„Každý se musí nějak živit.“ Zbořil zle o těch, kdo stojí za průzkumy

30.06.2025 11:35 | Rozhovor

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Další kapitola ze 147 let trvajících vnitřních bojů sociální demokracie i výlety Víta Rakušana za zahraničními voliči. Zdeněk Zbořil tuší horké předvolební léto.

„Každý se musí nějak živit.“ Zbořil zle o těch, kdo stojí za průzkumy
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil

S novým týdnem začínají i prázdniny, ale jsme v roce, kdy podle premiéra „jde o všechno“. Čeká nás tedy podle vás horké politické léto? Nebo strany přece jen vezmou v úvahu, že pozornost voličů je v letních měsících omezena a soustředí se hlavně na mohutný finiš v září?

Můžeme sice předpokládat, že přehřáté hlavy mohou zrodit nové myšlenky, ale dosluhující složení Poslanecké sněmovny a části Senátu, udělalo v posledních letech všechno možné pro to, abychom o tom přece jenom pochybovali. Naučili se totiž monotematicky opakovat těch pověstných dvě stě slov, nestydět se za svou nevzdělanost a mluvit rychle a dokonce stále rychleji. To jim nahrazuje moudrost jejich konání. Avšak za celou tu dobu zdá se nepochopili, že před volbami mohou stát proti sobě, ale po volbách je jejich povinností stát vedle sebe.

Nenaučili se vést politickou rozpravu a zřejmě ani nevědí, co to je. Kdyby si přečetli Schopenhauerovu Eristickou dialektiku, dozvěděli by se, že nad partnerem v diskusi lze sice zvítězit, ale neznamená to přesvědčit ho.

Pokud jde o to horké předvolební léto obávám se, že jeho důsledkem bude vyhrožování vojenským konfliktem mezinárodním. Jak se ukazuje v blízkém i vzdáleném zahraničí silové složky, které jsou hlídacími psy vojensko-průmyslového komplexu, budou mnohem neohrabanější ve svých zásazích do vnitropolitického dění. Jejich hladovění a touha po finančních zdrojích dál poroste a budou finišovat stejně mohutně jako kdykoliv v minulosti.

Jejich poetická slova o nákladech na obranu musíme číst také jako slova válečné výdaje a válečné úvěry a ve spojení s nekontrolovatelnou mocí soudní, která se v posledních týdnech a měsících zcela osamostatnila od vůle občanů, v jejichž zájmu má svá rozhodnutí konat, se může začít hrát divadlo, které jsme dosud nezažili. A to při vší neúctě k minulosti a předpokládaným obavám před budoucností.

Sociální demokracie oznámila spolupráci na projektu STAČILO!, několik slyšitelných členů kritických k vedení jako Jiří Dienstbier nebo Miroslav Poche odevzdalo legitimaci a mnozí o tom prohlašují, že je to konec této strany. Jana Maláčová naopak říká, že je důležité, aby strana získala alespoň několik míst v parlamentu. Jaký tedy podle vás bude další osud nejstarší české politické strany?

Takový jako dosud. Nevzpomínám si na jediné období v dějinách této strany, kdy by nedocházelo k vnitrostranickým sporům, odchodům jedněch a zavrhování druhých. Je sice pravda, že dříve to bylo spíše z důvodů ideologických, později kariérních, ale nakonec nemravně materiálních. Dnes někteří z prozřelých mluví o fierlingrovském schizma, ale kolikrát jen po roce 1989 se kdysi soudruzi a soudružky, později přátelé a přítelkyně, dokázali podvést, obelstít a škodit si na těle i na duchu. Lidový dům, kdysi symbol dělnické a sociálně demokratické solidarity, je spíš pomníkem hrabivosti a vzájemného sváření než čehokoliv jiného.

Mám jen omezenou zkušenost z širšího okruhu své rodiny, kde významný sociální demokrat, který stál proti četnickým bajonetům při obsazování Lidového domu v roce 1921, byl souzen a odsouzen v roce 1953, odseděl si celý trest bez nároku na amnestii až do roku 1962, a dostalo se mu úcty spíše od spoluvězňů, než od svých bývalých soudruhů.

