První zářijový týden je charakteristický především návratem dětí do škol, jak jste tento moment jako otec dvou školou povinných dětí prožíval?
Děti do školy chodí rády, myslím, že se i docela těšily. I my rodiče jsme se těšili, myslím, že naše děti měly hezké prázdniny, částečně strávené u prarodičů na venkově, ale už bylo na čase se zase vrátit k běžným povinnostem. Šokem pak pro mě byla návštěva obchodu se školními potřebami, aniž bychom jakkoliv rozmařile utráceli, nákup dnešních jednorázových učebnic, výtvarných potřeb, přezůvek, cvičebních úborů, to byla vskutku „raketa“, opět díky zdražování za Fialovy vlády o několik desítek procent vyšší, než vloni. A to jsme se ještě nedostali k platbě za kroužky!
Mgr. Josef Nerušil
Vy jste zároveň jako předseda hnutí SPD Praha odstartoval 3. 9. na náměstí Republiky i ostrou část pražské předvolební kampaně. Prozradíte našim čtenářům, co v Praze chystáte?
Silnou stránkou hnutí SPD je práce v ulicích, při kontaktní kampani. Vše si u nás dělají členové sami, nepotřebujeme k tomu žádný komparz. V průběhu září máme ambici jen v Praze realizovat kolem stovky petičních stánků, které zároveň slouží jako kontaktní body, na kterých si voliči mohou promluvit o našem programu a získat naše předvolební materiály. Kromě jarmarku, který představuje jakýsi zlatý hřeb naší celostátní kampaně plánujeme pražské debaty s voliči, za účasti politiků ze stran PRO, Svobodní a Trikolora. Mě osobně pak velmi těší, že se do kampaně na naši podporu aktivně zapojil i náš pražský člen a europoslanec Ivan David. Já sám s ním plánuji v průběhu kampaně několik besed na podporu mé kandidatury.
Která opoziční tvář zatím dělá nejlepší kampaň?Anketa
Jaké jsou vaše ambice v Praze? Přece jenom, podle mého názoru, pro SPD se bude jednat o nejsložitější region.
Určitě uznávám, že Praha bude patřit k našemu nejtěžšímu kraji. Nemám ale rád výmluvy na to, že Praha je specifická a že v ní s vlasteneckou politikou uspět nejde. Praha spíše nedá výsledky zadarmo, musí se poctivě a dlouhodobě odpracovat. A také se spojovat. My jsme vlastně v Praze průkopníky současného politického spojení vlasteneckých stran, v komunálních volbách v roce 2022 jsme jako první složili v Praze 9 úspěšnou kandidátku SPD, Trikolora a Svobodní, v Praze 17 pak SPD, Trikolora, Manifest a PRO. Druhá věc je pak práce se členskou základnou. Poslední čtyři roky jsem se jako předseda klubu intenzivně zabýval rozvojem naší členské základny, která za tu dobu vzrostla na několikanásobek a podařilo se nám založit síť dnes už sedmnácti funkčních Oblastních klubů. Co mám informace, tak členská základna hnutí SPD je v Praze nyní asi dvakrát početnější, než třeba u hnutí ANO, více členů než my má nyní v Praze už jen ODS. Je to možná maličkost, ale právě i pro zmobilizovanou členskou základnu věřím, že bychom mohli v letošních volbách v Praze uspět se ziskem až tří mandátů.
Ve stejný den jako pražská organizace SPD zahájila svou kampaň i pražská koalice SPOLU, pro změnu na náměstí Míru. Akce ale byla soustavně narušována nesouhlasným pískotem a bučením. Vy se s něčím podobným nesetkáváte?
My se setkáváme spíše s klidnými reakcemi lidí, pokud se s námi bavit nechtějí, tak většinou protože na nás nemají čas, nebo politice nechtějí věnovat pozornost, ale nikde jsem nezachytil, že by nám třeba nějací demonstranti narušovali naše jarmarky, jako se to děje koalici SPOLU. Příznivci koalice SPOLU si vlastně ochutnávají vlastní medicíny, byli to oni, kdo začal jako první s narušováním opozičních politických mítinků. Já jsem se třeba za ta léta v SPD nesetkal ani jednou s případem, že by nějaká parta našich sympatizantů šla rušit akci vládního politika.
Vy jste kandidoval před čtyřmi lety jako lídr pražské kandidátky, nakonec vás ale na kandidátce v počtu preferenčních hlasů přeskočil Jiří Kobza. Mnoho lidí vám tenkrát věštilo konec v politice. Proč se tak nestalo?
