Jak hodnotíte loňský rok?
Já bych použil starodávný vtip, který říká, že považuji loňský rok za průměrný, což znamená, že byl horší než ten minulý a lepší než ten následující.
Optimista tedy nejste. Proč myslíte, že bude tento rok ještě horší než loňský?
Protože řešení skutečných problémů nebylo žádné. Pokračuje zadlužování vysokým tempem.
Ministr financí Andrej Babiš přece tvrdí, že je jediný ministr financí, který snížil státní dluh. Vy s tím nesouhlasíte?
To je součást mého očekávání, absolutní populismus, na kterém se dokonce podílejí i média.
Takže si nemyslíte, že vláda plní to, co slíbila před rokem při svém nástupu?
Vláda za rok neudělala nic.
Jak hodnotíte jako exministr financí kroky Andreje Babiše v resortu financí? Máte pocit, že se něco změnilo k lepšímu? Úspěšný majitel Agrofertu přece sliboval, že bude stát řídit jako firmu, tedy hospodárně, že sníží zadlužení státu…
Pojďme si říci, co říkal před rokem. Že někde najde sto miliard korun, nevím, kolik jich našel, ale sto jich určitě nebylo.
O sto miliard nás spíš opět letos zadluží…
Teď jsem někde četl, co se všechno od Nového roku mění. Kde se mění DPH a komu všemu bylo přidáno. Já chápu, že se to leckomu líbí, ale je to všechno na dluh.
Vy jste byl velkým kritikem i exministra Miroslava Kalouska. Když srovnáte jeho úspornou politiku s kroky Andreje Babiše, koho z nich považujete za lepšího šéfa státní pokladny?
To je podle starého českého přísloví z deště pod okap. Skutečná řešení nebyla ani za Kalouska, jeho propaganda byla také úspěšná, on ostatně vlastně naučil společnost, že 100 miliard korun ročního dluhu je krásné malé číslo. Ale bylo to doprovázeno kosmetickými úpravami, které aspoň neprohlubovaly státní dluh. To je pravda. Současné kosmetické úpravy ho prohlubují.
Takže by se dalo říci, že Miroslav Kalousek byl přece jen lepším ministrem, když státní dluh neprohluboval, ne?
Ne, já si myslím, že oba doktoři, kteří míří mimo podstatu onemocnění, jsou k ničemu a nedělal bych mezi nimi žádné plusy a minusy. Tohle je vítězství populismu a pokrytectví. Vezměme si neochotu politiků snížit spotřební daň na pohonné hmoty. Politici se vymlouvali na to, že i když se sníží spotřební daň, neprojeví se to v ceně benzínu. Současná situace dokazuje, že to jsou lháři, kteří hledali záminku, jak to neudělat. Dnešní pád ceny pohonných hmot dokazuje, že když klesá cena ropy, projevuje se to v cenách na benzinových stanicích. A pak tvrdili ještě jednu lež, a to, že při vyšší dani vyberou víc peněz. To už se také prokázalo, že neplatí. To je krásný důkaz, že naši politici buď ničemu nerozumějí, nebo lžou, protože ceny pohonných hmot klesají a klesají podle toho, jak klesá cena ropy. A tím pádem považuji za prokázané, že by bývaly klesaly ceny pohonných hmot, i kdyby bývali snížili spotřební daň, což samozřejmě měli. Pak se pokles ukáže na všech trzích, které jsou opravdovými trhy, to znamená, že je tam konkurence. Nefunguje to jen v případech, kdy není konkurence, nebo když někde existují zakázané dohody mezi těmi údajnými konkurenty. Teď se ukázalo, že mezi prodejci pohonných hmot je konkurence a že pod tlakem musí reagovat na cenu, za kterou nakupují, a proto snižují konečné ceny. Já jsem tuto marnou válku s Kalouskama a Sobotkama i dalšími vedl nejméně deset let. A teď se konečně ukazuje, že neměli pravdu. A já považuji za svoji povinnost upozornit veřejnost, že jí ti lidé lhali. Že snížení komponent ceny se projeví do finální ceny. Takže by to bývalo mohlo pomoci. Je strašně zajímavé, že teď všichni říkají, že snížení ceny pomůže rozvoji celé ekonomiky, což je samozřejmě pravda. Ale nebyla to pravda, když jsem říkal, že mají snížit spotřební daně, že se tím sníží cena pohonných hmot a že to pomůže rozvoji ekonomiky. Teď se k tomu nikdo nehlásí, protože k těm, kteří tomu nerozuměli nebo lhali, patřili skoro všichni.