Jana Maláčová, domnívám se, má svoji představu o budoucnosti Socdem, ale obávám se, že právě její straničtí kolegové jí v uskutečňování této myšlenky budou největšími nepřáteli.

Může se stát, že sociální demokracie učiní kandidátku STAČILO! více „salonfähig“, tedy zejména akceptovatelnou pro hnutí ANO coby koaliční partner?

Předpokládám, že pro ANO bude akceptovatelným kdokoliv, kdo dodá několik mandátů, které by mohly pomoci v dosažení toužebné parlamentní většiny. Nevím, jak by se daly překonat rozpory mezi stranickými heretiky a renegáty, kteří se dokázali tolikrát nedohodnout a dokonce i zradit. Variant by mohlo být hned několik, ale já osobně předpokládám, že vše skončí na volebním neúspěchu jedněch a nevůli druhých. Příklad Jiřího Dienstbiera juniora je až příliš odpuzující, a to nemluvíme o přeshraniční spolupráci alespoň v Rakousku nebo SRN.

Voliči, kteří volili ČSSD za Miloše Zemana a Jiřího Paroubka, většinově přešli k hnutí ANO. Co by se muselo stát, aby je Andrej Babiš zklamal a oni se buď vrátili, nebo si našli nějakou jinou stranu?

Lze předpokládat, že součástí závěrečné fáze předvolební kampaně bude dehonestace nejen Miloše Zemana, ale zejména Jiřího Paroubka, který patří k několika posledním pamětníkům dobré politické pověsti ČSSD. Jistě nebude vadit, že Andrej Babiš bude odsouzen z vůle Vrchního soudu a jeho výroku, který sice nesmíme kritizovat, ale nikdo nám nemůže zakázat o něm důvodně pochybovat.

Takže pokud nedojde k nějakému soft-státnímu převratu, který v našich pohnutých dnech nemůžeme vyloučit, nebo bude pokračovat ten trochu kabaretní Blažkův gambit, obětování exministra za riskantní hru na politickou korektnost, nebo nezavolá někdo ze zahraničí, o nějakém přesunu voličských preferenci se nic nedovíme. Kdo by nám to prozradil? Ten, kdo bude sčítat hlasy? Ten už možná dnes ví, jak to dopadne.

Víkendový průzkum agentury KANTAR, prezentovaný v sobotu v České televizi, měl podle výzkumníků zjistit, že voliči koalice SPOLU nepřikládají příliš velkou váhu bitcoinové kauze. Pro dvě třetiny z nich to prý vůbec není kauza, a zbylá třetina přes určité zklamání nevidí jinou alternativu, koho volit. Znamená to tedy, že se koalice SPOLU na přibližně dvaceti procentech dostala na samotnou podstatu „pevného“ elektorátu, a o moc níže už se nedostane?

Volare, kantare jsou úvodní slova kdysi populárního šlágru, která pokračují hned v několika verzích, z nichž je zajímavá ta, že se někdo vznáší do mraků. Nevím, proč si tato agentura dala tak roztomilé jméno, ale důvod to musel být pádný, když celá léta přispívá do místního Člověče, nezlob se! a podílí se na vytváření dojmu, že jde o politickou soutěž pod kontrolou těch, kteří do tohoto podniku přispívají svými penězi. Samozřejmě jen proto, aby ex post se z tohoto podniku něco vrátilo.

Bůh jim pomáhej, každý se musí nějak živit, ale ti co tak činí ve věcech politických obvykle porušují pravidla slušného chování. Vše je postaveno na představě, že stokrát opakovaná lež se může změnit v pravdu a že veřejné mínění lze libovolně vytvářet.

V současné době je žádoucí, a proto se stalo populární, rozložit koalici SPOLU, ale zase ne tak důkladně, aby se nějaká nová pětikoalice nedala znovu vytvořit. Když pravidelně sledujeme toto fiktivní derby, zdá se, že jsme na dostihové dráze, kde se sází, švindluje a vyhrává nebo prohrává. A jak říká lidová česká moudrost – voli volí a blázni se radují.

