Ministr zahraničí Jan Lipavský si pochvaluje, že nový prezident Petr Pavel bude v zahraniční politice „aktivní“. Co na tato slova říci?

Kromě jiného jde o krásnou ukázku pokrytectví a dvojího metru ministra Lipavského a celé vládní pětikoalice. Když totiž byl v zahraniční politice aktivní prezident Zeman, zcela v intencích Ústavy, která mj. dává prezidentovi kompetenci sjednávat mezinárodní smlouvy a být důležitým hráčem v této oblasti, současný ministr zahraničí byl jedním z jeho nejhlasitějších kritiků s tím, že prezident má být jen pasivním vykonavatelem vůle vlády.

Čili termín „aktivní“ lze v této souvislosti spíše přeložit jako „aktivistický dle not Washingtonu případně Berlína či Bruselu“. Ostatně, taková je nyní celá naše oficiální zahraniční vládní politika, nesamostatná, nečeská a servilní vůči EU a USA.

Po Pavlově zvolení zaznívá jásot, že česká zahraniční politika bude konečně jednotná. Zaznamenal jsem ale i hlasy, že tato „jednotnost“ je na úkor vyvažování, které dávalo za minulých prezidentů určitou možnost manévrování. Neuvazujeme se tím až příliš k jedné kotvě?