Je jasné, že byty Ostravsko- karvinských dolů, které měly podle původní dohody při prodeji OKD už dávno za netržní ceny patřit tamním obyvatelům, změnily opět majitele. Od společnosti Residomo je koupila švédská společnost Heimstaden Bostad. O čem přesun podle vás vypovídá?
Jen připomenu, že Residomo nebylo vlastníkem bytů. Residomo jako společnost byla vlastněna investičními fondy Blackstone a Round Hill Capital. To znamená, v minulosti ten bytový fond, který společnost Residomo spravovala, vlastnily fondy.
Tyto fondy podle mého názoru měly základ v Americe, a sledují se zájmem situaci v České republice a možná – to spekuluji – je právě dění kolem OKD přimělo k tomu, že opouštějí tento rizikový fond, který je historicky vázán smlouvou o prodeji akcií společnosti OKD. Ve Sněmovně se hovoří o nepřevoditelnosti bytových jednotek jako takových. Čili si myslím, že i tohle mohlo sehrát roli. Akciový fond, který má ve svém portfoliu akcie desítek seriózních investorů, možná pocítil potřebu toto rizikové portfolio prodat. Nevím, je to možné.
Druhá věc je, že druhým nabyvatelem je také velmi známá společnost, která vlastní velký bytový fond po Evropě, profesionálně ho spravuje. Necháme společnosti čas, aby se ukázala, jakým bude správcem nebo vlastníkem společnosti Residomo. Každopádně je zajímavé načasování tohoto prodeje.
Proč?
Protože existuje předpoklad, že vyjednávání o prodeji mohlo časově souviset se zahájením vyšetřování vyšetřovací komisí k OKD.
To byla i má další otázka. Souvisí prodej s vyšetřovací komisí k OKD?
Mohlo by to souviset, ale tady jde o čirou spekulaci.
Když se podíváme z pohledu nájemníků, bude to pro ně změna k lepšímu, vzhledem k velikosti firmy?
To je otázka. Zmíněné fondy byly také obrovské, a šlo o vlastníka velice bohatého. Dnes nový vlastník koupil společnost Residomo. Nevím, zda dodá do společnosti nové manažery, nebo ji nechá ve stejném manažerském složení jako doposud. Pak bychom mohli očekávat stejný styl fungování společnosti Residomo jako v minulosti. Objevují se kritiky obyvatel.
Kauzu OKD už má na stole nejvyšší státní zástupce. Jste spokojen, že to dospělo až do této fáze, po dlouhé práci vyšetřovací komise?
Samozřejmě, protože zadání vyšetřovací komise bylo zmapovat celé období, protože práce byla rozdělena do tří etap. To znamená etapa prvotního založení privatizace společnosti OKD a podniku jako takového. Po roce 1990 etapa druhá – tedy ztráta majority a převzetí společnosti pány Koláčkem a Otavou. A třetí etapa byl konec společnosti OKD. To znamená tunelování a přivedení společnosti ke krachu.
V těchto třech etapách jsme se zabývali trestněprávními podezřeními, která v kauze byla, a závěr zprávy vyšetřovací komise OKD hovoří o konkrétní zodpovědnosti osob tak, jak si komise myslí, že v té věci figurovaly.
Otázka zní, jak státní zástupce a orgány státu k tomu obecně přistoupí. Předpokládám, že ve vší vážnosti prověří důkazy, které jsme posbírali a předložili. Je zajímavé, že k mnoha důkazům, s nimiž jsme měli možnost se seznámit, soudy a orgány činné v trestném řízení ještě doposud neměly přístup. Teoreticky je možné, že se některé starší věci, které byly odloženy pro nedostatek důkazů, otevřou znovu, protože se důkazy objevily.
Fotogalerie: - Možná přijde i premiér
Kauzu OKD už několikrát policisté řešili, ale vždy bez výsledku, věc byla odložena. Domníváte se, že současné důkazy jsou přesvědčivější? A jak je možné, že předtím k nim neměli přístup?
Vyšetřování, které probíhalo v minulých desetiletích, bylo vždy ovlivněno zažalováním podezření už ke konkrétní věci. Žádný z těch vyšetřovatelů, kteří OKD dostali na stůl, na to nepohlížel komplexně. To znamená, nezačal od začátku kauzy, nepohlížel na jednotlivé aktéry, nehodnotil jejich činnost, prostě vzali jednu věc – třeba podezření na zneužití informací v obchodním styku, a tak začali hledat a dokladovat. Ale samozřejmě – což je otázka systematické práce státních zástupců, kteří se měli podívat na figuranty, jak fungují dále, co udělali předtím a podobně – celou kauzu neprobírali, samozřejmě kvůli tomu neměli přístup ke všem materiálům, které s kauzou nesouvisely přímo. Mají oprávnění zasahovat do věcí, které můžou zdokumentovat v rámci šetření.
My jsme měli možnost vzít celou kauzu od začátku do konce a hledat souvislosti, které na první pohled nebyly zřejmé, když jste věci vytáhla jednotlivě. Ale když jste je poskládala do časové osy, tak z toho vyvstaly zajímavé výsledky. Co se třeba týká figurování Koláčka (Viktor, pozn. red.) s Otavou (Petr, pozn. red.), kteří podvedli vládu. A vlastně jejich spolupráce s Bakalou, jak se vyvíjela, kdy k němu přišli a tak dále. Tyto údaje všeobecně známé nebyly, paradoxně považuji tehdejší vládu, která rozhodla o prodeji minoritního podílu ve společnosti OKD, za podvedenou vládu. Oni jasně deklarovali, že kdyby věděli, že to neprodávají Kolečkovi s Otavou, ale někomu jinému, tak to nikdy neprodají.
