K začátku řízení proti Česku kvůli neplnění migrantských kvót jste napsal, že západní státy páchají cosi jako civilizační sebevraždu. Patří k tomu i otálení kolem současné hlavní migrační cesty vedoucí z Libye? Frontex – který se řídí dle pokynů vedení Evropské unie – na otevřeném moři zachráněné migranty z gumových člunů odváží do Evropy. Čímž se vlastně stává spolupracovníkem pašeráků lidí a jejich zisků. Nebylo by logičtější je odvážet zpět k africkým břehům? Proč tak nečiní?
Jak říkáte, Frontex plní zadání EU, stejně tak se na tom podílejí námořnictva a pobřežní stráže řady zemí, také ty plní úkoly od politiků. Je tedy nezbytné se ptát, proč většina establishmentu EU dává takové zadání, nebo obecně, proč neustále podporuje imigraci.
Ta motivace je složitá a má řadu rovin. Věřím, že u mnoha lidí pořád hraje roli čistý idealismus, tedy přesvědčení, že vyspělý Západ musí pomáhat všem, kdo jsou na tom hůř. Spousta rádoby-elit zjevně stále věří v multikulturalismus a v potřebu míchání různých kultur, přestože je zřejmé, že to nefunguje a že situace je pořád horší a horší. Dále je tu motivace daná pracovním trhem a demografií, tedy strach, že tu nastane nedostatek pracovních sil a nebude mít kdo vydělávat na důchody, což by imigranti údajně měli zajistit. To jsou motivace, které jsou sice mylné, avšak přinejmenším se o nich dá říci, že jsou myšlené dobře.
Ale navíc je tady jistě i nemálo politiků, kteří tak konají z ryzí vypočítavosti. Liberálové a socialisté si takhle v podstatě importují nové voliče, protože čekají, že imigranti pro ně budou hlasovat. Řada politiků také pokračuje v nastoupeném kursu jen proto, aby nemuseli přiznat chybu a nebyli za blbce. A konečně, na to se nesmí zapomínat, někteří politici jsou také prostě zkorumpovaní, respektive jsou na výplatní listině těch, jejichž cílem je systematická islamizace Evropy a destrukce Západu.
Padají návrhy – zatím bohužel pouze návrhy – aby Evropa vybudovala v severní Africe sama a pod svou správou uprchlické tábory. Je však současná Evropa, respektive vedení EU vůbec schopno něco takového udělat třeba i bez souhlasů některé z libyjských vlád, na což se doposud vymlouvá, proč to nejde?
Z hlediska vojenského by toho evropské státy zcela určitě schopny byly – jiná věc je, že k tomu chybí vůle. Kromě těch motivací, které jsem vyjmenoval v předchozí odpovědi, tady hraje roli měkkost a zbabělost většiny politiků, respektive neochota riskovat, neochota nasadit sílu k obraně a k prosazení našich zájmů a hodnot. Zapomněli jsme, že základním úkolem armád je obrana naší suverenity, hranic a teritorií, v širším smyslu zajištění toho, aby zemi neohrožoval vnější nepřítel. Masová imigrace z kulturně naprosto nekompatibilních oblastí je evidentně hrozbou, takže by se armády měly postarat o její zadržení či eliminaci, na čemž by se měly samozřejmě podílet i další složky jako policie, pohraniční stráž apod. Pokud tohle nečiní, je to elementární selhávání bezpečnostního systému, za něž pochopitelně nemohou ti vojáci a policisté, nýbrž ti neschopní a slabošští politici.
Pokud jde o Libyi, řekl bych, že Libyjská národní armáda, které velí generál Haftár, by se na podobné operaci asi podílela. Generál by nejspíš souhlasil, pokud by byl uznán vládcem Libye, kterým koneckonců reálně je. Formálně uznávaná vláda je slabá, částečně islamistická a má jen minimální faktickou moc. Západ to ale z nějakého důvodu stále nevzal na vědomí, takže se pak ještě diví, že se Haftár obrátil na pragmatické Rusko, které mu ihned poskytlo podporu, takže získalo dalšího cenného spojence, zatímco Západ je na nejlepší cestě k tomu, aby svůj vliv v Libyi brzy úplně ztratil.
