Slavíme třicáté výročí od změny režimu v roce 1989. Pokud jde o listopad 89, kde je naše země v porovnání s rokem 2009?

Jsme podstatně dál než v roce 1989, ale ne tak daleko, kde bychom chtěli nebo mohli být – v životní úrovni, platech i politické kultuře. Varovný je vysoký počet pamětníků, kteří považují režim před rokem 1989 za lepší než ten současný. Dlouho se přehlíželo, že spousta lidí se nepovažuje za vítěze, nýbrž spíš oběti listopadu 89, a dnes se tím mnozí cítí být překvapeni. Jenže nezapomínejme, že četná očekávání roku 89 zůstala nenaplněna.

Rok 2009 a vlastně celá éra Mirka Topolánka a Petra Nečase ukázala, nakolik jsou politici vzdáleni občanům a občané politikům. Z neexistující vzájemné loajality vytěžily maximum nové strany a protestní hnutí, aniž by se od nich čekala jakákoli politická zkušenost. I na to ale bylo zaděláno už v roce 1989, když se podcenil význam stranické a ideové soutěže i význam vtahování lidí do stranických struktur.

I tehdy, po pádu Topolánkovy vlády, se tvrdilo, že země je nesmiřitelně rozdělená. Někdo podporoval ODS, někdo Paroubka. Navíc zuřila hospodářská krize. Jsme na tom dnes lépe? Někdo rád Babiše se Zemanem, někdo ne, každopádně se máme dobře...