„Vystrčili jsme zadky a Západ nás vo*el,“ říká český herec. Kolegové? Protekční děti. Ani Babiš si nepočte

02.06.2020 7:01

HŮŘ UŽ BYLO? „Ekonomika se uzdraví, to je jistá věc, ale kdo nás zbaví těch nemocných debilů u kormidel, kteří nás navádějí na skalní útesy...?“ ptá se herec Michal Gulyáš. Řekl, co si myslí o potravinové soběstačnosti. A zopakoval, že EU není „hodná teta, ale škaredá sousedka“. Došlo i na naše „ekonomické počínání“ po roce 1989. „Namísto toho, abychom si vyhrnuli rukávy, tak jsme vystrčili zadky a nechali se do nich ‚vojet‘ za třicet stříbrných od toho hodného strýčka ze Západu,“ pravil Gulyáš. Přečtěte si, co pronesl v souvislosti s umělci.

„Vystrčili jsme zadky a Západ nás vo*el,“ říká český herec. Kolegové? Protekční děti. Ani Babiš si nepočte
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vlajka České republiky

V souvislosti s koronakrizí se začalo hodně hovořit o potravinové soběstačnosti, o tom, že svět zavřených hranic ukázal rizika spoléhání na dovoz. Už také začala debata o tom, aby se Česká republika stala soběstačnou jak v některých oblastech průmyslu, tak i v zemědělství. Je to ale, podle vás, vůbec možné, když jak vlastnicky, tak vývozně jsme jasně napojeni na Německo, potažmo na EU?

Anketa

Existuje v České republice rasová či národnostní diskriminace?

11%
89%
hlasovalo: 6570 lidí

Samostatný tah k naplnění takové idey by byl těžký a bolestivý, dlouhodobý a jistě ne bez nástrah těch, kterým jsme vazaly. Germanunieneurope a její nadšení přisluhovači udělají všechno pro to, aby k takovému pokusu ani nedošlo. Taková věc je možná pouze za předpokladu návratu ke geopolitice před více než sto lety, samozřejmě za jiných podmínek, logicky. Tak tedy udělejme všechno pro to, abychom se vrátili ke Slovensku, k Maďarsku a k Rakousku, udržujme blízkou spolupráci i s Polskem, a pak můžeme o takové restrukturalizaci nejen zemědělství, ale hospodářské politiky jako takové uvažovat.

Být vazalem Německa znamená dostat do koryta to, co není hodno eines großen deutschen Mannes. Podřadný český člobrda bude polykat navždy jen pomeje třetí jakosti. Pokud bude chtít první jakost, tak si bude muset na takový nákup našetřit, nebo si ho nějakým cirkusovým číslem zasloužit, ale ani přechod k euru mu k tomu, aby nakoupil levněji, rozhodně nenapomůže.

Německé hypermarkety jsou fajn, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že když si tam nakoupím, vyfasuji neviditelnou, avšak stále citelnou značku für Böhmen und Mähren. Abych byl ale spravedlivý, výběr je dostatečný a nejsem si jistý, jestli novodobé konzumfetky (mezi které se nepokrytecky do určité míry i já počítám) budou ochotny podstoupit zúženou nabídku produktů. Jejich demokratická představa světa je totiž založena na záplavě různorodých obalů a na deklarovaném množství chutí (tady už bych se z té skupiny s dovolením vyjmul, protože jsem v klidu ochoten přežít s dvěma druhy jogurtů).

Tihle lidé nikdy nepodpoří politiku soběstačnosti. Oni se chtějí dávit blahem u modrého korýtka se žlutými hvězdičkami nad hlavou.

A souhlasíte s tím, že bychom měli usilovat o potravinovou soběstačnost v co největší míře i za cenu, že se to podepíše na ceně produkce, jak upozorňují odpůrci této vize, kteří poukazují i na to, že by se zřejmě značně omezil sortiment, například – místo 15 druhů jogurtů třeba jen pět?

Tahle debata nemá smysl, pokud nepodnikneme kroky k jinému seskupení Evropy.

Když jsme mluvili o napojení na Německo a na EU… po roce 1989, podle statistik, začala česká společnost bohatnout. Nicméně využili jsme posledních 30 let k tomu, abychom si zajistili dobrou budoucnost? Bývá vytýkáno, že jsme český průmysl a majetek odevzdali do zahraničních rukou výměnou za lepší mzdy. Je to tak?

Jistě! Ale byli jsme tak zranitelní, hladoví po svobodě a spotřebním zboží – a síla kapitálu, připravenost a flexibilita domácích i zahraničních loupežníků byla tak silná –, že tomu nebylo možné odolat. Myslím, že i strůjci a zastánci z mého hlediska správné myšlenky, že ruka trhu je životadárná, nepočítali s tím, jak „kapsářsky“ a obratně se ta ruka umí chovat v situaci transformace. Díky naší poloze a historickému kontextu jsme ale pořád dopadli relativně dobře. Podívejte se kupříkladu na Ukrajinu, jak to vypadá tam. Obilnici světa rozkrádají „Vetřelci a Predátoři“ za pomoci místních mafiánských gubernátorů – a za chvíli jim nezůstane nic jiného než nekonstruktivní nacionalismus, extremistické menšiny a oči pro pláč. Ale toho nacionalismu ještě někdo využije, to nemám strach, ten se vždycky hodí pro vznik chaosu... my jsme dopadli ještě dobře, jako kurtizány z veřejného domu „Navoněná bída“...

A o jakých vysokých mzdách to mluvíte? To asi nebude celorepublikový průměr, že? Na to, jak makáme, máme prd, a ne vysoké platy. Možná Škodovka a pár společností, jinak platy v Německu jsou někde jinde. Ale zdejší eurosoudruzi nám to vysvětlí. Všechno tady bylo zastaralé, ekonomika nevýkonná, samý dluh... jen si poslechněte jejich „erudované“ přednášky. Udělají vám výklad o tehdejším totálním krachu a o téměř středověké zaostalosti ekonomiky a průmyslu. Já tedy rozhodně nejsem fanouškem socialismu, ale objektivně, nebylo to bůhvíco, začalo to drhnout dost podstatně, řítilo se to z kopečka, protože debilní, bolševičtí ideologové to stahovali ke dnu, ale bylo to naše. A namísto toho, abychom si vyhrnuli rukávy, tak jsme vystrčili zadky a nechali se do nich „vojet“ za třicet stříbrných od toho hodného strýčka ze Západu.

Mimochodem, já opravdu nechápu to dnešní nadšení „lobotomických, amatérských ideologů napříč společností“ pro tu dnešní neomarxistickou západní stoku. Mně se z nich chce zvracet.

Mluví se o ekonomické krizi, která – v důsledku epidemie a opatření, jež musela řada států podniknout – přijde. Ostatně čím dál víc se šíří názor, že budoucnost je černá a „dobře už bylo“. Jsou důvody k takovému pesimismu?

Moje filozofie je prostá. Raději umřít v boji, než chcípnout z přežrání nebo z leknutí! Věřím, že lidé se nepodělají a vykřešou ze sebe trochu toho „svátečního hrdinství“, a následky budou řešit a budou i odporovat těm, kteří konají zlo ve prospěch vlastního dobra! Následky jsou mizerné, protože celá tahle situace podporuje místní i světové psychopaty. A to je podstata společensko-politických problémů zasahujících i do hospodářství. Ekonomika se uzdraví, to je jistá věc, ale kdo nás zbaví těch nemocných debilů u kormidel, kteří nás navádějí na skalní útesy?

Jak by se společnost měla „semknout“ či přeorganizovat, třeba i s pomocí vlády a státu, aby případnou krizi přestála? Nemluvme jen o ekonomice, ale i o mezilidských vztazích. Říká se, že proti sobě stojí mladí a staří, město a venkov, manuálně pracující i ostatní…

Můj názor, moje osobní vize je jasná, ale nevím, jestli vás tím mám nudit. Tak jen obecně a jednou složenou větou: „Nevolte, občané, privilegované, zavedené politicko-mafiánské postavy a smázněte je nezájmem v celém širokém spektru jejich výskytu!“ A ještě jednu kratší větu dodám: „Volte zdravým, selským rozumem, volte čistým srdcem!“

Osobně bych zadal jednu velkou státní zakázku – a to pro výrobce naslouchátek s frekvencí naladěnou pro starší a pro mladší. Třeba by si ty dvě skupiny konečně začaly naslouchat a nastal by velký evoluční zvrat. Zavládla by jednota. – Naivní, já vím... (úsměv)

Je Andrej Babiš tím správným člověkem, který by nás měl provést nastávající krizí? Je na obtíž jeho minulost z 80. let, nebo naopak léta v komunistickém zahraničním obchodě může zúročit? A vadí jeho minulost budování ekonomického impéria, nebo i to může být výhoda?

