Má prezident Zeman vaši důvěru? (Ptáme se od 1.5. 2022)Anketa
Rusko přestalo dodávat Polsku a Bulharsku plyn, protože státy odmítly platit v rublech. To odmítá i Evropská unie, i když některé její státy – tedy spíše firmy nakupující ruský plyn však už v rublech platit začaly. Jde například o Rakousko, Německo nebo Maďarsko. O čem to vypovídá?
Ruský vpád na Ukrajinu začal koncem února a platby za plyn v rublech jsou výsledkem vývoje, který se odehrál za poslední dva měsíce. Není to nic, co by se stalo ze dne na den. Když tedy odhlédneme od vývoje, který překvapil, přiznejme si, že ruskému rozhodnutí předcházelo vyloučení Ruska ze systému mezinárodních bankovních převodů SWIFT, kterým si – nakolik jsem jako naprostý laik stačil zachytit – banky navzájem posílají peníze. Fakticky tak nastala situace, že plyn potrubím tekl, ale platby na ruské účty nepřicházely.
Ta slavná „platba v rublech“ není nic jiného, než přímá platba ruským bankám, klidně v dolarech či eurech, aby si je ty banky mohly uchovat a za rubly vyměnit. Potíž tedy není v platbě za rubly, ale v tom, že ruský rubl se tímto procesem stává měnou krytou uhlovodíky, podobně jako americký dolar – donedávna krytý tím, že se za něj obchodovala nejen arabská ropa. Nebo čínský juan, za který se nejen arabská ropa začíná obchodovat nyní. Je to tedy rozpad obchodního systému, kterému dominovaly Spojené státy americké, a jeho nahrazení něčím jiným. To, čemu se Západ snažil desítky let bránit – v Libyi či Venezuele by mohli vyprávět.
Polsko a Bulharsko ten nový systém plateb odmítly, a jsou za to Kremlem trestány. Je za tím nejspíš víc, Polsko to schytává exemplárně, protože je tradičně nejhlasitěji protiruské, což je trochu pochopitelné, mají s takzvanými Moskaly staletí nevyřízených účtů. Bulharsko pak, protože bývalo nejvíce rusofilní ze všech států Evropské unie a Severoatlantické aliance a v Kremlu je nyní nejspíš vnímají jako zrádce. Naopak Rakousko připomnělo světu svou důkladnou neutralitu vyžadovanou s poválečnými mírovými smlouvami, Maďarsko se k rakouské neutralitě fakticky připojilo a Německo – to je v mimořádně prekérní situaci. Nejspíše tam vědí, že jejich vyspělý, ale na energiích závislý průmysl a vysoká životní úroveň nejsou bez stabilního zdroje paliv udržitelné.
Průmyslové Německo bylo vybudováno na uhlí, kterého se ale nedávno samo zřeklo. Alternativní zdroje jsou hezká šlehačka, ale pod nimi musí stát spolehlivý a laciný zdroj. Samotná geografie velí, že ten zdroj musí být z kontinentu, nikoli ze zámoří. A s Rusy zajisté taky mají své účty, ale zároveň moc dobře vědí, že v případě další eskalace jsou první na ráně a mají důsledky válčení s Rusy hluboko zažrané do historické paměti. Celé to tudíž vypovídá o tom, že pod polevou „západní solidarity“ a „evropské jednoty“ jsou normální zájmy jednotlivých zemí a národů, no a ty zájmy nejsou vždy shodné.
Poučné také je, že současná vláda, kterou jsme donedávna vnímali jako proněmeckou či probruselskou, je mnohem víc proamerická, nebo spíš protiruská. Možná je v tom nevyřčený komplex, typický pro členy rané ODS či TOP 09. Velké slovo tam mají lidé, kterým je okolo padesáti, v době okolo listopadu sotva vyrůstali z puberty, hrozně si přáli zabojovat si s komouši či Rusáky, ale Reagan, Gorbačov a vlastně i Václav Havel ten hrdinský boj odvedli za ně. A tak vášnivě přivítali možnost účastnit se druhého kola.
Jak se Evropské unii daří tuto krizi řešit?
