„Jsme svědky nastupující evropské diktatury.“ Komu to prospěje? Starosta, který byl u Babiše, toho má dost

Jste bývalým členem a nyní kritikem hnutí ANO. Jak z tohoto pohledu vnímáte poslední dění v České republice? Jak si hnutí ANO podle vás ve vládě vede?

Všichni si stěžují na nedostatek peněz, na nedostatek rozumu si nestěžuje nikdo. Rozum je to, co se současné vládě nedostává. Vláda by měla vytvářet podmínky pro prosperující budoucnost a ne ji likvidovat a zaříznout gigantickým dluhem. Co může předat zadlužený rodič svým dětem? Jedině dluhy, které za ně bude muset třeba i celý život chudák potomek splácet. A přesně toto dnes provádí stát pod nekompromisní taktovkou premiéra Andreje Babiše. Jeho proklamovaná metoda proinvestovat se z krize dluhem je neuvěřitelná pitomost. Je to vytloukání klínu klínem. Pokud se jakémukoliv ekonomickému subjektu – jednotlivec, rodina, firma, stát – sníží příjmy, nelze tuto ztrátu vyřešit dluhem, ale jedině přiměřenou redukcí svých nákladů, které musí být vždy vzájemně vyvážené s příjmy.

Dluh lze použít jako investici jen v takové oblasti, která generuje finance a je schopna dluh z budoucích výnosů umořit. O ničem takovém ale vláda nehovoří, neřídí se ekonomikou, ale jedině pro ně prospěšnou populistickou politikou. Příkladem mohou být státní dluhopisy, které připomínají systém státního letadla, neboť se existující dluhopisy opakovaně vypořádávají z peněz zinkasovaných z další emise dluhopisů. Výsledek je ztráta ve vynaložených úrocích. Můžeme si položit otázku: Co udělala vláda v dobách prosperity pro snížení negativních nákladů? Neudělala nic. Jen nám diktuje další dluh. Chová se stejně bezohledně, jako všichni jejich předchůdci, které jako opozice tolik kritizovala, tedy nezodpovědně. Například tím, že zvedla počet státních zaměstnanců o 50 tisíc. To je vyhozených zhruba nejméně 30 miliard za rok. Státní aparát se stal nekontrolovatelným centralistickým všežroutem, který zapomněl, koho chleba jídá.

Proklamované úspory z volební agitky ANO se nekonají. Dnes máme státní dluh, který se v růstu nikdy nezastavil na 1,8 bilionu korun a Babiš ho chce dále navýšit na 2,3 bilionu. Asi si chce svůj blížící se odchod z politiky ještě dobře za státní peníze osladit. O následcích nesplatitelného dluhu, který přesouvá ekonomickou, a tedy i politickou moc do rukou cizích bank, se nemluví. Jedná se o okleštění naší ekonomické svobody, kdy se z tvořivých a pracovitých občanů stávají ekonomičtí otroci cizích korporací, a to vše v kontextu s neufinancovatelným sociálním systémem vynuceným levičáky, kteří rádi sahají po penězích, jež sami poctivou prací nevydělali.

Jakou známku byste hnutí ANO a vládě udělil za vládu zemi v době nákazy koronavirem? A jakou nyní po posledních událostech v dole OKD?

V první řadě mě překvapilo, že vláda v čele s premiérem takzvaně kafrala do oblasti, o které nemá ani páru a odborníci byli někde až dehonestováni za svůj rychlý a odborný postoj. Byl jsem překvapen ujišťováním o připravenosti státu na případnou pandemii, a když došlo na skutečnou realitu, museli si lidé roušky ušít sami. Pro zabezpečení roušek občanům v naší obci jsem se musel obrátit s prosbou o pomoc k našim ženám, kterých se přihlásila celá řada a během pár dnů dostala každá domácnost v obci odpovídající počet potřebných roušek. Nanofiltry do roušek se mi podařilo zajistit až z Německa. Ostatní materiál se podařilo sehnat za pomoci známých a přátel. Dnes máme našitou rezervu pro případnou další vlnu pandemie. Za mě, jako starostu obce, stát v této oblasti selhal. To, že vznikají další ohniska nákazy, je důkazem nekompetentnosti současného establishmentu, který do médií plácá nesmysly o chytré karanténě a skutek utek.