Satisfakce to je pro Vás, ale i třeba pro sociálně demokratického poslance, exministra průmyslu a obchodu Milana Urbana, který snížení spotřební daně na benzin a naftu přes nesouhlas Andreje Babiše prosadil a způsobil tím málem rozvrat ve vládní koalici i sociální demokracii. O zákonu se tehdy muselo hlasovat po několika dnech znovu, což popudilo opozici, protože to bylo poněkud v rozporu s ústavou.
Já už nejsem aktivní politik, tak by se politici měli omluvit Milanu Urbanovi. Je prokázáno, že měl pravdu. Snížení ceny pohonných hmot bylo teď dosaženo jinak, zvenku, v podstatě náhodně, ale to nevadí, důkaz je to naprosto jasný. Já bych udělal ještě jiný závěr. Až se tyto vnější příznivé okolnosti začnou zhoršovat, tak bude správná chvíle přijít s tím ještě jednou a znovu navrhnout snížení spotřební daně. Čili ta myšlenka tímto nezaniká. Pokud zase začne stoupat ceny ropy, stane se znovu aktuální otázka, zda české vysoké daně na pohonné hmoty jsou dobrý nápad. A já jsem si jistý, že vysoké spotřební daně jsou špatný nápad. A protože jste se mne ptala na Kalouska, tak musím říci, že hlavně Kalouskův špatný nápad.
Myslíte si tedy, že tato vláda neudělala nic prospěšného, nebo vidíte alespoň někde nějaké pozitivní opatření, které byste ocenil?
Já se samozřejmě primárně koukám na ekonomické oblasti, to je to hlavní. Teď přemýšlím, jestli se někde nevyskytlo v tomto směru něco zásadního. Obávám se, že ne. V zemědělství nic, v průmyslu nic, v místním rozvoji také nic. Myslím, že zásadní změna k lepšímu žádná nenastala.
A v některé jiné oblasti? Třeba v justici?
Nikdy jsem nebyl kamarád Petra Nečase, to by vám potvrdil, ale myslím, že ten minulý rok by měl být prohlášen za rok justiční katastrofy, protože v předchozím roce se odehrálo obsazení Úřadu vlády policejním komandem a do dneška se nestalo nic, co by prokazovalo, že se tam děly hrůzy přiměřené tomu, aby tam to policejní komando mělo přijít.
Měly by to být hrůzy, které by se vyrovnaly následkům, které to vyvolalo – pád vlády, předčasné volby, v kterých pohořely tradiční politické strany, prezidentská vláda…
Tady se prostě odehrálo policejní zemětřesení, po kterém by přece měly být dodatečně poskytnuty pádné důvody a důkazy, které by to ospravedlňovaly. Proto bych ten rok prohlásil jako rok čekání na spravedlnost. A ona nepřišla.
Jak si vysvětlujete, že se o tom debaklu olomouckého státního zastupitelství nemluví? Je to proto, že nikoho moc nemrzelo, že byla smetena nepříliš oblíbená vláda Petra Nečase, byť velmi podivným způsobem, takže to nikdo už neřeší? Teď mají občané Andreje Babiše a zdají se být spokojení.
A to se nebojí toho, že takhle někdo může vydrancovat jejich obchod nebo jejich domácnost, když budou někomu nepohodlní? Na počátku vyvlastňování, když lidem brali velké statky, také to ti menší vítali. Ale jen tak dlouho, než přišli k nim. Tohle by přece mělo každého normálního člověka k smrti vyděsit, že něco takového, jako byla tato obrovská policejně-mediální kampaň, je vůbec možné. A pak nic, zavře se voda, a co bylo, to bylo.