Moje odpověď bude krátká, věcná a se symbolickým podtextem. Kdyby pan Babiš byl Baťa, byla by to výhoda. Pan Babiš není Baťa! Byť to v některých politických aspektech neshledávám v tuto chvíli nevýhodou. Baťa však nechtěl být státníkem – a to byla jeho mimořádná výhoda.

A já bych chtěl Baťu, který tu byl za Masaryka! Chápete mě? Proč mluvím o Masarykovi... jen se snažím o příměr státnictví. Protože bych chtěl státníka, který v kontextu toho dnešního evropského marasmu pochopil, že je dobré, když už máme svou Českou republiku, trochu zase cuknout zpět a přivinout se k rodině historicky blízkých národů. Blízká rodina ve spolupráci přežije krize lépe než jedna země na vodítku nějakého „europáníčka ze Zloprdova“.

Jen dodatek: Baťův tehdejší marketing (byť se to tak tehdy nenazývalo), to nebyl marketing na nejistých základech. To nevycházelo z poradců, ale z Bati, z jeho hlavy! Baťa věděl, že lidé jsou krví jeho úspěchu. Rozhodoval na základě rozumných návrhů a rozhodoval správně! Měl vizi – a ta vize byla zdravá, prospěšná a především převratná a úspěšná! To už historie potvrdila. Já myslím, že Andrej Babiš to má s lidmi jinak. Nemá Baťovu hlavu – i kdyby tisíckrát tvrdil, že má Baťovy úvahy a myšlenky! Vždycky to bude Babišova hlava, jiný marketing a PR jeho poradců.

Kdo kromě politiků by v této krizi měl být „lídrem“ a autoritou, která bude lidem ukazovat směr? Mohli by to být umělci? V minulosti sehráli svou roli v sametové revoluci...

Nutíte mne k odpovědi, která bude dalším hřebem k mému ukřižování v branži. Snad jen pouhý zlomek umělců má politickou vizi. Kdybych takového zástupce měl hledat, tak jedině mezi obcí spisovatelskou. Baletka ji nevytančí, malíř nenamaluje, zpěvák nevyzpívá... herec ji uhraje, ale někdo mu ji musí napsat do replik, a zůstane tedy závislý na příjmu textu a předepsaných situací.

Takže lze hledat mezi spisovateli, nikoliv mezi scenáristy. Scenárista nebývá obsáhlý filozof. A směr určuje pouze tvůrce filozofických myšlenek. Takže i tenhle výběr je zmenšený. Autor detektivek, autor románů z červené knihovny nebo autorka beletristického porna vám asi taky nepředloží vizi smíření a nastolení všenárodního ideálu.

Tedy nalezneme-li vůbec někoho k tomu i prakticky nadaného, aby inspiroval, pak je to ten pravý. Neměla by ho ovšem vybírat privilegovaná skupina zacyklená v kruhu vlastních zájmů a pseudoidealismu pod vlivem uměleckého egocentrismu a náhlé spasitelské mánie. To už se nějak, myslím v důsledku, jednou nepovedlo! I když – to byl trochu jiný případ. Situace by měla takovou osobnost vygenerovat. Stane-li se tak, toť otázka v dnešních ubohých časech...

V dřívějších dobách byli umělci pro některé lidi až „modlou“... ale právě v těchto týdnech jsme zažili z některých stran spíš útoky na ně poté, co si někteří stěžovali, jak moc je vládní nařízení spojené s bojem proti epidemii poškozuje. Čím to, že se přístup k umělcům, pohled na ně, v posledních letech tak výrazně změnil?

Doba se změnila. Konzum požral ideály, technologie okleštila city. Je to jednoduché. Já jsem do divadla nastupoval ještě za minulého režimu, začátkem osmdesátých let. V šatnách to bylo rozděleno na mladé, ti mluvili o holkách; na středňáky, ti hovořili o jídle a praktických běžnostech; a pak na doyeny, kteří debatovali pořád o nemocech.

Dneska, myslím, všichni žvaní o autech, o domech, o hypotékách, přeměřují si pindíky ve výdělku (to jsou ti, na které je vidět hodně) – a poezie múzy skomírá na komerčním viru, který „bohéma“ chytila s touhle prašivou, konzumní dobou. Na druhou stranu, v popředí názorové „jednoty“ stojí vyfoukané mozky, které zatápějí celku, tedy té nepropagované většině. Pak jsou všichni sloučeni, společně s bulvárním drekem, na jednu hromadu, a máte z toho zjednodušenou „skoro nenávist“ k umělcům.

