V sobotu od 14 hodin se na Václavském náměstí v Praze bude konat demonstrace s názvem Česká republika na 1. místě. Jde o reakci na energetický vývoj, inflaci, opatření za covidu, cenzuru, ale i na politickou podřízenost Česka vůči EU. Co vás vede k tomu, že se jí chystáte nejen zúčastnit, ale i jako jeden z řečníků na ní promluvit?
Zaslouží si Michail Sergejevič Gorbačov naši úctu?Anketa
K opatřením za covidu se dnes vláda přiznává, že se při rozhodování o lockdownech a dalších nařízeních řídili politici pocity, nikoliv vědou. Jsou to výroky ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). A odpovědnost a poučení z doby pandemie prozatím žádné nepřichází, stále se oficiálně tváříme, jako by bylo vše v pořádku. Dělali jsme to sice špatně, no a co, ve stylu „zameteme to pod koberec“, to je ten správný postoj politiků? Děti bez škol, odloučené rodiny doma i v zahraničí se kvůli zavřeným hranicím nemohly vidět přes rok, senioři izolovaní bez rodin v sociálních zařízeních, zavřené podniky a obchody, ale velké obchodní řetězce otevřené, lidem jsme vzali několik let života.
Cenzura stále běží, YouTube a Facebook určují občanům České republiky, co si mohou, a co nesmějí mezi sebou říkat, jaké informace sdílet – a vláda proti tomu nezasahuje, je s tím spokojená?
To si nejsem jist. Ale zpět k vašemu ohlášenému vystoupení. Jak jste se mezi vybrané řečníky na demonstraci dostal?
Byl jsem osloven organizátory na začátku léta, zdali bych na demonstraci nevystoupil a nepromluvil o médiích. V 90. letech, po sametové revoluci, jsem pomáhal zakládat novodobé zpravodajství a publicistiku v tehdejší Československé a později České televizi, kde jsem pracoval jako šéfredaktor, moderátor a redaktor, v Ostravě a v Praze, později jsem byl ředitelem programu televize TA3 v Bratislavě na Slovensku, a mohu porovnávat s dneškem.
Podle mého by za normálních okolností novináři neměli na demonstracích vystupovat, protože novináři by měli události sledovat a přinášet o nich informace, a ne se jich aktivně účastnit. Přesto si pamatujeme řadu aktivistických redaktorů, kteří v minulosti vystupovali na Václaváku ve prospěch různých, někdy až nesmyslných ideologií.
Dnes jsme se ocitli v mimořádné situaci, kdy jde to tuhého, a novináři se vytratili. Přestože jsme dnes v ohrožení svobody slova, dokonce i našich životů, a za cenzury média selhávají na celé čáře.
V čem to selhávání médií hlavně spatřujete?
Aktivně manipulují, produkují propagandu, cenzuru, aktivistický žurnalismus a podílejí se na PSYOPS – neboli celosvětových psychologických operacích –, jejichž záměrem je uvést lidi do hypnózy v různých společenských tématech, aby zůstávali v podřízenosti vůči politikům, takzvaným elitám a nadnárodním společnostem.
Žijeme ve světě dvou pravd – v médiích vidíme tu falešnou, ale realita našich životů v oficiálních médiích není. Média přestala být hlídacími psy demokracie, nejsou kritická, nezkoumají opatření proti covidu s dopady na naše zdraví a hospodářství. Nezkoumají souvislosti s válkou na Ukrajině, nehledají a netlačí na politiky, jak bychom mohli zabránit jaderné válce, která nám dnes hrozí víc než kdykoliv jindy v historii lidstva, nebo co je v pozadí inflace. Do jaké míry je, nebo není uměle řízená, proč máme vysoké ceny energií a co by se s tím dalo dělat namísto pletení svetrů.
