Vaše klientka, bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová dostala za zveřejnění výslechů v kauze údajně předraženého nákupu vojenských letadel CASA pokutu 16 tisíc korun od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), protože prý porušila zákonnou povinnost zachovat mlčenlivost o osobních údajích. Vy jste jí zveřejnění poradil. Budete se proti udělení pokuty bránit?

Já se především musím chovat velmi zdrženlivě, protože jsme ve sporu s Úřadem na ochranu osobních údajů, takže nevyslovuji v této věci stanovisko nezávislého právníka, ale právníka, který je dotčen.

Mnohem víc by mne zajímalo, jak se k tomu stavíte vy? Já vám vysvětlím proč. To rozhodnutí Úřadu na ochranu osobních údajů v podstatě říká, že nikdo a nikdy nesmí zmínit obsah žádného protokolu, který byl pořízen v rámci přípravného řízení. To se v tomto případě nyní dotýká mé klientky, ale mnohem víc se to dotýká vás novinářů, protože vám to zakazuje se zmiňovat o jakémkoli obsahu jakéhokoli protokolu z přípravného řízení. Tudíž mám pocit, že víc to bere chleba vám než mé klientce, pro kterou je to spor, o němž jsem přesvědčen, že ho nakonec vyhraje, ale tento trend, kdy úřad říká, že celý protokol je osobní údaj a nikdo ho nesmí zveřejnit, se víc dotýká novinářů. Když si vezmete praxi, že noviny běžně citují části protokolu, ke kterým se nějak dostanou, komentují je a rozebírají, myslím, že se to víc dotýká médií než mé klientky.

Jak Úřad pro ochranu osobních údajů udělení pokuty zdůvodnil?

Úřad pro ochranu osobních údajů staví na paragrafu 8a až 8c zákona, o kterém se hovořilo jako o náhubkovém zákoně, a to ještě za situace, kdy se připouštělo, že za jistých okolností by snad bylo možné údaje, které jsou získány z protokolů, zveřejnit. Ale tento úřad se k tomu staví tak, že se to nesmí absolutně nikdy za žádných okolností, protože jde o osobní údaj. A tudíž je ta situace ještě horší, než byla při výkladech tohoto zákona. Ponechám stranou, že ten tzv. náhubkový zákon původně směřoval na ochranu poškozených a obviněných, aby o nich nikdo nezveřejňoval údaje, např. média, nicméně teď už je to tak, že nejen média, ale už ani obvinění nesmějí zveřejňovat údaje ze svého trestního spisu. V té cenzuře jsme se už dostali dál, teď už nesmí nikdo nic. Ve chvíli, kdy zveřejníte jeden protokol o nějakém výslechu, měli byste dostat pokutu, jako ji dostala moje klientka.

Zatím to vůči médiím úřad nepraktikoval, zřejmě si na zveřejnění nikdo nestěžoval jako v případě zveřejněných protokolů z výslechů svědků vaší klientkou? Neplatí, že kde není žalobce, není soudce?

Já myslím, že si nemusí nikdo stěžovat, měli by postupovat z moci úřední, proto mne spíš zaráží, jak to, že to nedělají, když se to tady zjevně děje. Já jsem v rámci vyjádření poukazoval na to, že moje klientka se mohla mimo jiné opírat o přesvědčení, že když úřad mlčky přihlíží této praxi, tak asi není nezákonná. A úřad mi na to odpověděl, že tento argument je bezvýznamný, protože přece poukazovat na to, že někdo jiný porušuje zákon, nemůže být odůvodněním, že zákon porušuje také ten dotčený. To znamená, že víceméně přiznávají, že ten zákon porušují všichni. Je tedy jen otázka času, kdy vyrazí na lov.