Ransdorf o plánech Ruska, krachující Ukrajině a údajně nebezpečné dohodě, která se tajně dojednává s USA

09.04.2014 6:49

ROZHOVOR Velké korporace se stále snaží vymanit z dohledu státu. K tomu jim mohou výrazně napomoci i některé kroky Evropské komise. Například nyní v tichosti projednávaná „transatlantická dohoda". Její rizika rozebral europoslanec za KSČM Miloslav Ransdorf a pohovořil i o roli Ruska.

 Ransdorf o plánech Ruska, krachující Ukrajině a údajně nebezpečné dohodě, která se tajně dojednává s USA
Foto: Hans Štembera
Popisek: Miloslav Ransdorf

Mohl byste shrnout nevýhody Transatlantické dohody o obchodu a investicích mezi EU a USA (TTIP)?

USA mají úplný produkční cyklus, takže je to relativně soběstačný subjekt. Kdybychom vzali vztahy mezi jednotlivými státy, tak země, jež má úplný produkční cyklus, působí deformujícím způsobem na země, které úplný produkční cyklus nemají. Z toho důvodu zde existuje snaha zesílit vazby mezi USA a EU. Nyní je tomu dvacet let, co existuje NAFTA, tedy Severoamerická dohoda o volném obchodu (Kanada, USA, Mexiko) a všichni tři účastníci své zkušenosti hodnotí úplně jinak. Proto si musíme položit otázku, co TTIP EU přinese?

Samozřejmě, že spolupráce dvou největších trhů je nutná. Taktéž spolupráce ve vědeckovýzkumné oblasti. Nicméně je důležité, aby se nedostaly evropské firmy do vleku svých amerických protějšků. Většina nadnárodních společností má totiž své sídlo v USA a jde o to, aby Evropská unie neztratila své poměrně přísné normy v oblasti potravin, zemědělství a své pozice třeba ve vědeckovýzkumné oblasti. Například v nanotechnologiích, kde má EU určitý náskok. Je důležité trvat i na ochraně průmyslových a osobních dat. To nebezpečí zde řada poslanců zaregistrovala. Z mého pohledu TTIP také dává vyšší možnosti velkým firmám a korporacím, které se dostávají skoro do stejné pozice jako státy. Na základě této smlouvy by korporace mohly státy i žalovat. Výrazně se posílí manévrovací prostor velkých korporací.

Můžete uvést příklad, kdy nadnárodní korporace žalovala stát a vyhrála?

Stal se v Argentině ohledně vysokých nákladů na energie a vodu. Argentina prošla privatizačním šílenstvím, došlo tam ke zhroucení veřejných financí a Argentinci tvrdě protestovali proti vysokým cenám energií a vody. Vynutili si ústup vlády, která ceny snížila. Korporace pak žalovaly Argentinu a soudní cestou vymohly kompenzace ve výši jedné miliardy dolarů. V EU se teď podepisuje petice za všeobecnou dostupnost vody. Má zásadní význam. Jde o první celoevropskou petici a týká se tak důležitého tématu.

Právě korporace, které s vodou obchodují, to mohou cítit jako poškození svých zájmů. V Česku sice klesla spotřeba vody z 384 litrů na osobu a den v roce 1989 na méně než současných dvě stě litrů. To je o polovinu. Nicméně cena vody, vodné a stočné, vyrostla stokrát i více. Ze sedmdesáti haléřů na sedmdesát až sto korun. Kdyby tedy přišla regulace v této oblasti a firmy jako Veolia či Anglian Water budou žalovat Česko, můžeme prohrát pěknou sumu. Proto je na rizika posílení práv korporací třeba poukazovat dopředu.

Proč ale Evropská komise ta jednání s USA ohledně TTIP až úzkostlivě tají?

Idea vznikla na jednom ze summitů a jde o záležitost, která může mít nebezpečné dopady třeba na trh potravin. To se týká geneticky modifikovaných organismů a také třeba krmiv. Standardy, pokud jde o krmiva, jsou v USA nižší než v EU. Podle mě je na starém kontinentě dost věcí, u kterých se je třeba bát dopadů takové dohody. Také u břidlicového plynu to může být problém. Je něco jiného ho těžit v řídce osídlených oblastech či v hustě zabydlených oblastech jako v Evropě.

Na konferenci o levicové odpovědnosti za TTIP v Evropském parlamentu jeden z účastníků prohlásil, že to připomíná touhu Davida Rockefellera po Novém světě", kde státy nahradí mezinárodní firmy. Není to nadnesené?

Jeden z aspektů této transatlantické dohody je opravdu vymanění se velkých korporací z dohledu státu. To ale známe z řady zemí. Vždyť Korea také pomohla korporacím jako Daewoo, Hyundai či Samsung ještě více vyrůst a jakmile byly dostatečně silné, tak zamávaly křídly a odletěly jinam. Osvobodily se z kontroly státu a už zájmy Koreje nerespektují. O to jde všem velkým společnostem. Zbavit se kontroly, dohledu či omezení, které jim státní regulace poskytuje. To je problém nových možností globalizace a firmy ucítily možnost, takže chtějí větší volnost a manévrovací prostor.

Anketa

Kdo by měl odstoupit z vlády?

4%
31%
34%
7%
1%
hlasovalo: 31097 lidí

Nicméně USA by silné a z řetězu utržené korporace mohly přeci také vadit, nebo ne?

