Ministr zahraničí Jan Lipavský si pochvaluje, že nový prezident Petr Pavel bude v zahraniční politice „aktivní“. Co na tato slova říci?
Kromě jiného jde o krásnou ukázku pokrytectví a dvojího metru ministra Lipavského a celé vládní pětikoalice. Když totiž byl v zahraniční politice aktivní prezident Zeman, zcela v intencích Ústavy, která mj. dává prezidentovi kompetenci sjednávat mezinárodní smlouvy a být důležitým hráčem v této oblasti, současný ministr zahraničí byl jedním z jeho nejhlasitějších kritiků s tím, že prezident má být jen pasivním vykonavatelem vůle vlády.
Čili termín „aktivní“ lze v této souvislosti spíše přeložit jako „aktivistický dle not Washingtonu případně Berlína či Bruselu“. Ostatně, taková je nyní celá naše oficiální zahraniční vládní politika, nesamostatná, nečeská a servilní vůči EU a USA.
Po Pavlově zvolení zaznívá jásot, že česká zahraniční politika bude konečně jednotná. Zaznamenal jsem ale i hlasy, že tato „jednotnost“ je na úkor vyvažování, které dávalo za minulých prezidentů určitou možnost manévrování. Neuvazujeme se tím až příliš k jedné kotvě?
Je správné uvažovat o tom, že čtyřicátníci půjdou do důchodu v 68 letech?Anketa
Zahraniční politika je jejich sdílenou kompetencí, a je to tak dobře. Tato konstrukce má zabraňovat právě tomu, aby byl výkon zahraniční politiky příliš vychýlen jedním směrem, ať už vládním nebo prezidentským, a to z jednoho prostého důvodu: zahraniční politika musí reprezentovat národní zájmy v celé jejich šíři, a tedy musí odrážet i názory a preference občanů-voličů tak, jak se v čase vyvíjejí a proměňují.
Nezapomínejme, že vláda, byť zprostředkovaně skrze většinu v Poslanecké sněmovně, tak prezident (ten přímo) jsou občany voleni a zastupují je. Nelze potlačit jednoho na úkor druhého, vyvažování je klíčové. V americkém politickém systému je toto označováno jako tzv. systém brzd a protivah a je to základní pilíř demokratického uspořádání, má-li být silné a stabilní.
Doba, ve které žijeme, je z hlediska mezinárodních vztahů určitě zcela mimořádná. Je podle vás v současné době třeba spíše „jednoznačný postoj“ a přimknutí k lídrům Západu, nebo diplomatická „politika více azimutů“, udržující otevřené co největší množství dveří?
Jednoznačně druhá varianta. Nebo přesněji – klíčové je provozovat takovou zahraniční politiku, která je primárně v zájmu České republiky a jejích občanů v dlouhodobém horizontu a s důrazem i na české ekonomické, nejenom bezpečnostní, zájmy a dobré vztahy s okolními státy. Měli bychom si uvědomit, že (i když nám to tvrdí) nejsme automaticky nesvéprávnou součástí tzv. Západu, protože naše zájmy se s těmi „západními“ vždy nekryjí. Občas jsou naopak v přímém rozporu.
Pokud máme s někým v zahraničněpolitické oblasti spolupracovat těsněji a své postupy případně koordinovat, pak jsou to především naši středoevropští sousedé a partneři z tzv. Visegrádské čtyřky, Slovensko, Polsko a Maďarsko, popř. ještě Rakousko, Slovinsko a země západního Balkánu.
Ještě by mě k tomu zajímala jedna věc. Je podle vás „západní společenství“ ve vztahu k ukrajinské válce dnes homogenní, nebo se přístup jednotlivých mocností liší natolik, že si v podstatě dělá každá svou vlastní ukrajinskou politiku?
Určitě jsou zde viditelné rozdíly, zejména co se týče představ o rozsahu a podobě pomoci Ukrajině, zda má být primárně vojenská (a pokud ano, jaká konkrétně), anebo spíše finanční či humanitární, anebo zda má jít o určitou kombinaci těchto typů pomoci.