V západní Evropě pokračuje série atentátů. Je v této souvislosti vhodné, aby držitel legálně držené zbraně si ji s sebou nosil do hospody? Doporučoval byste to? Není tu nebezpečí, že pokud bude popíjet alkohol, stane se pro ostatní nebezpečím naopak on?
Toto nebezpečí nepochybně technicky vzato existuje, ale kolik takových incidentů se opravdu stalo? Dokonce i ve státech, kde je počet zbraní mezi občany ještě vyšší než u nás, se takovéto věci stávají extrémně vzácně. Přece jenom platí, že součástí cesty ke zbrojnímu průkazu jsou i psychotesty, a přestože se zákonitě nedá zajistit jejich stoprocentní efektivita, měly by vyřadit velkou většinu těch, u kterých existuje nějaká psychická labilita, která by se v krajním případě mohla takto projevit. Myslím, že systém kontroly zbraní je u nás nastavený celkově dobře a že evropské země by se od nás měly učit.
Nejsem zastánce toho amerického modelu, že by zbraň mohl a měl mít snad každý, kdo si zrovna vzpomene. USA mají v tomto zkrátka jinou kulturu a tradici, do níž palné zbraně neodmyslitelně patří, takže jejich systém bych k nám nepřenášel.
Zároveň však tvrdím, že by stát měl maximálně podporovat ty, kteří se zodpovědně rozhodnou si zbraň dle platných předpisů pořídit a užívat ji nejen pro obranu sebe, svých bližních a svého majetku, ale rovněž pro obranu veřejného pořádku a bezpečnosti. To je v podstatě izraelský či finský model – a stejnou cestou jde také navržená novela Ústavy ČR. Každopádně nesmíme dovolit, aby na nás měla efekt ta idiotská směrnice EU, i kdyby to znamenalo otevřenou vzpouru proti EU. Tuto čáru nesmíme překročit, ať už to přinese cokoli.
V Londýně se poprvé objevil trochu jiný atentát, a to na muslimy před mešitou. Nehrozí, že i tento typ atentátů bude přibývat jako odveta za vraždy ve jménu Alláha? Kdy radikálně naladění lidé budou mít pocit, že stát je neochrání a usoudí, že „vezmou spravedlnost do vlastních rukou“?
Jsem si jistý, že takových incidentů bude přibývat, ostatně Breivikův útok v Norsku nebyl nic jiného, byť samozřejmě ve větším rozsahu. Stále více lidí je frustrováno tím, jak tady přibývá imigrantů, kteří vytvářejí paralelní společnost, zatímco establishment pořád opakuje, jak je ten multikulturalismus výborný a že přizpůsobit se musí většina. Tzv. umírnění islamisté stále jen zvyšují politické požadavky, ti tzv. radikální páchají násilné útoky, establishment jen ustupuje a tvrdí, že se máme semknout a nedopustit oslabení našich hodnot. Stále ta samá písnička.
Pak se nelze příliš divit, že se najdou „horké hlavy“, které si řeknou „oko za oko“ a provedou útok proti muslimům. Bojím se, že nezůstane jen u takových izolovaných incidentů, jelikož čekám, že se budou utvářet skupiny, jakési domobrany, které si budou osobovat právo zasahovat tam, kde veřejné instituce selhávají. Zajisté se k nim přidá mnoho takových, kteří se chtějí zejména porvat a obohatit, takže poté vypuknou útoky na muslimské ulice a čtvrti, prakticky pogromy. Policisté možná nezasáhnou, protože řada z nich tomu bude spíš tiše fandit.
