Když vás oslovila Suverenita s nabídkou kandidovat do Senátu, proč jste se rozhodl to přijmout?
Zaujala mne nabídka kandidovat za okres Litoměřice. Je pro mne zajímavé, protože se tam odehrává střet, který platí pro celou republiku. Tím je střet o budoucnost nemocnice, protože tam jsou snahy zprivatizovat litoměřickou nemocnici do rukou Penty. A já jsem dlouhodobě jako exministr zdravotnictví proti tomu, aby se klíčové, zásadní nemocnice privatizovaly. Prosazuji, a myslím si že správný model, že zásadní slovo bude mít veřejný sektor, buď stát, kraj nebo město, a ne soukromý subjekt. Líbilo se mi, že v rámci tohoto okresu mohu přispět k záchraně místní nemocnice, aby se nedostala do rukou soukromého subjektu, kdy dojde k výrazné redukci zdravotní péče, lékařů a sester a většinou to nekončí úplně dobře pro pacienty. A v druhé řadě mám se Suverenitou stejný pohled na migraci. Od začátku Suverenita i já říkáme, že migrace tak, jak dnes probíhá, je velký problém, ohrožuje Evropu, konečně jsem o tom napsal román Řád, který byl vloni vydán a který nějakým způsobem upozorňuje na to, že za nějakých sto let může Evropa vypadat jinak a ten obraz vůbec nebude pěkný.
Fotogalerie: - Romové proti diskriminaci v Evropě
V souvislosti s vaší kandidaturou se samozřejmě nabízí podezření, že vám jde hlavně o získání imunity a o oddálení výkonu zatím nepravomocného rozsudku. Hrálo to ve vašem rozhodování nějakou roli?
To vylučuji a na důkaz pravdivosti svého tvrzení odkáži na to, co už proběhlo. Byl jsem obviněn jako poslanec, měl jsem tehdy imunitu, přesto mně to nijak nepomohlo, naopak jsem požádal Poslaneckou sněmovnu o vydání k trestnímu stíhání. Takže mne to nijak neochránilo ani mně to nepřineslo nějakou výhodu proti komukoli jinému. Kdybych se do Senátu dostal, udělal bych totéž, to znamená, že bych požádal o své vydání. A protože nejsem součástí nějakých partiček jako docent Svoboda, který je ve stejném postavení jako já – trestně stíhané a nepravomocně odsouzené osoby – a je poslanec, nemohu spoléhat na to, že se mne nějaká partička zastane. A ani bych na to spoléhat nechtěl. Pokud by to nastalo, požádám o vydání a na sto procent budu vydán. Takže se to trestní řízení nezdrží ani o jeden den.
Takže nepochybujete o tom, že kdyby byl Senát požádán o vaše vydání, budete v každém případě vydán?
Jak jsem říkal, pokud by to nastalo, požádal bych o vydání a jsem na sto procent přesvědčen, že budu vydán.
Jste už připraven i na to, že budete muset nastoupit do vězení, pokud rozsudek, podle kterého máte jít do vězení na několik let, bude pravomocný?
To samozřejmě nastat může, ta pravděpodobnost tady je, byť je tady pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu, které označilo policejní odposlechy za nezákonné a to rozhodnutí je platné a podle zákona musí být respektováno. Protože mám neblahou zkušenost s řadou českých soudů, vím, že mnohdy je výsledek úplně jiný, než jak existují platná a pravomocná rozhodnutí, takže ten výsledek je ve hvězdách. Netuším, jak to dopadne, nedá se to odhadnout, proto jsem i připraven v případě, že budu odsouzen, jít do vězení. S tím bohužel v té situaci musím počítat, byť jsem přesvědčen, že jsem nic špatného neudělal. Konečně i soud prokázal, že nikdo nebyl poškozen, nikomu neschází žádné peníze a nepřihlásil se nikdo, komu by vznikla škoda.
Ale Nejvyšší soud znovu vrátil policejní odposlechy do hry, když prohlásil, že jsou jako důkaz přípustné.
Zapomíná se na to, že Nejvyšší soud vydal akademický výrok, že má jiný názor než Vrchní soud, nicméně sám Nejvyšší soud konstatoval, že toto rozhodnutí nesmí mít žádný dopad na vývoj v mé kauze. A to je součástí výroku Nejvyššího soudu, ale opomíjí se, že něco takového tam existuje.
Znamená to, že vaše naděje, že se soudní rozsudek zvrátí ve váš prospěch, stále trvá? Skutečně si myslíte, že může dojít k tomu, že nakonec odsouzen nebudete?
Mělo by to tak být, protože to je názor i ústavních právníků, některé byly i publikovány. To znamená, že jsme v situaci, kdy je tady rozhodnutí Vrchního soudu, které ze zákona musí být respektováno, a je zde doporučující akademický výrok Nejvyššího soudu, který ale nesmí mít podle Ústavy dopad do této živé kauzy. Bude to takový test, zda žijeme v právním státě, nebo si tady může každý ohýbat zákony a Ústavu, jak ho napadne a jak potřebuje. Takže to bude zajímavé. Tady už nejde o Davida Ratha, jestli skončí nebo neskončí ve vězení, ale bude se rozhodovat o tom, jestli u nás platí nebo neplatí Ústava.
Vy jste v minulosti několikrát naznačil, že víte, jak probíhal sponzoring ČSSD, už ve vašem vystoupení před hlasováním o vašem vydání v Poslanecké sněmovně jste sliboval, že vytáhnete na světlo, jak se financuje politická strana. Zatím jste nic takového ze stranických kuloárů neprozradil. Proč? A hodláte to přece jen udělat?
Jednak nemám ve zvyku namáčet do problému nějaké konkrétní lidi, protože si myslím, že nedělali nic špatného, stejně jako jsem přesvědčen, že ani já jsem nedělal nic špatného. Určitě to mohlo být vykládáno jako porušení nějakého zákona, to nevylučuji, ale nevedlo to k tomu, že by to kohokoli jakkoli poškodilo nebo někoho neoprávněně zvýhodnilo. Všichni jsme tehdy sháněli sponzory pro sociální demokracii na různé typy voleb, já jako relativně vysoce postavený člen sociální demokracie, a člověk, který byl hejtmanem a poslancem, jsem byl samozřejmě opakovaně různými funkcionáři žádán, abych pomohl sehnat sponzory. Já jsem tuto žádost zase většinou přenášel na své spolupracovníky a kolegy, například Kottovi, a ti, pokud jsem věděl, to zase přenášeli na jiné, třeba i paní Salačovou, která podle odposlechů doktorce Kottové slíbila, že sežene mnohamilionové dary pro sociální demokracii. To je zmapováno i v odposleších, mohu to i potvrdit, ale od začátku říkám, že šlo o sponzory, nikoli o peníze, které by jakkoli souvisely s veřejnými zakázkami. Jediná souvislost, která tam byla, je, že někteří z těch sponzorů, byly firmy, které se také ucházely o veřejné zakázky ve Středočeském kraji. To byla jediná spojitost. Ale vyšetřování neprokázalo, že by zakázky byly nějak zmanipulovány. Takže i soud musel konstatovat, že ty zakázky probíhaly přesně podle zákona, jak měly. Bylo tam vždycky více uchazečů a víc nabídek. Odnášíme situaci, kdy jsme se snažili pomáhat sociální demokracii. Výsledkem bylo, že se to obrátilo proti nám a policisté a státní zástupci to interpretují jako úplatky. Přitom nejsou žádné důkazy a já naprosto odmítám, že by to mělo vazbu na veřejné zakázky. Takže taková je situace a takový je stav věci.
Těžko můžeme předpokládat, že firmy dávaly milionové dary z čistého altruismu, že za to neočekávaly nebo nedostávaly nějaké výhody od lidí, kteří byli u moci a kteří o veřejných zakázkách rozhodovali.
Byla by minimálně chyba si myslet, že to takto někoho nenapadlo. Nicméně já osobně jsem nikdy nikomu neslíbil jakoukoli výhodu za to, že nás nějakým způsobem podpořil ve volbách. Dokonce na to existují odposlechy, kdy doktor Kott říká doktorce Pancové, že nemá cenu, aby kdokoli z těch firem jednal se mnou, protože doslova říká: „Hejtman jim vždycky řekne, že platí rovné podmínky pro každého a že pro ně nemůže nic udělat v rámci těchto soutěží.“ To jsou části odposlechů, které bohudík existují, ale nebyly bohužel medializovány, policie a státní zástupci nedali médiím tyto části k dispozici, tudíž jsou jen součástí spisu. A když na ně v rámci trestního řízení upozorňuji, všichni dělají, že o nich nevědí. Já mohu jen sám za sebe kategoricky říci, že jsem nikomu neslíbil ani neposkytl žádnou výhodu v rámci jakékoli probíhající veřejné zakázky. Odkazuji na policejní znalecké posudky, které konstatovaly, že veřejné zakázky ve Středočeském kraji probíhaly za ceny obvyklé, to znamená, že v žádném případě nebyly předražené.
Když jste veřejně ohlašoval svoji kandidaturu, prohlásil jste, že vám nejde o to, jestli uspějete, teď jste prohlásil, že počítáte s tím, že budete vydán, pokud bude Senát požádán o vaše zbavení imunity, nejde vám tedy spíš o zviditelnění vaší kauzy, aby znovu zazněly nějaké vaše argumenty před vynesením konečného rozsudku?
Určitě ne. Jsem připraven do toho jít naplno, byť samozřejmě vím, že moje pozice není vzhledem k mému trestnímu stíhání jednoduchá. Skutečně mi nejde o nějaký post senátora, o imunitu už vůbec ne, ta by mi stejně nepomohla, jsem dokonce připraven navrhnout Senátu, aby funkce senátora byla čestná, aby senátoři nepobírali žádný plat, pouze jim byly hrazeny náklady, které s touto funkcí vznikají. Jsem připraven jít touto cestou, protože mi nejde ani o plat, ani o pozici, protože mám svoji profesi, jsem lékař a účastním se i nějaké správy rodinných firem, v oblasti podnikání jsem aktivní. Jde mi o to, že tady z veřejné debaty zmizela některá témata, jako klíčové téma vidím právě osud nemocnic a jejich budoucnost, to znamená, zda se tady udrží veřejné nemocnice na vysoké úrovni nebo budou pomalu privatizovány a budou se pomalu rozkládat a upadat, jak to vidíme v nemocnici v Sušici, ve Vrchlabí a mnoha dalších.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
