Ve středu vystřídá v USA prezidenta Trumpa prezident Biden. Co od této změny může očekávat svět?

Zásadní změnu politiky, jak zahraniční, tak i vnitřní, od Trumpova proamerického vlastenectví k liberálnímu socialismu (ani ne tak Bidena jako Harrisové). Předpokládám, že tato změna bude postupovat dvoustupňově, protože nevěřím, že Biden dokončí celý mandát a nejspíš někde v polovině to za něj převezme (ať již veřejně či neveřejně) viceprezidentka Harrisová. Zvýší se tlak na ekologii, sníží se napětí vyvolané obchodní válkou s Čínou a s EU. Po zkušenostech s Obamovou administrativou se navíc obávám dalších válečných konfliktů, které mohou USA iniciovat po světě. Je otázkou, jak dopadne snižování americké vojenské přítomnosti v Afghánistánu, případně dalších bojištích.

Lze tedy očekávat krátkodobé i dlouhodobé změny docela zásadního charakteru. Svět může jistě očekávat změny v americké zahraniční politice ve smyslu návratu k mezinárodnímu aktivismu USA (vměšování do záležitostí vybraných států, vývoz demokracie a barevných revolucí). Je pravděpodobný návrat USA k multilaterálním mezinárodním dohodám typu Pařížské klimatické smlouvy či iránské jaderné dohody (JCPOA). Určité změny lze očekávat v blízkovýchodní politice USA směrem k větší vstřícnosti k požadavkům palestinské autonomie.

Zásadnější bude proměna v rovině ideové, ideologické, hodnotové. A to jak směrem dovnitř USA, tak i směrem ven, protože postavení velmoci dodává i vnitřní politice jakýsi mezinárodní punc ve smyslu jejího vlivu na okolní svět, resp. výzvy k napodobování amerického vzoru. Zde nejspíš půjde o negativní změnu, od standardní volební demokracie a vlády většiny s respektem k ústavním právu politických menšin a občanským právům jednotlivců, k autoritářství a násilnému prosazování privilegií často umělých menšin a k rozbití tradičních společenských a rodinných struktur.