Který televizní ředitel byl nejlepší?Anketa
Brexit je těžká rána evropské integraci, otázkou je, zda nebude pro ni smrtelná. Velmi skepticky se k budoucnosti soudržnosti EU vyjádřil politolog Alexander Tomský ve svém posledním komentáři pro iDnes.cz: „Doufejme, že bude pomalu chátrat a rozpadne se mírumilovně jako kdysi Sovětský svaz a nahradí ji nějaké minimalistické, pragmatické a vzájemně si konkurující společenství evropského trhu. Británii možná čeká lepší budoucnost než sklerotickou Evropu.“ Do jaké míry hrozí nyní Evropské unii rozpad?
Já si pana Tomského opravdu vážím, ale z jeho slov je přece jen poznat, že žil delší dobu v Británii. Mám trochu jiný názor. Domnívám se, že Evropská unie se může v budoucnu přetvořit na dvou- či třírychlostní, ale její základní principy zůstanou nezměněny. Hlavně by ti noví „moudří“, kteří přijdou po současné reprezentaci EU, měli říct, co vlastně chceme, protože my to nevíme. Chceme Spojené státy evropské, federaci, nebo konfederaci? Ten první, hlavní cíl – byznys, aby měl co nejméně překážek, to se víceméně povedlo. Zapomnělo se však na migraci, na tu roznětku, atomovou bombu, která Unii ničí. My teď pořád mluvíme o Anglii, protože nám je tady blízká ta anglosaská kultura, společnost i politika, ale ve Francii je problém s přistěhovalci ještě daleko horší. Existují tam města, kde rodilých Evropanů už moc nežije, společenské třídy mají mezi sebou velké sociální rozdíly a také jim vládne slabý prezident Hollande oproti silné Marine Le Penové, která může ve Francii sehrát stejnou roli jako Farage v Británii. Takže z EU se může stát v konečné fázi, a neberme to špatně, jelikož svět se hodně změnil, taková velká německá říše, v níž ostatní menší státy budou jen satelity. Z hlediska bezpečnosti by nemusel být tento model zrovna špatný, protože známá historická nenasytnost Němců bude tak ukojena. Tedy tímto způsobem by mohlo dojít ke stabilizaci toho zbytku, který z Evropské unie zůstane.
Z hlediska dělení států se nabízejí i další zajímavé varianty, například Belgie se spíše rozpůlí, než by se ve Španělsku osamostatnilo Katalánsko nebo v Británii Skotsko.
Nebude třeba Brexit konečně impulzem pro EU, aby se reformovala na volnější společenství států, které bude spolupracovat jen v těch nejpodstatnějších oblastech, jako jsou například bezpečnost, energetika, ekonomika atp., anebo dojde ještě k těsnější integraci, jež by mohla vyvolat další exity?
Žádný volný spolek už tady nebude, protože toto jsme měli v podobě Evropského hospodářského společenství. Evropa chtěla jí dál a nebude se vracet zpátky. To je stejné, jako bych se já v šedesáti vrátil do puberty a začal mutovat. Vedení EU se ale musí oprostit od nápadů typu, jak jinak pojmenovat pomazánkové máslo, rum, nebo také od myšlenek, že nám motorové sekačky na zahrádkách tak znečistí životní prostředí, že všichni těžce onemocníme. To jsou všechno zbytečné nesmysly a sajrajty.
Z Evropy se musí stát protiváha ekonomických mocností, jako jsou USA, Čína i Rusko, aby jim mohla konkurovat, ale také s nimi rovnocenně obchodovat. Zatím jsme jen takový subkontinent pod Spojenými státy, který nedělá samostatnou politiku, a to je špatně. Američané víc než na 50 let uvalili embargo na Kubu a teď vědí, že to nebylo správně. A my teď vůči Rusku děláme to stejné, na což doplácejí francouzští a polští sedláci i čeští dělníci. Evropa musí být více suverénní a nedělat takovou tu starou, českou podlézavou politiku, kdy se nyní jezdí klanět Brusel do Washingtonu jako my kdysi do Moskvy.
Bohužel mezinárodní situace není vůbec příznivá. Svět je tak předlužený, že by to mohlo vyústit až v tragédii – chtít to změnit válkou – ať se potom mohou uskutečnit Marshalovy plány, to znamená projekty obnovy. Začít zcela znovu bez všech těch starých přehmatů a průserů. Tady to riziko konfliktu, který může být uměle vyvolán, je skutečně obrovské.
