Od tragické smrti studenta Jana Palacha uplynulo padesát let. Myslíte si, že jeho hrdinská smrt měla smysl, nebo byla zbytečná, když cíl – vyburcovat národ, který se začal smiřovat s okupací vojsk Varšavské smlouvy, nesplnila?
Jan Palach byl svým způsobem svědomím národa. Jeho čin určitě zbytečný nebyl. To, že pak nastoupila normalizace, že se dělaly maškarády s jeho hrobem, že se moc snažila, aby jeho jméno upadlo v zapomnění, neznamená, že jeho čin byl zbytečný. Jako se Češi hlásí k odkazu Jana Husa, který byl upálen v Kostnici a podstoupil dobrovolně mučivou smrt, hlásí se k Janu Palachovi, který také podstoupil mučivou smrt. Je to prostě hrdina.
Jak vnímáte, že v Parlamentu jsou lidi jako komunista Zdeněk Ondráček, který v Palachově týdnu v letech koncem osmdesátých let mlátil obuškem lidi, kteří přišli připomenout hrdinnou smrt Jana Palacha? Nebo že bývalý šéf KSČM Miroslav Grebeníček, který před časem prohlásil, že Palachův čin nebyl namířen proti komunistické totalitě?
Když jsem řekl, že Palach je svědomím národa, tak pan Ondráček žádným svědomím národa není. To je opačný případ. On se nechá spláchnout klidně do kanálu a znovu vyleze ven. A to samé je Miroslav Grebeníček. To jsou lidi, kteří tyjí z toho, že existuje část starých komunistů, kteří je budou volit, dokud nevymřou. To je jen parazitování na těchto lidech. Kdyby je poslanci nedávali do žádných komisí a opouštěli síň při vystoupení těchto dvou mužů, tak bych se tomu vůbec nedivil.
Když při zvlášť nestoudném vystoupení nějakého komunisty odejdou demokratičtí poslanci ze sálu, někteří kritici to prezentují jako pohrdání voliči, kteří jim dali hlas ke vstupu do Sněmovny. Takže vy to jako pohrdání voliči nevidíte?
Já jsem řekl, že tihle dva svědomí nemají, to je jejich individuální věc. Na rozdíl od Palacha na ně nikdo vzpomínat nebude. Po padesáti letech po nich neštěkne ani pes. Ale je to i ostuda komunistické strany, že si tohle nechá zvolit na kandidátku. Přece jen jsou tam lidi, kteří se třeba nepodíleli na žádných restech minulosti, sice věří nějakému špatnému a zlému ideálu, ale mají nějaké schopnosti, takže měřit je s Grebeníčkem a Ondráčkem by bylo špatné. Je to i chyba komunistické strany, že si takové lidi dává na kandidátku.
Má čin Jana Palacha, který se odehrál v pohnuté době okupace před padesáti lety, ještě dnes co říci mladým lidem, kteří tu dobu nezažili? I když jméno Palach mladá generace většinou zná, nedokáže zasadit jeho čin do historických souvislostí, takže v podstatě nemůže chápat, proč zvolil tak tragickou a bolestnou smrt.
Jeho jméno by určitě mělo být v učebnicích dějepisu ventilováno co nejsilněji. Protože Jan Palach byl student filozofické fakulty, zemřel mladý, zvolil dobrovolnou smrt a to, že jeho pohřeb nevedl k pádu, zničení ani k oslabení normalizačního režimu, naopak ten režim ukázal zuby a vrhnul se na všechny ostatní, nemohl tušit. Ale on se zachoval stejně jako Gabčík nebo Kubiš, kteří šli zabít Haydricha, riskovali život, a pak se zastřelili. To jsou příklady, které dokazují, že nejsme jen národ čecháčků a švejků, ale také máme své hrdiny.
Kdo tohle tvrdí, zapomíná, že máme mnoho hrdinů, například legionáře, kteří bojovali v Rusku nebo Španělsku, nebo vojáky, kteří byli v roce 1938 rozhodnuti chránit naše hranice. A tehdy zklamali politici, nejen naši, ale především našich západních spojenců.
