ČR je jednou z mála zemí, která se může pochlubit velmi dlouhou tradicí leteckého průmyslu. Co bylo podle vás tím největším impulsem, že se v naší zemi začalo toto průmyslové odvětví rozvíjet?
To je trochu složitější otázka. Určitě tomu napomohla souhra náhod a vývoj tehdejší politické situace. V dobách Rakouska-Uherska patřily české země z leteckého pohledu k poměrně zaostalým. Snahy českých průkopníků před první světovou válkou stály a padaly s jejich umem a nadšením. Letecká výroba i letiště ještě v dobách první světové války v českých zemích téměř neexistovaly. Byli však Češi, kteří sloužili u rakousko-uherského letectva, ať již jako piloti, či pozemní personál. Právě ti vytvořili již na konci října 1918 základ letectva samostatného státu. Uvědomovali si sílu letectva pro nově vzniklý stát a na tom mělo zájem i vedení republiky. Zpočátku byly tlaky na vytvoření závislosti na Francii i v oblasti letectví. Současně vznikali i letečtí výrobci. Ti začínali velmi skromně a jejich první výrobky vznikaly z vlastní iniciativy. Naštěstí se vedení republiky velmi rychle rozhodlo jít cestou samostatnosti v otázce letecké techniky a výzbroje. To mimo jiné znamenalo i zadávání zakázek na vyzbrojení vojenského letectva. Je třeba přiznat, že to nebylo tak jednoduché, jak jsem to teď nastínil. Jednak bylo složité získat povolení k letecké výrobě a obdobné to bylo i se získáním zakázky od eráru. Z historie víme, že některé objednávky byly spojeny i s různými formami lobbování. Musíme si však uvědomit, že v té době mimo stát si nikdo jiný letadlo nekupoval, a tak státní zakázka od ministerstva obrany nebo ministerstva veřejných prací byla nutná pro další chod firmy. Postupem času se výrobci většinou vždy nějak dohodli a rozdělili si sféry zájmu. Velmi neradi pak viděli novou konkurenci, která přišla ve třicátých létech, a to i přesto, že počet nových firem velmi striktně reguloval stát. Z dnešního pohledu je důležité, že firmy se stále rozvíjely a vytvořily základ československého leteckého průmyslu.
Kdybyste měl vzpomenout tři největší historické milníky ve vývoji leteckého průmyslu v naší zemi, které byste vyzvedl především?
Dovolil bych si zmínit čtyři. Jednak to byl již zmiňovaný počátek, kdy byla podpora výrobců formou zakázek a snaha o to zabezpečit si výzbroj, ale i dopravní letadla od domácích výrobců.
Má Marian Jurečka vaši důvěru?Anketa
Třetím mezníkem pak bylo zavedení licenční výroby sovětských proudových letadel a motorů na počátku padesátých let. Na zvládnutí jejich výroby pak mohl navázat vlastní vývoj a výroba cvičných letadel L-29 Delfín a dalších letadel z Vodochod.
Čtvrtým důležitým mezníkem je, z mého pohledu, rozvoj výrobců ultralehkých letadel v devadesátých létech. Byla to doba, o které se dnes říkají různé věci, ale určitě nebránila soukromému podnikání. Když někdo uměl, měl podnikavého ducha a pochopitelně i nějaké peníze, tak měl možnost to zkusit. Je pravda, že z toho množství nově vznikajících jich postupem času řada odpadla, ale naprostá většina těch výrobců, kteří zůstali, dnes patří ke světové špičce.
Přestože je zřejmé, že úspěšnější období střídaly méně úspěšné etapy, dá se podle vás konstatovat, že historie leteckého průmyslu je něco, čím se může dodnes Česká republika stále chlubit?
Myslím, že to široké portfolio letadel a ostatních výrobků leteckého průmyslu, které jsme vyráběli, nebo stále vyrábíme, patří, vzhledem k velikosti země, ke světovým unikátům. Třeba jsme nedosahovali míry produkce předních světových výrobců, ale dokázali jsme vyrábět v podmínkách kapacity našeho průmyslu. Řada typů se stala známými v mnoha zemích světa. Naprostá většina u nás vyrobených letadel je i pohledově velice vyvedená, a to ve spojení s kvalitou práce dělá dobré jméno našim konstruktérům i pracovníkům ve výrobě. Takže určitě se nemáme za co stydět a můžeme se tím i chlubit, ale obdobné příklady by se jistě našly i v jiných oblastech výroby. Jen se o tom moc neinformuje.
Je nějaká konkrétní oblast, ve které český letecký průmysl vždy vynikal?
V minulosti to byly zejména cvičné proudové letouny, jejichž velké série byly především výsledkem kontraktů na dodávky do Sovětského svazu, ale našly si spokojené odběratele i v jiných zemích. Obdobně to platí i pro malá dopravní letadla. Vynikali jsme i ve sportovních letadlech, kdy různé verze letadel řady Trener v šedesátých létech dominovaly světovým akrobatickým soutěžím a obdobný úspěch pak měly v sedmdesátých a osmdesátých létech akrobatické speciály Z-50L. Na úspěchy sportovních letadel dnes navazují především ultralehké stroje.