V Evropské unii skončilo vyjednávání kvůli záchrannému balíčku na obnovu ekonomiky v členských zemích. Částka 750 miliard korun bude mířit hlavně do koronavirem nejzasaženějších zemí, částečně jako dotace, částečně jako půjčky. Za peníze přitom státy samy ručí. Jak hodnotíte postup Evropské unie v rámci obnovy ekonomiky?

Česko se de facto zavázalo k převzetí záruk za dluhy jiných. Selský rozum se ve mně bouří, když slyším o takzvaných evropských hodnotách, které je třeba povinně dodržovat. Tyto takzvané hodnoty ve skutečnosti znamenají nehospodárné plýtvání na dluh. Mám z toho všeho dojem, že koronavir se stal nástrojem na vytvoření nesplatitelného gigantického dluhu. Otázka zní: Ve prospěch koho? Evropská unie dává signál celé společnosti, že se nemá šetřit, ale naopak plýtvat, tedy že spořivost, odpovědnost a hospodárnost jsou negativní a nežádané vlastnosti. Dle mého názoru se Evropská unie proměnila v Evropské politbyro, které nekompromisně redukuje lidská práva a pošlapává základy lidství.

Jsme svědky nastupující evropské diktatury a antidemokracie, neboť Evropská unie žádá, abychom se vzdali práva vládnout si sami a ztratili tak možnost odvolávat ty, co nám vládnou. Evropská unie svým rozhodnutím zrušila závazný princip vyrovnaného rozpočtu. Jedná se o dluhový diktát, který cílí na vytvoření nových mocenských podmínek pro dělení politické moci. Ekonomická – a s tím i politická – moc se přesouvá do rukou bankovních korporací. Aby zůstal zachován národní stát, musí zůstat peníze – ekonomika v majetku a moci národa, tedy občanů, nikoli bank. Evropská unie se za pomoci dluhů snaží o přesný opak.

Premiér Andrej Babiš to prohlásil za úspěch pro Českou republiku. Jeho kritici to však vidí jinak: „Pokud tam pan premiér přijel, odkýval společné daně, dluhy a zelené finance a nevyjednal pro Českou republiku jádro jako čistý zdroj, tak je to samozřejmě obrovský neúspěch,“ řekl pro Echo24 Jan Skopeček z ODS. Má pravdu nebo nikoliv?

Jana Skopečka si za jeho ekonomické postoje vcelku vážím, ale co se týká jaderné energetiky, neví o ní zřejmě vůbec nic, nebo je druhá varianta, že vědět nic nechce. O realizaci jaderných elektráren by se mělo konat všelidové referendum. Nechat toto rozhodnutí na vládě, která rozhoduje přes rámec svého volebního období, je u takovéto investice přinejmenším hazard, neboť za konečný výsledek ponese odpovědnost někdo jiný. Vše probíhá bez jakékoli diskuse, aktualizace energetické koncepce. Dokonce i bez toho, aby dotyční byli vystaveni jakékoli odborné či mediální konfrontaci. Zvláštní je, že ještě před nedávnem premiér ujišťoval, že ČEZ nepotřebuje pro nový blok garantovanou cenu elektřiny na úkor spotřebitelů elektřiny. Vše je kupodivu najednou jinak.
V této oblasti jsou ve světě zkušenosti takové, že prvotní plánované investice se navyšují až na dvojnásobek nebo dokonce trojnásobek. Pokud vezmeme v úvahu plánovaných 160 miliard x 3 = 480 miliard, to bude možná v roce 2035. Pokud se tedy plánovaná investice zrealizuje, bude jádro hlavním spouštěčem růstu cen elektřiny, a to až o 300 procent, neboť nikdo jiný než spotřebitel tuto investici nezaplatí.