Už jsem to říkal, a zopakuji to: „Všichni nejsou protekční smradi slavných rodičů, co udělali kariéru za minulého režimu a dnes na něj nadávají! Většina nepropagovaných umělců jsou lidé pokorní, pracovití a mnohdy ne úplně zorientovaní ve složité situaci. Proto se často naivně přidávají na stranu tendenčních názorů. Ke změně došlo, protože propagace odlišných názorů má prostituální charakter. Pak se nemůžeme divit, když nás někdo označí za prodejné děvky. Kdyby ti NĚKTEŘÍ, u kterých lze jednoduše dohledat jejich vzestup za minulého režimu a na základě tzv. tlačenky (dobový slang pro protekci), drželi hubu a dělali svou práci, bylo by všechno jinak. Ale to oni ne, oni musejí vystrkovat hlavy z ‚panské řitě‘, aby se zavděčili, a většině tím pádem zavařili!“

Když odbočíme od umělců... co vůbec ukázala pandemie o světové ekonomice? Je nadále udržitelné, aby se pouze kvůli ceně vyráběly pro celý svět na jednom místě výrobky, u kterých se v pandemii ukázalo, že jsou strategicky důležité?

Krátce: „Rozmlaťme globalismus a nakopejme globalistická prasata do jejich velkých zadnic. Udržme místní jedinečnost a rozmanitost – a to i tu průmyslovou! A obchodujme! Neregulujme!“

To je ode mne samozřejmě výkřik bezmoci. Systém se bude muset přeštelovat na ten starší, osvědčenější model. Půjde to pomalu, nebude to jednoduché a ještě nás čekají mnohá překvapení spojená s technologickou revolucí.

Evropská unie je projekt jen pro dobré počasí, zní nyní, když jsou mnozí z postupu Bruselu vůči koronakrizi skeptičtí. Nyní se navíc rodí plán Merkelové a Macrona, který by i nás mohl zavázat k tomu, abychom pomohli zemím EU zasaženým virem (a které jsou i tak na hraně ekonomického kolapsu), čili Itálii, Francii nebo Španělsku. Jde o prostou solidaritu, nebo bude naše země vysávána silnějšími? Jaký postup zvolit?

Řekl jsem to mnohokrát, tak to jen zopakuji: „EU není hodná teta, ale škaredá sousedka, co vám chce sebrat nejlepší úrodu ze zahrádky a rozdělit ji mezi všechny s tím, že jedna část sežere to nejlepší a zbytek rozdá do své rodiny, podle vlastního uvážení o prospěšnosti a oblíbenosti. Na zahradu vám pak nahází ohryzky a šlupky! Když se náhodou nadechnete k odporu, tak vás přes plot praští násadou od rýče a nabídne, že vám s ním vleze na pozemek a zryje vám ho k nepoznání!“

Postup? Vytvořit koalici se sousedy, kterým tenhle ordnung/foutre le bordel tety „Trudi“ a strýčka „Thé Chaud“, taky nesedí.

Naším „ideovým vzorem“ posledních 30 let byly Spojené státy. Nyní jsou značně zasažené pandemií. Jde jen o dočasný defekt, nebo má americká demokracie a americké postavení ve světě skutečně vážné potíže? Co s USA nyní bude? A stejně tak, jak ze situace kolem pandemie vyjde Rusko?

Vy mi pokládáte otázku, na jejíž odpověď čekáme všichni, protože podle toho pojede nová světová politika.

V minulosti jsme se připravovali na různé druhy krizí. Na krize migrační, na ohrožení terorismem, na ohrožení ze strany Ruska. Které „přípravy na krize“ byly zbytečné a jen plýtváním silami? Které se nám naopak vrátí?

No, nějak jsme zapomněli na krizi morální. Ta nás ještě pěkně přitlačí k zemi na kolena. Kromě koronaviru se léta letoucí šíří „virus psychopatie“, o kterém jsem už hovořil. Ten by mohl, podle prvních příznaků, společnosti „prožrat“ všechny důležité orgány nezbytné k dobrému fungování!

Takže mezitím, co odborníci hledají vakcínu na koronavirus, pojďme hledat vakcínu proti psychopatům! Všechno ostatní se za takových okolností přirozeně opraví samo, jestliže je zbavíme jejich patogenity a virulence...

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: David Hora
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zaříznutí Kubery? Senátor ODS jasně promluvil. A dal vzkaz Pavlu Novotnému

14:21 Zaříznutí Kubery? Senátor ODS jasně promluvil. A dal vzkaz Pavlu Novotnému

ROZHOVOR „Nechci zklamat kolegy starosty, sám dělám starostu pětitisícového městečka již dvacet šest…