Dobře. Tedy říkáte, že vláda byla podvedena. Ale pochybila zároveň, jakým způsobem ošetřila prodej, a jak si dala pozor na to, aby ke zneužití nedošlo?
Samozřejmě, to je druhá věc, a tady se ukazuje šlendrián devadesátých let. V mnoha věcech účelový šlendrián, kdy účel světil prostředky, a stát byl ten, kdo byl dojen, a který tahal vždy za kratší provaz. A jasně se ukazuje, že zájmem státu bylo privatizovat soukromý kapitál, a ne zajišťovat zájmy státu.
Je jasné, že jste momentálně jedním z mála lidí – společně s kolegy z vyšetřovací komise –, kdo skutečně může říci, že má přehled a rozumí tomu, co všechno se kolem OKD stalo. Museli jste porozumět všem souvislostem, načasování a vše nastudovat. Zní mi to celou dobu, jako byste byl naprosto přesvědčen o tom, o čem se už mluví přes dvacet let – tedy že OKD byl připravený podvod a manipulace pro zvýhodnění určitých osob…
Myslím, že to tak bylo. Samozřejmě, signály a informace, které komise soustředila a také je popsala, tomu jasně nasvědčují. Jednalo se o organizovanou činnost organizované skupiny, která měla zájem získat společnost OKD jako takovou.
Můžeme pochopitelně v závěru hledat možnosti, které se otevřely, já osobně budu nyní hovořit za sebe: Myslím si, že jejich záměrem bylo levně koupit a rozdělit společnost, vytáhnout nejlukrativnější věci a rozprodat ji s obrovským ziskem. Ale jakmile Zdeněk Bakala do společnosti vstoupil, tak zjistil, že koupil slepici snášející zlaté vejce v podobě rostoucí cen uhlí a rozhodl se vlastnictví protahovat a nakonec získat těch svých 65 miliard, které odtud vlastně odvedl, a přivedl společnost ke krachu až později. Roli tedy sehrál prospěch delšího fungování společnosti OKD a situace na trhu. Někteří svědci dokonce říkali, že kdyby věděli, jak se to bude vyvíjet, šli by do toho úplně stejně, co se týká nákupu bytů, protože signály už tehdy existovaly. Otázka je, kdo o nich věděl a měl k nim přístup.
Další věc je, že v celé kauze – a ta zpráva je veřejná, dá se do ní nahlížet – je zcela zřejmé, že klíčovou roli hrála nějaká úřednická nezodpovědnost, popřípadě fungování více lidí na konkrétních místech, kteří jsou ve zprávě vyjmenováni, a kteří sehráli klíčovou roli v rámci schvalování a předkládání vládě k souhlasu.
Jak vnímáte různou kritiku ze strany politiků k práci vyšetřovací komise? Například Lubomíra Zaorálka, Miroslava Kalouska a dalších. Co říkáte na námitky, že trestní oznámení není podložené a jména jsou nahodilá…
Šetření jako takové má na starosti orgán činný v trestním řízení. Vyšetřovací komise zjistila skutečnosti, proto podává trestní oznámení, proto žádá, aby se tím zabývaly orgány státu, které k tomu mají pravomoci. Na nich je, aby zhodnotily skutkovou podstatu. Na nich je, aby zhodnotily například, zda se jedná o promlčený trestný čin, popřípadě zda jsou překážky, které brání řádnému šetření, a tudíž promlčecí doba neběžela. To vše jsou věci, které orgány musí učinit.
Co se týká kritiky, popřípadě emotivních vyjádření týkajících se projednávání této zprávy, tak musím říct – jelikož se jedná o kauzu, která se tolik let vlekla, a tolik politiků a historiků se přes tuto kauzu proplétalo – že mnozí z nich logicky cítí určitý díl zodpovědnosti, a může jít i o způsob určité obrany, nebo jak se říká zjednodušování pohledu na věc. Tedy, že vlastně o nic nejde, že je to výmysl a oni, když byli ve funkci, věděli, že o nic nejde a najednou se diví, že se ukázaly podklady a důkazy. Tady hovořím samozřejmě hlavně o Kalouskovi, který měl jako ministr financí v rukou možnosti, na rozdíl od Zaorálka, který byl pouze členem strany, která minoritní podíl prodávala. Byť významným, a zabýval se tím.
Když se objevuje kritika od konkrétních osob, které v kauze nějak figurovaly, ať už v roli poradců nebo jejich zástupců a dalších, nabízí se otázka, zda nejde o relevantní obranu jejich činnosti. To spatřuji jako zcela normální a s tím nemíním polemizovat. Je to jejich právo – svoji úlohu a svoji roli v celé kauze po tolika letech vykládat tak, jak si myslí, že to vnímají oni. A ne tak, jak se na to dívá komise.
Fotogalerie: - Czech Trade s Havlíčkem
O čem svědčí to, že miliardář Zdeněk Bakala před vyšetřovací komisi složenou z poslanců nevystoupil, i když ho žádala, a podle zákona tak učinit musí? (Bakala nyní žije ve Švýcarsku a odmítá – dle vyjádření jeho mluvčí – do České republiky přijet z obav před politizací celé kauzy a kvůli jeho nedůvěře k nezávislosti policie a justice, pozn. red.)
Samozřejmě si osobně myslím, že jeho hlavní obavou je, aby nebyl zatčen, protože skutky, které jsou a byly spáchány, mají charakter trestných činů. Mohl by přijet na naše území, orgány by se to dozvěděly, byl by zatčen a umístěn do vyšetřovací vazby, aby odpovídal na konkrétní otázky. Spatřuji to jako účelové jednání. Samozřejmě říká, že je to politické a tak dále, ale tady se to týká všech zúčastněných, budou se snažit závěry komise zlehčit, nebo se popřípadě vyvinit ze zodpovědnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