My si především musíme uvědomit, že řešením situace je zastavení té zatracené války. Dobrých důvodů k tomu je více – krom zastavení zbytečného umírání a ničení je to i udržení prosperity evropských zemí a potažmo politické stability a vnitřního smíru, a konečně uchování Evropské unie jako takové. To poslední, přiznám se, nepokládám za osobní prioritu, ale chápu, že pro někoho to priorita je. A uvědomuji si, že další pokračování konfliktu povede k dalšímu oddalování zájmů členských zemí. Což je nejspíš něco, s čím v Rusku počítají, i proto na dopady svých akcí v Evropě tak ostentativně kašlou.
Nechtějte po mně radu, jak by příměří či mír měly vypadat, co by se mělo stát s Krymem, Doněckem, azovským pobřežím, a tak dále, ani jaký by měl být poválečný status Ukrajiny. Od toho by tady měli být diplomaté, a pak širší mezinárodní společenství – Indie, Čína, Japonsko či další mocné, leč nezainteresované země. Zatím se o nějaké zprostředkování snažil Izrael, vysmáli se mu. Západ podle mě zvolil tu nejhorší možnou strategii spočívající v průběžném vyzbrojování Ukrajiny, aby se válka táhla co nejdéle a Ivan tam ve stepi krvácel, jako krvácel v afgánských horách. Faktem je, že to může vést k vyčerpání Ruska, což je zjevně cílem některých stratégů.
Jenže to taky může vést k rozzuření Ruska a další eskalaci konfliktu, až do fáze jaderné války a konce světa, jak ho známe, nebo ke zhroucení zejména evropské ekonomiky, průmyslu a obchodu, sociálním a politickým konfliktům a konci světa, jak ho známe. Je to prostě riskantní strategie, při níž vůbec není jasné, kdo se nakonec bude smát, kdo bude radioaktivně zářit, a kdo bude jenom chudý nebo mrtvý.
Psali jsme:
Často se mluví o tom, že je třeba hledat jiné zdroje plynu, dovážet ho i z jiných kontinentů. Evropa na to však nemá vhodné LNG terminály, jejich budování, doprava loděmi i k potrubí a další si vyžádá značné náklady. Kdo je nakonec zaplatí? Budou to domácnosti a firmy na konci odběratelské sítě formou ceny plynu?
Zaplatí to nakonec evropský daňový poplatník a spotřebitel v cenách, vymrzlých domovech a celkovém propadu životní úrovně. Vydělají pak producenti zámořského plynu, tedy nejspíše Spojené státy, na čemž mě fascinuje americký cynismus. Jejich ekonomika rovněž není zdravá, globalizací a vzestupem Asie přišli o většinu výrob a trhů, sociálně připomínají starý Řím před rozpadem – ale vidím to z dálky, zevnitř to asi až taková divočina nebude. Šance zachránit svou ekonomiku na úkor zbídačených evropských spojenců může být lákavá, ale divím se, že jim nedochází, že pak, kromě zbídačených spojenců, žádné jiné spojence mít nebudou. Zbytek světa je buď nenávidí, nebo se jenom drží stranou a je rád, že ruská benzínka, jak se kdysi vyjádřila zesnulá madam Albrightová, nyní bude k dispozici pro ně.
Některé evropské země terminály budují a začaly s tím už před válkou na Ukrajině. Předpokládáte, že se část plynu do Evropy nakonec bude dovážet přes moře?
Nepředpokládám vůbec nic.
Vzala řešení problémů s plynem česká vládní pětikoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráti za správný konec? Premiér Petr Fiala (ODS) míří jednat o plynu do Polska…
Už jsem tu zvláštní mentalitu raných odesáků zmínil, tam nejde čekat nic jiného, než přimknutí k verbálně nejhlasitějším rusobijcům. Což jsou dnes Poláci. Kdyby vládě záleželo na téhle republice, snažila by se naopak co nejvíc skamarádit s Rakušany a Maďary. Kdyby k tomu chtěla ublížit Rusům, dělala by to chytřeji. Musí se například všechny dodávky zbraní hned vyřvat do médií? A plnila by zásobníky, dokud je čas a je čím.
Co by Čechům, kterým rostou účty za energie a paliva, co nejrychleji a nejvíce pomohlo? Plošné dávky na energie? Větší snížení daně u paliva?
