Máte za sebou už celou řadu úspěšných kampaní, těch do Poslanecké sněmovny i kampaň senátní. Jak se cítíte před tou letošní? Zdá se, že bude velmi vyostřená.
Ukazuje se, že atmosféra je opravdu napjatá, a to z mnoha důvodů. Ať jdu kamkoli, setkávám se s otázkou bezpečnosti. Teď k nám zrovna neproudí zástupy migrantů, i tak ale lidé cítí určité ohrožení. I přes skvělá čísla z poslední doby také stále zůstává téma zaměstnanosti a příjmové situace českých občanů. Hodonínsko bohužel patří mezi regiony, kde je stále dost lidí bez práce.
Zmínil jste migraci. U vás na jižní Moravě i v jiných koutech republiky v dopravních prostředcích se najednou znovu setkáváme s pasovou kontrolou...
Ano. Tyto zážitky vzbuzují v lidech obavy. Já se ale domnívám, po hlásání blbých nálad je konečně čas nabídnout náladu dobrou. Česká republika je dnes ekonomickým premiantem. Vzniká prostor pro růst mezd, a to nejen pro lékaře, zdravotnický personál, nebo třeba učitele, kde přidává vláda. I firmy mají dost prostředků, aby lidem mohly za jejich práci nabídnout lepší ohodnocení. Na to by měl samozřejmě navázat růst starobních a invalidních důchodů, aby životní úroveň opisovala křivku hospodářského posilování.
Zvednutí otázky uprchlíků označují někteří za populismus. Mají se politici tohoto tématu chopit, aby z něj netěžili extremisté?
Jednoznačně ano. Pro příklad ani nemusíme chodit daleko. Kdyby na Slovensku neprojevil SMER Roberta Fica pevný postoj k migraci, dovolím si tvrdit, že extremisté typu Mariana Kotleby by dnes měli třicet procent a byli ve vládě. Já jsem si proto rozšířil i heslo sociální demokracie: „Lidé si zaslouží jistoty“. Já dodávám: „jistoty a bezpečí“. Protože k čemu nám ony jistoty budou, když se ve vlastní zemi budeme bát?
Psali jsme:
Ve vztahu k jistotám, o kterých mluví sociální demokracie – co vlastně může senátor voličům nabídnout?
Díky relevantně malému volebnímu obvodu mohou senátoři skutečně naslouchat názorům lidí, kteří do nich vložili důvěru. Nejde tolik o partajní příslušnost. Senátor se zodpovídá zejména svým voličům a svému svědomí. Proto bych chtěl jako příklad zmínit dva zákony, které se mi spolu s kolegy v Senátu podařilo prosadit.
Ano, prosím...
Jsou to první tři dny placené nemocenské dovolené a druhý je omezení práv pro exekutory. Věřím, že Sněmovna oba brzy také schválí. Poslední, typicky moravský, je pak zákon o toleranci 0,8 promile alkoholu pro cyklisty. Je to zákon pro slušné lidi, kteří si chtějí třeba na vinařské cyklostezce dát pohárek dobrého moravského vína. Do budoucna chci bojovat za vyšší důchody a zvyšování životního minima, které by mělo patřit k dávkám, na které se nevztahuje exekuce. Možná by pak různé nebankovní instituce zvážily půjčky, u kterých kalkulují s exekucí sociálních dávek.
Jak vnímáte regionální rozměr senátorské práce?
Pro mě to znamená například podporu výstavby plavebních komor u Rohatce a Hodonína, které by město napojily na turisticky atraktivní Baťův kanál. Stejně tak je to dobudování rychlostní silnice R55 s potenciálem přitáhnout do našeho regionu nové investory. Je to ale i podpora místních firem a cestovního ruchu, který se pojí s našimi tradicemi a kulturou. Nedávno jsem byl například na festivalu cimbálových muzik v Plžích. Tamní sklípky mají potenciál stát se památkou UNESCO, což by mohlo být právě tím pravým impulzem pro rozvoj turistického ruchu.
Jste velmi aktivní na sociálních sítích. Rezonují tam tato témata?
Určitě ano. Na Facebooku propaguji i různé místní folklorní akce a reakce jsou velmi pozitivní, napříč generacemi. Nedávno se ke mně na hodech v Prušánkách hlásil jeden teenager, že si uděláme selfie. A nakonec jsem se dozvěděl, že mě má na Facebooku v přátelích.
Psali jsme:
Většinou si chtějí lidé pořídit selfie s vámi. S kým byste se ale chtěl vyfotit vy?
Kdybych chtěl trošku podráždit média, řekl bych, že s budoucím prezidentem či prezidentkou Spojených států nebo s ruským prezidentem Putinem. (smích) Musím ale přiznat, že mi chybí selfie s mým dobrým kamarádem Robertem Ficem, kterého si zároveň velmi vážím jako premiéra.
Pozornost novinářů umíte přitáhnout nejen selfie. Rozruch vzbudil i jeden z vašich posledních hovorů z bazénku, kde jste vyzval k obraně našich tradic. Můžeme se těšit na další?
Určitě ano. Podle mého názoru je třeba vnášet do politiky emoce a nebát se menší provokace. I seriózní média se bulvarizují a tímto způsobem je nakonec přivedete i k věcným tématům, o kterých by jinak nenapsala.
Jako poslední musím zmínit, že nadpis „Těžká váha do Senátu II“ na plakátu vylepovaném ve vašem volebním regionu už příliš nekoresponduje s vaší současnou vizáží.
To byl bohužel můj dluh z dob, kdy jsem byl ministrem. Nabral jsem asi třicet kilo. Dnes už to mám dole, ale chce to pevnou vůli. Stejně jako politika. Bez ní člověk přibírá a také se mu často nedaří prosadit vše, co by chtěl.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
