Minulý rok lze bez nadsázky nazvat rokem turbulentním. Čím ohlédnutím za ním začít? Co třeba tím, že premiér Petr Fiala prohlásil koncem roku, že jeho vláda úspěšně provedla zemi krizí a nyní chystá reformy, které budou její úspěch korunovat? Opravdu lze hovořit o úspěchu? A kdo se má reforem bát a kdo se na ně má těšit?
Byl to rok plný nádherných frází a absurdit. Klíč k loňskému roku najdeme v románu Jaroslava Haška, který zemřel dnes přesně před sto lety, 3. ledna 1923. A nedokončil román o Švejkovi, který se přesto stal nejpřekládanějším románem na světě. Ano, nejpřekládanějším románem na světě, což musí být zvláštní zpráva pro všechny ty, co Švejka nikdy nepochopili. Poslední věta tohoto geniálního díla přesně vystihuje rok 2022. Nevysloví ji Švejk, ale postava největšího blba u batalionu, záložního důstojníka, v civilu gymnaziálního profesora, poručíka Duba. Slyšte tuto nádhernou bezobsažnou frázi: „S okresním hejtmanem jsme vždy říkávali: Patriotismus, věrnost k povinnosti, sebepřekonání, to jsou ty pravé zbraně ve válce! Připomínám si to zejména dnes, když naše vojska v dohledné době překročí hranice.“
Tou bezobsažností narážíte i na novoroční projevy dvou z našich nejvyšších ústavních činitelů?
Jestliže si Nejvyšší k sobě povolal Haška právě poté, co vložil do úst tohoto komicky sebestředného a zhovadilého záložního důstojníka, v civilu gymnaziálního profesora, tuhle duchamornou frázi, potom nepochybuji, že Nejvyšší má smysl pro humor. Zašifrovaně nám tím zřejmě sdělil, že i za sto let bude svět patřit plácalům typu poručíka Duba. Plácalům, jejichž absurdním výrokům se už často nedokážeme ani smát. Vše, co se ve veřejném prostoru v roce 2022 u nás dělo, bylo skvostně absurdní. Zkuste si jmenovat něco, co absurdní nebylo. Dál se ve veřejném prostoru opravovala příroda a tvrdilo se, že muž může být žena a žena muž, přičemž rozdíl mezi mužem a ženou je jen sociální konstrukt, propagovala se dovednost měnit pohlaví, dehonestovala se rodina a zároveň se bojovalo za jednopohlavní manželství.
Rovněž se nám ve veřejném prostoru tvrdilo, že posílat peníze daňových poplatníků do ciziny je dobro, i kdybychom měli zadlužit naše děti. K absurditám loňského roku patřilo i to, že covidová pandemie, která tak moc ohrožovala lidstvo, skončila přesně v den, kdy se vyhrotil ukrajinský konflikt a po farmaceutických společnostech převzali otěže maximálních finančních zisků ctihodní zbrojaři. V roce 2022 se i nadále tvrdilo, že matematika je rasistická (z toho logicky plyne, že učitelé matematiky jsou rasisti), či že za klima se nejlépe bojuje tím, že středoškoláci se v pátek neučí. Zkrátka a dobře: Řekněte mi něco, co nebylo minulý rok ve veřejném prostoru absurdní. Vzhledem k tomu, že jsem v loňském roce připravoval zároveň životopisný román a divadelní hru o Jaroslavu Haškovi, přičemž v obou se prolíná jeho doba s tou naší, měl jsem k roku 2022 velmi dobře fungující klíč.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2022
Premiéru Fialovi se minulý rok opravdu „vydařil“. Při návštěvě sídla civilní kontrarozvědky prohlásil: „My musíme chránit za každou cenu, a na tom záleží osobně i mně, svobodu slova, projevu, všechny atributy, které ke svobodné společnosti patří, na druhé straně lidé mají právo na to, aby informace byly korigovány.“ Jak nám prospěje, když se k nám dostanou jen vhodné a zkorigované informace?
