Už to jsou čtyři roky, co jste byl zvolen do Evropského parlamentu. Co vám za tu dobu působení v Bruselu o politice a politicích z celé EU ukázalo? A co vás v europarlamentu nejvíc překvapilo, ať už mile, nebo nemile?
Jste spokojeni se způsobem, jakým Petr Pavel vykonává úřad prezidenta? (Ptáme se od 23.5.2023)Anketa
Máte zkušenosti s tím, že by kolegové při neformálním jednání byli méně kategoričtí než při svých vystoupeních před Evropským parlamentem, nebo oficiální stanoviska ke Green Dealu, k dění na Ukrajině a další hájí neústupně i mimo sál a mikrofony?
Frakce, které patří do progresivního a zeleného tábora, jsou přesvědčeny, že každý bruselský návrh je cestou do ráje a fanaticky ho prosazují. Pak jsou zde lidovci a progresivní sociální demokraté, kteří vám někdy mezi čtyřma očima řeknou, co si myslí, ale ve vystoupeních a hlasováních už jdou v souladu s přesvědčením frakce. To se ukazuje u témat války, migračního paktu i genderové agendy. Nakonec je zde spektrum konzervativního a vlasteneckého typu, které už nemá problém říkat, co si myslí, ať už v souladu nebo protikladu s bruselskou agendou. Je to volba každého politika, zda se bude ubírat cestou dvou tváří, nebo upřímnosti. Já jsem se vydal cestou férovosti a upřímnosti, i když jsem za to občas nálepkovaný. Je však důležité sledovat, kdo jak hlasuje, aby si volič uměl udělat objektivní názor na dění.
Jen čtyři státy v rámci EU se podle nové studie think-tanku New Economics Foundation nemusí bát o to, že by v budoucnu neměly prostředky pro financování projektů na zpomalení globálního oteplování. Vedle Dánska se k nim řadí Švédsko, Lotyšsko a Irsko. Analytici se domnívají, že tento problém by mohl do budoucna ještě zvýšit hospodářské rozdíly mezi jednotlivými evropskými zeměmi. Pozorujete při jednáních, že by si europoslanci především ze zemí střední a východní Evropy uvědomovali a připouštěli, co jejich ekonomicky slabším zemím hrozí?
Hovoříme-li o státech střední a východní Evropy, ekonomickou diskusi zastiňuje spíše diskuse o hlasovacích právech nebo o dostupnosti evropských prostředků pro „neposlušné státy“, tedy v tomto případě pro Polsko a Maďarsko. Naši sousedé dlouhodobě vzdorují masové nelegální migraci nebo bruselským nápadům, které zpochybňují tradiční model rodiny. V tomto smyslu vidím i regionální perspektivu, která by se z pohledu nás, v centru Evropy, dala do budoucna využít jako základna „zdravého rozumu“, která by neřešila různé ideologické nesmysly, ale spíše hmatatelnou realitu běžného člověka, tedy pracovní příležitosti, malé a střední podniky, výkon průmyslu, hospodářství, životní standard, infrastrukturu a ekonomickou spolupráci.
Psali jsme:
Dají se najít odlišnosti v tom, jak na dění na Ukrajině a řešení konfliktu nahlížejí zástupci západoevropských států v EP a naopak ti, co pocházejí ze zemí, které patřily do sféry vlivu bývalého Sovětského svazu? Nebo tudy žádná dělící čára v pohledu na válku a možnosti jejího ukončení nevede?
Rozdíl lze vnímat v kontextu historických zkušeností daných zemí, ať už válečných nebo poválečných dějin. Dodatečný rozměr existuje v euroatlantických vazbách a nakolik státy vnímají tyto vazby jako záruku bezpečnosti. Z tohoto důvodu můžeme sledovat rozdílnost například v postojích Polska a Maďarska navzdory tomu, že obě země patřily do sovětské sféry vlivu. Dalším faktorem při rozhodování může být energetická spolupráce s Ruskou federací, na jejíchž levných surovinách jsou mnohé evropské ekonomiky závislé. Proto zde hraje roli mnoho činitelů a bylo by správné, aby se tato rozdílnost názorů akceptovala a brala jako fakt, jako názor občanů členského státu. Ne jako rozdílnost, kterou je nezbytné vymazat a vtisknout do bruselské nebo washingtonské šablony.
Dostává se na bruselské parlamentní půdě sluchu mírovému plánu pro Ukrajinu, v němž Čína ve 12 bodech předestřela, jak by bylo možné válku ukončit?
Pan Borrell, který je považován za vrchního diplomata EU, označil plán za „soubor dobrých přání“, což ukazuje, že tento pán nemá s diplomacií mnoho společného. A prokázal to mnohokrát. Dnes se spíše pasuje do role jakéhosi ministra obrany nebo války. Ale samozřejmě ne způsobem, který by vyhovoval členským státům, ale spíše zámořským korporacím. Pokud se mu však návrh Číny nelíbí, mohl přece napsat vlastní mírový plán a mnohem lepší, když měl výhrady. Faktem tedy zatím zůstává, že čínský plán je momentálně na stole jediný. A i když není dokonalý, tak je to jediné, od čeho se lze při jednáních odrazit, diskutovat a dělat kompromisy, kdyby byla taková vůle ze všech stran.
