Jak vzpomínáte na 17. listopad 1989?

Byl jsem čerstvým absolventem vysoké školy a 21. srpna toho roku jsem nastoupil do podniku zahraničního obchodu Strojexport. Ten den mne hned poslali domů, jelikož podnik sídlil na Václavském náměstí, očekávalo se, že tam budou podobné bouře jako v lednu. Ta atmosféra se pak táhla až do listopadu. 16. listopadu jsme šli místo půlky pracovní doby „přestavbově“ na sovětský film Malá Věra. Zvažoval jsem, zda se nemám jít podívat na manifestaci na Albertov, protože se očekávalo, že se může zajímavě vyvinout, ale už jsem pár týdnů předtím slíbil navštívit kamarádku mimo Prahu, takže jsem o to přišel.

Jaké panovaly v práci nálady?

Lidé na mém tehdejším pracovišti byli k událostem listopadu 1989 zdrženliví. Strojexport stejně jako ostatní podniky zahraničního obchodu byl pro lepší lidi, co jezdili vydělávat tuzexové bony do ciziny, a byl tím pádem plný spolupracovníků StB. Já jako čerstvý absolvent s nástupním platem 1950 Kč hrubého jsem neměl co ztratit než své okovy, jak praví Marx, a tak jsem ve Strojexportu pár týdnů fungoval coby mluvčí Občanského fóra. Dokonce jsem i jezdil naší rodinnou Škodou 105 S se studenty Filosofické fakulty agitovat na venkov, což byly někdy neuvěřitelné zážitky. Bylo mi 25 let a nacházel jsem se na přelomu mezi vysokoškolským studentem bez větších starostí a člověkem, který už musí pravidelně docházet do práce se všemi povinnostmi a důchodem v nedohlednu. Události 17. listopadu jsem měl z první ruky jak díky věku, tak díky pracovišti hned u koně na Václaváku.

Jak se vaši kolegové v práci, z nichž řada spolupracovala s StB, jak jste zmínil, dívali na vznik Občanského fóra?