Některé státy, Pobaltí, Polsko a právě i Česká republika resp. její vláda a nově zvolený prezident, preferují co nejsilnější vojenskou pomoc včetně dodávek zbraní všeho druhu. To je ale nejlepší recept na to, jak konflikt ještě dále eskalovat, prodlužovat ničení ukrajinské infrastruktury a jak zvyšovat počet jeho obětí, zejména těch ukrajinské národnosti a občanství.
Je to postoj vrcholně alibistický až odporný. Na druhé straně této škály o to více vyčnívá umírněný a realistický postoj Maďarska a jeho premiéra Orbána. Někde mezi těmito póly tendují západoevropské státy, v čele s Německem a Francií, kde se sváří touha dělat vlastní zahraniční politiku s podléháním vlivu a tlaku USA.
Fotogalerie: - Sněmovna o obraně
Co říkáte na aktivitu zvoleného prezidenta směrem do světa, spuštěnou telefonátem s prezidentkou Tchaj-wanu a navázanou množstvím rozhovorů pro zahraniční média? Není to u prezidenta bez inaugurace poněkud předčasná aktivita?
Rád bych připomněl, že je stále platná smlouva ČR s Čínou, kde se píše o respektu k teritoriální celistvosti a integritě ČLR. Panu Pavlovi zřejmě zatajili, jak na Tchaj-wanu narůstá podpora a politický vliv Kuomingtanu a že jeho směřování po příštích volbách může vypadat zásadně jinak. Jistě, panu Pavlovi by snad měli připomenout, že ještě není prezidentem ve funkci, že tím se stane až složením slibu v rámci jeho inaugurace v březnu.
Všechny jeho aktivistické mezinárodní aktivity a kontakty předtím, než se tak stane, Českou republiku a české národní zájmy poškozují.
V případě Tchaj-wanu jde navíc o podivné panáčkování před nejmilitantnějšími protičínskými kruhy americké zahraniční politiky, armády a zpravodajských služeb a tím i o další poškozování česko-čínských vztahů, včetně zájmů českých firem na čínském trhu.
Připomeňme, že pro mnohé české firmy tento vývoj je přímým ohrožením jejich existence. Jde o přímé české investory, kteří v Číně podnikají, anebo o české exportéry. Například automobilce Škoda razantně, meziročně v řádech stovek tisíc kusů, klesly prodeje automobilů v Čině, což je přímý důsledek výletu senátora Vystrčila na Tchaj-wan v roce 2021.
Zvolený prezident se vyjádřil k vnitřním záležitostem NATO, že by jeho generální tajemník Stoltenberg měl být vystřídán. Nevzpomínám si, že by se kterýkoliv ze tří dosavadních prezidentů, všech čas od času kritizovaných pro přílišný aktivismus, dopustil takto kategorického výroku směrem k nejvyššímu představiteli organizace, jíž jsme členem. Přesto se to v českých médiích přešlo spíše mlčením. Nemáte ale obavy, že nový český prezident bude až příliš „neřízenou střelou“?
Ale on už jí je. Navíc si musíme uvědomit, a v tom je velké nebezpečí, že Petr Pavel není předvídatelným a čitelným demokratickým politikem s dlouhodobou zkušeností a s jasnou pozicí a praxí ve strukturách demokratického státu Jde totiž o člověka, který se vždy pohyboval vždy jen v prostředí armády a zpravodajských služeb, v prostředí rozkazů, nulové demokracie a metod, které byly na hranici zákona, anebo možná i za ní. A že se ve speciálních kursech školil nikoli na prezidenta demokratického státu, ale na to, jak vykonávat v podstatě záškodnickou činnost.
V časech Miloše Zemana jsme byli svědky značné aktivity některých členů zahraničních výborů obou komor parlamentu, vyjadřujících distanc od prezidenta. Můžeme podle vás očekávat, že se třeba poslanci z těchto výborů budou zajímat o roli prezidentova „přítele po boku“ Petra Koláře, působícího ve významné americké advokátní a PR korporaci?
Osobně jsem k takové perspektivě velmi skeptický. Pokud ano, tak to budou maximálně opoziční poslanci z SPD, kteří jsme v zahraničním výboru pouze dva, protože v Senátu zatím zastoupení nemáme. Pětikoaliční poslanci se spíš budou předhánět v servilitě k novému prezidentovi a v pronášení razantních výroků konvenujících USA, NATO a EU.