Český prezident Petr Pavel při návštěvě Kyjeva ujistil svůj ukrajinský protějšek Volodymyra Zelenského, že bude usilovat o to, aby přístupové rozhovory Ukrajiny do EU byly zahájeny do konce roku, protože země si připojení k EU „plně zaslouží“. Jsou takové názory a požadavky slyšet i na půdě Evropského parlamentu a lze je brát i jinak než jako politické proklamace, protože požadavky na člena nebude Ukrajina ještě dlouho schopna plnit?
Souhlasím s tím, že se jedná o politická prohlášení, která neodrážejí realitu. První náznaky se objevily už při udělování kandidátského statutu zemím, když Ukrajina s Moldavskem tento statut dostala, zatímco například Gruzie ne. Proto to lze vnímat i jako bruselské kroky, které prospívají geopolitickým záměrům Spojených států a NATO na půdě Evropy a Eurasie. Mnohé strany i na Slovensku vyhlašují, že Ukrajina si zaslouží „evropskou cestu“, ale v posledních deseti letech Kyjev neudělal nic, čím by se k této cestě přiblížil. Právě naopak. A nakonec tam zuří tragická válka. Stát ve válečném stavu a bez územní celistvosti nemůže vstoupit do EU, jinak by se celý systém pravidel rozbil. Takže souhlasím, je to země, která ještě dlouho nebude schopna splnit všechny požadavky a podmínky pro vstup, a bylo by férové, aby se to takto sdělovalo i ukrajinskému lidu.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Stejně jako Česko patří i Slovensko k významným podporovatelům napadené země. Vaše vláda dokonce rozhodla o odeslání stíhaček MiG-29 na Ukrajinu. Jak tento její krok přijala slovenská veřejnost a jak ho hodnotíte vy osobně?
S kolegy jsem mezi lidmi v regionech prakticky pořád, proto vím, jaké je mínění lidí. Nakonec to se odrazilo i ve zveřejněných průzkumech, které se vždy snaží s daty pracovat způsobem příznivým pro zadavatele. Podle průzkumů bylo proti odeslání stíhaček a posílání zbraní více než 60 procent občanů a číslo roste. Posílání zbraní totiž snižuje naši vlastní obranyschopnost a posílání peněz podkopává životní úroveň slovenských rodin. Myslím, že každý vlastenecky orientovaný politik odmítá vtahování své země do války a oslabování prosperity vlastních lidí. Proto jsme dlouhodobě a zásadně proti posílání zbraní, jakož i posílání peněz do Kyjeva, přičemž jsme neváhali přiložit ruku k dílu, když šlo o pomoc nevinným civilistům. Na prvním místě však vždy vidíme slovenské ženy, slovenské muže a slovenské rodiny.
Zatímco ze Slovenska na Ukrajinu putují stíhačky, opačným směrem se vozilo levné obilí. To platilo až do chvíle, než Slovensko po vzoru Polska a Maďarska zakázalo jeho dovoz. Evropská komise však podobné restrikce odmítá. Soudě podle vašeho vystoupení v Evropském parlamentu, to vy vidíte jinak. Platí to i poté, co slovenské úřady oznámily, že při kontrolách obilí a mouky žádné další případy kontaminace nepovolenými látkami nezjistily kromě té jedné zásilky s výskytem pesticidu?
Případy kontaminace přicházely podle toho, jak to vyhovovalo tehdejšímu vedení resortu, které již mimochodem neexistuje. Padlo kvůli korupci a dnes je zde úřednická vláda, kterou si vymyslela prezidentka s půlročním zpožděním. Faktem zůstává, že Ukrajina nemá natolik striktní pravidla při pěstování plodin, jak máme u nás, proto bylo správné tuto pšenici kontrolovat. A pokud byla špatná, je třeba ji vyhodit, aby neohrožovala naše občany. Postoj jmenovaných států byl adekvátní a postoj evropských institucí logický, protože komisaři chtějí co nejvíce pomáhat Kyjevu jakýmkoli způsobem. Bez ohledu na názor komisařů však máme svůj vlastní rozum, který nám říká, že zdraví je na prvním místě a je třeba si ho chránit. A o našem chlebu a zdraví máme právo rozhodovat. Nakonec, o čem jiném můžeme vlastně rozhodovat, když ne o tom, jaký chléb budeme jíst?
Od voleb v únoru 2020 má Slovensko už třetího premiéra, situace není stabilní, a tak není divu, že se 30. září budou konat předčasné volby. Co podle vás mohou reálně změnit, ale co by bylo především zapotřebí, aby změnily?
Politické období od března 2020 ukázalo, že marketing a výkřiky z tribun jednoznačně předčily reálné schopnosti těchto politických sil. Tak to vypadá, když vládnou neschopní amatéři s progresivisty, které dosadili na ministerstva. Během pandemie rozbili rodiny, upírali práva, chtěli povinně očkovat, zdevastovali ekonomiku, obranyschopnost, suverenitu a dostali nás do nebezpečné situace. Bohužel, z Evropské unie jsme žádný kritický hlas neslyšeli, protože tyto vlády byly směrem k Bruselu a Bílému domu maximálně poslušné. Proto bude dobré, když nejbližší volby vynesou vzhůru vlastence a politické subjekty, které dokážou přinést klid, silný a jednoznačný hlas v mezinárodním prostředí a sebereflexi do vlády i do společnosti. Aby byl vyslyšen názor lidí, názor regionů, názor komunit, a Slovensko se tak vydalo na zdravou trajektorii prosperity, stability a naděje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
