Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší?Anketa
V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jaké změny - dobré, i ty špatné - podle vás přinesl nový režim? Dovedl nás listopad 1989 k lepšímu životu?
Především bych rozlišil změny režimu, které dávají jiný prostor, od lepšího života, jenž je kategorií morální, a tedy záleží na každém z nás. Někteří dovedli žít dobrý život i v komunismu a jeho vězeních. Někteří žijí špatný život plný zloby či zločinů i ve svobodě. Svoboda jako plod sametové revoluce je bezesporu jejím nejlepším výsledkem. Ve svobodě je však život náročnější, protože nemáme jen volný prostor, ale také zodpovědnost, na kterou mnozí zapomínají. Vždy jsme zodpovědní za své činy před Bohem, ale i před svým svědomím, před společností a před dějinami. Za příklad nezodpovědnosti považuji život na dluh, který budou splácet naše děti (ať už jde o jednotlivce, nebo státní rozpočet), nebo ničení mravního prostředí. Jsme příliš sobečtí. Kdybychom více milovali, hledali bychom více dobro druhých, respektovali bychom právo dětí na stabilní rodinu a věrnou lásku rodičů vytvářející skutečný domov.
Jak jste prožíval listopadové události?
Nežiju ve vzpomínkách, takže detaily si nepamatuji. Jako venkovský farář jsem se snažil vést lidi a zvláště mládež k budování společného dobra. V aktivitách jsme šli vždy dál, než oficiálně dovoloval režim, takže jsme byli připraveni hned využívat nový prostor. Setkání s těmito lidmi a jejich potomky mi dnes přináší radost.
Myslíte si, že se česká společnost již vypořádala se svou komunistickou minulostí?
Určitě ne, i když se mnoho věcí změnilo k lepšímu. Při vypořádání nejde jen o trestání viníků, ale i o nápravu našich deformací, o rozvinutí toho, co kvůli komunismu zakrnělo. Když se duchovně prázdní materialisti vrhli na konzumismus, máme situaci, kterou často kritizujete, například korupci, násilí, domácí násilí.
Promiňte, ale nezaspala tady církev?
Nespali jsme. Podařilo se mnoho věcí. Bohužel, ani veřejní činitelé, ani sdělovací prostředky to nechtějí vidět. Udělali si z nás laciný terč ve spojení s restitucemi, protože nejsou schopni zaujmout voliče či čtenáře konstruktivními tématy. Pozvednutí společnosti se však může podařit jen tehdy, když na něm budeme spolupracovat.
Kam podle vás česká společnost směřuje? Jaké očekáváte její proměny v následujících letech?
To je velká otázka. Jestli se nedokážeme změnit, tak budoucnost nevidím růžově. Ale ještě není pozdě, i když je nejvyšší čas. Pokud začneme respektovat právo nejen dané lidskými zákony, ale i právo Boží a přirozené, spravedlnost a poctivost, pokud vyjdeme z uzavřeného egoismu, ztratíme strach z dětí a dokážeme žít pro početnější rodiny, nasadit se pro jejich výchovu, může se naše společnost uzdravit.
Co se podle vás mělo v porevolučních letech udělat jinak?
Distancování od starého režimu mělo být radikálnější a mělo se zabránit rozkradení republiky. Na druhé straně mělo být méně chaotických experimentů, například ve školství.
V anketě redakce ParlamentníchListů.cz se ptáme veřejnosti: Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší? Jedna z možností je, že by měl vládnout Dubček a Komárek a měli budovat socialismus s lidskou tváří ve stylu roku 1968. Tato možnost mezi čtenáři jednoznačně vede. Co k tomuto lze říci?
Dvakrát se do stejné vody vstoupit nedá. Dějiny se neopakují. V roce 1989 už nebyla atmosféra roku 1968. Komunistická ekonomika byla na dně. Ani „komunistická lidská tvář“ ji už nedovedla postavit na nohy. Anketoví zastánci této cesty jsou asi ze starší generace, nebo lidé málo informovaní.
Psali jsme:
Jaké jsou podle vás v současnosti největší problémy České republiky?
Rozhádanost a sobecké, stranické zájmy. Nedostatek zájmu o společné dobro. Lidé nejsou špatní, jak ukazuje například štědrost při různých humanitárních a charitativních sbírkách. Ovšem jako je důležitější, co jsem, než co mám, tak ke štědrým darům by bylo dobré přidat ušlechtilost srdce a kvalitu ducha. Ale to je výzva pro budoucí úsilí.
Jaké jsou podle vás klady a zápory ve srovnání s minulým režimem?
Za diktatury měli všichni zaměstnání a snad byla i větší bezpečnost, ovšem za cenu omezené svobody a lidských práv. Jedna ideologická centrála se snažila řídit myšlení všech lidí. Nemuseli jsme zamykat kostely ze strachu před zloději, jak to musíme dělat dnes, ale je pravda, že mnohé kostely a všechny kláštery zavřela komunistická vláda hned po svém nástupu a co ukradla nejen církvi, ale i všem soukromníkům, nemělo v historii obdoby.
Demokracie nezaručuje všem práci, protože se svobodou dává i zodpovědnost. Dobře funguje tehdy, když jsou lidé nejen podnikaví, ale i solidární. Demokracie potřebuje dobře vychované lidi. Tady máme velký dluh, protože mnozí si představují, že v demokracii se nemusí vychovávat, že si každý může dělat, co chce. Výchova je úkolem pro rodinu a školu, ale i kulturu a sdělovací prostředky. Ty musí vést lidi k přemýšlení a nabízet příklady vhodné následování.
Myslíte si, že je demokracie dnes v ohrožení?
Největším nebezpečím pro demokracii nejsou lidé zvenčí, ale sami obyvatelé, pokud ztratí morální kvality nebo se nechají otrávit a přejdou do pasivity. Kde rozhoduje většina, je důležité, aby se k moci demokratickou cestou nedostali darebáci, protože pod vládou lůzy se vždy volá po pevné ruce, která by mohla znamenat konec demokracie. Přímé ohrožení dnes nevidím, ale ztráta bdělosti a zanedbání výchovy se nedá snadno napravit. A pak může být pozdě.
Jste významným představitelem katolické církve. Co si myslíte o současném papeži Františkovi a jeho snaze církev modernizovat? Je to v dnešní době nutnost?
S přístupem papeže Františka jsem velmi spokojený. Nemyslím si však, že církev modernizuje, snad užíváním nových komunikačních prostředků, ale v různých změnách a nečekaných přístupech či gestech mu jde především o evangelní autentičnost, tedy návrat ke kořenům. Co věří, to také říká a dělá. Jestli toto spolu s duchem chudoby považujete v zemi, kde se většina honí za majetkem, za moderní, pak je to skvělé znamení. Jak je vidět z mnoha reakcí, je papežovo jednání oslovující. Kéž by ho mnozí nejen obdivovali, ale i následovali. Je krásným znamením naděje.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