Ano, korigovaná svoboda projevu je další sympatickou absurditou loňského roku. Moc se mi na ní líbí, že s tímto myšlenkovým oxymóronem přicházejí lidé, kteří tak rádi předvádějí svou posvátnou úctu, kdykoliv slyší jméno Václav Havel. Zároveň korigováním svobody projevu míří na ty, kteří touto obdobnou posvátnou úctou netrpí. V tom spatřuji poněkud komický paradox. A nebo ti, co tak plamenně obhajují korigování svobody projevu, neznají jeden z nejdůležitějších textů, na kterém se Václav Havel podílel, konkrétně Chartu 77.
Psali jsme:
Co konkrétního z textu Charty 77 máte na mysli?
Kdo by hájil ČR před Bruselem lépe?Anketa
Václav Havel by se řečem o korigovaní svobody slova vysmál. Protože svoboda slova a projevu buď je, anebo není. A kvůli tomuto postoji i seděl. První dodatek americké ústavy je do dnešního dne v USA svatý. A již mnohokrát tam bylo judikováno, že občan má právo i na nesprávný názor.
Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Nebo spíš: Dobro je nejlepší skrýší pro zlo.
Ministerstvo vnitra připravuje zákon proti dezinformacím. Vít Rakušan je proto částí společnosti vnímán jako cenzor, což ho dle rozhovoru pro Aktuálně osobně uráží, protože sám se považuje za liberála. Nejspíš si to opravdu namlouvá, když se 17. listopadu postavil do čela Pochodu za demokracii centrem Prahy. Je to ten pravý pro boj s dezinformacemi?
Upřímně – nerozumím, co je myšleno bojem proti dezinformacím. Kolik dezinformací se časem proměnilo v informaci a naopak. Uvedu příklad dezinformace, která byla ve skutečnosti po čertech závažnou informací. A kdyby si to na kompetentních místech včas uvědomili, statisícům Židů by tím zachránili život. Ale hlavy pomazané místo toho tvrdily, že informace je dezinformací.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Dne 7. 4. 1944 se podařilo utéct dvěma vězňům, Rudolfu Vrbovi a Alfredu Wetzlerovi, z koncentračního tábora v Osvětimi. V Žilině, kde se ukrývali, sepsali zprávu o plynových komorách v Osvětimi. Ačkoliv zprávu odvysílala i BBC, zpráva byla chápána v podstatě jako dezinformace. Jako přehnané a nereálné vyprávění dvou starých zbrojnošů. A tak nikdo nebombardoval příjezdové železniční tratě do Osvětimi, ani nevaroval maďarské Židy, které odsun do plynových komor teprve čekal. Prostě se dnešní terminologií v roce 1944 řeklo: Zpráva o plynových komorách je dezinformace.
A zde jsme u podstaty věci. Jak poznáte, zda jde o informaci, nebo dezinformaci? Jediný, kdo zná pravdu, je ten nad námi, ale to pouze za předpokladu, že zpráva o jeho existenci není dezinformací. A zde je klíčová otázka: Kdo chce korigovat svobodu slova a projevu.
Právě. Může si někdo osobovat právo bránit jinému vyslovit názor, který dotyčný zastává?
Pakliže člověk nemůže být bohem, nemůže být ani majitelem pravdy. Už proto, že včera nesprávný názor může být dnes názorem správným a naopak. Viz názor na korigování svobody slova. Kdo by mluvil o nutnosti korigovat svobodu slova v 90. letech, byl by považován za idiota, který musí být vyobcován z veřejného prostoru. A dnes se o nutnosti korigování svobody slova zcela vážně diskutuje. A ještě se tvrdí, že je to v zájmu občana. Že občan má právo, aby k němu putovaly jen korigované informace, rozuměj informace vyhovující establishmentu. Jako třeba informace, že na Polsko dopadly dvě ruské rakety.
