Michael Kocáb v rozhovoru pro XTV uvedl, že si nepamatuje, jak je možné, že na 300 komunistických poslanců zvedlo ruku pro Václava Havla a kooptovalo nové demokratické poslance do Národního shromáždění. Je to uvěřitelné? Nemohly být za vším nějaké zákulisní dohody, o kterých je nepříjemné mluvit?
Jestli si pan Kocáb tohle nepamatuje, tak asi moc dobře ví proč. Nebo mu už tenkrát zásadnější a komplikovanější věci unikaly. Zákulisní dohody jsou součástí politiky. Pokud se o něčem v Čechách nedozvíme víc ani po tolika letech, pravděpodobně mají všichni dobrý důvod, proč drží jazyk za zuby. Mimochodem, také už jste neslyšel nic o tom člověku, co se chtěl upálit na Václavském náměstí? Já jen, že se neustále řeší minulost 30 let zpátky, přitom naše současnost není o nic méně dramatická.
Cítíte se víc jako Čech, či jako Evropan?Anketa
Kocáb rovněž zalitoval, že komunisté nebyli postaveni mimo zákon tak jako třeba v Německu nacisté. Bylo by takové opatření namístě? A nejedná se o poněkud pozdní nářky?
Čeho lituje pan Kocáb, asi dnes málokoho zajímá. Píše se rok 2019 a Evropa má dávno jiné, mnohem důležitější problémy. Můžou komunisté za masivní omezování svobody projevu v posledních letech? Snahy o zrušení hotových peněz? Infiltraci politických, LGBT a genderových organizací do našeho školství? Ilegální migraci a nábožensky motivovanou kriminalitu? Chudnutí a zadlužování obyvatelstva? Ničení orné půdy pro stavbu montoven? Exekuce? Když bylo v roce 1989 vlivnému funkcionáři komunistické strany 50 let, dnes je mu 80. Tady není už co řešit. Dnes je potřeba nenechat si ukrást ten zbytek svobody a suverenity, co ještě máme.
Babiš, Zeman či Kubera. Ti všichni jsou podle Kocába důsledkem toho, že se s komunisty nový režim dostatečně nevypořádal. Udělali jsme tedy chybu? Měli by bývalí komunisté mít zákaz působení v politice?
Je to chytrá úvaha. Kdyby se takovým jako on podařilo zakázat kandidovat (pokud možno co největší) skupině politiků, tak by se velmi zásadně zvýšila jejich vlastní minimální šance na zvolení. Jenže pan Kocáb zaspal dobu. Vliv extrémní levice stoupá a strašák komunismu se z rétoriky bruselských politiků vytratil. Ono je totiž dost těžké volat po zákazu komunismu a zároveň mít v čele pana Junckera, který s takovým obdivem ke Karlu Marxovi otevíral výstavu k 200. výročí jeho narození. U nás se ještě stále rozhoduje ve volbách. Miloš Zeman byl zvolen v přímé volbě. Pokud to někdo chce změnit, musí na stranu svého kandidáta získat tolik voličů, aby zvítězil on. Andrej Babiš stojí v čele nejsilnější parlamentní strany, a proto je předsedou vlády. Pokud se opozici podaří získat tolik hlasů, aby vyhrála parlamentní volby, bude předsedou vlády někdo jiný. Pan Kubera byl kandidátem ODS a za předsedu Senátu si ho většinou zvolili senátoři. Takže pokud se nepodaří všechny ostatní kandidáty prohlásit za komunisty, nácky nebo agenty Ruska, nebudou mít ve volbách minoritní strany šanci na úspěch.
Komunisté mají podle Kocába tolik mediálního prostoru, jako kdyby měli místo osmi procent preferencí třicet. Lze se s tímto výrokem ztotožnit?
Vidíte a já mám pocit, že ve veřejnoprávních médiích vidím nejčastěji TOP 09 a Piráty.
Fotogalerie: - Pochod žlutých vest
Patolízalská politika směrem k Putinovi, stanoviska ke Krymu, k Číně, to vše jsou podle Kocába chyby Miloše Zemana. Je Zeman špatným prezidentem? Odvádí nás od EU do náruče východních mocností, jak tvrdí Kocáb?
Pan Kocáb svůj hlas ve volbě prezidenta určitě využil. S výsledkem volby není viditelně spokojený, ale to je asi vše, co s tím nadělá. V poslední době se v některých hlavách usadila představa, že když je zvolen kandidát, který se jim nelíbí, stačí udělat v Praze na Václaváku demošku, zbytek národa prostřednictvím spřízněných novinářů na jejich chybu upozornit, špatný výsledek společně napravit nějakou mírumilovnou formou svržení z trůnu a následným dosazením vlastního kandidáta. Většina českých domácností dnes řeší jiné, a to velmi zásadní existenční problémy. Dobrým lidem z Václaváku to asi nedochází, ale zbytek občanů České republiky se nachází mimo Prahu 1 a velmi pravděpodobně i zcela mimo Prahu. A ti mají také svoje hlasy a další „dny neklidu“ nepotřebují. Mají co dělat, aby se uživili.