Do jaké míry se podle vás letecký průmysl v minulosti podílel na akceleraci dalších průmyslových odvětví a celé ekonomiky?
Letadlo je dost složitý výrobek a na jeho výrobě se nepodílely jen podniky leteckého průmyslu, ale byla to i metalurgie, elektrotechnika a další odvětví. Svým způsobem je do toho třeba započítat i stavebnictví, kdy se rozšiřovaly a modernizovaly výrobní prostory. Pochopitelně zapojení jiných odvětví průmyslu bylo dáno tehdejším celkovým systémem fungování státu. Velkým problémem byly tzv. dodavatelsko-odběratelské vztahy a mnohdy i neochota k inovacím. Ty byly ovlivněny financemi, kterých se nedostávalo. Jak z dobových zápisů vyplývá, tak i v dobách socialismu šlo o peníze „až na prvním místě“.
Letadla vyrobená u nás dodnes létají takřka po celém světě. Je to podle vás důkazem „zlatých českých rukou“ nebo tento úspěch vidíte v něčem jiném?
Je to především výsledek zlatých českých, moravských a slezských rukou a také obchodníků, protože jedna věc je něco vyrobit a druhá pak to prodat. Letadla vyrobená v České republice létají opravdu v řadě států světa, ale v porovnání s předními světovými výrobci je to jen zlomek produkce. Ovšem na tak malý stát a naše možnosti to je určitě úspěch. V čem však v posledních létech vynikáme, je oblast výroby ultralehkých letadel. Již jsem to několikrát zmínil, ale pro představu bych upřesnil, že dnes to již nejsou nějaká amatérsky stavěná letadla, ale jedná se o profesionálně vyráběné stroje, jejichž vzletová hmotnost dnes může být až 600 kg. Jedná se o moderní, pohodlná a rychlá letadla, a právě v tomto oboru se výrobci z České republiky řadí ke světové špičce.
A úspěch vidím v tom, že vedle těch zlatých rukou máme jako Češi cit pro konstrukční řešení, ale i pro design a dost podstatné je také to, že letadla u nás zatím stále vytvářejí lidé, kteří v sobě mají určitou lásku k létání. Pro obchodní úspěch je pak také důležité, že naše letadla i dobře létají. To je však důležitou podmínkou úspěchu v případě každého světového výrobce.
Přestože letecký průmysl v posledních dekádách zažil velmi turbulentní prostředí, platí podle vás stále teze, že Česká republika je jednou z mála zemí, která umí vyrobit letadlo od A do Z?
Ve zmiňovaných osmdesátých létech bylo také zřejmé, že podstatně jednodušší, rychlejší a ve výsledku asi i levnější by bylo použít nějaký již vyráběný produkt. Možnost dovozu ze západu nepřicházela v úvahu, jednak z nedostatku deviz, a navíc dodání takového zboží většinou naráželo i na obchodní omezení ze strany západu. Také dovoz ze zemí východního bloku nebyl v podstatě moc reálný. Požadované komponenty většinou nikdo nevyráběl, a pokud ano, tak je často nebyl schopen ani včas dodat. V praxi se tak jasně ukazovalo, že mezinárodní spolupráce a dělba práce nefungovaly zdaleka tak, jak byly napsané na papíře.
Dnes již neplatí pravidlo o výrobě od A do Z, protože je mnohem snazší osadit letadlo motorem od renomovaného výrobce, který dodá ozkoušený motor s výkony podle představ konstruktérů. Obdobně je tomu i u palubní avioniky (přístrojů) a dalších specializovaných dílů. Určitě to však není chyba a takto dnes fungují výrobci letadel na celém světě.
Má podle vás i do budoucna smysl podporovat rozvoj leteckého průmyslu v tak malé zemi jakou je Česká republika?
Otázka finanční podpory je velmi složitá i vzhledem ke světovému obchodnímu prostředí a určitě by se k tomu měli vyjádřit ekonomové a ne já. Osobně nejsem příznivcem dotací, protože buď si hrajeme na tržní hospodářství, kde o všem rozhoduje „ruka trhu“, nebo se výroba a konkurenceschopnost ovlivňuje z veřejných peněz. Pochopitelně vývoj letadla a příprava výroby stojí značné náklady a finanční zabezpečení je nutné. V ideálním případě by se asi mělo jednat o podporu formou přesně stanovených zakázek. To je dnes ale nereálné. I v případě, že by se našel nějaký letecký výrobek, který by stát objednal pro státního provozovatele, tak se vždy bude jednat o velice malé množství kusů a určitě se nevyplatí proto financovat vývoj a rozjetí výroby. Jak jsem ale zmínil, je to složité, a především by bylo dobré vždy zvážit efektivitu.
Myslím si však, že význam má nějaká státní podpora na mezinárodní úrovni. Určitě by bylo hezké, kdybychom opět s hrdostí pohlíželi na to, že výrobky, co nesou na štítku označení Made in Czech Republic, mají ve světě dobré jméno. To však platí pro všechny obory výroby, a nejen pro letectví.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