A nikdo se tím nezabývá, nikdo nechce po olomouckém vrchním státním zastupitelství vysvětlení, důkazy, nikdo je nebere k odpovědnosti, že po takové akci, kterou mnozí označují za státní puč, nejsou schopni ani po roce a půl nic předložit.
Nikdo to neřeší. Myslím, že tohle je vrcholný příklad, co by mělo být horšího než policejní komando v kanceláři předsedy vlády. Ještě by mohlo být policejní komando na Pražském hradě? Tím končíme, výš už policejní komanda posílat nemůžeme. Takže to byla absolutně vrcholná policejní akce, která znamenala vlastně státní převrat. A po tom se nedělo nic. Jak říkáte, asi naprostá většina občanů je spokojena, a těch pár lidí, co jim to zničilo život? Kdo by se o ně zajímal.
Není nebezpečné i pro budoucnost, že se nic vlastně nezměnilo, že lidé, kteří se na této bezprecedentní akci podíleli, jsou ve svých funkcích dál, nikdo je nevolá k odpovědnosti, i když nebyli schopni tuto akci dodnes pořádně zdůvodnit?
Myslím si, že se prostě něco mělo stát. Buď měli ty lidi obvinit, nebo se jim měli omluvit, nemohou pořád jen říkat, co říkali doposud, počkejte, my vám to ukážeme. Ale tohle je bohužel charakteristické pro dnešní politiku nejen v případě této spravedlnosti/ nespravedlnosti, to je typické i pro jiné oblasti.
Pokud jde o ekonomiku, dochází k jejímu oživení, vláda si připisuje zásluhy za to, že díky ní stoupla důvěru jak podnikatelů, kteří více investují, tak občanů, kteří více utrácejí.
To, že lidi víc utráceli, je pravda, tím určitě v tuto chvíli vláda trochu k oživení přispěla, to bych jim nebral, jenže to dělá na dluh. A dělá to tak, že dlouho jí tohle přisypávání nemůže vydržet, protože ty dluhy prostě dlouhodobě zvyšovat nemůže, takže zásadní otázka zní, jak to bude pokračovat. Jak s tím rozporem, který spočívá v tom, že skoro všechno je čím dál na dluh, chtějí politici naložit. Stamiliardy nenašli a nenajdou, s žádným zásadním řešením ani nepřicházejí.
Jak vidíte tedy českou politiku a českou ekonomiku v tomto roce, když říkáte, že s žádným zásadním řešením ministerstvo financí ani vláda nepřicházejí?
Myslím, že tahle bramboračka bude pokračovat. Nevidím nikde nic, co by naznačovalo, že může dojít k nějakému obratu. Populismus a pokrytectví může ještě chvilku pokračovat, to ano. Nejsem schopný odhadnout, kolikrát si ještě Česká republika může půjčit sto miliard ročně, párkrát ano, na druhou stranu je celkem jasné, že sto let ne, možná ani deset let ne. To je podle mne zjevné, ale párkrát se ještě sto miliard vypůjčit dá, všem se to vlastně líbí, že se díky dluhům dělají populistické kroky. Je to evidentně populární. Jinými slovy naprostá většina veřejnosti netuší, k čemu to vede. Podobné, ještě mnohem větší problémy mají evropské země, které jsme donedávna považovali za zřetelně vyspělejší, jako je Španělsko, Portugalsko, Řecko, ale i Itálie, Francie, takže se to vlastně odehrává v atmosféře, kdy máme problémy, ale jiní mají ještě větší, čímž to ty naše problémy relativizuje. Z toho usuzuji, že bramboračka se ještě párkrát zopakuje.
Párkrát, tedy dvakrát?
Dvakrát asi ne, to asi víckrát. Věštil bych, že se to ještě více než dvakrát a méně než desetkrát zopakuje.