Ministr vnitra a lídr STAN Vít Rakušan vyrazil s předvolební kampaní i do zahraničí, kde pořádá setkání s početnějšími krajanskými komunitami. Můžeme se tedy s korespondenční volbou ze zahraničí dočkat volebních kampaní ve světě?

Pokud tam pan ministr nejede otvírat nějakou krypto-peněženku, je těžké hledat za tím vším jeho úmysly. Třeba si zaletěl jen na nějakou krátkou návštěvu do míst, kde ukládali svoje nabyté miliony lidé z okolí onkologického centra Motolské nemocnice. Bylo to sice jednou v Karibiku, podruhé tuším v Kamerunu, což je sice od sebe daleko vzdálené, ale čeští létající politici, na rozdíl od angloamerických létajících profesorů, na to mají. A kdyby neměli, nějaký fond se najde, i kdyby to měl být jen volební fond stranický.

Ale přesto musíme uznat, že cesta páně Rakušanova je průkopnická, investigativní a jistě bude úspěšná. To se jistě dovíme nejen od samotného pana ministra, ale i od všech pokorně služebných šmoků, z nichž někteří pana ministra už nyní doprovázeli. A s rostoucím významem korespondenční volby, jak se letos jistě ukáže, bude zájem o dosud zapomenuté voliče. Bez ohledu na to, kde platí daně a jakým jazykem se s těmito novodobými státem financovanými korteši (volebními nadháněči) budou domlouvat.

 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jakub Vosáhlo

Filip Turek byl položen dotaz

kandidatura

Europoslancem jste se stal teprve nedávno a už kandidujete jinam? Nemyslíte, že když vám lidi dali důvěru, že byste se měl nejdříve předvést a ne pendlovat sem - tam? O co vám vlastně jde?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Diskuse obsahuje 29 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Uživateli nejlépe hodnocený komentář

Ten průzkum platili s Bictronu, Uživatel se přihlásil ke kodexu Dobré Diskusekarelhrabě , 30.06.2025 13:56:29
Nebo to zařídil i senát pětikoalice a hradní pán ?Hnutí SPD s tímto vládním návrhem nesouhlasí, protože toto opatření se negativně dotkne desítek tisíc studentů, důchodců či rodičů nejmenších dětí, kteří budou muset nově podávat daňová přiznání a zkomplikuje jim to životy. Tato změna zároveň znamená značnou zátěž pro státní rozpočet v podobě zvýšených nákladů pro finanční a daňovou správu. Hnutí SPD proto podalo pozměňovací návrh, který zachovává možnost zdaňovat drobné pracovní příjmy ze závislé činnosti i nadále prostřednictvím srážkové daně. Vládní koalice ale náš návrh zamítla. SPD stojí vždy na straně poctivých pracujících občanů. Kdyby vláda radši řešila to, že Němci berou dvaapůlkrát víc než Češi, líp jsou na tom i Poláci. A Slovákům a Maďarům rostou mzdy mnohem rychleji. V České republice byl během Fialovy vlády zaznamenán největší propad reálných mezd z vyspělých států OECD. Průměrná mzda v soukromém sektoru vyjádřená v eurech se v Česku totiž letos meziročně zvýšila o čtyři procenta na 1849 eur (46 557 korun). Růst mezd v ČR byl nejpomalejší ze zemí Visegradské čtyřky (V4), kterou tvoří Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Ze sousedních zemí je průměrná mzda v soukromém sektoru nejvyšší v Rakousku, kde dosahuje 5009 eur (126 125 korun). V Německu pak činí 4634 eur (116 682 korun). V ostatních zemích V4 byl růst mezd vyjádřených v eurech vyšší než v ČR, ukázala studie. Na Slovensku se průměrná mzda zvýšila o deset procent na 1524 eur (38 374 korun), v Polsku o 11

|  7 |  0

Další články z rubriky

Že ještě není tak zle? Hrnčíř posílá vládu k psychiatrovi

21:57 Že ještě není tak zle? Hrnčíř posílá vládu k psychiatrovi

Lidé za této vlády přišli o třetinu svých úspor. Pokud je někdo z vlády schopen tvrdit, že lidem ješ…