V souvislosti s koronakrizí se začalo hodně hovořit o potravinové soběstačnosti, o tom, že svět zavřených hranic ukázal rizika spoléhání na dovoz. Už také začala debata o tom, aby se Česká republika stala soběstačnou jak v některých oblastech průmyslu, tak i v zemědělství. Je to ale, podle vás, vůbec možné, když jak vlastnicky, tak vývozně jsme jasně napojeni na Německo, potažmo na EU?

Samostatný tah k naplnění takové idey by byl těžký a bolestivý, dlouhodobý a jistě ne bez nástrah těch, kterým jsme vazaly. Germanunieneurope a její nadšení přisluhovači udělají všechno pro to, aby k takovému pokusu ani nedošlo. Taková věc je možná pouze za předpokladu návratu ke geopolitice před více než sto lety, samozřejmě za jiných podmínek, logicky. Tak tedy udělejme všechno pro to, abychom se vrátili ke Slovensku, k Maďarsku a k Rakousku, udržujme blízkou spolupráci i s Polskem, a pak můžeme o takové restrukturalizaci nejen zemědělství, ale hospodářské politiky jako takové uvažovat.

Být vazalem Německa znamená dostat do koryta to, co není hodno eines großen deutschen Mannes. Podřadný český člobrda bude polykat navždy jen pomeje třetí jakosti. Pokud bude chtít první jakost, tak si bude muset na takový nákup našetřit, nebo si ho nějakým cirkusovým číslem zasloužit, ale ani přechod k euru mu k tomu, aby nakoupil levněji, rozhodně nenapomůže.