Velmi doporučuji román Obchodní válka, který vyšel roku 1993 a je až otřesně přesnou předpovědí toho, čemu teď čelíme – arogancí Francie a Německa počínaje a problémy s imigrací konče. V jedné scéně tam policie dostane příkaz jít zastavit pogrom v muslimské čtvrti, avšak policisté to odmítnou, protože prostě nechtějí riskovat životy kvůli přistěhovalcům.
Ve stejný den se odehrál v Paříži takový klasičtější útok muslima na policistu. Média si však více všímala toho atentátu londýnského. A také se ho chytila určitá specifická skupina lidí tvrdících na tomto příkladu, že terorismus není jen věcí muslimů apod. O čem tohle svědčí?
Vyšší zájem médií o londýnský útok je do určité míry pochopitelný, protože to přece jen bylo cosi odlišného, ale současně ty reakce oficiálních míst a mainstreamu byly opravdu příznačné a zásadně odlišné od většiny reakcí na útoky islamistů. A to svědčí zejména o tom, jak je dnes diskurs v médiích katastroficky zdeformován tzv. politickou korektností. Všimněte si, že útok v Londýně byl okamžitě označen za teroristický útok, jímž nepochybně opravdu byl, ale když útok provedou islamisté, trvá někdy i celé dny, než se oznámí, že to byl terorismus. A i potom se zdůrazňuje, že to byl skutek nějakého vyšinutého frustrovaného jednotlivce, který rozhodně nemá nic společného s islámem. Kdo si troufne naznačit něco jiného, promptně vyfasuje nálepku rasisty a xenofoba.
Politická korektnost v podstatě říká, že negativní činy příslušníků menšiny jsou jenom izolované činy těch jednotlivců, zatímco za negativní činy příslušníků většiny nese vinu celá většina, resp. západní hodnoty. Právě toto sebemrskačství, které vychází ze zvrácené podoby liberalismu a z totálního morálního relativismu, je tím, co nejvíce oslabuje Západ. Zlo islamismu dokážeme zničit až poté, co vyhrajeme bitvu sami se sebou, až konečně překonáme onen slabošský přístup a opět získáme vědomí hodnot, o něž tu jde. Musíme stát především za něčím, ne proti něčemu. Ano, bojujme proti islamismu, který je určitě největší vnější hrozbou, ale nejdřív musíme obnovit vědomí západních hodnot a idejí.
Bylo by záhodno v rámci boje proti terorismu v nejvíce postižených zemích – Británie, Francie atd. – změnit zákony, aby bylo snazší jednak deportovat zpátky migranty, kteří nezískají právo pobytu, a též aby byl snazší zásah proti zradikalizovaným islamistům, u nichž hrozí byť jen potenciální nebezpečí spáchání teroristického činu?
Ano, nepochybně ano. Vlastně tu mohu plynule navázat na předcházející odpověď, protože ta s tím úzce souvisí. Pokud zatím nejsme schopni se slušně, avšak tvrdě a neústupně, postavit za naše západní hodnoty, pak se nelze divit, že si nedokážeme poradit s těmi, kteří se – někdy zcela otevřeně, někdy skrytě – stavějí proti těmto hodnotám. To, co se v Evropě většinou označuje jako multikulturalismus, prostě nefunguje, neboť to vede pouze k oslabování a k destrukci západních hodnot.
Původní pojetí multikulturalismu bylo zcela odlišné a stále trochu přežívá v USA, kde nekompromisně platí: Veřejný prostor funguje na bázi hodnot, o nichž se zkrátka nediskutuje, které vycházejí z antiky, židovství a křesťanství a které musí každý přijmout tak, jak jsou. Co si kdo dělá v soukromí, do toho státu nic není, ale ve veřejném prostoru každý vždy musí respektovat západní hodnotový základ. A pokud toho mainstream islámu není schopen – mám teď na mysli především odluku státu a církve, respektive oddělení politiky a náboženství – pak zde nemá co dělat, což se logicky musí vztahovat i na konkrétní osoby.
