Nejprve šílený teroristický útok a desítky mrtvých ve francouzském Nice, pak napadl radikální muslim sekerou a nožem cestující vlakem v Bavorsku. Zaznívají názory, že západní Evropa už je ztracena a středovýchodní nebo východní má jen pár let na obranu proti radikálním islamistům. Co k tomu říci?
Řada lidí v mém okolí má přesně takové názory, a jsou to lidé, jimž nemám důvod nevěřit. Jsou znalí situace v západní Evropě, mají s ní osobní zkušenosti, pracují tam, mají tam obchodní vztahy. Hodnotí stav věcí stejně. Ptám se ale – co vlastně přesně míníme tím, že máme pár let času? Co se stane poté, až ten čas vyprší? Co čekáme, čeho se obáváme? Nezvratné islamizace? Radikální změny kultury do podoby, jakou si nepřejeme? Nebo ještě něčeho horšího? Zpříma řečeno – bojíme se války, občanské války, náboženské nebo dokonce rasové války? Obávám se, že ano. A to je děsivé. Je to přízrak z těch nejhorších snů.
Mezi pozůstalými po masakru v Nice jsou i muslimové. Právě z řad pozůstalých i dalších z muslimského světa se ozývají apely na to, že řešením je pouze jednota. Že se musíme dát dohromady všichni bez ohledu na vyznání. V tomto světle, co když jsou reakce směrem k muslimské komunitě přehnané, protože skutečně truchlí všichni a nenávist bude vyvolávat jen další konflikty?
Bla bla bla. Omlouvám se za neurvalou reakci, ale takové dokonale prázdné fráze mne v nynější době dokážou rozzuřit. Co je tím „dát se dohromady“ doopravdy myšleno? Nic. Nebo možná to, že si na Facebooku dáme všichni do profilové fotky nějaké barvičky. Nebo že se všichni vyfotíme s cedulí? Slova, gesta, pózy. Potřebujeme činy, ne fráze. Potřebujeme silné bezpečnostní a zpravodajské složky, které povedou razantní válku s terorismem na evropské půdě. Pak se ukáže, kdo je ochoten ke skutečné spolupráci a kdo chce jen máchat fangličkou, a přitom tiše podporovat druhou stranu.
Bezpečnostní analytik Jaroslav Štefec v kontextu teroru v Nice uvedl: „Kořeny netkví v Islámském státu. Za smrtí těchto lidí stojí desetiletí prosazovaná krátkozraká politika multikulturalismu, hloupé korektnosti a zavírání očí před objektivní nemožností soužití evropské, na křesťanství založené civilizace a islámského živlu, zahrnujícího dnes už více než 1,5 miliardy lidí po celém světě. A samozřejmě také arogantní snahy Západu o ovlivňování vývoje v muslimských zemích.“ Do jaké míry si podle vás můžeme za teror v Evropě vlastně sami?
Samozřejmě. Pod první část otázky se podepisuji, přesně tak to je. Dnes a denně, po mnoho let nám sypou do očí písek, abychom neviděli to, co je nabíledni – že se nikdy v historii Evropy, v historii vůbec, neosvědčilo soužití různých etnických, kulturních a národnostních skupin na jednom území. Vedlo to vždy dříve nebo později ke katastrofě. Máme ignorovat všechny historické zkušenosti, máme ignorovat neschopnost dosáhnout bezproblémového soužití s některými menšinami? Pro neomarxisty je to typické – chtějí vytvořit nový svět, nového člověka, stejně jako to chtěli jejich předchůdci, komunisté, maoisté či nacisté. Postupují vždy stejně – proti přirozenosti, proti organickému vývoji, proti zkušenosti generací. A vždy to stejně špatně skončí.
A teď k té druhé části, jestli si za tento teror můžeme sami – jsem ostře zaujatý proti tomuto typu uvažování. Co z toho budete mít, když najdete a pojmenujete viníka? Je třeba hledat řešení, věcné řešení, ne vypouštět mlhu jakýchsi moralit. V globalizovaném světě je politika nevměšování iluze. Jsme propojeni obchodními vztahy, bezpečnostními vazbami, tisíci vlivů a zájmů. Běžme za vlastními zájmy, jak nejlépe to dokážeme, to je celé. Že se přitom stanou chyby a že se vždy všechno nedomyslí, je jistě pravda, zároveň je ale úplně absurdní, abychom dnes pokrčili rameny a odepsali evropskou kulturu a možná i populaci s tím, že jsme se provinili, že si za to můžeme sami, tak ať lidé trpí. Každý, kdo si to myslí, může sám sebe doma pokorně zfackovat, ale ať své flagelantství nepředepisuje jiným. Má rodina a mí přátelé nebudou trpět proto, že podle nějakého karatele nesou vinu za možná (jen možná!) chybná rozhodnutí politiků v minulosti.
Psali jsme:
Známá pražská právnička Klára Samková pak jde ještě dál. „Kulomet do každé rodiny, pistole do každé dámské kabelky,“ doporučila v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Nejsou tyto názory už poněkud za hranou?
Paní Samková se z logiky své pozice vyjadřuje efektně. Pravda však je, že poslední vlna útoků dělá z jejích slov čistou realitu. Lidé si skutečně opatřují zbraně, mají opravdový strach. To se na našem území nestalo osmdesát let!
Klára Samková ve svém vyjádření také uvedla, že v Turecku nastal konec demokracie i sekulární justice. „Je jasné, že tento kabaretní sebepuč je pouhopouhou záminkou pro nastolení vlády politického islámu. Myslím, že můžeme očekávat již otevřené spojenectví s Islámským státem,“ dodala Samková. Co vy na to?