Stateční lidé, kteří v lednu 1977 podepsali Chartu 77, ji rozhodně nepodepisovali kvůli tomu, aby establishment v příštím režimu začal korigovat svobodu slova. Nechci si ani představit, co by takovým korigovačům vpálil mezi oči Ivan Martin Jirous zvaný Magor, který si kvůli korigovačům svobody slova odseděl devět let. Čas ukáže, jestli ti, kterým se podařilo obalamutit dostatečný počet voličů, v sobě najdou pokoru před textem Václava Havla Charta 77. A bude všude veselo, jestli se přikloní ke korigování svobody slova. Ke korigování svobody slova, jako to kdysi učinil mimořádně inteligentní Dr. Gustav Husák, neboť věděl, že spřátelené zahraniční mocnosti je třeba vyhovět.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Je víc groteskní, nebo odporné, že Fialova vláda hodlá podporovat 50 miliony korun ročně neziskové organizace, které se zabývají dezinformacemi, a 100 milionů korun ročně odvádět ze státního rozpočtu ke spřáteleným médiím, která státu v boji s údajnými dezinformacemi pomohou?
Pokud stát nyní zcela vážně připravuje projekt, v němž chce dávat padesát milionů ročně neziskovkám za to, že budou hledat dezinformace a bránit jejich šíření, nevím, zda to není plivnutí do tváře Václava Havla a dalších statečných chartistů. Je to i plivnutí do tváře studentům, jejichž svoboda slova a projevu byla 17. listopadu 1989 korigována na Národní třídě pendrekem.
Stejně tak jsem přesvědčen, že by Václav Havel jako bytostný pluralista nesouhlasil s tím, aby státní a soukromí inzerenti byli tlačeni k tomu, že budou z ideologických důvodů dávat inzerci jen do médií se správným názorem, čímž se média s nesprávným názorem citelně vyhladoví. Zkrátka a dobře, jakékoliv experimenty se svobodu slova považuji za mimořádně ošidné. Chcete důkaz? Tady ho máte. Je tvrzení o existenci nejvyšší boží autority informací, nebo dezinformací? Když neumíme najisto zodpovědět ani tuhle nejstarší a nejzákladnější otázku lidstva, jak si může někdo chtít hrát za padesát milionů ročně z kapes daňových poplatníků na majitele pravdy? Na majitele pravdy, který dokáže od počátku rozlišit mezi informací a dezinformací.
Za necelé dva týdny nás čeká první kolo přímé volby hlavy státu, z níž vzejde nástupce Miloše Zemana. Jak se vám zamlouvá nabídka devíti kandidátů a je na čase zvolit „mladou a pohlednou“ prezidentku, jak sama sebe označuje Danuše Nerudová?
„Není zajímavé, kdo kandiduje, ale kdo platí kampaň. Jak rád s úsměvem říkával Karel Gott: „Kdo platí, ten rozhoduje, co bude muzika hrát.“ A k tomu ještě dodával: „Když se někdo posílá nahoru, musí se na něj něco vědět, aby se nevysmekl. Takže není ani tak podstatné, kdo kandiduje, ale kdo to ‚menedžuje‘.“
Představte si, že jste boháč, máte už všechno, a nyní zatoužíte mít i svého prezidenta. Nejdřív si pochopitelně zjistíte, jaký typ člověka by voliči rádi volili. Pohledem do sousedních zemí zjistíte, že poptávka je po mladých vzdělaných ženách, a dále pak po zkušených tatíčcích – ochranitelích, kteří mají tak fešáckou tvář, že už je ani nemusíte na známkách retušovat. A tak provedete casting. Následuje mediální trénink kandidáta, cizelovaní image kandidáta, přičemž testujete i jeho loajalitu. A pak, pokud se ujistíte, že váš kandidát má na to obalamutit dostatečný počet voličů, rozjedete marketingovou kampaň jako na kterékoliv jiné zboží. Ale to už se rozjede litý boj, v němž nemáte do poslední vteřiny nic jistého. Máte obavy, aby se mezi konkurenty neobjevil například nějaký hejhula, co kašle na předem vycizelovanou image. Hejhula, co se přeříkává a ani neumí pořádně česky, ale na rozdíl od těch vašich vycizelovaných kandidátů, je po čertech autentický. A ještě si ten provokatér tu kampaň platí sám. Takže se třesete strachy, jestli jste to s tím cizelováním kandidátů nepřehnali. Později ve vás začne hlodat otázka, zda se právě tahle dokonalá cizelovanost a umělost kandidátů nepromění v něco, co bude vhánět voliče do náručí toho autentického hejhuly. Hejhuly, co má za sebou historii tvrdého chlápka. Hejhuly, který má ve tváři vepsáno, že mu šlo občas i o život, ale on to ustál. Tak složité i tak jednoduché to je.
