Advokát Sokol o stíhání Nečase a kauze Parkanová

Vaše klientka, bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová dostala za zveřejnění výslechů v kauze údajně předraženého nákupu vojenských letadel CASA pokutu 16 tisíc korun od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), protože prý porušila zákonnou povinnost zachovat mlčenlivost o osobních údajích. Vy jste jí zveřejnění poradil. Budete se proti udělení pokuty bránit?

Já se především musím chovat velmi zdrženlivě, protože jsme ve sporu s Úřadem na ochranu osobních údajů, takže nevyslovuji v této věci stanovisko nezávislého právníka, ale právníka, který je dotčen.

Mnohem víc by mne zajímalo, jak se k tomu stavíte vy? Já vám vysvětlím proč. To rozhodnutí Úřadu na ochranu osobních údajů v podstatě říká, že nikdo a nikdy nesmí zmínit obsah žádného protokolu, který byl pořízen v rámci přípravného řízení. To se v tomto případě nyní dotýká mé klientky, ale mnohem víc se to dotýká vás novinářů, protože vám to zakazuje se zmiňovat o jakémkoli obsahu jakéhokoli protokolu z přípravného řízení. Tudíž mám pocit, že víc to bere chleba vám než mé klientce, pro kterou je to spor, o němž jsem přesvědčen, že ho nakonec vyhraje, ale tento trend, kdy úřad říká, že celý protokol je osobní údaj a nikdo ho nesmí zveřejnit, se víc dotýká novinářů. Když si vezmete praxi, že noviny běžně citují části protokolu, ke kterým se nějak dostanou, komentují je a rozebírají, myslím, že se to víc dotýká médií než mé klientky.

Jak Úřad pro ochranu osobních údajů udělení pokuty zdůvodnil?

Úřad pro ochranu osobních údajů staví na paragrafu 8a až 8c zákona, o kterém se hovořilo jako o náhubkovém zákoně, a to ještě za situace, kdy se připouštělo, že za jistých okolností by snad bylo možné údaje, které jsou získány z protokolů, zveřejnit. Ale tento úřad se k tomu staví tak, že se to nesmí absolutně nikdy za žádných okolností, protože jde o osobní údaj. A tudíž je ta situace ještě horší, než byla při výkladech tohoto zákona. Ponechám stranou, že ten tzv. náhubkový zákon původně směřoval na ochranu poškozených a obviněných, aby o nich nikdo nezveřejňoval údaje, např. média, nicméně teď už je to tak, že nejen média, ale už ani obvinění nesmějí zveřejňovat údaje ze svého trestního spisu. V té cenzuře jsme se už dostali dál, teď už nesmí nikdo nic. Ve chvíli, kdy zveřejníte jeden protokol o nějakém výslechu, měli byste dostat pokutu, jako ji dostala moje klientka.

Zatím to vůči médiím úřad nepraktikoval, zřejmě si na zveřejnění nikdo nestěžoval jako v případě zveřejněných protokolů z výslechů svědků vaší klientkou? Neplatí, že kde není žalobce, není soudce?

Já myslím, že si nemusí nikdo stěžovat, měli by postupovat z moci úřední, proto mne spíš zaráží, jak to, že to nedělají, když se to tady zjevně děje. Já jsem v rámci vyjádření poukazoval na to, že moje klientka se mohla mimo jiné opírat o přesvědčení, že když úřad mlčky přihlíží této praxi, tak asi není nezákonná. A úřad mi na to odpověděl, že tento argument je bezvýznamný, protože přece poukazovat na to, že někdo jiný porušuje zákon, nemůže být odůvodněním, že zákon porušuje také ten dotčený. To znamená, že víceméně přiznávají, že ten zákon porušují všichni. Je tedy jen otázka času, kdy vyrazí na lov.

Ale nejde o kolizi mezi tímto náhubkovým zákonem a Listinou základních práv a svobod? Neobrátíte se na Ústavní soud, pokud byste s námitkami proti pokutě Úřadu pro ochranu osobních údajů neuspěli?

Já nechci předbíhat událostem, to není můj spor, je to spor mé klientky. V této chvíli sepisuji rozklad a v něm mimo jiné upozorňuji na to, že v této chvíli elementárně dochází k porušování práva na svobodu projevu.

Nešlo by v případě médií zase o porušování práva na šíření informací?

To je stejné, v jednom ustanovení je právo na svobodu projevu a právo na šíření informací.

Udělení pokuty je to jediné, co se v kauze vaší klientky, exministryně obrany Vlasty Parkanové, která je obviněna ze zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinností při správě cizího majetku kvůli údajně předraženému nákupu letadel CASA, děje? Policie ještě pořád čeká na informace, o které požádala Polsko a Portugalsko, které španělské vojenské letouny také nakoupily?