SPD byla kritizována, že nepodpořila Pavlova protikandidáta Andreje Babiše. Nevnímáte to zpětně jako chybu?
To je účelová dezinformace, jejímž účelem je rozeštvat vztahy SPD a ANO, které je pro nás stále potenciálním koaličním partnerem. Vedení SPD podpořilo Andreje Babiše ve druhém kole volby nepřímo tím, že se v oficiálních stanoviscích našeho předsednictva jednoznačně vyjádřilo proti volbě Petra Pavla jako kandidáta vlády Petra Fialy.
Např. poslanec Jaroslav Foldyna a já jsme deklarovali veřejně, že budeme ve druhém kole Andreje Babiše volit jako méně nepřijatelnou variantou z těch posledních dvou, co se nabízely. A Andrej Babiš taky mnoho hlasů voličů SPD obdržel. Byť pochopitelně mnoho z nich naštval svým výrokem v debatě na Novinkách.cz, kde prohlásil, že SPD pro něj není a nebude koaličním partnerem. Každý svého štěstí strůjcem.
Jak moc by se podle vás odlišovalo počínání českého prezidenta v zahraniční politice, pokud by byl zvolen Andrej Babiš? Bylo to vaše hnutí, kdo upozorňoval, že přístup Andreje Babiše k řadě zahraničních agend se vlastně tolik neliší od přístupu vládní pětikoalice...
Ano, ale zřejmě by tam určité rozdíly byly. Andrej Babiš vždy pragmaticky preferoval, i pod naším tlakem, spolupráci ve formátu V4+. Udržoval dobré partnerské vztahy s Maďarskem, zatímco Petr Pavel se je snažil ničit a podobně. Předpokládám proto, že i vůči nejšílenějším nápadům Evropské komise by byl Andrej Babiš méně servilní než bude Petr Pavel a než je premiér Fiala a celá jeho vláda.
V době předvolební kampaně se rozpoutala vášnivá debata o válce a míru. Teď novinář Dolejší napsal, že „mír je kódové slovo pro fandění Kremlu“. Také si myslíte, že máme ve vztahu k Ukrajině zcela rezignovat na úsilí o mír?
Naopak. Mám nejhlubší opovržení pro tyto gaučové válečníky, kteří s plnými břichy a z tepla redakcí ženou tisíce Ukrajinců na smrt – a nejraději by tam nahnali i Čechy, ve jménu falešné rusofobie a prestižního poměřování sil NATO (USA) – Rusko.
Nás, kdo jsme proti válce, označují jako „mírové štváče“. Pro svoji pochybnou kariéru prolévají cizí krev a podněcují cizí neštěstí. To je neodpustitelné.
Tito pokrytci nikdy nemuseli být stateční, nestáli proti samopalu, nestáli dlouhé hodiny na příděl potravin. Já osobně jsem několik válek zažil na vlastní kůži a mohu zodpovědně říci, že každý mír, každé úsilí o příměří, je násobně lepší než válčení a masové umírání.
Viděl jsem tisíce zmrzačených mužů, válečných vdov, které přišly o živitele, válečných sirotků, které válka odsoudila k živoření na ulici. Vysmívat se snahám o mír proto může jen perverzní jedinec a měl by navštívit psychiatra.
V jiné debatě zaznělo, že mír musí být „spravedlivý“. Co na tyto úvahy říkáte jako diplomat a člověk pohybující se v mezinárodních vztazích?
Co je spravedlivého na pokračování zabíjení a mrzačení? Co je spravedlivého na ničení životů lidí, které neznáme, nikdy jsme je neviděli? Co je spravedlivého na válce, do které nás tlačí ti, kdo do ní sami nemusí?
Mír je spravedlivý právě tím, že přestává destrukce a že přestávají umírat lidé. To je jeho nejvyšší hodnota. O spravedlnosti mírového uspořádání má každý účastník konfliktu vždy rozdílné představy, každý bude vždy s něčím nespokojený. Což není nutně špatně, protože je to znakem toho, že finální řešení bylo alespoň částečně kompromisní a že žádnou stranu konfliktu neponížilo. A že hlavně může být dlouhodobě udržitelné, ideálně trvalé.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