Politici by se v rámci služby obyvatelstvu neměli zasazovat o centralizovanou výrobu elektřiny, ale měli by prosazovat chytrou decentralizaci za pomoci dotovaných malých obnovitelných zdrojů, jako je vítr a slunce. U těchto zdrojů nevzniká žádný jaderný odpad a nehrozí totální zkáza při chybě člověka, přírodní katastrofě nebo třeba teroristickém nebo vojenském útoku. Dron, který je schopen nést jakoukoli zbraň, bombu nebo chemikálii, dokáže letět těsně nad zemí a zasáhnout jakýkoli živý nebo pevný cíl. A co teprve hejno dronů v několika vlnách. Z jaderné elektrárny se následně stane špinavá bomba, která vyhladí náš národ dokonale.
Němci a Angličané končí s jádrem, Poláci, Rakušané a Italové o jaderné elektrárny nikdy nestáli. Pro všechny, co se domnívají, že jádro je bezpečné, uvádím sedm havárií jaderných elektráren:
• SAINT LAURENT (Francie 1969 a 1980)
• JASLOVSKÉ BOHUNICE A-1 (ČSSR 1977)
• THREE MILE ISLAND (USA 1979)
• Černobyl (SSSR Ukrajina 1986)
• Fukušima (Japonsko 2011)
• Windscale (Velká Británie 1958)

Ozývají se také hlasy, že Babiš vyměnil zadlužení Čechů za evropské dotace pro Agrofert. Souhlasíte s tím či nikoliv a proč?

Zlí jazykové již delší dobu tvrdí, že pro Agrofert jsou dotace jako droga, která když nepřiteče, dostaví se absťák, který srazí tuto megafirmu na kolena. Také se povídá, že veškeré úvěry Agrofertu, kterých má požehnaně, byly přesměrovány na čínské banky. Pokud se tyto informace zakládají na pravdě, dává smysl, proč Babiš vstupoval do politiky. V podstatě byl k tomu donucen nepříznivými ekonomickými okolnostmi. Vzpomínám si, jak jednou – bylo to v počátečním období, kdy zakládal ANO – v Sokolovně vykládal, že se socany se vždycky domluvit dalo, ale ti ódéesáci jsou nenažranci, a proto zakládá novou stranu. S odstupem času je zřejmé, že jeho zájmy byly promyšleným tahem, jak se dostat bez problému ke státním zdrojům bez toho, aby se musel politiků doprošovat. Babiš nikdy nepochopí, že politik má sloužit a ne využívat.

Už pár let spolu mluvíme a několikrát jste prohlásil, že Andreje Babiše nakonec dožene spravedlnost. Zatím se však zdá, že se drží. Stále jste optimistou? Dožene ho nakonec?

Justice a policie hraje ve společnosti zcela zásadní roli, pokud tato oblast práva, spravedlnosti neboli právní jistoty začne selhávat, je to signál úpadku pozitivních základů společnosti. V případě premiéra jsme svědky stavu, že policie je donucena ke kompromisům s těmi, kdo právě drží otěže moci. Z počínání policie je také patrné, že přednostně plní ochranu mocných a nechrání zájmy společnosti jako celku. To jsou známky pohrdání dobře postavených pohůnků ve státní správě, kteří zapomněli na to, kdo je živí. U kauzy Čapí hnízdo jsme byli svědky zproštění viny rodinných příslušníků přesto, že se sporným dotačním titulem byli úzce spojeni. Pak následoval veletoč státního zástupce Šarocha, který odmítl žalovat Babiše. Dle mého názoru se snaží celou kauzu zamést pod koberec. Pokud se tento jeho tah podaří dotáhnout do konce, máme před sebou se vší pravděpodobností korupční kauzu nejtěžšího kalibru.

Vše to, co se děje v oblasti práva, umožnili zákonodárci, kteří zaneřádili právo nemravnými aspekty. Jedná se o záměrnou degradaci práva, s cílem zabránit průchodu spravedlnosti tak, aby mocní byli nepostižitelní. Zda nám justice funguje v kauze Čapí hnízdo nebo ne, se dozvíme již brzy. To hlavní nebezpečí, které v sobě tato kauza ukrývá, je způsob rabování, který se stal životním stylem našeho premiéra a jeho snaha si pro sebe vytvořit právní systém, který rabování autorizuje a následně falešný morální kód, který vše glorifikuje. Pokud v této kauze justice selže, bude se vší pravděpodobností následovat další vlna masivních protestů, ve kterých se lidé dožadují práva.