A jaký je váš názor na chování prezidenta Miloše Zemana? Jeho popularita poměrně razantně propadla, objevily se velké protesty při oslavách 25. výročí listopadu 1989 proti prezidentovi.
Já bych za prvé řekl, že se ukázalo, jaký hloupý a zase populistický nápad, odvádějící pozornost od podstaty problému, bylo zavedení přímé volby prezidenta. Národ ji vítal, byl z ní nadšen, možná ji dokonce většina vítá ještě dnes, a neuvědomuje si, že co se odehrává, není nic jiného než důsledek přímé volby, to znamená změna charakteru prezidenta, který není zodpovědný ani sněmovně ani Senátu. Stojí tedy mimo ně a z principu se stal jejich konkurentem. Byla vytvořena instituce, která se zodpovídá přímo voličům. A protože jsou volby jen v určitých intervalech, tak mezitím se moc nezodpovídá nikomu, protože může sázet na to, že do příštích voleb budou jiná témata a dokáže se zpopularizovat a přitáhnout na sebe pozornost. Mimochodem i to je charakteristické pro chování Miloše Zemana, že si uvědomuje, že je přímo volen a snaží se získávat podporu přímo svých voličů. On vůbec nemá žádnou motivaci obracet se k těm, kteří ho nevolili, když to řeknu zjednodušeně, k voličům Karla Schwarzenberga. A ti mu na to skáčou, soubojem s ním vytvářejí atmosféru, díky níž on bude snáze poutat pozornost svých voličů. To nejsou ani tak atributy Miloše Zemana, to jsou atributy přímo zvoleného prezidenta. Miloš Zeman to pouze bere na vědomí a chová se podle toho.
Jeho odpůrci ho kritizují především za zahraniční politiku, vytýkají mu jeho příklon k Východu, poklonkování Číně a Rusku. Jak se na to díváte vy?
Myslím si, že každý racionální politik v té dnešní objektivní situaci, a to je bohužel souboj Evropské unie s Ruskem, to má strašně těžké. Protože dnešní studená válka mezi EU a Ruskem je pro nás veliké neštěstí. Je to velká radost jen pro konkurenty Evropy a Ruska, víc pro konkurenty Evropy než Ruska, protože Rusko má možnost, a také to dělá, přeorientovat svou ekonomiku na Čínu a jiná rychle se rozvíjející teritoria, než je Evropa, což není tak těžké. My to s přeorientováním máme mnohem těžší, a já se nedivím, že politici jako Miloš Zeman se v té situaci snaží. On vlastně říká, Evropa je v útlumu, nechce-li Česká republika být v útlumu, musí si najít jiné partnery. Škoda, že Evropa ztrácí Rusko, Čína se nabízí jako ten největší a nejrychleji se rozvíjející trh, takže je to Čína. Ale myslím, že můžeme očekávat cesty Miloše Zemana do teritorií, jako je Brazílie, Indie, to jsou další země, kam se můžeme pokusit přeorientovat, abychom ten útlum, který nutně přinese studená válka mezi Evropou a Ruskem, aspoň zmírnili nebo dokonce obrátili. To je popis dnešní situace, v níž se musí současní politici pohybovat . Ono je to těžké, protože jakmile se někdo pokusí správně v této situaci zakličkovat, je druhou stranou obviněn, že je pomalu agent té či oné strany. To není jednobarevná situace. Já občanskou válku na východní Ukrajině také nevítám, ale to že se v tom dneska musí takhle bruslit a kličkovat, považuji za jasnou zprávu. S tím se nic nedá dělat. To máme sedět doma, vyvěsit vlajky, nebudu říkat koho, a radovat se, že tohle bude znamenat ekonomické potíže Evropy? To není správné řešení, ale v tuto chvíli vyhrává. V tuto chvíli před národem vítězí ti, kteří říkají, hurá do toho, tuhle válku vyhrajeme, ale dál nic. Mám dojem, že se nikdo z kritiků nepokouší najít z této situace nějaké východisko.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Libuše Frantová