Média zároveň ovládla nenávist a potřeba rozdělovat společnost na ty, co poslouchají, a na ty druhé, ty nepohodlné, co přemýšlejí, co chtějí být občany. Vůči nim média vedou nenávistnou kampaň s nálepkováním, že jde o ruské trolly, antivaxery, konspirátory, dezinformátory a podobné nesmysly.
Psali jsme:
Co s tím vy osobně chcete dělat?
Považuji za svou povinnost bránit pravdu a hledat pravdu, bránit svobodu slova a bojovat za právo na dialog, který je ve společnosti momentálně zakázán. Proto se na webových stránkách Modrého jelena věnuji manipulaci médií a rozebírám mainstreamové reportáže a rozhovory, vystoupení politiků a podobně, aby lidé viděli, v jakých drobnostech může spočívat manipulace.
Nejsem aktivistou, nejsem příslušníkem hnutí či nějaké strany, nejsem milovníkem demonstrací, nikdy jsem ani nebyl. Na demonstraci nejdu s radostí, ale s odpovědností se za svou profesi zmínit o těchto faktech a lidem se pokusit nabídnout nějaká východiska. Považuji za svou povinnost odevzdávat, co jsem se naučil.
Před demonstranty vystoupí experti na energetiku, ekonom, lékař, právnička či zemědělec. Vy se soustředíte na média, především na ta veřejnoprávní. V jakém stavu podle vás jsou?
Z veřejnoprávních médií mám nejblíže k České televizi, znám ji, je mi blízká, i lidé, kteří v ní dodnes pracují. Někteří jsou mí bývalí kolegové, některé jsem kdysi do televize jako šéfredaktor přijímal, prožil jsem tam řadu let, pomáhal tvořit nové redakce a pořady, zanechal tam kus života. Je mi líto, že se ocitli v kleštích, nejsou schopni či nemají možnost vystoupit z davu. Působí to jako záměr, alibismus, obavy ze ztráty místa, pro jiné je to víra, pro další byznys.
Na druhé straně netrpím pocitem, že nic jiného a nic lepšího než veřejnoprávní média neexistuje. Dávno víme, že to není pravda, že veřejnoprávní média mohou lidem nepomáhat či dokonce ubližovat kolikrát více než ta komerční. Koneckonců z České televize jsem odešel, odmítl jsem dohody, kvůli kterým bych se dnes možná musel chovat stejně jako mí někdejší kolegové, být uvnitř v ústraní nebo se podílet na současné produkci.
Můj život se ale netočí kolem České televize a veřejnoprávních médií, ale kolem toho, co jsem nastínil v předchozí odpovědi. Je to něco, co přesahuje veřejnoprávní média a všechna média. Jsou pošlapávána lidská práva, svoboda slova, je zavedena cenzura, k problematice se nemohou vyjadřovat odborníci, ale jen přisluhovači režimu, čímž v důsledku ohrožujeme zdraví a životy lidí.
Problémem je i pravidlo, že v médiích mají prostor pouze ti politici, co sedí v poslaneckých lavicích. Kde jsou zástupci více než milionu voličů, kteří neprošli přes pět procent do Poslanecké sněmovny v posledních volbách, kde jsou zástupci ostatních občanů této země včetně těch, kteří nešli k volbám? V médiích se ukazují pouze ti politici a jejich příznivci, kteří reprezentují pouze určitou skupinu lidí ve společnosti – navenek se však tváří, jako by zastupovali společnost jako celek. Je to falešná hra.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Když zůstaneme u veřejnoprávních médií, co by se v nich mělo především změnit?
Nevím, jestli se dají změnit veřejnoprávní média. Možná ano, možná ne, možná by pomohlo, kdyby koncesionářské poplatky byly dobrovolné. To bychom asi záhy viděli ze strany médií jiný přístup a zájem o občany, že. Je chybou, že veřejnoprávní redaktoři žijí v jistotě. Mnozí neznají, co to je vydělat si peníze sám za sebe a za svou službu druhým lidem. Naopak pomlouvají takzvané dezinformátory, že jim lidé posílají peníze a redaktoři z mainstreamu ani netuší, co mnozí lidé z hnutí odboje musejí vynaložit na svou činnost, peníze, energii, volný čas, obětovat svou komfortní zónu ve prospěch druhých lidí.