Byl vyslechnut ještě jeden svědek, který ale výslovně požádal, aby jeho jméno nebylo zveřejněno, a myslím, že je třeba to respektovat, nicméně ten svědek vypověděl jednoznačně ve prospěch mé klientky. Velmi informovaně vysvětlil, že cenové relace se jevily tehdy všem, kteří se v kauze angažovali, jako naprosto korektní.

Byl jste obhájcem i v kauze Nagyová, která vedla k pádu Nečasovy vlády. Jak hodnotíte postup olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana? Uběhlo pět měsíců a z velké razie se zabavenými dokumenty, miliony a zlatými cihlami nezbylo téměř nic, i když mnozí říkali, počkejte dva, tři měsíce a budete překvapeni, co všechno se objeví. Nic nového se zatím neobjevilo a přidělení tzv. trafik exposlancům ODS už Nejvyšší soud definitivně zarazil.

To je jednoduché. Základní je, že od samotného začátku bylo mimo pochybnost, že hrozí možnost, že obvinění nemohou být stíháni, protože jednali v rámci poslanecké imunity. Podle mého názoru bylo chybné, že se zahájila takováto akce, že tito lidé byli uvrženi do vazby a až pak se zjistilo to, co se mohlo prověřit mnohem citlivějším a mírnějším způsobem, že poslanci mají imunitu.

Státní zástupce se mohl už v květnu obrátit na Nejvyšší soud s dotazem, který posléze vznesl, jestli tento skutek je nebo není krytý imunitou. Byl by se dozvěděl, že je, což mi připadá naprosto logické, a trestní stíhání vůbec nemuselo být zahájeno. Nebo ho mohl zahájit jen formálně a počkat si na to, až Nejvyšší soud rozhodne, když bylo zcela evidentní, že tohle bude hrát velkou roli. Sám nejvyšší státní zástupce někdy v červnu přiznal, že složení poslaneckého mandátu je výkonem poslanecké funkce, které nelze trestně stíhat.

Ale nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman pak prohlásil, že Parlament zhruba před rokem podstatně zúžil otázku poslanecké imunity a Nejvyšší soud se vydal opačným směrem, když ji tímto usnesením rozšířil. Souhlasíte s ním?

Tady je rozhodující trestní právo, tady jde o to, jaký skutek má být stíhán. Měl být stíhán skutek, který jednoznačně spočíval ve výkonu poslanecké funkce. O žádné rozšíření imunity zcela jistě nešlo, šlo o to, že jejich poslanecké jednání nemůže být součástí toho popisu skutku.

Nepřekvapilo vás, že poprvé Nejvyšší soud zdůvodnil, že když jednání o trafikách probíhalo ve sněmovně, kryla ho imunita, a nechal tak prostor pro spekulaci, že pokud probíhalo mimo sněmovnu, už by ho bylo možné stíhat? Policie pak žádala sněmovnu o informaci, kde se v jaké chvíli bývalí poslanci pohybovali, ale nakonec jim to nebylo nic platné, protože Nejvyšší soud v dalším usnesení prohlásil, že jednání tehdejších poslanců bylo kryté imunitou, ať se uskutečnilo kdekoli. Může takové chování veřejnost chápat?

Mediální informace je taková, že to veřejnost zcela jistě chápat nemůže. Ale kromě toho to veřejnost nemůže chápat, protože je to vysoce odborný problém. To je stejné, jako kdybyste se pokoušela veřejnosti popisovat průběh neurologické operace, a lidé by říkali, že tomu nerozumí. Tak byste to nějakým způsobem zjednodušila a pak by z toho nakonec bylo, že tady řízli a tady řízli a nakonec to zašili. To je skutečně právně vysoce složitá věc, která souvisí s popisem skutku, což je terminus technicus, to souvisí s tím, jak má vypadat usnesení o zahájení trestního stíhání, což je další terminus technicus, a kromě toho formální listina, což zase souvisí s tím, co může a co nemůže být předmětem trestního stíhání.

A teď mluvím jazykem, kterému prakticky nerozumíte. Což je pochopitelné, protože to je odborný jazyk. A převést z odborného jazyka do hovorové řeči, o co v té věci šlo, je nesmírně těžké, protože ty odborné výrazy postihují tu podstatu.

Mne by zajímalo, jestli vy jste to aspoň pochopil, protože se zdá, podle vyjádření mnoha právníků, kteří nepochybně odborný jazyk práva také znají, že oni zdůvodnění Nejvyššího soudu nechápou a ani se s ním neztotožnili.