Lituji, nejsem odborník na vnitřní politickou konstelaci Turecka. Opravdu dobrou odpověď je třeba hledat u analytiků. Pokud bych přesto měl odpovědět, myslím, že otevřené spojenectví tureckého režimu s Islámským státem nezní rozumně. Co by z toho Turecko mělo? Mezinárodní izolaci, sankce, bojkot. Islámský stát za to nemá co nabídnout. Tiché spojenectví a navenek deklarované nepřátelství se mi zdá logičtější.
Budeme se tedy dál smiřovat s tím, že zkrátka atentáty budou a bude jich přibývat, nebo věříte tomu, že dokážou evropské státy a Severoatlantická aliance najít společnou řeč, sjednotit své vojenské kapacity a použít je k zastavení proudu islámských běženců a k rozbití struktur IS na vlastním území?
Lidé se s terorismem nesmíří a jejich tlak politickou reprezentaci přinutí k protiakci. Je nemyslitelné, aby se Evropané smířili s vlastním zabíjením. Čím dříve se tak stane, tím lépe.
Přestože Evropská unie, NATO, USA, Německo, Francie i Velká Británie Turecko varovaly, aby neprovádělo stalinské čistky a nezavádělo trest smrti, neděje se tak. EU sice varuje, že nepřijme Turecko, jenže členství už jim slibuje 30 let a je také otázkou, zda o něj země vůbec stojí. Někteří analytici upozorňují, co se týká bezvízového styku, že tím se také dá těžko argumentovat, protože víza jsou součástí výměnného obchodu, kdy jinak Turci pustí syrské uprchlíky. Dál zaznívají názory, že hrozit vyloučením z NATO je také nesmyslné, protože Turecko je bariérou, která stojí mezi Evropou a Blízkým východem. Skutečně nemá Západ žádný bič na Turecko? Prohrál Západ?
Státy Evropské unie nikdy nechtěly Turecko přijmout. Jeho snahy o členství jsou horký brambor, který jen tak nevychladne, a tak se bude stále jen přehazovat z ruky do ruky navzdory všem prohlášením, že vůbec horký není a už už ho můžeme sníst. Nicméně dovolím si hádat – ale berte to prosím opravdu jen jako odhad – Erdogan nakonec trest smrti nezavede. Je to jen jeden ze způsobů, jak deklarovat sílu. Poté přijde na řadu deklarace smířlivosti, státnické sebedůvěry a vstřícnosti vůči západním hodnotám, takže po zvážení toho a tamtoho se trest smrti nezavede, jen se pár lidí zabije. Tyhle tanečky se dělají pořád.
Západ nikdy neprohraje, dokud to nebude sám chtít. Problém Západu se nejmenuje Turecko ani Islámský stát, problém Západu se jmenuje Západ. To my jsme sami sobě problémem, naše zbabělost, nerozhodnost, měkkost, bezzásadovost, odpor k nepříjemným pravdám, žití v iluzích a odmítání skutečnosti. My nemusíme křičet „Západ je velký“, protože to každý ví. Jsme velcí a vždy budeme.
Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg pro ParlamentníListy.cz uvedl, že bychom měli být vůči Turecku obezřetní: „Měli jsme už v minulosti v NATO několik diktátorů, svého času řecké, portugalské a podobně, není to úplně něco nového. Ale přesto si musíme dávat veliký pozor. Samozřejmě budou všichni opatrní, protože nikdo neví, jestli to není další krok k obrácenému spojenectví. Najednou se třeba Erdogan vyjeví jako spojenec Putina. To bych také nevyloučil. A to by byla opravdu sranda,“ řekl. Do jaké míry a jakým způsobem se může projevit spojenectví Erdogana s Putinem? A co by to znamenalo pro EU?
K takovým úvahám se necítím úplně kompetentní. Obecně snad mohu říct, že spojenectví Turecka bude vždy efemérní, ještě o něco efemérnější, než jsou spojenecké vztahy na mezinárodní úrovni vůbec. Tu bude naznačovat příklon tam, tu onam, ale nakonec stejně každý jen hájí své zájmy způsobem, který je pro něj v dané situaci nejvýhodnější.
Podle nových návrhů přesídlování by samy státy mohly určit, kolik běženců mohou zvládnout přijmout. Za každého migranta by získaly deset tisíc eur… V některých členských zemích, například v Maďarsku, Slovensku a Rakousku, plán na přesídlování migrantů narazil, v Česku je předseda vlády pro. „ČSSD dlouhodobě považuje přesídlování za lepší nástroj než relokace, a to jak z pohledu lepší možnosti kontrolovat, kdo přichází do Evropy, tak i proto, že přesídlování přímo ze třetích zemí rozbíjí pašerákům jejich výnosný byznys model,“ uvedl premiér. To se však nelíbí ministru Babišovi, který poukazuje na to, že Brusel by nám do migrační politiky neměl mluvit: „Za rok a půl tento problém nezvládl, a Turecko, které to má za Brusel vyřešit, se pro nás stává spíš hrozbou než spojencem,“ řekl Babiš. Který názor je vám bližší?
Ani jeden. Jsem proti usídlování lidí ze sporných oblastí, etnik a kultur na území České republiky vůbec. Za deset tisíc? Za tolik že bychom měli prodat budoucnost svých dětí a vnuků?! Nechci napsat výrazy, které mne teď napadají. Nejsou z nejslušnějších. Technicky vzato nějakých tři sta tisíc korun zřejmě nezaplatí víc než půlroční pobyt imigranta zcela závislého na sociálním systému. Navíc, jsou to peníze daňových poplatníků, které jsme odeslali do Bruselu, aby nám teď našimi vlastními penězi mohli zaplatit... Proboha, dost, nebo se už neudržím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