Přesně. A jsem přesvědčen, že by se to mělo připomínat, protože dneska společnost spěje k nějakému spotřebnímu naturalismu, ale velikost Palachova činu přebíjí všechny tyhle požitky současnosti, které nás odvádějí od reality.
Kvůli ocenění poslanci Zdeňku Ondráčkovi, který se jako příslušník pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti podílel na potlačení demonstrací během Palachova týdne, se stal terčem kritiky i Český svaz bojovníků za svobodu. Proti ČSBS opakovaně vystupuje například poslanec Jakub Janda, který řekl, že jde o „pofidérní spolek adorující bývalé estébáky, konfidenty, komunistické policajty a jiné přisluhovače režimu“, a kvůli tomu čelí dokonce trestnímu oznámení od ČSBS. Premiér Andrej Babiš už nechtěl přidělit svazu šestimiliónovou dotaci, ale na tlak komunistů ji svaz nakonec dostal. Jak vy se na jednání vedení tohoto svazu, především jeho předsedy Jaroslava Vodičky, díváte?
Samozřejmě tenhle spolek parazituje na odboji a je to konjunkturálně přizpůsobeno současné situaci. Oni tíhnou k ultralevici a jsou to takoví spojenci komunistů. Beru to tak, že tito lidé se schovávají za nějaký spolek, ale stejně je to táhne jinam.
Prezident Miloš Zeman proslavil termín „lepšolidi“. Vysvětluje ho tak, že jsou to lidé, „kteří se považují za něco lepšího než my ostatní, a neustále nám radí, co máme dělat, své názory považují za nadřazené názorům ostatních“. Jak to vlastně prezident myslel? Co je „lepšočlověk“ podle vás?
Nevím, jak to přesně myslel. Vykládal jsem si to tak, že mluví o tom, co existuje skutečně, a to jsou snobové. To jsou lidé, kteří si o sobě mnohé myslí, přitom nejsou nijak geniální. Snobismus existoval a bohužel bude existovat dál. Jestli myslel, že lepšolidi jsou snobové, nevím, ale já snoby také nemusím. To není můj šálek kávy.
Česká společnost je rozpolcena, část je přesvědčena, že je u nás ohrožena demokracie. Režisér Jan Hřebejk vyzývá, abychom šli do ulic. Ale další zase říkají, že dnes existují jiné možnosti, že máme svobodné volby, jejichž prostřednictvím má docházet ke změnám politické garnitury. Jaký máte názor jako právník a bývalý politik? Je na čase, aby odpůrci vlády hlasitěji promluvili?
Ať se jde režisér Hřebejk léčit. Tady skutečně existuje demokracie, máme svobodné volby. To, že lidé nevyužívají volební právo a že účast v komunálních volbách nedosahuje ani padesáti procent, do Senátu dosahuje jen patnácti procent, ještě neznamená, že tady není demokracie. Jestli si někdo myslí, že nahradí svobodné volby tím, že nažene sto tisíc lidí do ulic a oni svrhnou vládu, měl by si uvědomit, že každá další vláda může být svržena stejným způsobem. To se ani ty volby nemusí konat. Ať se pan Hřebejk odstěhuje do Paříže, demonstruje tam se žlutými vestami, ale jestli tohle má být pro nás vzor, tak s tím absolutně nesouhlasím. Tady demokracie ohrožena není, soudy fungují řádně, Parlament se schází, prezident funguje, byť jeho výkon je ovlivněn tím, že není zcela zdráv. Já jsem nezaznamenal, že by OSN nebo Evropská unie přijaly nějaké usnesení, že je u nás ohrožena demokracie. To, co říká Hřebejk, jsou naprosté nesmysly.
Co jste měl na mysli, když jste řekl, že prezidentův výkon funkce je ovlivněn jeho zdravotními problémy? Jeho prohlášení nebo kroky?
Já jsem neměl na mysli vůbec jeho duševní stav a způsob výkonu funkce. Ale on je svými fyzickými zdravotními problémy s chůzí omezen při významných aktech. Jeho zahraniční cesty se musí přizpůsobovat jeho zdravotnímu stavu. Tak to prostě je. Ale pořád mu to myslí a mentálně plnohodnotně vykonává svůj úřad. Nezaznamenal jsem, že by byly nějaké problémy. Víme, jakým zdravotním komplikacím musel čelit prezident Václav Havel, když vykonával tento úřad. Myslím, že to zvládal s vypětím všech sil a nejlépe, jak mohl.
