Jste spoluautorem učebnice Rok 1989 ve východní Evropě. Co je nejdůležitějším odkazem Sametové revoluce pro budoucí generace?
To, že byla. Padla železná opona i vláda českých a slovenských mužiků, školených Moskvou. Začali jsme se učit demokracii a žít svobodně. Nemusíme skrývat své názory a postoje, jen bychom přitom neměli zapomínat na vlastní odpovědnost.
Společenská změna byla v Evropě nevyhnutelná, rád jsem byl u toho, i když i pro mé děti je to už jen kus dávné historie.
Představte si, že jste učitelem dějepisu na základní škole. Co všechno by o změnách v roce 1989 měl žák vědět, aby od Vás dostal jedničku?
Vzděláním dokonce jsem učitelem češtiny a dějepisu, i když jsem učil jen krátce. Známkování nemám rád, většina z nás je talentovaná jen k něčemu, a biflování pojmů a dat, které nebylo účelné nikdy, ztratilo v internetové době smysl úplně. Nepříliš vzdálené moderní dějiny mají tu výhodu, že jejich výuka umožňuje setkávání s pamětníky, konfrontaci různých rodinných pamětí a vzpomínek, hledání souvislostí, o které jde především. Také bych maximálně využíval svět umění, protože literatura, divadlo nebo film dokáží prostřednictvím emocí přiblížit minulé děje mnohem přitažlivěji a srozumitelněji, než suchá data.
Fotogalerie: - Den veteránů
Dokážete například svým dcerám při vzpomínání vylíčit atmosféru změny režimu v Česku anebo to je nepřenosné?
Snažil jsem se, ale stejně z toho zbyla jen nouze o toaletní papír a fronty na banány, které po Listopadu zmizely. Nejstarší dcera se ovšem narodila v prosinci 1989 a naše rodinné heslo tehdy bylo „Havel na Hrad, Markéta z porodnice.“ A ta měla dějiny doma od narození, s některými spolužáky jsme se scházeli ještě dlouho po Sametu.
Jak často se tedy scházíte s ostatními studentskými vůdci z roku 1989?
Teď už sporadicky. Poslední setkání stávkového výboru Filozofické fakulty UK bylo před několika lety, ale kupodivu jsme se sešli skoro všichni. S Martinem Mejstříkem jsme se viděli asi před dvěma lety.
Odklonil se některý z vás od tehdejších idejí natolik, že je vám z toho k pláči?
Každý z nás má svobodu, o to přece šlo především. A tehdy nás spojoval zejména odpor k totalitě, na tom se podle mého soudu nezměnilo nic.
Oslavy výročí 17. listopadu provázely v posledních letech různé lumpárny. Při pětadvacátém výročí vypískaly na Albertově stovky lidí prezidenta Miloše Zemana a strefovaly se do něj rajčaty i vajíčky. Jak jste to vnímal?
Sám to nedělám, ale nikomu to nevyčítám. U tehdejšího Miloše Zemana už vůbec ne - na hrubý pytel hrubá záplata.
V roce 2018 vyhodili demonstranti na Národní třídě do koše postupně věnce a květiny od premiéra Andreje Babiše, přesedy SPD Tomia Okamury, prezidenta Miloše Zemana i ministra vnitra Jana Hamáčka. Je to vandalismus anebo jen vyjádření názoru?
To je totéž. Chápu lidi, kteří výše jmenovaným tuhle pietu neuvěřili, zejména s přihlédnutím k minulosti.
Fotogalerie: - Babišovci na Národní
Fotogalerie: - Národní 2020
Neměl by být třeba v celonárodním referendu zvolen jakýsi "strážce odkazu 17. listopadu", který by jasně určil, kdo se může oslav výročí zúčastnit a kdo ne?
Proboha, jen to ne!
Je v pořádku, že si některé organizace jako Díky, že můžem, Korzo Národní či Festival svobody oslavy výročí v Praze zčásti zprivatizovaly?
To si nemyslím. Každý si může připomínat minulost, kde chce a jak chce. Pokud jde o místa, pro mne osobně je to daleko více Albertov nebo průvod po nábřeží, než Národní třída.
Byl jste a stále jste příznivcem KDU-ČSL. Jak hodnotíte letošní volby do Poslanecké sněmovny?
Letos jsem spokojený volič a doufám, že mi to následující čtyři roky vydrží.
Co je největším kladem a záporem výsledků voleb?
Odchod komunistů z Poslanecké sněmovny po více než třiceti letech od Listopadu. Trochu líto je mi Pirátů, ačkoli jejich fanouškem nejsem, pouhé čtyři poslance si ale nezasloužili.
V Obecním domě je místopředsedou představenstva a vaším kolegou Honza Lacina, který se za STAN dostal do Sněmovny. Rostou mu "křídla moci" anebo zůstává normální?
Je stále stejný celá léta, co se známe. Jen času bude mít teď zřejmě o dost méně.
Myslíte si, že by si země zasloužila do budoucna prezidenta, který nebyl v KSČ, jak si to přeje Michael Kocáb?
Nemyslím si, že pokřivené myšlení mají jen lidé, kteří sloužili minulému režimu o něco zřetelněji, než ostatní, i když symbolickému Michaelovu vyjádření naprosto rozumím. Vlastně bych si přál, aby se prezidentem stal někdo, kdo po tom vůbec netouží - osobnost typu Jiřího Stránského nebo Jaroslavy Moserové. To je ale v přímé volbě bláhová představa, v té zřejmě vždy zvítězí někdo, kdo po takovém úřadu touží, protože podstoupit takovou volbu je skoro osobní oběť.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