Bruselský think tank ECFR, Evropská rada pro zahraniční záležitosti, spočítal, že kdyby v květnových volbách euroskeptici získali více než třetinu křesel, mohli by bránit přijímání nových zákonů a zásadním způsobem ovlivnit směřování EU. Bylo by to žádoucí, nebo je naopak potřeba hasit evropský dům, který nám hoří, jak říkají někteří proevropští aktivisté?
Pokud proevropští aktivisté vidí, že jim hoří střecha nad hlavou, a neřeší příčiny, stejně nic neuhasí. Možná jim ten jejich vzdušný zámek jednou spadne, ale nejsem si jistá, jestli jim alespoň tehdy dojde proč. Euroskeptické strany pravděpodobně nezískají víc než třetinu křesel. Ve školách mezitím vyrostla další generace probruselsky připravených mladých lidí, kteří budou volit. Ten vliv školních „přednášek“ nejrůznějších evropskými dotacemi placených organizací se pomalu začíná Bruselu vyplácet.
Zdeněk Svěrák řekl v rozhovoru s europoslancem Luďkem Niedermayerem (za TOP 09), že v posledních volbách se na výsluní dostali neurvalci, kteří se pod rouškou vlastenectví snaží vytrhnout z EU. Je to přesné vyjádření? Jsou ti, kteří brojí proti dnešní EU, neurvalci?
Ten rozhovor jen ukázal, jak jsou oba děsivě odtržení od reality. U pana Svěráka je to ohromné zklamání, naprosto jsem ho doposud přeceňovala a určitě nejsem sama. Pánové si nadutě tlachají u stolu, jak se Čechům daří nejlépe v historii, a oni vám ti nevděčníci Češi ještě brblají. Já to těm dvěma věřím, že jsou za vodou, ale miliony Čechů jsou spíš pod nebo tam pomalu, ale jistě klesají. Takhle ignorovat realitu kolem sebe, brát si do úst vlastence a zároveň se vysmívat těm, co chtějí bránit naší suverenitu s tím, že teď jsme přece v tom „evropském klubu“, takže nějaký ten ústupek musíme udělat, to je silná káva. Vždycky jsem se domnívala, že suverenita je něco nedotknutelného. Něco, za co se klidně umírá ve válce. Něco, co se neodkládá v lepší „evropské“ společnosti. A vida. Existuje dost těch, co to pro ně nic neznamená. Je dobré to vědět.
Propukla krize v SPD. Na čí straně stojíte?Anketa
Objevují se další dozvuky migrační krize. Jak naložit s džihádisty, kteří se chtějí vracet do Evropy? Evropské státy je budou přijímat zpět, pokud se jedná o jejich občany…
Německo, Francie nebo Švédsko si je klidně vezmou zpět, tomu věřím. Je to šílené, ale vezmou. Odnesou to zase nevinní. Pamatuje si ještě dnes někdo, kolik lidí v Evropě zemřelo při atentátech islamistů? Nemám obavy, že by něčeho takového byly schopné vlády Maďarska, Polska nebo současná vláda Rakouska. Bohužel nemám pocit, že by migrační krize končila, statisíce lidí bez dokumentů a bez historie brouzdají Evropou. Myslím si, že problémy teprve začnou.
Francouzský prezident Emmanuel Macron na slavnostní večeři se zástupci francouzských židovských organizací nadhodil myšlenku, že ti lidé, kteří budou usvědčeni z „hate speech“ na sociálních sítích, by z těchto sítí měli být doživotně vyloučeni. Je to dobrý nápad? A je lepší Macronova cesta, či návrh poslance Václava Klause mladšího na mazání obsahu na sociálních sítích?
Každá totalitní společnost potřebuje svého ideologického nepřítele, aby mohla včas pod vhodnou záminkou likvidovat neposlušné. Nacisté pálili knihy. Komunisté zavírali intelektuály. Dnes se blokuje komunikace na sociálních sítích. Říká se tomu „hate speech“, ale myslí se tím „kritika“. Jakákoliv kritická myšlenka je pro nesourodou konstrukci EU nebezpečná, proto je potřeba ji zlikvidovat hned v zárodku. Chápu tedy vyjádření Macrona tak, že tomu, kdo bude opakovaně kritický, se zakáže veřejný prostor, aby se takové myšlenky nerozšířily dál. Takže logicky jsem tedy na straně těch, co se jim to nelíbí a rádi by mu to naopak zatrhli.
SPD Tomia Okamury zmítají vnitřní spory. Poté, co poslanec Lubomír Volný ohlásil kandidaturu na předsedu hnutí, byla zrušena jeho Moravskoslezská buňka, a nešlo o jediný případ, konec přišel i pro buňku v Královéhradeckém kraji. Jak se na tuto dezintegraci dívat, začíná nám před očima konec SPD?