Možná by pomohlo, kdyby byl jeden televizní kanál s dosahem do všech domácností v republice, i tam, kde nemají internet, který by byl poskytnut všem alternativním médiím neboli médiím odporu, médiím z lidu. To by byla věc, kdy by mohli všichni tvůrci jiných názorů vysílat na jedné společné platformě, to by byla proměna ve společnosti i v mediálním světě.
Dříve nebo později se tak stane, snad se najdou východiska. A až většinová společnost zjistí, jak jim oficiální, korporátní, mainstreamová média lžou, tak některá média možná sama zaniknou. Větrné mlýny se zbortí.
Vy jste to v úvodu první odpovědi zmínil a zvolený název demonstrace tomu také napovídá, že si její organizátoři, řečníci i účastníci myslí, že pro naše politické elity není Česká republika na 1. místě a že jim tak ani nejde o to, co si myslí občané jejich země, ale o to, co si myslí v Bruselu, v Berlíně nebo ve Washingtonu a jak se tam co nejvíce zalíbit. Lze jim však tu servilitu vůči mocným tohoto světa vyčítat, s ohledem na význam a velikost naší země? A navíc, copak by v našich podmínkách mohl uspět politik typu Viktora Orbána, který by nepoklonkoval Bruselu?
Odvaha a čest, smysl pro spravedlnost, služba vlasti a lidu nesouvisejí s velikostí země. Pokud může být Viktor Orbán v Maďarsku, může být v kterékoli jiné zemi, jen k tomu konkrétní lidé neměli příležitost. A nemusíme vzhlížet k Viktoru Orbánovi, i my máme svou autenticitu a jistě si najdeme svého vlastního ochránce podle našeho gusta.
Mimochodem, Maďarsko, Slovensko, ale třeba i Srbsko nebo Chorvatsko jsou možná země, u nichž by bylo vhodné přemýšlet o budoucí spolupráci, abychom nebyli tak malí. Právě proto, že jsme malá země, měli bychom se proaktivně spojovat do spolupráce ve větších celcích, než nás zase někdo zabere. Je však třeba spolupracovat s těmi, s nimiž budeme rovnocenní a nebudeme pro ně kolonií, kterou je potřeba jen vydrancovat.
Jak pozoruji svět, zdá se, že nepatříme ani na Západ ani na Východ, ale do střední Evropy.
V podtitulu zmíněné demonstrace stojí: Je nejvyšší čas otočit směr. V jaké oblasti by Česká republika měla především směr otočit?
Ve svobodě slova, v občanských právech a v ochraně všech obyvatel České republiky ve všech oblastech života – nikoliv chránit vyvolené a poslušné. Práva mají i ti, kteří se cítí jako občané a chtějí diskutovat, pečovat o správu věcí veřejných. Česká republika patří všem občanům – nikoliv jen politikům, médiím a jejich příznivcům. Směr kormidla by se měl otáčet od manipulátorů, uzurpujících vlastní zájmy, k občanské společnosti, která se bude starat o blaho všech obyvatel.
Demonstrace je označována za protivládní. Je tři čtvrtě roku fungování kabinetu Petra Fialy dostatečně dlouhá doba na to, aby bylo možné hodnotit či kritizovat jeho činnost a výsledky? Nedělá ve složité situaci, co může?
V životě jsem nezažil nic horšího. Hloupějšího, servilnějšího, arogantnějšího. Umělého, prázdného, bezcitného. Bezohledného. Neskrývanou drzost, loupení našich peněz za bílého dne. Omlouvám se, nemám pěkných slov. Komentuji jen to, co vidím, a obávám se, že se asi nemýlím.
JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) varoval, že možné společenské otřesy by mohly být mnohem hlubší, než že by povalily jednu konkrétní vládu, ale že by mohlo dojít k něčemu, co dramaticky nazval revolucí, a to nejen u nás. Pokud se prý nevyřeší krize v energetice, je ohrožen politický systém této země. Připadá vám, že jsme na prahu sociálních bouří či občanských nepokojů?
Nevím, možná. Nepřeji si násilí, nepřeji si drancování, nepřeji si porušování všech pravidel, to bych nemohl ani jako řidič vyjet na ulici. Jistě jsme na prahu změn, nového společenského řádu, protože stávající systém je neudržitelný, rozděluje lidi a je založený na korupci a nenávisti. Z materiálního světa je třeba vykročit jiným směrem. Psychopatům a sociopatům odebrat jejich moc, která jim nepřísluší. Do politiky se musejí navrátit slušní lidé, kteří z ní odešli s tvrzením, že na to nemají žaludek. Na tom byl postavený současný záludný systém, jehož produkty vidíme v současnosti.
Je třeba více věřit autenticitě osobností, nikoliv anonymním politickým stranám. Těžko říct, kdy a jak se probudíme a společně zabojujeme. I mezi odpůrci vlády je možné vidět některé jedince, kteří mají osobní ambice, někdy nadhodnocené. Nebo pátou kolonu. Vše se ale časem vyjasní. Současná doba možná připomíná revoluční rok 1848, tehdy to začalo tuším na Sicílii, a revoluce se poté prohnala celou Evropou. I tenkrát šlo o správu věcí veřejných, o občanské svobody, lidé měli vrchnosti dost stejně jako dnes.
V současnosti asi něco jako revoluce zřejmě proběhnou nejen v Evropě, ale na celém světě, tomu už se dle mého nedá zabránit. Už si dnes pravděpodobně bez nadsázky můžeme říct, kdo by chtěl jíst cvrčky a platit za to digitální měnou na příděl podle splněných úkolů. Domnívám se, že ani statným chlapům jako jsou dělníci nebo policisté, vojáci a další lidé nejen z ozbrojených složek, to moc vonět nebude. Lidem dojde, oč kráčí, psychopati zůstanou osamoceni.
Co od demonstrace očekáváte? Všimne si jí vůbec vláda?
Demonstrace je důležitá; sama od sebe sice nic neřeší, ale může rozpohybovat další události. Na demonstraci si lidé předají svou energii navzájem, posílí se, ukotví v názorech, mohou být více rozhodní. Mohou předat sílu a odvahu i těm nerozhodným.
Demonstrace je důležitá v tom, že se setkávají lidé, nesedí v izolaci doma u počítačů, fyzický kontakt je nejdůležitější. I s tím počítali ti, co řídí celosvětové psychologické operace s názvem covid nebo válka, izolovat a rozdělovat lidi, umisťovat je do separace a vzájemné nenávisti, aby právě oni, ti řídící, co si o sobě myslí, že jsou vyvolení, nám mohli vládnout, zatímco my se osamoceně bijeme mezi sebou.
Proto je důležité se spojovat, diskutovat, vést dialog, každý den znovu a znovu. Nepřestávat ani tam, kde to vypadá jako ztracený případ, kdy je někdo například zhypnotizován strachem z covidu a udělá cokoliv, nebo jiný v nenávisti vůči jinému národu. Člověk, který nemá informace, je manipulovatelný. Ten, který naopak informace má, ten může být občanem a může se správně rozhodovat, a jedině tak může tvořit občanskou společnost. Informace jsou nejmocnější zbraní a demonstrace je také od toho, aby informace předávala.
Jestli si demonstrace všimne vláda, nevím. Nepochybně ano, bez ohledu na to, jak bude velká. Co vím s jistotou, že tato vláda perspektivu nemá. Je to starý svět.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