Z hnutí ANO jste odešel hlavně kvůli podle vás nedostatečné svobodě projevu v hnutí a jeho praktikám. O čem podle vás vypovídá zrušení jihomoravských buněk hnutí a celá kauza Stoka?

Kauza Stoka je dle mého názoru vyvrcholením používaných praktik ANOfertu. Asi to někteří v uvozovkách aňáci přehnali s přesvědčením, že oni mohou všechno. Panu Vokřálovi se nedivím, že s tím praštil. Můj příběh v ANO se tomu jeho velice podobá. Odešel jsem poté, když moje stížnost na to, že se personální ředitel Agrofertu plete do mých kompetencí krajského předsedy, nebyla předsedou hnutí Babišem řešena. Reakce Babiše byla tato: Tak se chlapi nějak domluvte. Následně jsem rezignoval na všechny funkce v hnutí a po nějakém čase odešel z hnutí definitivně. Neskutečně se mi ulevilo. Kauza Stoka je příkladem rostoucí korupční vysoce nakažlivé epidemie, která, jak vidno, nakazí téměř každého, jak se dostane k moci. ANO dosáhlo svého vrcholu a zařadilo se bok po boku k ostatním politickým stranám, které korupci propadly.

Jak se tedy premiérovi daří naplňovat předvolební hesla ohledně boje proti korupci?

Myslím, že nijak. Sám se dostal Čapím hnízdem do kategorie vyšetřovaných za podvod a svojí estébáckou minulostí nijak nepřispívá k upevňování morálky a mravu národa vymahatelných státní mocí. Dosavadní výsledky jeho činnosti jsou spíše pravým opakem morálního jednání. Důkazem tohoto mého tvrzení je například transparent visící na plotě, který jsem minulý týden zahlédl při návratu z dovolené. Stálo na něm: Stydím se za svého premiéra. To je v podstatě odpověď zklamané veřejnosti.

Rok před parlamentními volbami se opoziční strany dohadují na spolupráci. Právě vyjednává například STAN s ODS či Piráty. Je spojení stran, a tím i voličů, cesta jak porazit Andreje Babiše?

Když jsme před mnoha lety se Standou Polčákem, Petrem Gazdíkem a ostatními starosty zakládali STAN, naším hlavním cílem bylo prosazení spravedlivějšího a kvalitnějšího financování místních samospráv. U tohoto ušlechtilého cíle, který by měl pozitivní dopad na celou společnost, měl STAN setrvat a ne se přitulit ke Kalouskovi a poškodit tak dobré renomé starostů. STAN by se měl především zaměřit na zrušení všech nesmyslných dotací tak, aby tyto finance šly rovnou do rozpočtů obcí a nemusely škemrat na krajích a ministerstvech byrokraty o každou korunu. Obávám se, že spojením s ODS tohoto cíle, pokud o něj vůbec bude STAN usilovat, nikdy nedosáhnou. Co se týká levicově zaměřených Pirátů, tak tomu už vůbec nerozumím, neboť jejich multi-kulti a sociálně zaměřený program nekorespondující s vyváženou ekonomikou je v rozporu s vyrovnaným rozpočtem, který je pro každého starostu zákonem a neporušitelnou prioritou.

Cesta k poražení Andreje Babiše není složitá, jen je třeba pečlivě dohlédnout na justici, aby přistupovala spravedlivě ke každému, bez rozdílu bohatství a moci. Pokud se to stane, lidem, doufám, konečně dojde, že v čele státu stál další nevhodný premiér, podobný těm předešlým. Stačí si jen vzpomenout, co provedli s ekonomikou – Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek, Nečas, Sobotka a na závěr Babiš s astronomickým dluhem 2,3 bilionu korun dluhů. To tu opravdu ještě nebylo.