Psali jsme:
Tajemník pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR Tomáš Prouza říká, že EU se zcela zásadně změnila, protože velká část lidí v členských státech jí přestala věřit a vedení Unie by mělo být také pokornější než doposud. Někteří političtí komentátoři mu dokonce vyčítají elitářství. Lze s těmito názory souhlasit?
Mě spíš překvapuje, že tu funkci tajemníka tady u nás vůbec máme, aby mi mohl pan Prouza říct to, co ví každý. Opravdu to pronesl státnicky. Ne, neberte to vážně, já si myslím, že to celé je pitomost.
V rámci Brexitu, ale i rakouských voleb se ukázalo zajímavé rozdělení: mladí proti starším, venkované proti městům, chudší proti bohatším. Ti bohatší, kosmopolitnější, žijící ve městě jsou pro Evropskou unii, pro uprchlíky, ti druzí opačně. Čím to je? Může pak toto rozdělení i některým zásadním způsobem ovlivnit politiku EU do budoucna?
Ono to celé tak vůbec není. To zase mainstream vytvořil takovou tezi, že ti mladí, úspěšní chtějí tu naši „velkou, skvělou, svobodnou Unii“ a staří ne. To by asi všichni zírali, kdyby se dozvěděli skutečné výsledky hlasování o tom, kolik mladých souhlasilo v Británii s odchodem. My se v tomto případě zase snažíme něco uměle obnovovat, zapomínáme, že vůle lidu byla taková. Prostě fotbal skončil 2 : 1 a my ten výsledek nemůžeme anulovat jen proto, že si to přejeme. Zvláště Britové jsou národ korzárů, vojáků, bojovníků a šlechty a tam dané slovo platí. Lid tak rozhodl a oni to budou respektovat.
Mezitím, co se všechna média začala orientovat na Brexit, vznikl další velký evropský problém – v Rakousku budou opakovat prezidentské volby. Já tam pobývám celkem často a ještě jsem neslyšel někoho, kdo by chtěl volit toho zeleného chlapce van der Bellena. To zase bude pro pravdoláskaře velká rána. Nejprve byl zvolen prezidentem Miloš Zeman, pak Brexit a teď ještě vyhraje Norbert Hofer, což považuji celkem za jasné. Lidé totiž více zmoudřeli a začalo jim také trochu víc téct do jejich „přízemí“, a tak řekli pravdoláskařům: „Běžte do Prčic.“ To koresponduje s tím, co vždycky kritizuji. Například když české neziskovky, které suplují státní instituce, dostanou z rozpočtu bez větší kontroly tři čtvrtě miliardy na svoji činnost. Já jsem vždycky říkal, nechci být hercem ani politikem, nýbrž politickým aktivistou, to je džob jako prase, nejkrásnější profese na světě. Ti lidé sice občas musejí dělat nějaké nemravné věci, ale uživí je to v pohodě do konce života.
Nemálo renomovaných analytiků tvrdí, že lidé už ztratili důvěru v politické elity, důkazem má být například úspěch Donalda Trumpa či Norberta Hofera v Rakousku při prezidentských volbách a také stále větší kritika Evropské unie. Může to tak být? A co je vlastně důvodem, proč považují lidé politiky, a v současné době zvláště ty evropské (Juncker, Merkelová), za neschopné, kteří si nevědí rady se zásadními problémy současného světa?
Oni si ale vědí rady, nejsou hloupí, jen pracují podle určitého zadání. Jeden oceněný flanďák (duchovní) dokonce řekl, že si národ takové lidi jako Juncker ani nezaslouží. To se dostáváme poměrně velkou oklikou najednou ke komunistickému myšlení před 30 lety, kdy si říkali soudruzi mezi sebou: „Ti lidé jsou blbí, vždyť my to s nimi myslíme dobře. Vyměníme národ, aby strana mohla vítězit.“ To samé se děje zrovna dnes. No, jak jsme si mohli proboha my vznešení a inteligentní zvolit Zemana? Jenže právě tato smetánka, která to říká, už dostala svět vícekrát do pěkných malérů. Takže já bych nedal na ty vznešené, ale na obyčejný, zdravý, selský rozum.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
