Pane prezidente, nad čím, s odkazem na Vaše předešlé vyjádření, přesně ,,boucháte do stolu”, pokud jde o ,,vrbětickou kauzu”? V čem Vám nedostačuje verze předložená našimi bezpečnostními složkami?

Ano, s pocitem obrovské bezmoci „bouchám do stolu“. Prvně jsem tento absolutně nešťastný a bezvýchodný pocit zažil při nějakém rádiovém proslovu sovětského lídra Chruščova na počátku 60. let. Nemýlím-li se, bylo to na téma vytváření „nového komunistického člověka“.

Tento týden šířená verze o teroristickém útoku cizího státu na našem území nepůsobí věrohodně. Nebyly předloženy důkazy, ale je od nás vyžadovaná slepá víra, že ti, kdo s aférou přišli, jsou zárukou a ztělesněním věrohodnosti. Tuto víru já nemám. Všichni víme, kolikrát se nás snažili naši politici v poslední době oklamávat a manipulovat.

Celá vrbětická kauza je především obřím selháním našich bezpečnostních složek, které, místo aby nesly odpovědnost za to, že údajnému útoku nezabránily a že během sedmi let nic nevyšetřily, vyvolají mezinárodní skandál a v něm se snaží vystupovat jako hrdinové. A někteří lidé jsou schopni jim na to skočit.