Ing. Miloš Zeman
Ekonomové prognózují, že Češi v příštích letech přijdou o značnou část své kupní síly, tuzemské ceny se přiblíží západním státům, ale mzdy zdaleka ne. Cenou za inflaci je a bude konfiskace úspor velké části populace. Je v takové chvíli od politiků to nejprozíravější rozhodnutí, že jim od začátku tohoto roku skokově vzrostly platy o celou osminu, zhruba o 12,7 procenta?
Pokud si politici zvýšili plat, potom je to jeden z mála kroků, kterému rozumím. Přece do politiky se chodí kvůli vlastnímu egu. Rozhodně ne kvůli voličům, kteří jsou většinou ještě tak sprostí, že hodí hlas konkurenci, pokud se vůbec uráčí k volbám přijít. Kdo tvrdí, že u něj to tak není, že on je sluhou národa, tak lže. Navíc ten rajc, že konečně po letech dokážu zajistit pořádně rodinu. Takže zcela chápu, že si politici zvýšili plat. Kvůli nějakému pitomému voliči přece nebudou jezdit do Austrálie na uhláku v nějaké zaoceánské nákladní lodi. Ostatně i jejich děti mají oprávněné nároky. V tomto rozumím politikům zprava doleva a zleva doprava. A chápu i jejich nenávist k Andreji Babišovi, kterého nějaký plat od státu nezajímá.
Leden a únor v důsledku nevídané inflace a vysokých cen energií mnozí vyhlížejí s obavami. Vyjdou zoufalí lidé do ulic a na náměstí, nebo na demonstrace a protesty nebudou mít při starostech o živobytí své a svých blízkých ani pomyšlení?
Pane redaktore, vy snad nesledujete Českou televizi?
To potěšení si už nějakou dobu raději odpírám.
Kdybyste ji ale sledoval, tak byste nepochyboval, že máme tu nejlepší vládu, co tady kdy v historii byla. Celý svět nám ji závidí. Je tak dobrá, že si ji ani nezasloužíme. Vedle toho jsou nějaké malicherné zájmy českého občana, jako je cena plynu nebo benzínu, případně inflace či další problémečky, naprostou marginálií. Český občan by měl být hrdý, že jeho daně se používají na věc světového pokroku, za což naše vláda sklízí v zahraničí jednu pochvalu za druhou. Važme si naší vlády. Konečně jsme se díky ní stali světovým lídrem. Už nehrajeme roli užitečného idiota, který by byl k smíchu. Naopak. Pro velmoci jako USA, Rusko a Čínu jsme se konečně stali rovnocenným partnerem. A proti tomu je nějaká inflace úplná legrace. Pro občana musí být radost a čest přinést na oltář pokroku konečně nějakou tu oběť. Sledujte ta správná média a pochopíte to. Přece to zpravodajství nedělají pro sebe.
Ovšem důsledkem chudnutí obyvatelstva je skutečnost, že Český hydrometeorologický ústav oznámil, že od začátku minulého roku pozoruje výrazné zhoršení kvality ovzduší hlavně kvůli topení tuhými palivy. Co s tím, aby lidé zase netopili vším možným jen proto, aby je to moc nestálo?
Ano, někteří občané jsou ještě tak nezodpovědní, že v zimě topí. Naštěstí zde ovšem máme pokrokové hlavy, a ty už teď přicházejí s moudrým a efektivním řešením. Pakliže navštívíte nějaká ta ekologická fóra na internetu, zjistíte, že je smutnou skutečností, jak moc máme v Evropě domácích mazlíčků. Mnohem víc než třeba v Eritreji. A tihle domácí mazlíčci pochopitelně za sebou zanechávají velkou uhlíkovou stopu. Proto je nezbytné, aby se z důvodu uhlíkové odpovědnosti přistoupilo k zásadnímu řešení. Poté, co se zlikvidoval z důvodu uhlíkové neutrality v Nizozemsku skot… ano, je řada na domácích mazlíčcích. Já vím, zní to tvrdě, ale až se spustí nějaká ta kvalitní píárová kampaň na celoevropské úrovni, pokrokoví občané pochopí. Pochopí, že po likvidaci skotu nelze jinak než ukončit domácím mazlíčkům misi na tomto světě. Zkušenost mi říká, že jestliže se lidé na základě kvalitní proticovidové kampaně nechali statečně několikrát za rok očkovat, pochopí rychle i to, že nám domácí mazlíčci nemohou kazit uhlíkovou neutralitu. A svým dětem eutanázii jejich domácího mazlíčka jistě nějak rozumně vysvětlí.
Dnes je to pochopitelně nadsázka a dezinformace. Ale víme, jak to s těmi dezinformacemi někdy dopadne. Prostě Green Deal je pro mě něco jako splněný kolektivní sen.
Vzpamatuje se ještě někdy Západ a s ním Česko, nebo nám pokrokáři převrátí život naruby už natrvalo?
Nic netrvá nikdy věčně, ani láska k jedné slečně. Tedy ani láska ke slečně ideologii, která se pyšní svou pokrokovou liberálností, netrvá věčně. Nedávno jsem mluvil s jedním filmařem z Hollywoodu. Z Hollywoodu, který se stal baštou pokrokového liberalismu. A ten mi sdělil následující. Prodávám, jak jsem koupil.
Americký filmový průmysl zaznamenal v posledních letech hluboký finanční propad. To ostatně vidíme i v našich kinech, kde v hledišti sedí pár jedinců. Prostě v Hollywoodu došli k prostému zjištění, že filmy s genderovou tematikou, či tematikou LGBT, případně rasovou tématikou, kasu nezaplní. A hollywoodští filmaři se přece nepůjdou pást.
A tak se Hollywood vrací k tradičním hodnotám, na nichž stojí euroamerický svět a které jsou v souladu s archetypálním ustrojením člověka. Základ je rodina, muž je ochránce, muž není žena, žena není muž, přičemž migrace není až tak úplně zdrojem bezpečí, a proto je nutné chránit své teritorium. Chcete-li důkaz, navštivte například film Avatar 2. Po dlouhé době zaznamenává návštěvnické rekordy. Zastydlí pokrokoví liberálové pochopitelně nemají z ideového vyznění díla radost. Film nejenže neobtěžuje ideologickými nesmysly, ale především se racionálně vrací ke zdravým hodnotám, na nichž vždy stál euroamerický svět. Takže peníze hovoří. I v Hollywoodu potřebují jíst. Tak je to prosté. Money talking shit walking. Zkrátka progresivní ideologové začínají hrát v Hollywoodu… prostě to druhé. A vzhledem k tomu, že ideál světa zosobňoval od svého vzniku vždy Hollywood, tak to časem doputuje i k nám. Proto bych s tím zákonem o korigování svobody slova a projevu moc nepospíchal. Z pragmatického hlediska by se to nemuselo až tak vyplatit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Traper