Já jsem se tenkrát v čele pražské kandidátní listiny ocitl jako kompromisní kandidát, který měl smířit dvě znesvářená stranická křídla. Ukázalo se ale, že vnitřní rozpory jsou natolik nepřekonatelné, že je třeba od základu vybudovat novou organizaci. Tím jsem byl po volbách také pověřen, protože jsem při předvolební kampani prokázal schopnost lidi usmiřovat a trpělivě se jim věnovat. Při obnově pražské organizace pak dostali příležitost vstoupit do nové organizace všichni původní členové, nijak jsem nerozlišoval, zda někdo byl či nebyl můj příznivec. O pár měsíců později jsem byl pak i zvolen řádným předsedou pražského regionu. Dnešní pražská organizace hnutí SPD je už jiná, nerozhádaná a mimořádně stabilní. Ročně nám odejde jen několik málo členů, a to ještě většinou z důvodu stěhování. Vylučovat jsme nemuseli za celé čtyři roky nikoho, což také považuji za určitý signál dobře odvedené práce.
Vy jste před čtyřmi lety ale ve sněmovně nakonec také začal pracovat jako asistent poslance Jiřího Kobzy. Zajímavé je, že jste jako volební rivalové nakonec dokázali najít společnou řeč.
Jiří Kobza byl pro mě soupeř, nikoliv ale nepřítel. Voliči tenkrát ve volbách vyzdvihli jeho zkušenosti i letitou politickou práci, a já to respektoval. On po volbách naopak ocenil, že jsme spolu soupeřili čestně a férově, jinak by si mě mezi své blízké spolupracovníky nikdy nevybral. Z dnešního pohledu jsem tomu nakonec i rád, že to dopadlo takto. Že jsem tehdy nezískal poslanecký mandát, mi dnes nevadí ani trochu. Jako asistent poslance Kobzy jsem měl za ty čtyři roky příležitost se důvěrně seznámit se specifickým parlamentním prostředím. Také jsem získal čas vybudovat základnu členů a sympatizantů, u kterých jsem si za ty čtyři roky dokázal získat důvěru. Věřím, že obojí zúročím v nadcházejících volbách, dnes jsem na práci ve sněmovně podstatně lépe připraven než před čtyřmi lety, to upřímně přiznávám. Oproti předchozím sněmovním volbách kandiduji sice až na třetí pozici, ale zároveň cítím mezi lidmi obrovskou podporu a důvěru, to před čtyřmi roky nebylo ani zdaleka. Takže by to tentokrát vyjít mohlo, konečné rozhodnutí je na voličích a jejich preferencích.
Vy už jste dal veřejně najevo, že byste se v případě vašeho zvolení zasadil o zřízení vyšetřovací parlamentní komise k činnosti tzv. Oganesjanova gangu, který dlouhodobě terorizuje účastníky vlasteneckých setkání. Můžete nám přiblížit své motivy?
Parta kolem arménského recidivisty na první pohled vypadá jako pouliční výtržnická banda, jejíž členové si svou násilnou aktivitou vůči slabším a zpravidla starším obyvatelům léčí své mindráky. Potud bych vše nechal na aktivitě policie. Potíž ale je, že policie nekoná, byl jsem dokonce jednou svědkem situaci před Úřadem vlády, kdy jedna z členek gangu vylila Pavlu Cimbálovi do batohu kafe. Policista, který stál asi metr od incidentu, ale otočil hlavu, aby následně tvrdil, že se v daný moment díval jinam. To mě vyprovokovalo, abych se o téma začal zajímat více. Dozvěděl jsem se na můj vkus až příliš mnoho indicií, které napovídají, že vzkazky o policejním a politickém krytí této party nejsou jen nějakými chvástavými řečmi recidivisty Oganesjana a jeho kamaráda Pavla Novotného, ale že je tu důvodné podezření, že skutečně nějaké ochrany požívají. A to by byl skandál nevídaných rozměrů. Není přece možné, aby tu v ulicích řádila za tichého vědomí našich úřadů bojůvka, která terorizuje politickou konkurenci. To bychom se ocitli jak ve Výmarské republice 30. let!
Máte do sněmovny i nějaké další téma? Například před čtyřmi lety jste se hodně soustředil na veřejnoprávní média a na kritiku LGBT.
Téma České televize a veřejnoprávních médií obecně mi zůstává, v hlavě mám jasnou představu, co je potřeba udělat a jak posílit kontrolní mechanismy tak, aby se nestávalo, že redaktoři své politické preference promítají do své práce. Mám například na mysli Otázky Václava Moravce, kde jsem našeho předsedu SPD Tomia Okamuru neviděl už přes osm let. Koncesionářské poplatky ale platí i voliči SPD, tedy i jejich předseda by měl v ČT získat odpovídající prostor k vysvětlování naší politiky. Naopak téma LGBT jsem spíše opustil, usoudil jsem, že polemikou s nesmysly nemá cenu marnit čas. V tématu však mám jasno – žádná LGBT ideologie do škol, žádná Istanbulská úmluva, žádné extrabuřty v podobě oddělených toalet.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml