V Senátu jste nedávno uvedla, že „válka na Ukrajině pomalu končí“, a vyzvala jste k mírovému řešení. Proč, podle vašeho názoru, česká vláda i média stále odmítají otevřeně mluvit o konci války a o nutnosti diplomacie?

Nechápu to. Jako kdyby si přáli více mrtvých. Pokračování války přináší vždycky mrtvé na obou stranách. U nás se píše jen o mrtvých Ukrajincích. O obrovském počtu mrtvých Rusů, především těch žijících na Ukrajině, se mlčí. Ti mrtví nikoho nezajímají. Jako kdyby Rusové nebyli taky lidé. Ale přitom máme v Listině práv a svobod, že je hoden ochrany život každého člověka.

Odmítáte další zbrojní pomoc Ukrajině a kladete důraz na domácí potřeby. Má mít Česká republika v této fázi války primárně roli diplomata a moderátora jednání, namísto dodavatele zbraní?

Česká republika má mít primárně na zřeteli zájem České republiky a jejích občanů. Vždycky a za každé situace. Tak tomu je u každé země. Nikdo nepomáhá nezištně. Každý sleduje své vlastní zájmy. Jen u naší vlády mám někdy pocit, že sleduje jiné než české zájmy. Moderátorem diskuse se pochopitelně stát můžeme – máme-li na to. A pokud jsou strany srozuměny s tím, že jejich konflikt budeme moderovat právě my. Ale tím si právě vůbec nejsem jista. Už jsme si svou pozici příliš pokazili a jako prostředníka nás už nebudou chtít.

Evropský tzv. migrační pakt znovu otevírá otázku národní suverenity. Vidíte v něm reálnou hrozbu, že bude Česku vnucováno přijímání migrantů proti vůli většiny občanů?