Veřejnost jen zmátlo, když se proti zdůvodnění Nejvyššího soudu namítalo, že tedy vlastně nebude trestné, když poslanec někoho na půdě sněmovny zavraždí, protože ho tam bude chránit imunita.

Já jsem tomu naprosto rozuměl, proto říkám, že mne to nijak zvlášť neirituje, protože ani nešlo o to, kde jednání tehdejších poslanců probíhala, ale o to, že šlo o jednání, které souviselo bezprostředně s výkonem poslaneckého mandátu. To je asi totéž, jako kdyby si někde v kavárně připravovali projev, který bude potom přednesen ve sněmovně. I kdyby o svém projevu mluvili nebo ho tam přednášeli, pak by i v kavárně byli kryti poslaneckou imunitou.

Tomu rozumím, proto jsem nechápala, že by mělo být pro trestní stíhání rozhodující, jestli poslanci o stejné věci jednají ve sněmovně, nebo mimo ni. Soudci ostatně zmátli i odborníky, policii a státní zástupce, když začali pátrat, kde jednání o přidělení trafik vlastně probíhala. Neměl Nejvyšší soud už první usnesení v této věci to vyjádřit jasněji, pak by se předešlo handrkování policie s představiteli Poslanecké sněmovny, zda žádané informace o tom, kde a kdy se poslanci pohybovali, vydají nebo ne?

Já to usnesení před sebou nemám, nejsem schopen ho teď analyzovat, ale vnímal jsem v něm hlavně tu část, co nelze stíhat. A ta byla pro mne důležitá, protože uváděla, že nelze, aby v popisu skutku, tedy v tom, co má být porušením trestního zákona, bylo něco, co je kryto imunitou, to znamená nějaké jednání poslance, na které se imunita vztahuje, třeba rezignace na mandát. Úvahy o tom, co by za jiné situace mohlo být, nebo nemohlo, jsem nečetl, to už je pro mne omáčka. Čtu v rozsudcích jen to, co je podstatné. Jestli tam taková úvaha v podobné podobě byla, je možné, ale pak to bylo spíš neštěstí, protože to svádělo k různým dalším výkladům.

Nejvyšší státní zástupce se podivil i nad tím, že Nejvyšší soud vyloučil stíhání tří exposlanců, protože bylo podle něj kryté imunitou, ale nevyloučil stíhání expremiéra Petra Nečase, který byl také poslancem. Prohlásil, že je to pro něj těžko uchopitelné. Vy tomu rozdílu rozumíte?

Pokud vím, tak pokud jde o expremiéra Petra Nečase, nebyl tam formulován žádný skutek. Soudci výslovně neřekli, že může být pro něco konkrétního stíhán. Oni řekli, že v této souvislosti se na něj nikdo neptal, tudíž teoreticky může být trestně stíhán. To je přece logické. Teprve kdyby se někdo pokusil naformulovat skutek, kterého se měl dopustit, a pokud by se ho dopustil jako poslanec, pak by se samozřejmě o tom dalo vážně hovořit. Já jsem to pochopil tak, že pokud se Petr Nečas v té věci angažoval, tak se v ní angažoval jako premiér, nikoli jako poslanec, z toho by se dalo obecně dovodit, že by byla nějaká trestní odpovědnost, pokud by byl nějaký trestný čin. Ale to je o čtyři patra výš, než je momentální realita. Momentální realita jsou tři poslanci a skutek, kterého se měli dopustit oni.

Žádný skutek, o kterém by bylo tvrzeno, že se ho dopustil pan doktor Nečas, nebyl nikdy formulován. Teprve, kdyby byl formulován, mohli bychom se o tom bavit. Vnímal jsem to jako vzkaz, že to, o čem soudci rozhodli, se nijak nedotýká expremiéra Nečase. Jinými slovy, že teoreticky může být stíhán, ale to neznamená, že může být stíhán v této souvislosti, nebo že se to přímo nabízí, nebo že musí být stíhán. To je stejné, jako kdyby řekli, že kdokoli v tomto státě může být trestně stíhán. A to je pravda. Jde o to, za co a za jakých okolností.

Ale když jsem četl média, tak jsem si řekl: Aha, oni pomalu ukázali na expremiéra, že on je tím, kdo by měl být trestně stíhán. Ve skutečnosti v rozhodnutí o tom není ani slovo. Lze z něj jen dovodit, že není vyloučeno, že za nějakých zvláštních okolností, když budou splněny zákonné podmínky, bude expremiér trestně stíhán. Ale totéž platí pro mne, pro vás, pro kohokoli. Když se prostě někdo něčeho dopustí, může být trestně stíhán.