Takže nesouhlasíte s kritikou některých posledních výroků prezidenta na adresu Bezpečnostní informační služby nebo Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, které poukazovaly na možná rizika používání mobilních telefonů a technologií čínské firmy Huawei kvůli jejímu možnému napojení na čínské tajné služby?
Miloš Zeman vždycky byl a bude kontroverzní. On nikdy nebyl člověkem, který se bude unášet proudem. Takový není, on bude klidně plavat proti proudu. On má svůj názor a ten prosazuje. Pro mne je cennější, když někdo stojí za svým názorem, než když nemá žádný. Kdyby byl prezidentem pan Drahoš, mohli bychom si číst titulky z novin a on by je jen komentoval. Takhle by to asi vypadalo. To je člověk, který nemá názor a není osobností, takže nesouhlasím s tím, že by prezident Zeman dělal nějaké problémy. Řeknu vám jméno politika, který je daleko kontroverznější. Jmenuje se Trump. Ten mění názory během dvaceti čtyř hodin, jmenuje a odvolává své ministry, nejdřív hrozí severní Koreji atomovou válkou, pak řekne, že je mu Kim Čong-un nejsympatičtější. A mohu jmenovat i jiné politiky, kteří byli v minulosti kontroverzní, třeba generál de Gaulle. Ten podle mne patří mezi absolutní špičku francouzských osobností, protože prosazoval velikost Francie. Byl tak hrdý, když byly studentské demonstrace, odstoupil, podle mne naprosto bezdůvodně. Ale takový on byl. Takže pro mne je lepší, když je někdo kontroverzní, ale svůj, než když je někdo beztvará hmota, jako byl pan Sobotka, nebo Gross. To jsou pro mne nepřijatelné tváře, které nikdy nikam neprorazí.
A pokud jde o tajné služby, já jsem se hrozně bavil, když vypukla aféra, že nás ohrožují čínské a ruské tajné služby. Ony tu nejsou tajné služby Izraele, nepracuje tu CIA, není tu průmyslová špionáž Francie, Anglie nebo Německa? To přece je a bude. I my máme své zpravodajské služby, které pracují na území jiných států. Ale to není nebezpečné. Mně se na tom nelíbí, že se vytrhnou dvě tajné služby, které jsou nepřáteli, a ty ostatní, které dělají totéž, mimochodem Merkelovou odposlouchávala CIA a byl z toho mezinárodní skandál, jsou v pořádku, protože to není ruská tajná služba, ale americká tajná služba. Byl bych rád, kdyby se nemátli lidi, jako to bylo v dobách totality, kdy mandelinka bramborová byl americký brouk, teď nám zase bude škodit každý čínský mobil. Copak ty americké mobily nemohou být zneužívané? Jde jen o to, aby se jedna značka znemožnila s tím, že je možný odposlech. Ale ostatní mobily jsou v pořádku. To je všechno účelové.
Není nebezpečnější, když jde o tajnou službu totalitního nebo autoritativního režimu, než když jde o tajnou službu demokratického státu, ve kterém jsou nějaká pravidla a kontrolní mechanismy? A jestli jde o našeho spojence, nebo protivníka?
Kdo nám dává právo říkat, jaký je kde režim? Čína je druhá největší mocnost světa, a jestli to bude pokračovat jako dosud, do pěti, šesti let předhoní Spojené státy. Nevím, co pak budou ti lidé říkat, když bude nejsilnější mocností, která bude mít své základny na Měsíci, a bude brána jako totalitní stát. V Číně je řízený státní kapitalismus, vládne tam jedna jediná strana – komunistická, i kdyby se změnil režim a vládl tam Kuomintang, tak bude také jediná vládnoucí strana, protože Čína je země s miliardou lidí, tam nejsou možná pravidla, která by vedla k rozpadu státu. Ať bude v Číně u moci kdokoli, ať tam bude třeba nějaká republikánská strana, opět bude chtít vládnout monokraticky. Jinak to nejde, Čína má svou historii, měli tam císaře, nikdy tam nezažili demokracii jako na Západě.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
