Syrští sirotci zahýbali Sněmovnou i médii v posledních dnech. Návrh europoslankyně Michaely Šojdrové přijmout padesát dětí ze Sýrie neprošel. Jak vy hodnotíte celou poslaneckou diskusi? A měli bychom dětem ze Sýrie pomoci?

K té debatě se nechci vyjadřovat, protože byly slyšet názory různé, od velmi, řekněme, racionálních, a to dokonce i protichůdných, nicméně racionálních, až po různé demagogicko-předvolební žblebty. Můj postoj je takový, že každý člověk musí být otevřený k pomoci jiným lidem, to znamená samozřejmě nejen ve své rodině, ale i ve svém okolí. Jsem přesvědčen, že i jako stát musíme být rovněž otevření a kdekoliv pomáhat. Co se týká dospělých utečenců, běženců, problémů v Africe nebo v jiných částech světa, tam máme pomáhat a zasazovat se spolu s mezinárodním společenstvím o to, abychom zlepšovali podmínky lidem u nich doma. To je první věc. Ale co se týká malých dětí, jsme schopni je na nějaký čas přijmout. Pokud se najdou i pěstounské rodiny, tak Syřané byli, jak víme, vždy vzdělanou skupinou. Jestliže jde o kojence nebo velmi malé děti, neměl by to být problém. Něco jiného je, jestliže by byli dětmi nazývání náctiletí mladíci, to je skutečně jiná kategorie.