Tady jde nejen o hrozbu teroristického útoku, proti té se samozřejmě musí zasáhnout ihned – ale podle mě mají k zásahu stačit byť jen deklarované postoje či nenásilné činy. Například právo šaría je absolutně neslučitelné se západním systémem, a tudíž ten, kdo žádá jeho zavedení, má být okamžitě internován či deportován.
Islámský stát uvažuje o nových způsobech páchání teroru. Více chce zapojit ženy a také drony s výbušninami. Jak je tohle velké nebezpečí reálné, a lze se proti němu účinně bránit?
Nepochybně je to obrovské nebezpečí a jsem si bohužel jist, že velký útok za pomocí dronů je jen otázka krátkého času. Vždyť už teď dochází k teroristickým útokům v Evropě každých pár dní, a to jsou většinou takříkajíc amatéři, osamělí vlci či malé skupinky, které nemívají nějaké zvlášť moderní zázemí a neužívají nějak moc sofistikované metody. Nákladní auta, trhaviny a palné zbraně, zatím nic víc.
Islámský stát však už předvedl, že má ve svých řadách i technicky velmi zdatné lidi. V Sýrii a v Iráku použil upravené drony a dokázal vyrábět mnoho „zajímavých“ zbraní, mimo jiné taky přenosné raketomety. Po vojenské porážce IS, která už není daleko, se dá čekat, že se tito skutečně schopní islamisté přesunou do Evropy, mnozí už to jistě udělali nebo to dělají právě teď. Dost možná už v těchto chvílích chystají velký útok s pomocí dronů. Není problém si pořídit dron s nosností několik kilogramů, což bohatě postačuje na slušnou nálož výbušniny a ložiskových kuliček. Armády už zavádějí prostředky ochrany proti dronům, které ruší jejich ovládání nebo je přímo sestřelují, US Army už je úspěšně nasadila v Iráku, ale chránit města a další „měkké“ cíle je logicky nesrovnatelně těžší a nevím o tom, že by se už kdekoli v Evropě zavádělo nějaké podobné opatření. Jak je naším smutným zvykem, začne se to skutečně vážně řešit až poté, co tady ten útok s drony skutečně proběhne.
V komentáři na ČR Plus minulý týden Jan Fingerland uvedl: „I velké konflikty mohou vzniknout z malého podnětu. Může se například v Sýrii započít americko-ruská válka?“ Co si myslíte vy?
Rozsáhlý americko-ruský konflikt je extrémně nepravděpodobný, avšak to riziko není nulové. Proto také byly ustaveny jakési způsoby komunikace, aby se předešlo nechtěným incidentům, které by si někdo mohl špatně vyložit. Ve válečné zóně, kde operují síly mnoha různých zemí i nestátních aktérů, zákonitě existuje hrozba takového střetu, který by v krajním případě mohl eskalovat na úroveň války, což si Američané ani Rusové jistě nepřejí, ale nejsou jediní, kdo se tam vyskytuje. Například Íráncům by asi dost vyhovovalo, kdyby se jim povedlo dostat Ameriku a Rusko do vzájemné konfrontace, kdežto Turecko by zaručeně rádo dosáhlo omezení americké podpory Kurdům. A bohaté sunnitské státy Zálivu by zase uvítaly, kdyby Američané použili více síly proti Asadově armádě.
Teď skutečně jen spekuluji, ale nebyl bych překvapen, kdyby se ty nedávné incidenty se sestřely odehrály jako důsledky provokací někoho, komu by se náramně hodil americko-ruský konflikt. Tohle množství aktérů má ovšem ještě jeden zásadní negativní důsledek, a to zkomplikování mírových jednání. Ze Sýrie se postupně stalo „hřiště“ mocností, které tam mají „své koně“ a budou žádat, aby poválečné řešení zohlednilo jejich zájmy. Asad, opozice, Kurdové, Amerika, Rusko, Írán, Turecko, Saúdská Arábie, Emiráty, Katar, zapomněl jsem snad na někoho? Dva nebo tři by se zaručeně domluvili snadněji než deset, a právě proto se obávám, že v Sýrii se asi bude bojovat ještě dlouho.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