Efekt těch dvou opatření je podle mě podobný, ale aspoň jedno by se mělo dít, a neděje se. Tady podle mě hraje svou roli jednak už dvakrát zmíněná mentalita odesáka, která také velí, že dávky jsou špatné a na chudý lid, který za léta relativní prosperity příliš zpychnul, patří přísnost, ale i to, že se současná věrchuška spodině, která léta volila kandidáty té druhé party, jednoduše mstí. Nikde jinde v Evropě totiž nevidíme takovou míru arogance vůči lidem, které současná situace přivádí do existenčních problémů. Je to až neuvěřitelné. Vláda vede válečnickou rétoriku a vlastně i politiku, ale vůbec se nesnaží o základ každého váleční, zajištěné zázemí a uchlácholené obyvatelstvo. Neslyším odnikud sliby, že se o zajištění lidí postarají, ani nějaké vyhlídky, že až konečně dobydeme tu Moskvu, nebo alespoň Doněck, bude našim lidem zase dobře. Oni snad vážně věří, že domácí frontu udrží represemi. A přiznejme si, že poté, co se jakékoli opoziční snahy společensky zdiskreditovaly za pandemie, je ta víra částečně oprávněná.
Kvůli válce na Ukrajině a dění ohledně zdrojů nejen ropy a plynu, ale i dalších potřebných materiálů a kovů, se velmi různí i výroky směrem k plánované zelené dohodě New Green Deal. Jedni tvrdí, že je třeba ho zastavit, neboť současná situace ukazuje, že je nereálný, druzí zase, že je třeba ho co nejvíce urychlit. Co aktuální události ukazují o zelené dohodě?
Zde absolutně nemám co měnit na tom, co říkám pořád – že přírodu, krajinu a životní prostředí odolnější klimatickým změnám jednoznačně potřebujeme, že cesty, jak to zajistit, jsou známy a že případná vhodná opatření mohou zajistit i bezpečnější zásobování potravinami a stabilnější hospodářské prostředí. A taky, že prakticky všechna „evropská“ klimatická opatření situaci nezlepšují, ale zhoršují. Brusel se jich ale nevzdá. Je na nich zaháčkováno příliš mnoho velkých hráčů – všechny ty expertízy, tučně vykrmované nevládky, dotační žraloci a státní zakázky, a co ještě horší, staly se základem bruselské ideologie.
Objevují se názory, že zatímco Ukrajincům nadšeně pomáháme a statisíce jsme jich už do země přijali, v roce 2015 jsme odmítali přijmout neúměrně menší množství uprchlíků ze severní Afriky mířících do Evropské unie. Je v tom nějaký rozdíl?
Jistěže je. Ukrajinci jsou mnohem víc „lidé, jako my“, čímž nemyslím hledisko rasové – byť i ta etnicita a jazyk jsou nám bližší, ale hledisko kulturní. Sovětská a postsovětská zkušenost, podobné pracovní návyky, rodinná struktura, kuchyně – je toho prostě spousta. Hlavně jsme ale v tehdejší migrační vlně viděli především mladé kluky, jejichž příliv destabilizuje každou společnost, a taky potenciál šíření expanzionistické islámské ideologie. Pohlavní složení Ukrajinců je přesně opačné, machometáni to opravdu nejsou.
Jenže ani ta současná vlna není bez rizik. Ukrajina je menší a napadený stát, ale to ruské tvrzení o „nacifikaci“ též není úplná báchorka. Nějaká část tamní společnosti – a nechci hádat, jaká – tam skutečně podlehla „banderovským“ báchorkám o vyvoleném národu, který neměl nikdy nic společného se zvířeckými Rusy a který je předurčen „obrodit“ nejen Ukrajinu, ale i celý dekadentní západ. Ti lidé, či jejich myšlenky, se mezi imigranty samozřejmě budou objevovat, takže si zejména v západní Evropě zaděláváme na tenze mezi nově příchozími, jejichž představa o západu odpovídá zhruba německé Třetí říši, a multikulturou, woke-ismem a grýndýlismem vycepovanými Západoevropany. A do toho všeho tady máme menšiny minulé, tedy islámské, africké a kdo ví jaké jiné komunity. Čekají nás prostě divoké časy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