Jde pravděpodobně zatím spíš o vnitrostranický spor o pozice. Recyklováním Ivana Davida, navíc jako lídra do evropských voleb, si ale SPD nepochopitelně zkazila image alternativní strany právě pro ty, co mají starých kádrů plné zuby. To SPD uškodí víc. Politickým stranám v České republice všeobecně leccos projde. Podívejte se na ČSSD. V zemi, kde lidé denně přicházejí v exekucích o střechu nad hlavou za banální tisícové dluhy, vytrvale ignoruje několikasetmilionový dluh. Dělá to již několik voleb, a to bez viditelných následků. Běžný občan by ty oranžové kostky, co si s nimi sociální demokraté hráli na sněmu, ani nedonesl domů. Za prvním rohem by mu je zabavil exekutor.
Skončil úspěšný seriál České televize Most!. Mnozí v něm viděli další rozměry, například podle nich v české společnosti pomohl zvýšit toleranci vůči menšinám. Jiné zase rozčilovalo, že dle jejich pohledu byli Češi v seriálu vylíčeni jako hlupáci, a když už se objevila kladná postava, šlo právě o příslušníka některé z menšin, ať už etnických, či sexuálních. Lze s některým z těch postojů souhlasit?
Most! je pro mě takový Okres na severu 2.0, jeden z trochu lépe zamaskovaných pokusů těch, co takové věci rádi a rychle financují, o „výchovu hloupého a netolerantního Čecha“, osvědčeným „nastavováním zrcadla“. Někomu to nevadí a rád se na to podíval. Pár vtipných scének se ujme a vzhledem k mediální a PR kampani, která k tomu jela, byla odezva pochopitelně veliká. To o kvalitě nesvědčí. Spíš mě mrzí, že tahle prvoplánová výchovná agitka začíná otravovat i v seriálech, jako je například Rapl. Je to trend médií napojených na systém, který musíme nějak přežít. Nakonec Československá televize byla na tyhle agitační seriály vždycky nejlepší a možná dnes v České televizi pracuje i pár těch, co pro nás ty starší, ideologicky správně nastavené seriály točili. Dělají, co umí.
Zlidoví Most!? Budou si ho lidé rádi pouštět i za dvacet let?
Obávám se, že nám ho Česká televize pouštět bude.
Fotogalerie: - Senát o brexitu
Reportérka ČT Nora Fridrichová se nechala zvěčnit, jak drží odznáček na podporu EU. Byl to zásadní výstup proevropské kampaně před volbami? Je v pořádku, aby zaměstnanec veřejnoprávního média takto agitoval ve prospěch jedné či druhé strany?
Ta tzv. proevropská kampaň zatím nějak zadrhává. V českém prostředí jsme velmi citliví na výkřiky, že jen jako součást většího celku máme jako země alespoň nějaký význam. Podle mě tenhle postoj zastávají hlavně ti, co mají osobní problém s tím, že jsou „jen“ Češi, a doufají, že se to v té velké Evropské unii nějak rozpustí, a oni se už budou moci nazývat víc světově. Proto většinou hned dodávají, že oni jsou nejdřív Evropané a potom nějací Češi. Pokud vím, za Rakouska-Uherska jsme také byli součástí monarchie, ale Rakušáci nás nikdy jako sobě rovné nebrali, stejně jako Němci v době protektorátu. Takže, i kdyby si ten odznáček paní Fridrichová nechala vytetovat na čelo, nikoho tím neovlivní. Na volby do Evropského parlamentu to má asi takový vliv jako projev Jiřiny Švorcové na sjezdu komunistů v roce 2011 na všeobecný názor na KSČ.
Oslavy padesátin mediálního magnáta Jaromíra Soukupa se zúčastnil i český prezident Miloš Zeman. Na akci pronesl blahopřání oslavenci, které poté Hrad zveřejnil na svých oficiálních webových stránkách. Je účast prezidenta na oslavě majitele soukromého média v pořádku? A co onen projev, má být na oficiálním webu Hradu?
Nikdo dnes neřeší, jestli měl nebo neměl prezident Masaryk chodit na schůzky „pátečníků“ u Karla Čapka, ke kterému měl blízko. Dnešní prezident není Masaryk, ale Miloš Zeman, a ten má blízko k Jaromíru Soukupovi. Chtěl ho viditelně podpořit, což se mu podařilo. Když nechcete, aby měla provokace úspěch, tak ji ignorujte. Provokace má Miloš Zeman asi rád. O co víc se to rozmazává, o to větší efekt to má. Oslava narozenin je společenská záležitost – a nakonec nebyl tam z politiků jediný. Nemá smysl z toho chtít dělat nějaký skandál.
autor: Marek Korejs
