a jsem v jednom kole. A najednou jsme nemohli pracovat vůbec. Člověk je nejdřív tak trochu v šoku, hlavně z té nejistoty, co bude dál, jak dlouho to bude trvat. Pak si ale postupně zvyknete, vytvoříte si zase jiný svět, a to tak, aby vám v něm bylo také dobře. Já jsem si už na tu samotu a odloučení zvykl, takže mi pak už vlastně bylo fajn. A najednou, když se začalo uvažovat o tom, že by se mělo hrát, tak mně se vlastně vůbec nechtělo. (smích) Pravda je i to, že po těch prvních vystoupeních jsem byl strašně unavený, protože tělo si odvyklo.  My zpěváci, když zpíváme, tak bereme energii z naší tělesné schránky. Takže já jsem vždycky přijel domů v noci zbitý jako kůň a pak jsem se půl dne rovnal, abych mohl zase fungovat. (smích)

Kultura už víceméně funguje, mají o ni lidé zájem stejně jako před pandemií? A koná se hodně akcí?