Zatím se Američané domnívají, že jim fakt, že společnosti mají většinově centrály na jejich území, dává velkou převahu. Samozřejmě, že je možné s globalizací pracovat. Celý úspěch Číny, jak říká americký ekonom Joseph Stiglitz, je založený na promyšleném využívání globalizace. Nicméně to má své meze. Když najednou přišla globální krize, tak v Číně přišli ze dne na den o čtyřicet milionů pracovních míst. Najednou jim klesl vývoz, jenž tvoří 66 % HDP Číny. Takže museli přesměrovat vývozy, hledat nové trhy a tak dále. Takže to má svá rizika, a to i pro Američany, kteří mají dlouhodobě obchodní bilanci problematickou a jsou nuceni přežívat tím, že čerpají kapitál odjinud. Je to vůbec zvláštní svět, kde je Čína největším věřitelem USA a zároveň je Čína i obrovským dlužníkem, protože dluhy provincií dnes dělají 215 % HDP.

V současnosti je to kvůli Ukrajině u ledu. Nicméně jak jste hodnotil návrh Vladimira Putina ohledně jednotného ekonomického a humanitárního prostoru od Lisabonu po Vladivostok?

EU by měla hrát politiku obou azimutů. Amerického i ruského. Ruská orientace má smysl v tom, že ta země má obrovské surovinové možnosti. Dává možnost expanzi automobilového průmyslu a rozvoj automobilismu tam bude jednou z velkých podnikatelských příležitostí pro další desetiletí. Rusko má asi 45 % světových zásob železné rudy, 55 % světových zásob pitné vody, obrovské zásoby ropy a zemního plynu. Největší těžba plynu se díky tomu břidlicovému odehrává v USA, ale to je věc dočasná, protože obrovský vzestup těžby byl spojen s dotacemi. Jakmile dotace klesají, klesá i výnos.

Opravdu si myslíte, že situaci na Ukrajině by mohlo utišit federativní uspořádání země?

Podle mě Ukrajinu žádný zázrak nečeká. Tato země, aby odstartovala nějakou ekonomickou obnovu, potřebuje nějakých 160 miliard dolarů. Kdo jim je dá? Nyní si za velkých obtíží půjčila osmnáct miliard od Mezinárodního měnového fondu. Jak prozradil Olexandr Jakymenko, bývalý šéf Ukrajinské bezpečnostní služby (SBU), existovala snaha stabilizovat Ukrajinu za ruské peníze. A když měly být řádné prezidentské volby v roce 2015, měl to podle Jakymenka Západ využít k přesunutí Ukrajiny do svého vlivu. To se nestalo, protože Viktor Janukovyč nepodepsal asociační dohodu. Tak se jen urychlil scénář politické změny a USA do toho investovaly pět miliard dolarů.

S obavami se také začíná hovořit o Euroasijské unii, kterou by chtěl Putin založit už příští rok. Sdílíte tyto obavy?

Putin jednou řekl, že ten, kdo by nelitoval rozpadu SSSR, nemá srdce a ten, kdo by ho chtěl nyní obnovit, nemá rozum. Putin ví, že Ruská federace nemůže být SSSR. Jen chce obnovit ekonomické vazby. Navíc je chce výhodné pro Bělorusy, Armény a další země, které do svazku vstoupí. Prostě pro všechny.

Teď už se o tom moc nemluví, ale plány jakési Euroasijské unie zahrnovaly i Indii či Čínu...

To byly představy Jevgenije Primakova. On preferoval spojenectví těchto tří velmocí. Rusko ale mezitím hodně ztratilo. Řada velkých podniků, které v minulosti byly páteří těžkého průmyslu, je dnes oslabených. Musí projít rekonstrukcí. Navíc hlavním úkolem Ruska je kolonizovat východ a sever země, tedy Sibiř. Jako byl kdysi kolonizován americký západ z východu, tak oni nyní musí kolonizovat východ ze západu.

Kdyby se tyto tři velmoci daly dohromady, neocitla by se najednou EU v jakémsi geopolitickém stínu, tedy v roli bezvýznamného kontinentu?

USA chce i nadále hrát roli globální velmoci. Všude, kam v poslední době vstupuje, vytváří chaos. Třeba na Blízkém východě. Rusko, Indie a Čína nikdy nebudou mít úplně blízké zájmy. Takové taktické spojenectví má určité meze. Nicméně míra sladění zájmů je vysoká mezi Evropskou unií a Ruskou federací. EU nemá teritoriální ambice obsadit nějaké území a kolonizovat jej pro sebe. Nicméně to Američany děsí a proto budou sbližování Ruska a EU blokovat, jak se dá.

Nicméně pobaltské státy anebo Polsko se obávají, že by Rusové nemuseli skončit na východě Ukrajiny...

Kdyby na sebe připoutali krachující stát, byli by blázni. Ukrajina je sice země potenciálně velmi bohatá, ale na druhou stranu má zcela rozvrácené finance a drží jen složitě pohromadě. Žádné přepjaté expanzivní úmysly tam nejsou. Krym je obranná věc. Je to pokus držet v šachu USA a NATO. Ze strany NATO totiž byl při obkličování Ruska zájem usadit se na ukrajinské půdě. Tím, že Rusko obsadilo Krym, si drží podobné úmysly od těla.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jan Rychetský

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Musíme se ptát: Kdo vlastně ovládá USA? Až Biden odstoupí... Ben Kuras šokuje

9:39 Musíme se ptát: Kdo vlastně ovládá USA? Až Biden odstoupí... Ben Kuras šokuje

OBZOR BENJAMINA KURASE Bidenovy bláboly už by vydaly na sbírku, bude se řešit jeho předčasný konec, …